Dobrý den, Vím, že takovéhle příspěvky zde míváte asi často, ale píšu sem s tím, abych se mohl vypsat, někomu se svěřit.. Poslední 3 roky postrádám absolutně jakoukoli chuť do života, ztratil jsem jakoukoli chuť ráno vstávat, proč taky.
Je mi 22let, dodělávám studium na škole, takže prozatím ještě nepracuji, chodím je na brigády, prostě každý den pořád dokola. Rád jsem sportoval, cvičil, žil zdravý životní styl, ale stejně mi to bylo absolutně k ničemu. Jistě, měl jsem alespoň nějaké záliby, měl jsem ten den čím vyplnit, ale prostě přestalo mě to bavit. Navíc mi příroda ani nenadělila bůh ví jak skvělou genetiku, do výšky mám směšných 170cm, od svých 20let jsem téměř bez vlasů, po obličejí škaredý a mám strašně nespolečenskou povahu. Neměl jsem ani poslední roky žádný vážný vztah, protože mi to srdce ani nedovolí, jsem beznadějně zamilovaný a jiný vztah bez citů si neumím představit a vztah pouze kvůli sexu je pitomost. Ono to trvá už nějak ty 3roky, možná to přispělo i k tomu, že mě všechno přestalo bavit. Ono není jednoduché jako muž žít s tak směšnou výškou a ještě k tomu když člověk nepobere moc krásy. Já už vážně nevím, co mám dělat, nic mě nenaplňuje. Chtěl jsem se vrátit ke koníčkům, ale vůbec mi to nepomáhá. Celý den jsem bez nálady, znechucený a tak to je pokaždé. Jsou i dny, kdy je mi lépe, ale to je vyjímečně. Už jsem se přiblížil i k drogám, párkrát zkusil, bylo mi potom vážně lépe, už mě život tolik neničil, ale hned jsem od toho dal ruce pryč, ještě tak špatně na tom snad nejsem, ikdyž mi potom bylo lépe, tak prostě ne. Ikdyž kdo ví, kam až to může časem zajít. Vím, že je Vám asi všem jedno, co tady píšu, ale potřeboval jsem se s tím někomu svěřit, třeba mi tady někdo dokáže i nějak poradit, protože já už vážně nevím, jsem úplně na dně. Pořád věřím, že se to časem zlepší, že bude všechno OK, ale to si říkám už 3 roky a je to jen a jen horší.
0x
Dobrý den. A zkusil jste vyhledat odbornou pomoc? Psycholog by Vás vyslechl a pomohl by Vám nasměrovat sám sebe. Pokud si sám se sebou nevíte rady, nezůstávejte na to sám a začněte to řešit včas. S pomocí odborníka se třeba naučíte mít rád sám sebe, trošku si zvednete sebevědomí a zase začnete mít chuť něco podnikat.
Dobrý den, k psychologovi bych nikdy nešel, nevím proč, ale prostě nerad o tom s někým mluvím. Snažím se to na sobě ve společnosti nedávat znát, ale někdy to prostě nejde. Navíc nevím, jak by mi psycholog mohl s touto situací pomoci, musím se z toho nějak dostat sám, jenže nevím jak a jestli to vůbec jde.
0x
»Pořád věřím, že se to časem zlepší, že bude všechno OK, ale to si říkám už 3 roky a je to jen a jen horší.« A bude se to dále zhoršovat, dokud si neuvědomíte, že jediný, kdo může něco změnit, jste Vy sám.
Člověk se vyvíjí, mohou se měnit i jeho zájmy. Pokud Vás nebaví to, co dříve, nenuťte se do toho, ale najděte si něco jiného.
Můžete zkusit jiný sport, kulturu, turistiku, ... A zkuste se zajímat o lidi → nezabývat se jenom sám sebou.
Ono není nic jiného, co by mě bavilo. Cvičení a sport s tím spojený byl opravdu můj velký koníček, on to byl spíš můj životný styl, žil jsem tím, držel jsem i přísné diety, stravu, ale to všechno prostě ztratilo smysl, nemám žádný důvod v tom pokračovat ani v čemkoli jiném. Zkoušel jsem se k tomu vrátit, ale nejde to, dokud si nedám život do pořádku, ale problém je v tom, že nevím jak.
Zkuste se zajímat o lidi, tím myslíte co? Já se nezabývám jen sám sebou, ve společnosti to nedávám znát, alespoň se snažím, nepotřebuji, aby mě někdo litoval, akorát prostě nemám žádnou chuť na cokoli.
"... Já se nezabývám jen sám sebou, ..."
Máš problémy s plešatěním, s hormony, s hlasem, s výškou, s nadměrným pocením, velikostí penisu, nezapadáš do společnosti, máš problém komunikovat s dívkami ... Kdy máš proboha čas se zabývat ještě něčím jiným?
Od rádců se ti dostala na tvé otázky celá řada odpovědí, bohužel bez tvé další reakce. Mně to vyznívá tak, že si vlastně v té své sebelítosti libuješ a stejně nic nehodláš řešit.
Martine, kdybych byla Vaši reakci na první odpověď četla před vložením své, nebyla bych reagovala. Poradit a pomoci se dá lidem, kteří o radu či pomoc stojí. Lidem, kteří hledají důvod/y, proč to, či ono nejde poradit neumím.
Zajímat se o lidi → to je podle mne jednoznačné, neumím to vyjádřit jinak. Nedávat něco najevo je něco jiného než zájem o lidi nebo o své okolí.
Já o radu i pomoc stojím, omlouvám se, jestli to vyznělo jinak, ale prostě si nedokážu představit, co bych u toho psychologa dělal, nedokážu o tom s někým mluvit, stejně by to nejspíš k ničemu nevedlo.
Samozřejmě mám zájem o své okolí, lidi a přátelé, ale prostě to poslední dobou nějak všechno nejde.
0x
Ahoj Martinine,
tenhle stav naprosté marnosti znám z minulosti i z vlastní zkušenosti. Takže vím, že může trvat dlouho (i mně trval kolem dvou let, možná víc). Takže vím, že přejde. 
A dokonce vím, že se může změnit ve stav, kdy budeš život vnímat jako něco nádherného a každý den se Ti přihodí mnoho věcí, za které budeš vděčný. (A které tady ve skutečnosti jsou už teď, jenom je teď nedokážeš vidět.)
Mně stav, který popisuješ, potkal zhruba ve Tvém věku. Škola, která mě nebavila, rutina, málo koníčků, málo prostoru k projevení vlastní tvořivosti. První věc, která mi tehdy pomohla, byla, že jsem začala hrát ochotnické divadlo (což jsem nikdy předtím nedělala). Dostat se do kolektivu pozitivně naladěných, tvůrčích lidí, které něco baví (čímž Tě inspirují) a s nimiž je i zábava, je obrovsky přínosné. (Sedět doma a přemýšlet o marnosti života moc přínosné není, jak oba víme.) Zkus najít takové lidi. Kdekoli. Ve sportovním oddílu, v pěveckém sboru, mezi turisty... Mimochodem, znáš Prázdninovou školu Lipnice? Tam se schází opravdu zajímaví lidé. Taky dobrovolnická činnost v pozitivně naladěné skupině by mohla být fajn. Přemýšlej, co Tě baví.
Další věc, která je ve skutečnosti zásadní, milý Martinine, je tato: Věci jsou takové, jak o nich přemýšlíš. Svou skutečnost tvoříš svými myšlenkami o ní. (Ať tomu věříš, nebo ne.) Pokud si myslíš, že život je nesmyslný, že Ty sám jsi neschopný a nezajímavý, vypadá tak i Tvůj život. Je to velmi jednoduchý princip, ale dokud ho člověk neobjeví sám v sobě, jsou to jenom slova. Takže Ti doporučuju hodně dobrou knížku od Katie Byron Měj rád skutečnost. (I kdyby se Ti nelíbil její název, překonej to. ) A potom jednu, o které si myslím, že by se Ti mohla opravdu líbit, protože ji píše muž svému kamarádovi, který je na tom zrovna v životě dost špatně - Eric Greitens: Staň se, kým chceš být.
A nakonec přidám ještě v hrubém náčrtu jeden princip, který by Ti mohl pomoct, jestliže ho využiješ a rozvineš. Člověku prospívá, pokud nemá příliš jednoduchý a pohodlný život. (Rovněž moje vlastní zkušenost.) Možná by ses divil, jak dobře by ses cítil na zapadlé chatě bez elektřiny, kde bys musel zapálit oheň v kamnech, abys měl teplo a mohl uvařit (rybu, kterou si chytíš v řece), nanosit vodu z té řeky (nebo aspoň od studně), abys měl v čem vařit a umýt nádobí, nasbírat a nasekat dřevo, abys měl čím zatopit... Opravit dům, aby do něj neteklo... Zjistil bys, že je super dokázat se o sebe postarat v nestandardních situacích. Že jsi velmi schopný. Rozhodně by Ti to zvedlo sebevědomí. Ale takové situace se dají prožít i jinak. Zkus třeba vyrazit stopem po Evropě, jen s malým množstvím peněz, se stanem a odhodláním žádat lidi o nocleh. Promění Tě to, věř mi. A jsem si skoro jistá, že si to užiješ. Ale to bych nechala možná až na jaro nebo léto.
A nakonec poznámka k Tvým steskům o fyzické ošklivosti - Martinine, ve chvíli, kdy budeš mít rád sebe a svůj život, budeš se z něho radovat, experimentovat s ním, mít rád lidi, kdy budeš prožívat nadšení (dovol si to), budeš pro lidi mnohem přitažlivější, než kdybys byl nejkrásnější muž v ČR, protože budeš mít vnitřní světlo.
Přeju Ti, ať ho najdeš a ať časem doceníš hodnotu životní zkušenosti, kterou právě prožíváš.
Dobrý den, že bych život mohl někdy vnímat jako něco nadměrného, to se snad ani nestane.
Zkoušel jsem najít takové lidi, pár lidí jsem potkal právě v posilovně a při sportech, byli super, ale byly to spíš jen známosti, kdy spolu prohodíme pár slov, když se potkáme v posilovně.
On je problém i v tom, že si nepřipadám jako muž, protože všude, kam jdu, jsou i ženy na tom s výškou lépe, než já a všichni muži alespoň o půl hlavy až o hlavu vyšší. Jistě, potkal jsem ženy, které jsou výškou stejné či trochu menší, ale muže ne.
Knížky určitě přečtu, alespoň se nečím na chvíli zabavím.
S tím vyražením po Evropě to zní jako hodně dobrý nápad, popřemýšlím o něm, nemám co ztratit, tak proč ne, problém by byl nejspíš jen s mou znalostí cizích jazyků, angličtinu trochu ovládám, tak snad bych se domluvil.
0x
- no a co se smířit s tím, že máš prostě smůlu a nemyslet na to pořád. Žít musíš tak jako tak - s tím nic nenaděláš !
Ale třeba by do začátku pomohly nějaké vhodné léky, abys svůj život nevnímal tak tragicky, zlepšila se ti nálada a mohl se soustředit taky na něco jiného. Neexistují přece jenom léky, které tě utlumí a oblbnou !
0x
Podle tvým dřívějších dotazů a i nyní soudím pouze na jednu věc - libuješ si v sebelítosti a nemáš kolem lidi, kteří by ti neustále foukali vymyslená bebinka. Sebelítost je svinstvo a bude tě užírat a užírat. Tak si to srovněj v hlavě, já u tebe žádný jiný problém nevidím.
- plešatíš - no a co, alespoň to máš od přírody. Kluci s bujnou hřívou se tříhají na 3mm nebo do hola.
- máš 170 cm - děje se něco? Nic, jen v tvé hlavě. Mám manžela 169 cm vysokého a jednu plnou zeď medailí. Tak nefňukej a makej.
- máš malého pindíka - buď rád, že máš čím čůrat. S holkama nechceš navazovat známost a na čurání dobrý.
Tak bych mohla pokračovat. Asi ti chybí pořádná nemoc, abys jsi to srovnal v hlavě. Nepřeji ti ji. Tvůj věk mi nesedí na dokončování studia? Najdi si práci na plný úvazek a studuj při zaměstnání, budeš hned zdravější. Nebudeš mít tolik času na pozorování sám sebe a na prkotiny.
0x
To mi připadá jako depresivní porucha. Někdy stačí jen v duši vyřešit křivdy, nebo upravit stravu, či pitný režim, jindy je potřeba podpořit léčbu léky. Zkuste to říct nějakému psychologovi, jestli vám s tím nepomůže. Ale v každém případě to nějak řešte, je to přeci škoda času. Vždyť na světě je tak krásně 
0x
no je to začarovnaný kruh.Chybí vám láska, beznadějně zamilovaný, to zkrátka mluví za vše.
Chce to jít ven na vzduch, doma je to k ničemu, najít kamaráda, kamarádku na sport.Ten navodí dobrou náladu.když někoho milujete tak mu to řekněte, jinak se budete trápit asi tak dalších x let, a ta dotyčná třeba nemá ani tuchu. Chcete se dál utápět v beznadějj nebo se cíttit lépe? jestli za b tak ale musíte pro sebe něco udělat, začít bojovat, rvát se s depresí, která jen tak nezmizí, chce to vůli, sebrat odvahu, mít vaši výšku je skličující, ale jsou i hůř na tom, jste zdravý, kolik lidí není a stejně bojuje, když chce hlava, tělo se podvolí. Hlavně se nesmyslně nevzdávat, život je před vámi...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.