Mám dojem, že něco není v pořádku. Když totiž porovnám svůj svět s jinýma lidma, tak jsem na tom ze všech nejhůř a přitom jsem nikomu nic špatného neudělala. Ve zkratce se to pokusím popsat, posuďte sami:
Když jsem byla malá, tak u nás v rodině vládla taková divná atmosféra, jako že nikdo s nikým nemluvil, nesměla jsem sama nikam chodit, ze školy rovnou domů a rodiče mi pravidelně šňořili ve věcech, otevírali poštu a domů jsem si nesměla vodit návštěvy. Otec bil matku a matka si to vylejvala na mně. Mám jednu mladší sestru, kterou máma upřednostňovala, všechno jí kupovala a sestra nedostávala nikdy ani žádné tělesné tresty.
Pak jsem se uzavřela do vlastního světa, ve kterém hodně figurovaly kreslené postavičky z dětství, kterými jsem si nahrazovala skutečné vztahy. Rodiče nechtěli ani slyšet o tom, že mám nějaké živé kamarády a o těch animovaných nevěděli. Nesměla jsem mít kluka, prostě žádné city, rodiče mi i zakazovali brečet. Ve škole jsem si neměla se spolužáky co říkat, všichni měli daleko lepší život než já a mně ta výchova dost poznamenala. Jednou mě ze školy poslali na psychiatrické vyšetření, jestli se mnou není něco v nepořádku. Zjistili že je, a od té doby se léčím u chocholouše. Ale nezdá se mi, že by tím byla moje situace lepší.
Po maturite mě rodiče vyhodili z bytu (dodnes nevím proč), ale musela jsem se odstěhovat. Měla jsem fajn placenou práci, takže jsem na vlastní byt měla. Mohla jsem si najednou vše dělat po svém, vodit si domů koho chci. Jenže moji "kamarádi" mě začali postupně dost využívat, dodnes nechápu, jak jsem jim mohla věřit, třeba že mi ty peníze pak vrátí... Pěkně jsem se zadlužila, a ještě dnes jsem to nesplatila. Do toho jsem se ještě strašně zamilovala, do výrazně staršího muže, kterého znám z práce. Ne že bych nikdy žádný vztah neměla, měla jsem je tajně i přes zákazy rodičů, ale tentokrát to bylo jiné, takové intenzivnější, jako že mi na tom člověku skutečně záleží a chci být s ním. Je asi o 36 let starší než já, ale dobře si rozumíme. Zatím náš vztah tajíme. Zjistila jsem, že on měl podobný život, a že ho taky lidi okrádali a využívali.
Před nedávnem jsem mu řekla, že bych s ním chtěla být už stále a zveřejnit to, aby si na něj nedělala nároky ta jeho tlustá sekretářka. On ale rázně odmítl. Je rozvedený a nikoho kromě mě prý nemá, ale já o tom začínám pochybovat, když byl ještě ženatej, se svou manželkou se pyšnil všude možně, za mě jakoby se styděl. Nevím, co dělám tak špatně, proč mi každý jen ubližuje, využívá mě, mlátí nebo okrádá. Přijde mi, že jsou proti mně nějak lidi spiklý, protože tohle snad není možný...
Každý člověk je aspoň jedenkrát za život plně šťastný, ale já nebyla nikdy. Asi si řeknete, že jsem ještě mladá a mám celý život před sebou, ale já už nevěřím nikomu a ničemu. Věřím sice na zázraky, ale ne v mém případě. Často uvažuji o sebevraždě, ale nevím jak to provést a navíc se dost bojím. Zjistila jsem, že lidem okolo sebe závidím. A to doslova. A to štěstí jim nepřeju, když ho nemůžu mít já taky... Často si představuju, jak někomu ublížím. Ale nemám na to výdrž, to zrealizovat. Když vidím šťastné rodiny s malýma dětma, mám chuť to vystřílet. Já chci taky lásku, ale od toho mého chlapa. Ten po mně chce deset milionů, jinak si mě prý nikdy nevezme. Já tomu už nerozumím, na střední škole jsem se bavila s jedním učitelem filosofie, ale ten se ke mně taky hlásil jen když poblíž nebyl nikdo "lepší". A takhle je to u všech...
Sebevražda prý nic neřeší a udělám tím nešťastné ty, co mě mají rádi. Ale mně přijde, že mě nemá rád nikdo, že jsem úplně sama. A druhým jen na obtíž. Navíc mám dluhy a mám prý schizofrenii, a jsem i dost zlá, jelikož přeji smrt všem lidem, co šli kdy proti mně. Nejvíc asi mé sestře, pak těm "kamarádům" co mě okradli, a té přítelově bejvalé manželce, protože jí závidím, že ho mohla mít jenom pro sebe a on ji měl rád upřímně, ne jen tajně, když se zrovna nikdo nekouká.
Teď přemýšlím, jestli to mám ponechat, nebo celé smazat...
Tak, uvidím.
3x
Život je pes. Já měla dětsví krásné,2sestry.Mám super manžela(svatozář nemá),dospělou dceru i tak si říkám proč zrovna já musím mít 25let roztroušenou sklerozu, která mi postupně bere vše co jsem dělala ráda.Přesto vím, že mnoho lidí je na tom podstatně hůř a tak nezoufám a snažím se žít dokud to jde.Důvod žít se vždycky najde, jen nezatrpknout, usmívat se na svět a s vědomím, že zítra může být hůř žít na plno ten dnešní den.Hodně štěstí a začněte se mít konečně ráda.
2x
Ráda bych vám napsala něco bližšího, ale trošku se v tom vašem povídání neorientuji. Mám pár otázek -
1) Kdo vám řekl, že trpíte schizofrenií?
2) Jak se to projevuje?
3) Jaké léky užíváte?
4) Můžete při tom normálně pracovat? Býváte hospitalizována?
5) Nerozumím taky tomu, že po vás přítel chce 10 mil, jinak si vás nevezme. On vám to takto řekl doslova nebo z čeho tak usuzujete?
Prosím, odpovězte mi na všechny otázky, je to důležité, děkuji.
1) Nikdo mi to neřekl, já si to myslím. protože mám často pocit, že jsou proti mně lidé zaujatí a tomu se přece říká "bludy"
2) Jak se to projevuje? Strachem z okolí
3) Žádné.
4) Nebývám hospitalizovaná a pracovat dokážu normálně,.
5) jo, řekl mi to doslova, že chce prý jen bohatou manželku, ne socku s dluhama.
Pokud máte dojem, že jsou proti vám lidé zaujatí, říká se tomu vztahovačnost, blud může být vztahovačný, ale tam už je to trošku složitější. Pokud byste byla schizofrenik, byla byste s velkou pravděpodobností doživotně závislá na lécích, obvykle ani nejsou schopni soustavně pracovat, takže to si nepřejte a nepřivolávejte.Díky tomu, jak jste vyrůstala, jste se patrně nenaučila mít dost ráda sama sebe. To je moc těžký a největší úkol, který vás v životě čeká. Protože na to, aby vás někdo zneužíval a využíval, musí být vždy dva, kdo tuhle hru hrají, jeden, který to dělá a druhý, který se nechá. Patrně v touze, abyste získala kus lásky a přátele doufáte, že si je zajistíte tím, že jim budete plnit jejich přání, pomáhat atd., ale to je ten největší omyl. Je potřeba napřed najít sama sebe a přijmout se, naplnit se zevnitř, pak budou lidé k vám přicházet sami, aniž byste se rozdávala kolem, navíc často tak, že dáváte vlastně něco, o co druzí ani nestojí a co neocení a jejich nevděk vás zpětně naplňuje hořkostí. Přestaňte tedy žít za druhé a soustřeďte se na sebe. Přemýšlejte, co sama se sebou můžete udělat, abyste se měla víc ráda, víc si sebe vážila, uvažujte o tom, kdy se vám to třeba trochu dařilo a kdy to bylo nejhorší a najdete vodítka, kudy na to.
Druhá věc je víra v to, že někdo okolo a něčí láska vás může spasit. Můžete spasit a změnit jen sama sebe, nikoliv lidi okolo. To, že vás přitahuje starší muž možná napovídá, že si v něm hledáte spíš oporu, jistotu, to, co jste měla dostat a nedostala od otce. Nedivte se, že od vás prchá, on nechce dceru, ale milenku. Navíc se nechce kompromitovat v práci, aby se mu nemáli, dobře cítí, že se k vám nehodí. Nevysilujte se vztahem, který mít nemůžete, neexistuje nic, jak byste donutila někoho, kdo vás nemiluje, aby to změnil a je úplně jedno, jak moc budete trpět. Pokud cit k němu nezvládáte, budete patrně muset změnit zaměstnání. Pokud se umíte ovládat, skončete to a sousřeďte se na sebe a práci na sobě, teprve pak hledejte další vztah.
Docela s Váma souhlasím, až na tu poslední věc - já se ho nechci vzdát, protože cítím, že mě někde v jádru taky miluje, jenom musíme překonat to počáteční nepochopení okolím. Poslední dobou se o tom hodně bavíme, že je na to "zveřejnění" ještě čas, že bysme to neměli uspěchat, až si budeme jistí..
Víte, drahá, to je otázka, jestli tohle necítíte pouze vy. Jestli si nenamlouváte, že on vás musí milovat, protože vy milujete jeho. Pokud by to byly jen konvence a obava, předpokládám, že by vám dával lásku v soukromí a nepodmiňoval by ji majetkem. Ale dejme tomu, že máte pravdu, ovšem ani tak nemáte vyhráno. Ono těch 36 let zkušeností, které má navíc, se nedá vymazat, znamená to jiné životní zážitky, jinou mluvu, jiný vkus, jinou hudbu, filmy, přátele a to se nedá jen tak pominout a zašlápnout, ne vše překryje jen mladost, fyzická krása a milování. To jsou věci, které se brzo omrzí a zevšední, speciálně, jestli mu je poskytujete ještě dřív, než po nich stihne vůbec zatoužit. Partneři musí souznít i takto a tohle prostě nebude fungovat. Fungovat v roli doživotní žíněnky, to je docela smutný úděl. Teď z toho asi budete smutná a naštvaná, co vám píšu a budete si říkat, že tomu houby rozumím, když vás ani jeho neznám, že u vás je to jinak, ale přijde doba, kdy tento vztah pomine a vy budete moc moc smutná, čím déle bude trvat, tím bolestnější to bude, ale jednou na vás čeká vaše opravdová životní láska, která si vás najde, když to budete nejméně čekat, tak přeji, aby to bylo co nejdříve a vy jste se už nemusela trápit a ponižovat.
Ale já žiju teď a tady, a teď chci jen jeho. Nebudu ho opouštět kvůli někomu, koho ani neznám, jen kvůli tomu, že jednou třeba přijde. Já jsem vždycky byla na starší, ve škole se mi líbili profesoři, nikdy jsem nechodila s mladým klukem a ani bych nechtěla..
Já vím, je to zvláštní, ale stává se to.. že se holkám líbí starší...
Věřte lidem, kteří Vám zde chtějí pomoci. Zatím vše, co napsali, je pravda a přesně to sedí. S Vaším současným partnerem je to bohužel na levačku. Člověk, který se k Vám chová tak, jako on, Vás nemiluje. Milující člověk by toho nikdy nebyl schopen. Nikdy. Já vím, že to bolí, ale skutečně se soustřeďte sama na sebe. Pokuste se obrnit trpělivostí, zkuste si ji nějak "poručit". Protože je to tak trochu běh na delší trať. Změna situace nemůže přijít ze dne na den, pokud předpokladem č.1 je zásadní změna myšlení a postoje sama k sobě.
Několik jednoznačně ověřených pravidel:
Chcete-li od základu změnit svoji situaci, musíte od základu změnit prostředí, ve kterém žijete. Tzv. spálení mostů není žádná ostuda a nikdy nebyla, přestože se tak často prezentuje. Je to zásadní podmínka kompletní změny vlastního života.
Zaměřte se na sebe. Ve chvíli, kdy se cítíte uvolněná a jste sama, si sepiště věci, ve kterých jste dobrá. Skutečně si je sepište, pro začátek jen na kus papíru. Potom si je zvěčněte na něco lepšího a dejte tak, abyste to měla 24 hodin na očích. Soustřeďte se na to ŽE JSTE DOBRÁ, SAKRA DOBRÁ. Protože vy jste dobrá, prostě jste, jen to zatím nevíte. Tak ven s tím a do reality.
Na druhý kus papíru si napište, co byste chtěla. Je to úplně jedno o čem Vaše sny budou. A opět se na tyto výsledky zaměřte.
Změňte šatník, podle Vašeho nejoblíbenějšího gusta.
Zapomeňte na včerejšek, na minulost. To musíte. Co se stalo, nikdo nikdy nezmění. nemá cenu se s tím zdržovat. myslete jen na to, co chcete do budoucna.
Můžete být 100% šťastná i bez toho týpka, co Vás tak pěkně zneužívá. Zkuste si představit, jak jej pakujete z baráku, jak s ním definitivně končíte. Spalte to. Nádherná představa. Tu sílu, ten pocit, který se objeví, to Vás ohromí a nakopne vřed. Vy to dokážete, o tom vůbec nepochybuji.
Že máte ráda starší chlapy? Tak sláva, my máme rádi mladinké ženy. Moje paní je toho důkazem. Takže jste vlastně ideální pro život, řekl bych dokonalá. Někde velmi blízko čeká muž, který by Vám chtěl snést "modré z nebe", ale Vy ho svým postojem nevidíte a on nevidí Vás. Začněte myslet jen na něj a on přijde. Prostě si ho přivolejte.
Tenhle svět je jedno velké mozkové voodoo. Co není v naší hlavě, neexistuje a naopak. A záleží jen na nás, co si do hlav nelejeme a co ne. To, co budete mít v hlavě pěkně nalajnované a budete tomu 100% věřit, to se také stane.
Držím palec, máte moji totální podporu, máte na to. A teď jděte a ukažte sobě i ostatním, jak jste dobrá.
2x
Nevím, kolik Vám je let, ale myslím, že spousty lidí se mají hůř než Vy, moc tomu povídání nerozumím, myslím, že byste měla vyhledat psychologa, nebo jiného odborníka, se kterým byste svoji situaci probrala...V každém životě jsou chvíle zlé i dobré...Já třeba zažila spoustu úmrtí v rodině, předčasná úmrtí, nemoci, havárie a kdybych při každé zlé chvíli měla myslet na sebevraždu, tak už tady mockrát nejsem...věřte hodně lidí má závažnější starosti, než Vy...Ale toho odborníka vyhledejte, a určitě se najde řešení.
2x
Po čase to vaše povídání začíná vypadat, že si v tom průseru lebedíte. 
Pokuste se, alespoň na chvilku zamyslet nad tím, co vám tady lidi píšou. Zvláště pak dejavu. 
Buď chcete něco změnit nebo jste šťastná ve svém neštěstí. Opravdu si myslíte, že nezasloužíte nic jiného? Rodiče se na vás fakt strašlivě podepsali. Ale je na vás, jestli budete taková, jakou vás uhnětli rodiče nebo na sobě popracujete a utvoříte se sama k obrazu, který bude co k čemu. 
Přeji vám hodně štěstí, střízlivou hlavu a laskavý pohled sama na sebe 
mimo Káji.
Ahoj, jsem z Brna a mam podobny problem jako ty, jen to probihalo trochu jinak, vysledky jsou skoro stejne, myslim si že by jsme se navzájem mohly pochopit a podpořit, že kdybych ti napsala i ja svuj pribeh, možná by nám to mohlo pomoct, pochop, tady to psat nebudu. Napis mi prosim email jestly mas zajem si popovidat. Je mi prave devatenact a myslim si stejne jako ty ze trpim nakou dusevni chorobou, jako ty .Chtela bych spojit nase zkusenosti, poradit ti s cim jsem se jiz vyrovnala a rict s cim ne, a stim by jsi mi zase mihla poradit ty... veř mi můj život je hrůzostrašné utrpení, vím že to může být horší... ale díky svým psich. problémům mám už i zdravotní, to stejné se může stát i tobě, taky jsem se mockrát chtěla zabít, a stále mě přepadají chvíle kdy to chci udělat, skoro denne... byla bych moc ráda kdyby jsi se ozvala, přeju ti aby jsi se měla líp než já a dostala jses z toho
0x
Dnes večer nemám co na ráci, tedy jestli jsi z Prahy, tak můžeme skočit na skleničku. Co ty na to?
Já tě ale vůbec neznám, bála bych se jít na schůzku úplně s cizím člověkem... Prosím, pochop to...
A o tom je přesně celý Tvůj život. Bojíš se udělat krok do neznámá, lépe řečeno překročit svůj stín. Tedy ještě jednou: Nepůjdeš na skleničku? PS: Někde do centra, kde je velmi rušno a mnoho lidi.
Promiň, já se bojím a do centra nikdy! tam jsou samí úchyláci a nebezpeční jedinci, musela bych mít nejprve samopal. Já se opravdu lidí bojím
Louise L. Hay, Miluj svůj život - koupit nebo půjčit, prostudovat. Najdete tam odpovědi na svoje otázky. Navíc svůj problém znáte.
excelsaqa, je to hrozné, jak prostředí v dětství poznamená člověka na celý život. Věřte, že Vás chápu, ale vymanit se z toho musíte sama /popř. s pomocí odborníka/ a vy to víte. Dejavu Vám radí opravdu odborně, úpřimně a pravdivě. Moc Vám držím palečky, nebude to hned, ale musíte chtít. PT /stařenka/
Tedy budeš doma sedět a virtuálně střílet na lidi? No, já si myslím, že kdyby na Tebe někdo houkl i s prázdnýma rukama, tak odhodíš samopal na zem a utečeš.
PS: Užírej se, když Ti vyhovuje nad sebou brečet a druhým závidět. Pokud si nevymýšlíš, tak trpíš depresi, což je psychiatrická nemoc.
PS2: Poslední možnost: Vymysli něco prozměnu Ty.
Tak mě nějak přesvěč, že nejseš úchyl. Kolik ti je, co děláš, kde pracuješ.. případně jak vypadáš, já se úpak rozhodnu.
Ani model ani Einstein, pouze normální člověk. Přesvědčovat Tě nemíním. Pokud chceš dělat něco se sebou, musíš chtít a udělat první krok Ty. Jestli najdeš odvahu, můžeš vystoupit ze -s prominutím- "sraček", které Tě svazují a rdousí. Pokud nemáš odvahu, tak se v tom srabu vesele dál rochni, neboť já mám v plánu za chvíli jít na pivo.
Já chci být sama... Taky tu mám flašku, nikoho k tomu nepotřebuju, ožrat se můžu sama.
Navíc Ty jsi určitě nějakej mladej kluk, tedy pro mě "slizoun", určitě bys mě chtěl sbalit, to chtějí pomalu všichni, ale netuší, žeš já nechci nikoho jiného, než svého Káju.
Když chcete mít něco, co jste nikdy neměla, musíte udělat něco, co jste nikdy neudělala. Pokud budete dělat to, co obvykle, dostanete to, co obvykle.
Není divu, že je Váš život takový, jaký je. Vy s tím ani NECHCETE nic dělat. Ergo není Vám pomoci - musíte nejdříve chtít sama.
0x
mi to prijde jako spatna laska, co vas aktualne trapi, to se casem spravi. To je logicke ze starsi chlap neodolal mladsi zene, najdete si nekoho vice primereneho veku, 36 je trochu moc, to uznejte sama ze neni na zivot. Vam bude 25 a mu 61 nebo uz je, to je silene, to muzete spolu akorat lustit krizovky, radsi zkuste tady nabidku vyse, lepsi mlady uchyl nez stary 
. Pokud jsem nekoho urazil tak se omlouvam, ze tady generalizuju vsechny chlapy
0x
souhlasim s vetsinou komentaru ..
s tim Kajou to je snadne ... to neni laska preci HAAAALOOOOOOO to co je mezi vama neboli mozna snad jenom z vasi strany je zamilovanost a to velice slepa zamilovanost... kde dotycny vam jasne rika ze na vas SErE z vysoka protoze nemate dostatecne mnozstvi financi . Spise budte rada ze ty penize nemate protoze diky tomu muzete videt skutecnou tvar vaseho Kaji. Kdybyste penize mela, tak byste zila v domeni, ze vas "partner" vas ma opravdu rad (a ono prd!)
kdyz jde ve vztahu o neco hlubsiho (coz neni vas pripad) tak mi verte ze penize jsou to posledni na co clovek kouka. z vlastni zkusenosti to vim. ovsem musi jit opravdu o neco hlubsiho a ne jenom o penize ... to snad da rozum ne?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.