Nevím si rady s mou rodinou

Dobrý den, je mi 42 let, mám 2 bratry ve věku 45,46 let..Já jsem byla matkou jako dítě surově mlácená řemenem až do krvavých jizev na zádech.Táta s náma žil, ale nefungoval. V rodině žádné city, žádné pohlazení, narozeniny a dnes si s odstupem let uvědomuju, že naše rodina byla asociální.. Mlácení bylo velmi surové a nechalo to na mě velmi zlé stopy na duši.Matce jsem se jednou v asi 10 letech postavila a řekla, že jestli se mě ještě dotkne, tak ublížím já jí..Přestala a nastoupil na mě s psychickým týráním bratr o 3 roky starší a týral mě na duši přes 10 let.Byla jsem doslova uzlíček nervů, byla jsem nikdo.Sebeúcta, sebevědomí na nule.Táta pro neshodu názorů v 18 letech vyhodil z bytu nejstaršího bratra, který se dal na cestu kriminality.Táta brzy zemřel v 50 letech a týrání od bratra co zůstal doma se ještě přiostřilo. Bratr to dělal vždy tak, aby ho nikdo neviděl, aby ho nikdo nechytil. Matka si ničeho nikdy nevšímala, byla jsem na vše sama a po nocích jsem brečela, protože jsem nechápala tolik zla od matky, tak pak od bratra. Po 20. roce jsem utekla z domu s kýmkkoli, kamkoliv, protože všechno bylo lepší než tam zůstat.Našla jsem si chlapa o 13 let staršího co měl peníze a pomohl mi začít nový život. Nemilovala jsem ho a proto jsem ho časem opustila, ale už jsem se postavila na své nohy a věděla co od života chci.

Chci děti, rodinu a super chlapa. Hledala jsem dlouho, ale našla. Dnes mám dvě krásné malé děti, úžasnýho chlapa a nádhernou rodinu. Děkuju Bohu za to..Pro moje děti jsem maminka, maminečka a není den, abych jim neřekla, že je miluju a nikdy nepřestanu a oni mi to stejně oplácejí. Matka se nejednou dostala do křížku s mým o 3 roky starším bratrem, který ji vyhrožoval a já i manžel jsme ji pomáhali.Nejstarší bratr mezitím vyráběl, prodával, užíval pervitin a skončil až v umělém spánku jak byl popálen ohněm od pasu dolů při výrobě drog. Policie, záchranka a dostal podmínku.. Vrátil se, pokračoval ve výrobě i prodeji, likvidoval tím rodinu a já opět s manželem pomáhala matce.. Opět ho dostala policie a tentokrát to schytal na 5 let do vězení na tvrdo. Velmi jsem mu já i manžel pomáhala i přesto, že v životě do mě vždy jen "kopal". Posílala jsem mu balíky atd.. Bylo to velmi náročné jak finančně, tak hlavně psychicky, kdy manžel čekal s klukama venku a já s matkou chodila za ním dovnitř v doprovodu policajtů.Vrátil se na polovinu domů a poděkoval mi za pomoc a já mu odpověděla, že by mi taky pomohl a hned mi došlo, že když jsem v životě potřebovala pomoc já od něj a i jsem ho o ni žádala v době, kdy mě velmi ubližoval jeho bratr, tak se otočil zády a prostě se na mě vykašlal. Jeho bratr mě nejednou málem zabil, kdy se dobýval do koupelny přes dveře, které jsem zamkla a řval jak psychopat.

V té koupelně jsem si uvědomila jak snadné je se dostat do vězení, protože kdyby ty dveře prorazil, tak jsem měla pocit, že mě jde zabít a začala jsem hledat v koupelně cokoli k obraně s tím, že přežije on, nebo já. Nakonec se vždy uklidnil a odešel..Po dobu co byl nejstarší bratr v kriminále jsme s matkou k sobě hledali znovu cestu. V slzách se mi , velmi, velmi omluvila co mi dělala v dětství a vina ji žrala za živa. Odpustila jsem jí, ale bolet to bude vždy, ale to už ji neřekla.Nejstarší bratr co se vrátil z vězení nyní u ní žije a já vidím, že sice ho konečně stát zastavil, aby přestal dělat drogy atd., ale sobec, bezohlednej, necitlivej clovek zustava dal. Snad poprvé v životě chodí do práce, řeší své mega exekuce. Pořád se snažím všechny chápat, všem pomáhat, ale začínám toho mít plné zuby. Matce jsem často nosila jídlo, kartóny s mlékem atd. k ní domů, tak jsem pokračovala i nyní co tam bydlí bratr s tím, že pomáhám matce, ale ten jen chodí, vše sní, vypije a dál se chová neomaleně jako ostatně celý život. Matka nechce, aby bydlel na ubytovně, že mu ona pomůže, že on je chudák jak ona říká.Načež se bratr v bytě roztáhl. Občas jsou dny, kdy za ním občas chodí i jeho 14 dcera. Jednou se stalo, že jsem tam s našíma malýma klukama přišla, byla tam jeho dcera a začala zavírat všude dveře, že tam nemáme místo. Dobré vztahy nemáme, protože její matka ji k citům v této naší rodině nikdy nevedla.Velmi mě to zabolelo. Bohužel i jeho dcera je bezohledná, sobecká jako i její matka, bývalá žena mého nejstaršího bratra.Jak byl bratr v kriminále, tak si jeho dcera jen přišla k mojí máme pro prachy a mě se z mé neteře zvedal žaludek a matce jsem řekla, že jestli si to vůbec uvědomuje, že ji jen využívá. Prý ano, ale je to její vnučka a co prý má dělat.. Nechápu a ani to chápat nechci...-(Co si myslíte vy? Já si myslím, že můj nejstarší bratr, který se vrátil z kriminálu a už je u matky rok, tak by se měl sám snažit zařídit svůj život a ne paralizovat na naší matce. Je to dospělej chlap, který má bohužel nemocná játra od drogy a něco i se srdcem, ale žádný invalidní duchod nema a dle lékařů je schopný práce.Mě bratr neposlouchá a je ten typ člověka, že kam až mu kdo dovolí jít, tak tam půjde a ještě bude klepat na dveře i za cenu, že matku, rodinu zničí..Matka v době, kdy byl v kriminále, tak díky němu měla obrovské nervy a skončila u psychologa. Byla jsem její štít a já i manžel jsme jí velmi pomáhali všemi způsoby.Jak se bratr vrátil, tak se u ní zjistil nádor v močovém měchýři. Pro mě strašný šok, protože jsem se celou dobu bála, že se něco takového stane, protože bratr ji opravdu velmi zlikvidoval a zestárla za 2 roky o 10 let. Skončila v nemocnici, kdy nejstarší bratr za ní nebyl ani jednou a to je nemocnice asi 200m od panelaku.Opět mě naštvalo jaký je to bezohledný sobec.Máma řekla, že ji ale denně volal,hm...Naštěstí na histologii řekli, že to bylo zapouzdřené, takže díky Bohu za to..

Matku štve, že ho tam má a i mi to říkala, ale že ho prý nenechá padnout na ubytovnu.Souhlasím s pomocí, ale vše má své hranice. Matka chtěla původně prodat svůj 3+1, ale díky němu své sny neuskutečnila a po mě chce, abych to přijala jak to je, ale chce po mě něco co necítím... Velmi se zlobím na svou rodinu a trápí mě se dívat jak můj nejstarší bratr likviduje matku celé roky. Ano, pracuje, ale ma tolik exekucí, že tohle vyřeší, tedy jestli vůbec, tak nejdřív za 10 let, kdy už matce bude táhnout pomalu na 80 let.Vadí mě, že kdykoliv šli za matkou naši kluci, tak je tam i můj bratr a ač chci, nechci, tak se s ním vždy vidí. Nijak jim neubližuje, ale mě to vadí už z principu.Matce jsem navrhla, aby se s našima klukama 6,10 let vídala u svého přítele, který bydlí hned vedle. Je to suprovej, poctivej chlap, kterého mám velmi ráda.Začala mě citově vydírat, že nemůže být bez kluků u sebe v bytě, tak jsem ustoupila, že kluci k ní tedy chodit domů budou, ale já už ne. Takto fungujeme pár měsíců a jí teď velmi chybí naše dřívější povídání, náš častější kontakt, kdy jsem za ní chodila skoro denně, pomáhala jí s nákupy atd.. Otočila jsem se poprvé v životě a jdu vlastním cestou s hořkostí vůči své rodině.. Už nemám sílu desítky let řešit jen moji původní rodinu, která mě likviduje. Matka mě v těchto dnech bombarduje sms, že jí to se mnou moc chybí, že beze mě být nemůže a že potřebuje se mnou častější kontakt a ne jen, že se potkáme u auta, kdy si vybírám kluky..Zase mě vydírá a jede jen podle sebe.Naše téma se jmenuje můj nejstarší bratr, kdy ji říkám, že na to mám jiný názor a ona, že teda co má dělat a zda ho má vyhodit..? Odpovídám, dělej co cítíš, já ti nemůžu říkat co máš dělat, ale myslím si, že tohle v pořádku není. Chápu, že je potřeba pomoci, ale myslím si, že všechno má svoje hranice, nebo ne? Co si myslíte vy?Ona ho u sebe ubytovala na neurčito doufajíc, že se to jednou nějak vyřeší, ale takto to v životě nefunguje.

Jsem k ní v poslední době dost odměřená, protože cítím od ní velký zklamání, protože celý život jsou její rozhodnutí jedna velká katastrofa, ale ano, jsou to její rozhodnutí a mě je po tom pendrek, ale ona na mě pořád tlačí, že chce se mnou být jako dřív, ale já cítím jedno velké zklamání, které ona vnímá.Jak ji řeknu, že celej náš problém se jmenuje můj nejstarší bratr, tak mi nato odpověděla, ale že ona to má horší, že ona ho má u sebe. Na to jsem ji už nic nedokázala říct, protože nechápe, že jsou to její rozhodnutí a já jsem ta nejmladší z nich, do které všichni jen "kopali", kdy máma začala, bratr pokračoval a teď řeším nejstaršího.. Už nemám sílu a mám pocit, že kalich hořkosti se naplnil.. Nechci cítit nenávist vůči nikomu a chci najít odpuštění pro všechny, tak proto se začínám distancovat a nedovolím, aby mi pořád ubližovali, ale matka to nechápe. Přijde mi, že i ona je jakýsi asociál, který nechápe spoustu věcí. Například: Měla jsem už děti, hledali jsme cestu k sobě a bavili jsme se o citech v rodině, kdy ona mi řekla, že netušila, že city jsou u dětí tak důležité, že na to nebyly dřív knížky jako dnes...Touhle stupidní odpověďí mě natolik konsternovala, že jsem se na ní jen podívala a v duchu jsem pochopila, že co nemá sama, nedala ani synům a oni bohužel jsou stejně necitliví jako táta i ona, ale jediná matka se teď snaží a je si vědoma spoustu špatného co způsobyla.. Co si myslíte, je v pořádku, že můj takřka 50 letý bratr u ní žije jako v mamahotelu a navíc ji likviduje psychické zdraví? Neměl by být vyřčen nějaký časový limit na osamostatnění? Nabízí se odpověď, že je to její věc, ale ona chce zpátky i mě, ale... Kdo vydžel číst až sem, tak děkuju velmi moc a budu vděčná za váš názor, případně radu...