Jak se naučit dobře psát?

Bude potřeba si na čtení najít čas. Ale číst kvalitní knihy, ne články z internetu apod. Abys ve svých textech nepoužívala hrůzy typu "o tom to je", nebo "není to o ničem" apod.

"...abych v textu měla hezké a zajímavé slovní obraty, aby se mi neopakovala slova v textu, aby se ten text hezky a plynule četl a přitom působil inteligentně..."

Jáí bych napsala "chtěla bych se naučit používat zajímavé a výstižné slovní obraty, psát čtivé texty, nechci opakovat stejné výrazy, ..."

Kdybyste místo mimíska, pokakaných plíneček, kojeníčka, tuleníčka, koupáníčka a podobných "lahůdek" začala používat normální výrazy, mohla by se i tato doba projevit příznivě... Pokud by Vám to bylo zatěžko, mohla byste snad uspět na Mimibazaru a v podobných "vodách".

ivzez, já jsem v těch zdrobnělinách cítil spíš sarkasmus, co myslíte vy?

Pokud tyto cinnosti nepomohou s talentem, dozajista mohou pomoci s nametem.

Mno, zkušenosti jiných maminek říkají, že tyto činnosti vám váš tvurčí talent mohou spíš pozvracet než povznést. Opakovaným čtením Příběhů včelích medvídků, medvídka Pú, medvídka Paddingtona a jiných medvídků, myšáků, pejsků, mašinek, bagrů nebo dokonce mimoňů a jiných příšerek vaše literární schopnosti nevzrostou. Ale při kojení bude pořád dost času na čtení odborné literatury i beletrie, doporučuji rozchodit si na mobilu nějaký čtecí program (nejpopulárnější je asi Cool Reader).

No jéje - co kdybyste tohle všechno pojala jako "vědeckou práci" a zkoušela psát články na téma "mimísek a to ostatní" v ryze odborném duchu? Takový popis například přebalování po*** potomka tím získá netušený rozměr

Z každé zkušenosti můžeš čerpat .

Přesně tak, jak píše Maky. Jsem z generace, která četla a která musela číst, ať už ráda či nerada. Hlavně českou klasiku. Dostávali jsme seznamy knih, které jsme museli přečíst a znát. Je jasné, že někteří kluci, kterým četba nic neříkala, opisovali obsahy knih od ostatních, ale já jsem četla poctivě. Vzpomínám, jak jsem se prokousávala Čapkem, Jiráskem, Světlou, Němcovou a dalšími doporučenými autory. Bavilo mě to a tak jsem se začala sama pídit po dalších. A dostaly se mi do rukou i jiné knihy, které škola nepropagovala, libri prohibiti.

Druhá věc, v období 6. - 9. třídy jsme měli opravdu úžasnou češtinářku, které byl jazyk a knihy nade vše. Ta nás opravdu dobře vedla. Ještě dneska, když mi občas vyjde v časopise nějaký příběh, vím, že na mě tam shora souhlasně pomrkává. Čím jsem starší, tím víc si jí vážím, jen lituji, že už jí nebudu moci nikdy říct, co pro mě znamenala.

Nepsat o mimíscích, plenčičkách, kojeníčku apod. Psát srdcem. Co si myslím, to dát na papír. Jasně a věcně. Pěknou češtinou, žádné prznění. Snad /vlastně určitě/ si to ten náš mateřský jazyk zaslouží. Jaga.

babajaga, u nás to samé, měli jsme senzačního češtináře, hodně přísného, ale pak jsem z toho, co nás naučil, hodně dlouho čerpala. Občas jsme museli napsat básničku nebo povídku, to jsem byla ve svém živlu. Ale diktáty, jak byla jedna chyba, tak celý diktát za 5. Tak přísně známkoval.

Moc s váma souhlasím s tím, že dobrý učitel může ovlivnit celého mladého člověka, otevřít mu obzor a nasměrovat ho na další cestu životem. Měla jsem od 5té do 9té třídy učitelku Rusku, která zde byla provdaná a uměla trochu česky. Nejen, že nás naučila dobře rusky, ale seznamovala nás s dějinami Ruska, s literaturou, uměním a já jsem si díky ní zamilovala Ruskou zemi jako takovou jednou provždy. Začala jsem číst Tolstého, Dostojevského, Puškina jeho básně jsem znala nazpamět ale i jiné., Zamilovala jsem si jejich malíře, např. Repova považuji za jednoho z nejlepších malířů na světě, mám doma mnoho knih s jeho obrazy, znám je skoro všechny. I jejich hudba se mi líbí. Je pravda, že na ní často vzpomenu a přitom to vlastně ani nebyla učitelka z povolání.

oml. Repin