Problémy s mladším sourozencem

Ahoj, všichni!

Možná než dotaz je to spíš postěžování si. Mám mladšího sourozence a už od mala jsou s ním problémy. Opravdu od mala, nějakých 6 měsíců až 1 roku se už u něho začaly projevovat známky chování po tátovi - prostě to, jak se chová 40 letý chlap a potom mimino, to je neskutečné. Byly to věci jako hyperaktivita, dokonce i z kontrol od lékařů bylo napsáno, že trpí agresivitou po tátovi v nějkém půl roce. Byly problémy i s mluvením. Teď už chodí do 4. třídy, ale podle mě se to moc nezlepšilo - naopak. Nechci, aby to vypadalo, jako že mu závidím, ale spíše je to vše hrozně nespravedlivé. Ve škole se moc dobře neučí, máma ho pořád rychtuje, ale vysměje se jí do očí, nechce být dobrý, protože by se mu posmívali, tak raději nosí 3ky. S češtinou má problémy, nejen s tím jak píše - chyby, sklon,.. ale i když mluví, někdy ty tvary co vymýšlí, z toho jsem v šoku. Matika to samý. Nula sem, nula tam, chtěla bych to mít jako bankéře, ty nuly by mě pěkně připisoval. Násobilka typu 3x6, 4x7... totálně neumí, možná tak 2, ani 5 neumí. Máma pořád ječí, ať má nějakou úpravu, že píše DÚ, ne, píše si to podle svýho a ještě je na ní sprostý, když mu vynadá jak to napsal. Teď je po tátovi ještě víc, ty sprostý slova a to chování - jasně, přichází do puberty, ale opravdu se takhle chová už od nějakých 5 let. Máma s ním chodila do různých poraden, tam se "učil"psát, ale stejně to moc nepomohlo. Už tolikrát jsem jí mluvila do duše, ať s ním něco dělá, dokud to jde, potom když v 18ti nebude umět číst, psát, budou se mu akorát smát. Ne, podle mámi je to její zlato, nikdo nebude o něm říkat, že je "postižený". Sama jsem už psala do několika poraden, řekli mi to samé, co vím já sama - když máma nic neudělá, tak nikdo. Nejde jen o to, jak je drzý v takovém věku, ale i nespravedlivý. Za vysvědčení v čevnu měl dostat nový ntb, ale tak žadonil, že ho dostal dřív. Dnes nadává, co to je za křáp, že chce nový. Mobil se mu taky nelíbí, má "nejhorší" ze třídy. Ani ne rok starý. Podobné je to s jídlem, hrozně vybíravý a dokáže se vyvztekat u oběda, že teda "tohle žrát nebude, takovej hnus, že tohle nechtěl". Vím, že děti taky trpí tím, že musí mít to, co druhý - jako s tím mobilem. Jenže za tohle všechno mu ještě máma splní všechna jeho přání. Rozhodně já jsem taková nikdy nebyla, máma to občas přizná, jaké jsem byla zlaté dítě. Je to i tou dobou, tato doba je špatná, já poprvé sedla k PC někdy ve 12 letech. Opravdu to není, že mu závidím, jak za jeho chování máma pro něj vše udělá, ale chtěla bych jí nějak otevřít oči. Být tohle moje dítě, tak ho mlátím každý den, protože takové chování bych nesnesla. Nemůžu říct, že by se máma o něj nestarala a vzniklo z toho tohle, ale jak píšu v úvodu, už jako mimino mělo v papírech agresivitu po tátovi s vykřičníkem. Občas je mi i líto mámi, je pravda, že pokud ona s tím nic neudělá, tak nikdo, ale třeba víte, jak ukázat a otevřít mámě oči, aby viděla, že tohle není normální. To, že děti neposlouchají, dělají naschvály ještě před pubertou to je normální, ale když tohle dělá dítě už v nějakých 2-3 letech.. Samozřejmě, i přes to jak se chová, mám ho ráda, ale i jemu chci ukázat, že teda takhle v životě moc nepochodí, když bude takový ke každému.