Nerovný přístup ke svým dětem

Já si myslím, že to je věcí rodičů jak a kolik vydělávají, jak a kolik utrácejí. Je to jejich život, jejich věc a vaše zbytečná starost. Vám do toho nic není! Vy se starejte o svůj život, o svou rodinu. Pokud rodiče nemusíte dotovat, pak opravdu si žijte, jak se to líbí vám. Kupte pro ně to, co si myslíte, že jim udělá radost. A neřešte to, po čem vám nic není.

Jiři, to co píšete, to neradím. Vůbec! Já radím, budovat si svůj život tak, aby byl pěkný. Nesrovnávat se, nechtít se zalíbit nebo zavděčit. Tazatelka žije svůj život, pro sebe a ne proto, aby se to komukoliv líbilo. Žije si svůj život, za který se nemusí nikomu zpovídat, pakliže nikomu nic nedluží. S rodiči se má jednat s úctou, ale chápat, že je to jejich život a ať si ho žijí, jak to vyhovuje jim. A když se jí to nelíbí, není problém omezit návštěvy a jakmile začnou řeči, že by měla a bla bla, poděkovat za vlídné přijetí a prchat! Žádné diskuze, vysvětlování, osočování. Příjde mi, že tazatelka je žárlivé a závistivé dítě. Nic jí nebrání odejít kamkoliv do světa a vybudovat si život podle svých představ. Je to velká holka! Všechno má ve svých rukách!

Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody!

Chování vašich rodičů, tak jak ho popisujete, se mi také nelíbí. Ale co s tím? Nic.

Vy dovedete pojmenovat jejich zvláštní chování. Pak se určitě budete umět všeho toho, co se vám nelíbí, vyvarovat. A to nejen v období Vánoc, ale v celém životě. Budete uvážlivě hospodařit, nebudete jednou dělat rozdíly mezi dětmi, nebudete děti rozmazlovat přepychovými dárky.

Teď se pomalu začněte těšit na Vánoce se svým partnerem. Máte také možnost prožít příjemně část vánočních svátků s těmi sourozenci, kteří už se také osamostatnili. Ale Štědrý večer si nenechte nikým pokazit, zůstaňte s partnerem doma. Až někdy později zajděte k rodičům. Na krátkou návštěvu s dárečkem dle vašich možností. Když od nich dostanete ponožky a mýdlo, s úsměvem poděkujte, když se někdo bude ptát po myčce a dronu, zase můžete s úsměvem sdělit, že Ježíšek naznal, že drahé dárky nejsou potřeba. Rozloučíte se a zamíříte domů. Nenechte se znervóznit, nenechte se vyprovokovat k hovoru o penězích, úctě a neúctě. Držte se věty, že Vánoce jsou svátky klidu, míru, radosti a spěchejte domů.

Sama jste si odpověděla. Máte jen několik možností.

Buď to nechat plavat...což ale očividně nechcete.

Nebo se trhnout a přestat se stýkat.

A nebo přestat poslouchat a myslet si svoje. Přijet na svátky, dát drobné dárky stejné hodnoty jaké dostáváte vy a řeči pouštět druhým uchem ven.

Já v životě volil prostřední možnost a nelituji. Ale každý to má jinak.

Asi takhle, i když se to dětem říká, tak nelze mít všechny děti rád úplně stejně. Ano, pro děti to není hezké zjištění, ale několik matek mi přiznalo a já se s tím ztotožňuji, že čím mladší dítě, tím je rodičům milejší. Je to nejspíš i normální, miminka a batolátka jsou miloučká, ve školce to ještě jde, nástupem do školy se to láme a nad protivným puberťákem se nebude rozplývat nikdo. I zvířecí matky odstaví nebo rovnou vyženou starší potomky s další březostí nebo nejpozději s narozením dalších mláďat. Třeba k nim mají lepší vztah než k ostatním členům stáda či skupiny, ale to mladší je momentálně přednější. Tolik jen vysvětlení k tomu, proč si rodiče ty nejmladší děti tak hýčkají, jak sama píšete. Prostě to je normální, tak se s tím smiřte.

Vánoce přece nejsou o dárcích, ale o pohodě a o tom, že se sejdou lidé kteří jsou si blízcí. Pokud máte o rodičích takovéto mínění, pak jim jen popřejte hezké svátky, navštivte je jen na chvíli a udělejte si svůj vánoční program. Dárky pro radost kupte podle sebe, nebo se dohodněte s rodiči, že si dárky dávat nebudete, jen se na chvíli sejdete. Jinak je to jen věc vašich rodičů, jak vychovávají své děti. Přístup rodičů nezměníte.

V rodinách se to holt stává. Taky se pamatuju, že si mně kdysi švagr stěžoval, že on dostane k narozeninám od tchánů jenom kytku, ostatní dostanou kytku a bonbošku. Já se tenkrát smála a říkala mu, že já nemám narozeniny vůbec. Nenechal si to pro sebe a já začala k narozeninám dostávat pohled, který byl ovšem určen a adresován mému (už ex) a někde na konci bylo připsáno, aby mi vyřídil přání k svátku a narozeninám (mám je cca měsíc od sebe). No sranda. Pokud jsem něco dostala pod stromeček, bylo to určitě maličkost do kuchyně (zapalovač ke sporáku).

Život je nespravedlivý, v rodině to mrzí pochopitelně nejvíc. Ale jak píšete: jste dospělá, soběstačná, tak se s tím prostě musíte vyrovnat. Nic neočekávejte a pak vás překvapí i malá blbost. Hodnota daru není v jeho ceně, ale v tom, že si na vás někdo vzpomene. V tom, že někdo přemýšlel, čím vám udělat radost, jak překvapit (ponožky to fakt asi nejsou).

Na druhou stranu bych si určitě nenechala nadiktovat, co, komu, za kolik mám pořídit já. Mohu se zeptat, když nemám nápad co koupit nebo uštrykovat, ale nemusím to akceptovat!

Mimochodem: předpokládám, že jste se s rodinou o dárcích bavila, nebo to dusíte v sobě a jen se trápíte? Lidi spolu mají mluvit, ne očekávat, že jim někdo vidí na očích co chtějí!

Lidičkvy, paní Jiřina94 se asi jen špatně vyjádřila - spíš nešťastně. Myslím, že jí je spíš líto, že rodiče nemají rovný přístup ke svám dětem. Někteří rodiče to skrývají a jiní ne, to už tak mezi lidma je. Tito rodiče si zatím neuvědomují, že to budou nejspíš tyto starší děti, kteří se o ně ve stáří postarají, protože je dle průzkumů dokázáno, že právě ti, které opečovávali nejvíc, budou sobecky žít život svůj bez ohledu na staré rodiče. Tomu je totiž tímto svým chováním naučili. Ale chce to cca tak 20let a pak se uvidí.

Pravdou je, že nejmladší dítě bývá snad víc opečováváno. Ale Vy máte svůj život, vztah, bydlení, nejste tedy na rodičích závislí. Vůbec bych zájem rodičů o nejmladšího neřešila, to je jejich problém. Být Vámi nakoupím dárky, co uznám za vhodné s cílem potěšit - takové to vydírání potřebujeme TV, myčku atd. by mně nezajímalo.

Přijít na posezení, ke kávě donést nějaké vlastní cukroví a tzv. Vaše dárky a v klidu odejít. Jaká bude reakce uvidíte, můžete se odstřihnout od jejich nebo pubertálního bratra tlaků a vydírání.

Jste svéprávná, dnes již samostatná jednotka, tak nevidím problém.

ale no tak. Já bych vám poradil zkusit udělat hlavní věc : Zbavte se pocitu křivdy a chuti se pomstít. Jsou to negativní emoce, které z vašeho dotazu úplně tečou. Situaci stejně nezměníte a jen si otravujete život.

Ptáte se, co platí na takové lidi. Jestli to chcete svým rodičům nandat, přijeďte na návštěvu úplně novým autem, přivezte láhev drahého vína, pod nos jim kuřte drahé cigarety a veďte řeči, že v životě se vám nevedlo lépe, než teď.

Nepodporujte je v tomto jednání když nechcete. Kupte jim k Vánocům dvoje ponožky a hotovo.

Proč mám takový pocit, že je to stále jenom o penězích. To je přece věc rodičů, co komu dají,nebo nedají a když se vám to nelíbí, tak tam nechoďte, kupujte jim dárky, jaké vy uznáte za vhodné a nebo to neřešte .