Co mam delat?

Pripada mi, ze nemam zadny kamarady. Neumim se s lidma zacit bavit sama od sebe, nevim o cem se s nima bavit. Neumim se zapojit do kolektivu. Jsem zakriknuta, stydim se nebo se spis bojim a moc si neverim a mam maly sebevedomi. Co muzu tak oddaluju na nekdy dyl. A celkove mi prijde, ze jsem k nicemu. Taky mi stve, ze nevim jaky uces si vytvorit na hlave aby mi to vic sluselo a nemela jsem takovy hrozny haro a ze nemam brigadu, takze si nemuzu koupit lecos co bych chtela. Uz mi to vse stve a chci to zmenit nebo trosku zlepsit, ale prijde mi, ze kdyz na to moc myslim, tak se spis zarazim a jsem mozna jeste vic hrozna. Rada bych se kamaradila s lidma i ze tridy. Ale jsem v poslednim rocniku na stredni a kdyz jsem si za cely ty roky mezi nima nenasla kamarady, tak nevim jak si je ted v poslednim rocniku mezi nima najit, kdyz si mozna i tak nejak zvykli nato, ze se tam s nikym moc nebavim a nebudou me treba ani chtot vzit mezi sebe (a pritom nekteri spoluzaci jsou fajn a rada bych se s inima kamaradila). Ale prijde mi, ze mi prijde blby nekomu jentak rict: pujdes se mnou dneska nekam vecer? Mi to asi prijde jako vnucovani a drzost. Ach jo, ch jo.