Jak vychovávat kluka

Myslím,že zásadní problém je nejednotnost rodičů,co přikáže jeden,musí druhý rodič respektovat.Jestli se nedohodnete na prioritách výchovy,je zle.A ještě bych chtěl dodat,že začínat v 9 letech je sakra pozdě.Zásadní morální vlastnosti jsou fixovány už ve 3 - 4 letech.

JABRAKA

První a nejdůležitější krok v další výchově musí být vaše dohoda s manželkou, sjednotit se na SPOLEČNÉM postupu, pak chlapci jednoznačně stanovit hranice co ano a co už není přípustné, jaké sankce ho čekají při porušení těchto pravidel a pak samozřejmě důsledné dodržení i těch trestů. Tohle všechno musí být podepřeno bezpodmínečným láskyplným přijetím dítěte i s jeho chybami a odlišnostmi (nikdo nejsme ideální), což není totéž co rozmazlování. Ale opakuji, že jednotnost ve výchově vás rodičů je naprosto nutná, tím začněte, zvlášť když nejde o vaše vlastní dítě. Vím o čem mluvím, v mém blízkém okolí rozdílné názory na výchovu dětí (nevlastních) a následné hádky a potíže dovedly postupně manžele až k rozvodu. Myslím na vás, ať vydržíte, bude to dlouhá cesta...

A ví Vaše žena, že i mnozí dětští psychologové a uznávaní kantoři vesměs tvrdí, že občas jeden lepanec v pravou chvíli udělá mnohem lepší službu než haldy výtek a zákazů?

A ta vaše výchova je vyvážená? myslím to tak, že nemá cenu trestat, když neumíte pochválit. Nemá cenu lísknout, když neumíte pohladit. Nemá cenu sebrat, když neumíte dát. Kolik času s chlapcem strávíte a při jakých činnostech? Jak k sobě máte blízko? Důvěřuje vám chlapec? Nestalo se to, že spokojeně žil se svojí maminkou a do života mu vtrhl mužský, který mu sebral mamku a neuměl nic jiného, než buzerovat? Omlouvám se, ale chlapec to tak určitě vidí. Vy tomu říkáte vychovávat. A neděláte přesně to, co jste zazlíval svému otci, když jste byl chlapec? Dnes to ale vidíte tak, že bez toho by z vás nebyl vychovaný, slušný člověk.Nepropásl jste tu chvíli, kdy se z vás mohli stát přátelé a stačilo se zmínit mezi společnou mužskou činností, místo rozkazu? Nemáte mezi sebou propast, přes kterou na sebe nenávistně pořváváte? Jakmile je vztah mezi dítětem a dospělým plný vzájemného respektu, obdivu a lásky, není třeba vychovávat. Jde to samo.Ale i dítě si zaslouží náš obdiv a úctu. Jak to říká pan Carnegie- Na lžičku medu získáš více vos, než na sud žluči.Promiňte staré, vysloužilé kantorce, která sama dobře vychovala i svoje děti, ale jestli chcete být dobrým tátou, zamyslete se sám nad sebou.A uvědomte si, že je ještě čas, změnit svůj vztah s chlapcem a tím i jeho vývoj. A je to stále lepší, než říkat-Já jsem to věděl, já jsem to říkal. A to celé ne zlomem a skokem, ale po krůčcích. Sám vidíte, že jak jste to dělal doposud, není dobré, že je potřeba něco jiného. Místo tvrdosti důvěru, laskavost, pochopení. A získáte přítele a syna na celý život. Bez hádek se ženou. Klidnou a hezkou rodinu vám přeji ze srdce. Myslíte to dobře, ale děláte jen to, co jste sám zažil.

S dětství si nepamatuju jednotlivá domlouvání, ale jasně si pamatuju asi tak 3 facky, které jsem za život dostala. Myslím, že to má tak každý. Když už jde do tuhého, rodič by neměl váhat, protože to dítě se probere a uvědomí si, že tím přestává hra...

Samozřejmě to není to samé, jako mlátit dítě každý den!

Držím palce.