Prosim o radu v choulostive situaci. Ziji v zahranici, ale problem je to urcite univerzalni, takze se sveruji tady. Pracuji sice ve velke firme (retezec sportovnich hal), ale na malem pracovisti (kryty bazen), kde je nas vzdy jen nekolik na smene, v praci navazujeme na vykon kolegu, musime se na sebe navzajem spolehat, nebot u nas vse souvisi se vsim, tzn. dle potreby pracujeme v pokladne, uklizime, plnime funkci plavcika atd. Pred rokem k nam do tymu nastoupila zena (rikejme ji treba Zdena), ktera se navenek jevila jako pilna a spolehliva, jenze s postupem casu jsme zjistili, ze ta jeji pilnost vyvera zrejme z jakesi poruchy (podezrivame zacinajici demenci, alzheimerovu nemoc, panicke zachvaty atd.). Je to velice mila a snaziva pani, ktera stalou praci potrebuje, nebot splaci nekolik pujcek, ale zacali jsme si vsimat spousty ukonu, ktere treba provadi opakovane, nebo prilis dukladne a pak ji nezbyva cas na dalsi dulezitejsi ukoly. Kdyz Zdenu pratelsky upozornuji na stejne veci, vzdy jedna, jako by to byla novinka a dekuje za vyborne rady, ale vse se pak postupne vraci do stejnych koleji. V pokladne miva problemy se soustredenim, casto chybuje a spouste veci nerozumi, ale kdyz ji s tim konfrontujeme, je naprosto presvedcena, ze ona tu chybu neudelala a ze jsme se proti ni urcite nejak spikli (jakoby mela nejake trauma z minulosti, nevim). Velky prusvih je v tom, ze tyto jeji nedostatky vidime jenom my, radovi pracovnici, vedouci to nejak nechce videt, nevi, co s tim nebo si to nepripousti. Pripada nam, ze jen ceka, az Zdena udela nejakou katastrofalni chybu (napr. bude chybet spousta penez v kase), aby to pak byl dukaz toho, ze praci nezvlada, coz nam zase prijde nefer vuci Zdene, nebot si nemuze dovolit o praci prijit. Sama Zdena vsak tu celou situaci nechape a nevidi, ze praci v kase proste nezvlada. Pokud bychom se Zdeny opatrne zeptali, jestli ji nepripada, ze ma nejake problemy s pameti nebo jestli by se nemela nechat vysetrit, vse pravdepodobne zapre (nebot tomu sama uprimne neveri) a jeste z toho bude mit urcite dalsi trauma. Takze muj dotaz, co ted? Mame vsichni jen cekat a nechat vsemu volny prubeh? V ci je to pravomoci a kdo ma zacit v teto veci neco delat? Mame my jako spolupracovnici vubec pravo do toho zasahovat? Citime tu potrebu neco delat, nebot Zdeniny vykony zakonite ovlivnuji i nasi praci. Bojime se, ze az to nejak praskne, budou se nas sefove ptat, proc jsme na to vcas neupozornili, ikdyz nas primy nadrizeny uz alespon castecne o tom vi, ale jak rikam, nechce to asi zatim jeste vyhranovat nebo resit, nevim. Predem dik za vase navrhy, co byste delali na nasem miste vy.
5x
pokud by se skutečně jednalo o Alzheimera, zřejmě v počátcích,tak nemocný si tuto nemoc není schopen uvědomit a hlavně jakékoli promlouvání do duše je nesmysl.
Já bych zkusila promluvit s blízkými oné kolegyně,pokud je znáte. Manžel, dcera,syn... Žaludek na bonzování u nadřízených bych také neměla.Do té doby zvyšte kontrolu toho co paní dělá.Věřme, že snad s pomocí její rodiny se věci brzy začnou řešit.
1x
Citime tu potrebu neco delat, nebot Zdeniny vykony zakonite ovlivnuji i nasi praci. Bojime se, ze az to nejak praskne, budou se nas sefove ptat, proc jsme na to vcas neupozornili... coz nam zase prijde nefer vuci Zdene, nebot si nemuze dovolit o praci prijit.
Budete se muset rozhodnout mezi "soucitem" se Zdenou a krytím si vlastních zad. Ten případný malér vůbec nemusí odnést (jenom) ona. ale klidně vy všichni, možná i s nadřízeným, který ví, ale nekoná. Bohužel on je první, na koho byste se měli obrátit - tak to udělejte. Ne způsobem "se Zdenou se nedá dělat", ale "holka má zjevně nějaký problém, co s tím?" Další pak podle jeho přístupu k věci.
Ad jenda2 - Vedení po obdržení informace automaticky zasáhne provedením inventůry, přeřazením nebo vyhazovem dotyčné spolupracovnice. Nikdo z vedení se v žádné firmě nebude zdržovat nějakou citlivostí.
Vím, že to nevypadá zrovna hezky - ale jestliže po řadě prokázaných chyb hrozí průšvih, není nejen v zájmu firmy, ale i spolupracovníků, podobného zaměstnance nechat dál dělat jeho práci "ze soucitu".
Pokud to kolegové chtějí řešit, tak jedině na férovku. Info pro vedení vede jedině k tvrdému zákroku, což ale kolegové nechtějí. Tady jiná možnost než tu paní informovat o zjištěních a pokud to nebude chápat, tak pak nastává krok 2 a to je info vedení. Společnému nahrazení škod stejně nikdo neuteče, tak proč ne paní důrazně informovat jako kolega?
0x
Dobrý den, myslím si, že to není starost nebo věc kolektivu, ale jeho vedoucího. Paní zřejmě trpí duševní poruchou viz odkaz. Zdravím!
0x
Je-li někdo z Vás lékař a dokáže-li zdravotní stav Vaší kolegyně posoudit, měl by to udělat on. Přes internet také zdravotní stav nikdo neposoudí → leda šarlatán.
Chápu, že je Vám kolegyně líto, ale měli byste si uvědomit, že její chyby mohou mít větší dopad než jen špatně vrácené peníze. Plavčík – jestli se nemýlím – odpovídá i za bezpečnost lidí...
Můžete se obrátit na nadřízené, kteří by měli kolegyni vysvětlit, co její práce obnáší a upozornit ji na to, že pokud nedostatky do určité doby neodstraní, může dostat výpověď.
"Opatrné ptaní" podle mne nemá smysl → i zde je nutné jednat sice citlivě, ale přímo.
Přeháníte. V běžném životě každý pozná na kolegovi, že není v pořádku. Čím déle budou otálet a natvrdo jí to neřeknou, tím hlouběji kolegyně zapadne do problémů, které pak nevyřeší.
Váš postup informování nadřízených je z lidského hlediska to nejhorší. Pokud mají alespoň trochu dobré vztahy na pracovišti, řeknou ji do očí, že vidí v jejím chování problém a to je vhodnější než vaše rada.
Vedení po obdržení informace automaticky zasáhne provedením inventůry, přeřazením nebo vyhazovem dotyčné spolupracovnice. Nikdo z vedení se v žádné firmě nebude zdržovat nějakou citlivostí.
Situace na pracovišti je specifická, Kolegové poznají, že něco není v pořádku, ale nejsou-li odborníky, nepoznají co, ani příčinu.
I v zahraničí platí, že jsou zaměstnanci povinni dodržovat zákoník práce a další předpisy, které se vážou k jejich práci a k bezpečnosti. Jsou povinni chránit i majetek zaměstnavatele.
Kolegové nejsou oprávněni kolegyni upozorňovat na nedostatky v práci (nemohou jí "říkat něco natrvdo"). Toto může udělat jenom zaměstnavatel. Ovšem ten by o problému musel vědět...
Z lidského hlediska jsou nejhorší "opatrné otázky" a "chození kolem horké kaše". "Zdeně" samozřejmě dojde, že kolegům něco vadí, může to považovat i za stallking, mobbing apod.
Kolegové už se snažili "Zdenu" na nedostaky upozornit, ale kolegyně si vůbec nepřipouští, že by něco dělala špatně...
0x
Hezký den
Přikláním se k "benovi" že může jít o nějakou "obsesi" (zjednodušeně laicky) což na rozdíl od jiného naštěstí nemusí znamenat nutně něco "závažnějšího" ,nicméně dotyčná paní i její okolí tím může trpět. Jediná cesta kterou vidím je, nějak taktně slušně decentně na to paní upozornit (což se tedy již asi stalo) aby se na to mohla jednak sama zaměřit anebo neví-li si s tím rady obrátit se na odborníka. Čili "pomoc" té paní bych směřoval k ní neboť se tím jde k jádru věci a ve výsledku by to pomohlo všem, pochopitelně je třeba aby to na základě vašich upřímných rad sama chtěla řešit, vy jako kolektiv by jste ji pak dle mně měli v jejím úsilí vypořádat se s touto poruchou podporovat skýtat ji oporu "kamarádský přístup". Postup "přez vedoucího" je sice "legitimní správný chrání zájmy ostatních zaměstnanců i samotného zaměstnavatele" ovšem počítejte s tím že jakmile to jednou "otevřete" paní s největší pravděpodobností dostane "padáka na tvrdo" při nejbližší příležitosti, což může její zdravotní stav ještě zhoršit ačkoli samozřejmě "vás to nemá co zajímat". Čili shrnuto, jako jednotlivec i v rámci kolektivu bych se snažil paní pomoci navést na "správnou cestu" ale pakliže by to "nešlo" ponechal bych to tak, přez vedoucího "oficiálně" bych to neřešil protože paní by asi rychle skončila s výpovědí a to bych osobně nechtěl mít na svědomí.
doplněno 18.10.17 09:44:
A jak jí to říct?
Viděl bych to asi tak, nevím zda-li s kolegy chodíte jednou za čas např. co čtvrt roku co půl roku apod. někde jen tak "neformálně posedět" probrat pracovní i ty ostatní věci popovídat o životě apod. Takové posezení by byla výborná příležitost k tomu "otevřít i toto téma" (pochopitelně za předpokladu že tam nechodí i vaši nadřízení, někde to tak bývá nebo lidé kteří by to oficiálně "oznámili") pochopitelně nejlépe i s dotyčnou kolegyní. Je ale třeba vést hovor tak, aby to kolegyně "správně pochopila" a aby věděla že pokud půjde např. do nějaké "odborné pomoci" bude mít vaši plnou podporu, musí vědět že vám na ní záleží máte ji rádi chcete pro ni jen dobré, zkrátka musí cítit opravdovou přátelskou podporu, cítit že za ni stojíte a přez všechny nesnáze si jí vážíte, nesmí to pocítit jako "vyčítání" "oktrojování" "shazování" "buzeraci" "rejpání" apod. Je zde celkem velké riziko aby to nepochopila "špatně" na druhé straně když se to podaří vhodně "podat" může to být i počátek řešení a ve výsledku velký zisk pro všechny. V tom je úskalí, chce to někoho kdo z vás umí "dobře mluvit" volit vhodná slova, má takt v případě problému "umí zahrát i do autu", není to snadné ale je-li situace na pracovišti již "neudržitelná" může to být řešení, chce to ale k tomu přistupovat odpovědně obezřetně s rozvahou porozuměním, je to velmi citlivé, ne každý jedinec a kolektiv zvládne "působit pozitivně"
jako jednotlivec i v rámci kolektivu bych se snažil paní pomoci navést na "správnou cestu" ale pakliže by to "nešlo" ponechal bych to tak
Dobrá rada nad zlato - jestli paní "je naprosto presvedcena, ze ona tu chybu neudelala a ze jsme se proti ni urcite nejak spikli", těžko ji "navádět". Nechají-li to kolegové být, můžou skončit v potížích i oni.
jedubabicka
Stav zaměstnanců je v první řadě věcí zaměstnavatele ne moje jako zaměstnance, já jako zaměstnanec mám povinnost věnovat se své pracovní náplni ne řešit své kolegy za to jsou placeni nadřízení nikoliv já. Pokusil bych se ji tedy pomoci jak výše uvedeno pokud by to nešlo neřešil bych to, neboť to přísluší nadřízeným té kolegyně a není to má starost. Co se týká způsobené škody vzniklé škody vůči zaměstnavateli lze se účinně pojistit já toho kupříkladu využívám. Rozhodně bych neapeloval na její nadřízené takových "agilů" už bylo a těch následků kdy to někteří prostě "neunesli" také, to nechť si vezme na svědomý ten kdo své kolegy "nahlásí", každý se musí zachovat podle svého vědomí a svědomí, bez ohledu na to co by bylo "správné" mám ještě nějaké svědomí a osobní zodpovědnost a pokud ta mi "řekne" co je správné pak přez to jede vlak a nikdo na světě mně nedonutí abych udělal něco proti tomu "i kdyby si to tak ve firmě ustanovili", to je jejich věc ne moje.
Dekuji vsem za rady, jak je videt, situace neni vubec jednoducha. Az budu mit vecer cas, v klidu si vsechno proctu a popremyslim. Nejvic se bojim, a zaroven to tak mirne vypada, aby to nebyl onen zacinajici Alzheimer (na ten jsme vsichni kratci), ale jak tady nekdo podotkl, nejsem lekar. Zije sama se svou starou matkou, ktera ovsem pochybuju, ze by si nejakych zmen vsimla, nebot Zdena zatim dobre funguje v rutinnich zalezitostech. Takze diky a snad se casem vyvrbi nejake to reseni...
Taky je otázka, jaké ona má vztahy s blízkými, jak spolu vycházejí. Jesti se budou angažovat nebo jí to časem prozradí a na Vás to vrhne stín nedůvěry.. Říkáte v cizině? Jsou u Vás obvoďní /osobní/ lékaři? Nějak z ní vytáhněte, který že to je a pak to řešte s ním. On by si ji mohl pozvat kvůli nějaké prevenci.. Třeba to sehrajte tak, že momentélně nemáte svého lékaře, jestli ona má dobrého, že byste se k němu přihlásila a tedy kam. Jen pořád uvažuji, jako bych byla tady v Česku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.