Jak říct partnerovi o peníze na domácnost?

Dobrý den. Neodkládejte debatu o financování společného bydlení. Řekněte mu na rovinu, je třeba koupit to a to, zaplatit to a to, jak se spolu dohodneme na financování společných výdajů? A dle jeho reakce se zařiďte následně. Pokud by se k tomu nechtěl vyjádřit, upozorněte ho na to, že sama celou domácnost ve které též bydlí, neutáhnete a ani to dělat nebudete. Nebojte se říkat partnerovi to co Vám vadí hned, protože když se neozvete, může to brát tak, že Vám to vlastně nevadí. Když jemu není hloupé se finančně nepodílet, proč by Vám mělo být hloupé o tom s ním promluvit? Jaké si to uděláte, takové to budete mít. Takže pokud společné bydlení, tak i společné výdaje. Nedělejte mu sponzora!

A jak dlouho se s ním znáte? Proč jste spolu začali bydlet? Přece jste se o tom museli spolu bavit. Museli jste přece spolu probírat podmínky bydlení. Jste v nájmu, není to Váš byt, je logické že platíte nájem. To mělo být to první, o čem jste se spolu měli bavit. Pak jste si měli určit jak povedete společnou domácnost. Kdo co bude platit. Nejste jeho matka, abyste ho živila! Mně by teda vůbec nic trapného nebylo. Trapný a hlavně hodně divný je on. Co si vlastně myslí? Vždyť on je chlap a on by se měl mít k tomu, aby se postaral a ne Vy! Takže on to má s plným servisem, včetně milování a to všechno úplně zadara. A to ho vůbec nic nenapadne? Nezeptá se jestli nepotřebujete peníze na nákup a tak dál? Já bych to teda měsíc nevydržela. To se od Vás nechá klidně živit? Promiňte, ale jestli to je tak, tak to u mně není chlap, ale vyčůranej vyžírka. Hanba by měla být jemu a ne Vám! A Vy se ještě trápíte, jak byste mu to řekla s l u š n ě? Netrapte se, a ihned mu řekněte, že musí přispívat na domácnost. Ale podle mne to neuděláte a stejně to nikam nepovede, protože Vás to bude vnitřně užírat. Ten vztah nebude k ničemu.

jednoduše si spočítej náklady na domácnost a poté mu je místo oběda předlož

pokud dostane rozum dostane oběd

pokud ho nedostane dej mu místo oběda kopačky

příživnika ti doma držet nedoporučuju brzo by tě to stálo nervy a klid

Dobrý den, můžete mu před spaním vyprávět pohádku o tom, jak si jedna paní pozvala do bytu pana Kukačku, on tam žil zadarmo a na domácnost nedal ani korunu - a té paní se to nelíbilo. Potom můžete o té pohádce diskutovat. Nebo mu to řeknete přímo, aby z něho něco vypadlo (jinak konec milování). Hlavně to řešte hned v počátku společného bydlení. Zdravím!

hankaa - nesmíte se stydět říci si o společné financování domácnosti (když už máte doma takového nechápavého a necitlivého partnera, který chce být živen).

Jak říct partnerovi o peníze na domácnost?

No ty si snad děláš srandu! Přímo a natvrdo! Už jenom to, že ti doteďka žádné nedal, svědčí o tom, že tě míní jen využívat. Takže aniž bych věděl cokoli dalšího, radím ti: Utíkej od něj jako zajíc, vystěhuj ho a už ho nechtěj nikdy vidět!

Chlapec asi nepostřehl, že už není s maminkou. Nečekejte, někteří si neuvědomí nebo jim to tak vyhovuje. V klidu a bez výčitek, ale jasně: " Ták, je konec měsíce a teď jsi na řadě Ty. Mne stálo společné bydlení tolik a tolik, energie, jídlo, dom.potřeby, doprava ... To je celkem tahle suma". Snad ho to nakopne a dáte finanční poradu, kdo co bude hradit a kolik. Pokud se nehraje v tomhe fér, tak má vztah vážné trhliny.

Hylfe, slečna je zamilovaná a domnívá se naivně, že ten její bude automaticky stejně investovat.

Milá Hanko, mluvíte o penězích na domácnost a ten Váš už s Vámi bydlí měsíc a ani ho nenapadlo na něco přispět. Bohužel, teď to budete mít složitější, protože už ho máte v baráku. Proboha na co je Vám takový chlap? Já neříkám, že by Vám měl všechno sponzorovat, ale víte, toto vypovídá o něm mnohem více než jen to, že se mu jaksi nechce platit. Můžete si být jista tím, že toto není člověk o kterého se budete moci opřít, který by sám od sebe pro Vás něco udělal, pečoval o váš vzah, aby vám oběma spolu bylo dobře. Naopak můžete čekat to, že až se stane v životě něco těžkého, budete Vy na to sama. Vezměte tuto zkusenost jako varování a konejte! Také počítejte s tím, že v momentě kdy si o něco řeknete, budete vy ta špatná. Co také čekat od člověka, který takovou samozřejmost jako jsou naklady na život ignoruje. Utíkejte dokud můžete, dobrých chlapů je na svetě dost! A čekat od někoho takového, že mu to jaksi dojde, tak to brzo budete akorát naštvaná a stejně to on podá tak, že on je ten chudáček.

Tak jako tak, hlavně to řešte od začátku Pokud je trochu chápavý, "nenápadně" bych v jeho přítomnosti naznačil "už zase přišly účty, ale teď jsme na to placení dva viď? "

Uvařte mu jednou na večeři krupici - pohádku mládí a s povzdechem vysvětlete: chtěla jsem původně koupit lososa, ale nějak mi na něj nezbývá. Snad to partnerovi docvakne a mohl by to být dobrý iniciátor diskuze na financování výdajů

Přijde mi to, že už se to ani moc hezky říci nedá, jestli je to víc jak měsíc. Po měsíci by měl přijít a nabídnout poloviční úhradu (popř. upravenou podle výše platu).

Ale třeba je opravdu jen natvrdlý nebo tak něco. Tak to bych si připravila seznam vydání na celý měsíc (všeho, co jste do domácnosti a bytu platila), a pak bych ho usadila ke stolu a řekla mu, že musíme provést vyúčtování. Společně bydlíme, žijeme, musíme se spolu podílet na úhradách za toto všechno. A že by bylo lépe, kdybychom si domluvili pravidla.

Hlavně neotálejte!

Jak vám může takovej "chlap" imponovat, to teda nechápu. Pro mě by se dostal do kategorie nepřitažlivá bačkora. Popravdě po měsíci (no, já bych to měsíc nevydržela, ale hypoteticky) by to ve mě už tak bublalo, že bych se asi neovládla a napálila bych mu pořádně naštvaně do obličeje, jestli mu náhodou není něco blbý.

To bude nějaká provokace. Nikdo nemůže bejt tak hloupej aby si tohle nechal líbit.

Ahoj,

vykašli se na nějaký divadlo a až spolu budete sedět nebo ležet, tak mu prostě řekni, že bys chtěla, abyste se na placení podíleli oba. Tvůj přítel je buď vemeno nebo je prostě vychcanej, ale to už je druhá věc.

Je docela zajímavé, že když je situace přesně opačná, tak není od žen téměř žádná reakce. A přitom je to daleko běžnější, než když je muž neplatič.

Samozřejmě je to chyba tazatelky. Na stůl má položit všechny složenky a účtenky a hned bude jasno.

Někdy jsme my muži trdla a některé věci jsou pro nás přízemní. A žena je od toho, aby nás nakopla.

Třeba to ani nedělá schválně. Stačí si sednout a zeptat se ho, jaký styl, nebo způsob hospodaření se mu nejvíc zamlouvá.

Pokud je to ale parazit a držgrešle, rychle od něj pryč!

Dobrý den. Po měsíci společného bydlení bych z toho nedělala zatím žádnou vědu, pánové jsou ve velké míře většinou dost natvrdlí, co se jim vyloženě neřekne přímo, tak neudělají. Nechť mi prominou světlé výjimky, které umějí odezírat nevyřčená přání z očí žen a dívek. Po měsíci byste asi ale už měla bez okolků předložit návrh na společné podílení se na nákladech domácnosti. Trapné vám to být nemusí, normálně bych to řekla při večeři, až mu předložíte chleba se salámem a čajem, nebo co normálně večeříváte. Pokud se pán bude zdráhat a dělat okolky, pak víte, s kým máte řeč a zařídíte se podle toho, ne?

Měsíc je tak akorát - sepište za tu dobu hezky přehledně úplně všechny výdaje, předložte mu je a mile se optejte, jak se podělíte, nebo spíš kdo z vás bude co platit tak, aby to bylo aspoň přibližně vyvážené. Pozor - ne napůl, pokud má jeden z vás výrazně vyšší příjem. A pamatujte si - neříkáte si o peníze pro sebe.

Jinak - vím, že ještě je brzo, ale když si to nevyjasníte teď, zkuste si představit, jak všechno časem "táhnete" třeba z pouhého rodičovského příspěvku, protože pán si zvykne.

Úplně skvěle napsala suzymon. Vše řešit předem nebo ihned na začátku. Trochu podivný vztah, že jste si neujasnili předem podmínky sestěhování, vývoj vztahu apod.

Tak to jste udělala velkou chybu. Podmínky hrazení nákladů společné domácnosti jste si s ním měla vyřešit už před nastěhováním do svého bytu. K takovému člověku bych už neměla důvěru.

no nejhorší je ten/ta, který/a neplatí a ještě si vyskakuje...

Taky jsem žila s takovým vyžírkou, ale nebydleli jsme spolu, jen chodil na návštěvu v sobotu a neděli někdy i týdnu. Přinesl mi pokaždé jeden karafiát. Jídlo, pití jsem nakoupila a on tam bydlel, chodil si do lednice když měl hlad, jako by mu říkala pane, občas něco přibil a myslel si že ho budu za to zadarmo živit. Když jsem chtěla někam jít tak jsem ho musela pozvat, protože věčně brečel, že nemá peníze. Nejhorší je hladovej chlap, po čase jsem ho přestala kkvůli tomu mít ráda a poslala jsem ho tam kam si zasloužil, ono to časem přestane bavit.