Problémy ve vztahu - co se stalo?

Dobrý den, není to normální chování, ale stává se to - vypěstovala jste si na přítele alergii, irituje Vás jeho přítomnost a možná i nějaké jeho pohyby či to, že je tak pozorný, láskyplný a hodný. Řekl bych, že vztah končí a budete si hledat někoho neokoukaného a možná větší "mrchu", abyste měla trochu starosti, méně jistoty ve vztahu a obavu, že dostanete "kopačky". Na tohoto přítele budete asi jednou ráda vzpomínat a litovat, že jste to nezvládla s hodným klukem. Zdravím!

asi tušíte, čemu se říká ponorková nemoc. Natlačte lidi do malého prostoru a nechte je tam delší dobu. I nejlepší kamarádi si brzy začnou lézt na nervy a ti co se už předtím nesnášeli, ti se vzájemně požerou.

Horolezci a polárníci mají pro tento psychodefekt výstižnější pojmenování : nemoc ze ksichtu.

Já si myslím že váš problém je přesně tady. Vy máte nemoc ze ksichtu. Co s tím? Na pár týdnů si se svým přítelem zmizněte z očí. Nic jiného vám nepomůže.

Je hnusný ho prudit tak dlouho, dokud se nerozejde on s vámi, abyste neměla ten špatný pocit vy a mohla jste říkat, že to on se rozešel s vámi. Měla byste se s ním rozejít jako "chlap".

Prostě jste vyhaslá. Od 16 let jste už poznala úplně všechno a nic Vás v lásce nepřekvapí. Uspěchala jste si život. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale kdybyste si našla chlapce třeba v 19 letech, jistě byste všechno prožívala jinak, víc byste si lásky vážila. Jste ještě napůl dítě, nevíte, co chcete, kolem Vás lítá plno motýlků a Vy jste na toho svého brundibára alergická. Je prostě už okoukaný, ničím Vás nepřekvapí...

A nenamlouvejte si, že "ho opravdu milujete" jak píšete. Takhle se láska neprojevuje. Jestli jste solidní, řekněte mu na rovinu, že se rozejdete, že se láska kamsi vytratila. On to vezme, je to lepší, než ho tahat za nos a namlouvat mu city, které k němu nechováte. Když jste na něj taková fúrie v 17 letech, nedovedu si ho chudáka představit po 10 letech od svatby s Vámi. Zachovejte se jako slušné děvče. Jaga.

A víte, co je zajímavé? Já tady radím ohledně vztahu a právě dneska - 4. 10. máme s mužem 42. výročí sňatku. Chce to toleranci, porozumění, pochopení toho druhého. A to se člověk učí průběžně celý život.

Dobrý den. Z Vašeho popisu mám dojem, že přítele spíše nesnášíte, ne že ho milujete. Stal se hromosvodem Vašich nálad a to nevydrží partner dlouho tolerovat. Možná je to tím, že zamilovanost opadla, jste s ním jen ze zvyku, jste si jeho city příliš jistá..Možná máte jen stresové období, možná máte nějaký zdravotní problém..Na otázku proč se k němu chováte hnusně si musíte odpovědět sama. Co Vám na něm tak vadí, že Vás to nutí se k němu chovat tak jak se chováte? Co dělá špatně, že Vám to leze na nervy? Možná ta příčina bude i v tom, že s ním nechcete mít sex. A rozčiluje Vás, že on by ho chtěl..Ale to vše jsou jen dohady, které mne při čtení Vašeho příspěvku napadají. Tu příčinu musíte hledat u sebe a přiznat si, že vztah mezi vámi prostě přestal fungovat. Komunikujte spolu, dokud mu na Vás ještě záleží a má Vás rád.

přítele ste se nabažila a toužíte po změně a jelikož nevíte jak mu to říct řešíte to tak jak to řešíte a jen čekáte až to přítele přestane bavit

je vám 17 to je ještě na dlouhodobej vztah spousta času užívejte a neblbněte

Nabízí se otázka - "Jak se jmenuje ten druhý?"

Vřele doporučuju pozorně pročíst ( ne vidět, ale pročíst, protože v knize je toho víc a příběh není zkreslený očima režiséra ) Annu Kareninu od Tolstoje. Je tam mistrovsky popsán příběh hledání "lásky", kterou žena "unavená" hodným manželem, hledá u milence... Když budete číst pozorně, tak zjistíte, že se jí doma vlastně nic špatného nedělo. Je tam skvěle popsaná scéna, jak si žena svého manžela sama zošklivuje, jak si na něm vyhledává a zdůrazňuje nějaké fyzické nedokonalosti ( třeba její monolog kde se sama ujišťuje jaké má její manžel "nemožné uši", apod. ).

Samozřejmě, že to končí blbě... A počátek byl nepatrný, jako s jezinkama, jen dva prstíčky si ohřejeme... Celý problém totiž spočívá v tom, že mnozí současníci netuší o reálné existenci démonů. O tom jak útočí na člověka, co mu podsouvají, kam ho chtějí dostat...

I já jsem kdysi na sobě pozoroval paradoxní reakce, kdy jsem byl odměřený vůči člověku, který byl na mě trochu hodný, protože jsem chtěl aby "přidal", aby byl ještě "víc hodný", nebo abych si ho vyzkoušel, jak bude jednat, jestli je ten jeho postoj vůči mě opravdu hluboký a trvalý nebo jestli se na mě vykašle hned, když mi něco přeletí přes nos... Mám dojem, že ženy takto jednají běžně, ale někdy se takto chovají i muži...

Každopádně je to určitý projev nezralosti a, jak už jsem zmínil, i ovlivnění duchovním světem. Je třeba s tím bojovat a ne se tomu poddávat. Když budete takto iracionálně jednat s každým cenným chlapem, tak se v životě nevdáte. Anebo jo, ale bude to za pár měsíců to samé... Pak by Vás čekala jen vnitřní prázdnota, naivní iluze, promiskuita, lhaní, interrupce, sebevražda... Vyberte si...

Na druhou stranu je pravda, že jste ve věku, kdy je chybou už i to základní nastavení situace. Předčasný sex, duševní i ekonomická nezralost, atd. I to je jasná stopa určité manipulace na metafyzické rovině. Proto hledejte pravdu a pravda vás osvobodí...