Bydlím mimo Liberec a do LBC dojíždím cca 30 km(1 hod)
V pátek bych nutně potřeboval jet z LBC do Prahy a celkově i s cestou se tam budu crcat 3 h s tím že v Praze budu 1 hodinu ale to bohatě stačí. Je to strašně důležité věřte mi ale za žádnou cenu se to nesmí dozvědět rodiče.
Tento týden máme praxe a v pátek bych mistra ukecal aby mě o 3/4 hodiny pustil dřive abych ten bus do Prahy stihl.
Do města kde bydlím se dostanu v 18:15 což je jako bych ve škole končil o tři hodiny později.
To je ten kámen úrazu jak mámě vysvětlím proč jsme končili ve škole tak pozdě nebo proč jedu tak pozdě.
Moje máma je ten nejpodezíravější a nejprověřující člověk s kým se můžete setkat ona je jak nemocná. Ven mě nepustila nikdy dýl jak do 7, jen jednou ale to jsme šli na konce roku se třídou se rozloučit, to chápala.
Ale tohle se prostě dozvědět nesmí ale je to zároveň šíleně důležité tam jet, já to tu nebudu ventilovat ale jde o skoro největší štěstí mého života a nesmím ho promarnit, prosím poraďte. Jedná se fakt o můj dalo by se říct zlomový okamžik mého života.
0x
Dobrý den, skoro se bojím poradit, protože by to byla rada, kterou ovlivním celý zbytek Vašeho (jistě zatím hodně mladého) života. Tak snad jen poznámku - hodinka na Prahu je "prd". To strávíte jen v MHD (když máte smůlu), tak se to nedá stihnout (bez problému doma). Nedělejte "blbostě" a vše si dobře promyslete. Zdravím!
doplněno 01.10.17 10:15:
luky0 - je to sice hloupost, ale jestli máte hodně penízků, tak si objednejte taxi (tam i zpět) a cesta bude rychlejší. Ovšem, jestli Vás taxikář bude chtít vzít, když jste junior=?
doplněno 01.10.17 14:21:
sebod - jo, já to také označuji za hloupost.
Proč myslíte, že bude trávit čas v MHD? Mám z toho pocit, že se ten chlapec chce s v Praze sejít s někým, nejspíš s nějakou dívčinou. Klidně se s ní může sejít na konečné toho autobusu z Liberce.
Nedám radu, jak ošidit mámu. Mámě se prostě nelže. Pokud tam chce jet, měl by to mámě říct s dodatkem, že je dost velký na to, aby to sám zvládnul, a pokud si to máma nemyslí, tak ho má za neschopného chudáčka.
Ale ještě k tomu setkání - máte opravdu ověřeno, že ta osoba, se kterou se chcete sejít, je skutečně tím, za koho se vydává?
0x
Máma není nemocná. Má za Tebe zodpovědnost, bojí se o Tebe. Ty nástrahy a nebezpečí světa si ještě sám, v 15 ti letech neumíš představit. V tomto věku si každý myslí, že spolkl všechnu moudrost světa, že je chytřejší, než jeho rodiče. I já si to myslela. Každá máma má ráda a miluje svoje dítě a kdyby se mu mělo něco stát, tak se s tím nesrovná do konce života. Vy jste naděje, naděje pro celou širokou rodinu, strachuje se o Tebe, o Tvůj život, o Tvoje zdraví.
Jste v učení, tedy Tvůj životní směr je již vybrán. Pokud by se jednalo o vyřízení změny školy, tak bych to chápala, že se jedná se o něco proti vůli rodičům. I když nepředpokládám, že se tato věc zařizuje v pátek odpoledne. Ale vše je možné.
Spíše mě to připadá, že se jedná o lásku.
Jeďte si tedy naproti napůl cesty.
I když by se jednalo o zcela něco jiného, nestojí to za to, protože víš, že děláš něco proti, proti vůli mámy, nebo i otce, jestli je. Děláš něco nezákonného, nebo prostě co víš, že je nesprávného, malé tajemství, malý podvod.
Zvaž, že to, co nyní uděláš, Ti může zásadně ovlivnit celý budoucí život.
0x
Luky, jen taková drobná otázka - co je to za největší štěstí tvého života, které by máma nepochopila. 
Matky pro své děti chtějí jenom štěstí a že by v tomto případě máma stála tvému štěstí v cestě? To se mi nějak nezdá. 
Ono to bude asi trochu jinak, zřejmě v tomto svém kroku vidíš štěstí jen ty sám. Neříkám, že matky mají vždycky pravdu, ale pokud se týká vlastních dětí, moc často se nemýlí. Zvaž to ještě jednou pořádně, a i když k tvému věku jistě dobrodružství patří a cestu do Prahy pro patnáctiletého kluka nepovažuji za nějak mimořádně riskantní, přece jen mi něco říká, že to s tím největším štěstím života bude trochu jinak. Zlomové okamžiky v životě člověka mají totiž trochu jinou podobu. Radu ti dám jednu, zásadní - ať už je to jakkoliv, neudělej nějakou hlloupost, protože ta by mohla být v tvém věku skutečně zlomová.
Bublanino
Štěstí to pro mě opravdu je ale moje máma mi nikdy nic nedopřála. Je v naší rodině kvůli tomuto totálně zakřiknutá a dívají se na ni zkrs prsty, to vám nelžu, chová se a prezentuje se jak kdyby byla nejlepší a patřil jí celej svět tak si jí asi umíte představit
Luky, já chápu, že ti na tom hodně záleží, ale nějak si neumím představit, že by to tvé štěstí bylo nějakou jednorázovou záležitostí, že to nebude mít pokračování, že si ho nebudeš chtít dopřát vícekrát, pochlubit se s ním, čili, že se to máma jednou stejně dozví. A je-li taková, jak jsi ji tu popsal, bude to tedy pořádný mazec. Pokud ti tedy na tvém štěstí tolik záleží, neměl bys jí aspoň říct, že se o TO pokoušíš. Je-li TO totiž něco, s čím by nesouhlasila, asi ti to trvale štěstí nepřinese, protože máma bude nešťastná, a stavět vlastní štěstí na neštěstí (smutku) mámy pro tebe nemůže mít tu opravdovou cenu. Řekni jí to, ale udělej sám, jak máš v plánu, když myslíš, že je to pro tebe tak důležité. I když... 
Ono se těžko radí, pokud rádce neví, čemu .vlastně napomáhá 
0x
Luky, největší štěstí svého života nezískáš za cenu podvodu. Mamince na tobě záleží, má o tebe obavy. Neměl bys jednat za jejími zády.
Napiš, oč jde, třeba na něco společně přijdeme.
Tak narovinu, jde prostě o lásku.
Píšu si sní už delší dobu vím že to neni nikdo kdoby se za ní vydával a tak podobně to vím na 100%.
Vím že je to ta pravá takovou jsem ještě v životě nepoznal.
Tak to by vám snad stačilo
Myslíš, že ti bude na schůzku s dívkou v Praze stačit jedna hodina? Znáš Prahu? Máš představu, co byste mohli podniknout?
Já bych si na tvém místě s maminkou promluvila. Také by bylo lepší se dohodnout až na sobotu či neděli, abys nebyl převážně jenom na cestě.
Bylo mi to téměř jasné hned od začátku. Tak to jeď, bylo by zbytečné ti bránit. Sám musíš přijít na to, jestli jde o životní štěstí, nebo je to trochu jinak. Cokoliv ti zakazovat by nemělo smysl. Láska je sice slepá, ale ty se pořádně dívej. Tak to by nám opravdu stačilo. 
Jak vidět, tobě pár kontaktů přes sociální sítě stačilo k tomu, abys věděl, že jde o naprosto zásadní, zlomovou lásku, největší štěstí tvého života. Luky, přeju ti, aby ses nezklamal a ze setkání měl radost, i když s tebou v hodnocení tohoto setkání už teď nesouhlasím, ale fandím ti. Pak dej vědět, jak to celé dopadlo.
Ale stejně by jste mi mohla prosím poradit co přesně mámě říct, vím že to bude potom peklo a chtěl bych jí říct něco tipu že jdu do kina s kamarádem který někde dostal dva lístky apod. jenže v pátek nic nehrajou a nic jiného už mě fakt nenapadá co bych jí řek že budu ty 3 hod dělat.
Luky, já v 16 jezdila po republice. Tak jako ty, z vesnice do Liberce a pak dál. Autobusem, na pár dní, za lidmi z internetu... se svolením mámy. Jak? Řekla jsem jí, kde budu, s kým, jméno a kontakt na toho člověka, kde budeme spát, jak vyřešíme jídlo... věděla všechno! Promysli si cestu, ukaž mámě, že si to dokážeš zorganizovat a naplánovat. Řekni jí o holčině, vyprávěj jí o ní, seznam ji se spoji, kterými pojedeš, že máš na autobus zpátky dostatek času. Ukaž, že máš dostatek vlastních peněz s sebou pro případ nouze, že jsi schopný se někde najíst nebo pořešit nějakou svačinu a že se domů dostaneš v pořádku. Prostě aby viděla, že se umíš o sebe postarat i v tak nezvyklý situaci. Já to někdy musím dělat doteď: vysvětlit mámě, že mám všechno pod kontrolou, když se ohledně nějaké záležitosti začne moc starat
Občas mi taky byla mámina kontrola proti srsti, ale pak jednou povídá: "Hele, kdyby se ti nedejbože někde něco stalo, co mám říct policii? Že moje 16-letý dítě je někde v čudu a já nevím kde a s kým?" - a to už docela dává smysl, ne?
A i kdyby to mělo nakonec nevyjít, tak jsi aspoň nezklamal máminu důvěru, což bys jinak udělal, kdybys jí lhal. Ještě nějakou dobu budeš potřebovat její svolení, abys mohl ven s kamarády nebo kamkoliv jinam, tak je dobrý si to nepokazit.
Jak píše naufrago - co kdyby se něco stalo. Teprve pak by nastalo to správné peklo, až by bylo nutno vysvětlovat například policii, sociálce a podobně. Nehledě k tomu, že jako mámě by mi asi nějaký čas trvalo, než bych svému dítěti zas mohla důvěřovat - se všemi důsledky. A kamarád by asi taky nebyl nadšený z toho, že byl zatažen do něčeho podobného.
Napadá mě - nešlo by to setkání zařídíit ve vašem městě?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.