Jakou práci dělat když mám deprese?

byvalapacientka - nějak se ve vás nemohu vyznat. Shrnu to:

- hospitalizovat se nechcete i když se váš stav zlepší neboť tam brečíte. Zapláče si mnoho lidí i bez pobytu v nemocnici.

- vy se vlastně neléčite, ID vám vyhovuje a nyní máte strach, že o něj přidete. Kdo vás živí?

- v období zlepšení co děláte ? Chodíte alespoň na brigády? Co vás zajímá? Od zájmu by se dala hledat možnost zaměstnání. Jesenicko už není kraj s vysokou nezaměstnaností. Proč se doma dle zdr. stavu neučíte jazyky nebo progamování, hned by se lépe hledala práce. Nebo proflákáte celý den? Jste pro mne velká neznámá.

Pomáhá práce v přírodě, zahradničení, nebo práce v keramické dílně, prostě tvůrčí práce s hlínou.

A chcete ten invalidní důchod nebo se chcete raději depresí zbavit?

Dobrý den, můžete kontaktovat např. organizaci viz odkaz, poradit se a třeba najít práci v jejich chráněné dílně nebo pomohou i jinak. Zdravím!

fokus-praha.cz/...

Bohužel, více neporadím. Patrně by to chtělo chráněné místo nebo podnikat a vše si regulovat podle zdr.

stavu.

Píšete, jakou práci? Nemusí to být nic z oboru a nic intelektuálního. Nevím, jak jste zdatná a ochotná jít do fyzické práce. Za jakých okolností by Vám silné léky snížili? Nechci zpochybňovat vaši diagnozu, ale přes den má většina lidí potřebu si na chvíli zdřímnout a stres máme v určité míře každý. Vás třeba paralyzuje a léky utlumují. Tak hledat tam, kde budete svým pánem, co se pracovní doby týče. Zajděte na příslušný úřad práce, jaké jsou šance a místa. Nebo vezměte podnik po podniku, firmu, zařízení, a ptejte se. Všude je pohyb, co kdyby. Možná jsem naivní a neodhadnu Váš stav, situaci, ale něco zkusit je lepší, než sedět a stěžovat si.

Na takovouto otázku je velmi těžké odpovědět tak, aby byla něco platná. Já být na Vašem místě, tak se zeptám té psycholožky, sama píšete, že ta o Vás ví nejvíc a navíc Vás zná osobně a ví jaké jsou Vaše znalosti a schopnosti. Tak to s ní proberte a zeptejte se jí, jestli by Vám něco nedoporučila. Nějak nemůžu pochopit, jak může někdo žít ze 4 tisíc měsíčně. Asi máte rodinu u které bydlíte a která se o Vás stará a ty 4 tisíce jsou jen takové přilepšení. Tak co to prodiskutovat s rodinou, i ti Vás znají a vědí jak na tom jste a co byste eventuelně zvládla. A mohu se zeptat kolk je Vám let? Protože mi přijde, že jste ještě dost mladá a máte celý život před sebou a to ho opravdu chcete prožít v důchodu a v depresích? Podle toho co píšete něco přece jenom umíte, tak co třeba obnovit a prohloubit tu angličtinu, nebo se naučit něco víc s tím počítačem? Prostě se začít něčemu věnovat a nemyslet jenom na to, jestli Vám přiznají důchod, nebo ne. Zatím ho máte, máte teda ty 4 tisíce a to Vám jak je vidět stačí, tak máte i spoustu volného času, který můžete využít k prohloubení svých znalostí.

To je jasné, že jste si nemoc nevybrala dobrovolně. To by neudělal snad nikdo. A navíc je strašně těžké a myslím si, že spíše nemožné, aby si někdo dokázal představit, co to je mít deprese. Také jsem v životě procházela obdobím, kdy jsem to měla hodně složité a prožívala jsem stresové situace, nebo to možná i byly ty deprese, ale já jsem tenkrát věděla důvod, proč se tak cítím a tak jsem ani k lékaři nešla a raději jsem se snažila co nejrychleji vyřešit tu situaci a důvody odstranit. Trvalo mi to ale také víc než jeden rok, než jsem se z toho jakž takž vylízala a mohla jsem fungovat. A trvalo další tři roky, než to odeznělo úplně. Ale mně opravdu pomohlo, že jsem se zaměřila na sebevzdělávání a své myšlenky jsem plně obrátila tím směrem. A věřte mi, že si na tu dobu občas vzpomenu a sama si pokaždé říkám, že to byl zázrak, že jsem tenkrát nepřišla o rozum. Obecně řečeno, že jsem se z toho tenkrát doslova nezbláznila a že to, s čím jsem se tenkrát potýkala, na mně nezanechalo žádné psychologické následky. Takže ono to jde se z ledasčeho dostat, ale záleží na tom jedinci. Hodně! Snad nejvíc.

Já bych to viděla na lehkou manuelní práci mezi lidmi.

Na obecním-městském úřadě zaměstnávají i pracovníky s postižením. Mají ze zákona povinnost.

Zkuste se tam přímo zeptat, jestli není volné místo poslíčka. Dostanete listovní zásilky a roznášíte po městě. Pohybujete se na zdravém vzduchu, jste mezi lidmi, vykonáváte nenáročnou činnost, jste potřebná, svoje zdravotní problémy upozadíte.

Kdyby ne, tak tam nechte na sebe kontakt, kdyby se v budoucnu něco objevilo a oni Vás mohli kontaktovat.

V Jeseníku je nemocnice, nebo v okolí nějaké léčebny, lázně?

Možná bych to zkusila i tam. Napsala bych dopis, že hledáte lehkou práci na zkrácený úvazek.

Dokud to nezkusíte, tak nikdy nebudete mit v ruce papír, s nějakou nabídkou, o které byste normálně nevěděla a která se třeba vůbec neinzeruje. Může to být někde v archivu, výdejně ve skladu, také je dobrá lehká práce v lékárně - úklid.

Proberte firmy okolo Vás a všem napište žádost o práci, životopis. Každá firma, která zaměstnává lidi s postižením má potom odpočty /nehledě na to, že pokud nezaměstnají určitý počet lidí s OZP/, musí se nějak vykoupit - přímo penězi, nebo nákupem zboží, výrobků z chráněných dílen.

Já si myslím, že člověk potřebuje zaměstnat hlavně tělo jako celek. Vy máte problém s hlavou, tedy hledat práci v kanceláři /AJ, PC/ nemusí být tak dobrá kombinace. Proto navrhuji ti nenáročnou fyzickou práci.

oprava: tu nenáročnou

Ahoj mam podobny problem delam 3 roky praci technina v autoservisu a kdo nezazil nevi jak to je narocne na psychiku. Nidky sjem tkaovy stres nezazil kor s moji povahou a nalomenou psychikou ze skoukromi. po roce se mi silne projevila Rozstrousena skleroza a jsme si cela jsit,ze z toho co zazivam v praci do toho jsem zacal kourit protoze mi to pomaha malicko. Samozrejme jednim ze znaku RS jsou deprese,ale ty mam proste vseobecne,ze se mi zivot sesypal. kamaradi se ozenili odstehovali a novi jsou jen znami co me spis vyuzivaji takze oporu u kamaradu nemam soukromi zivot zadny protoze jsu v praci casto 12 hodin a jsu kvuli nemoci zniceny,ze jdu spat penize za to nestoji,ale vpodstate nci jinyho nyni delat nemuzu pokud se nesnizim nekde na podradnou praci co zvladne clovek se zakladkou. Tezko hledam radosti zivota a mockrat jsme premyslel,ze sebevrazda by vse vyresila, protoze krom rodicu a sestry proste nikoho nemam.Holku nemma 5 let protoze mam proste ve vsem smulu coz mi psycholozka vyvracela,el je to tak kdyz chci byt optimista a verit,tak me to okamzite vyliska a vrati nemyslim si,ze jsu osklivy a chudak. jsme mily hodny kluk,ale holkam se proste nelibim je to dneska tezky se seznamit na internetu,kde pise jedne holce 200 chlapu denne.

V praci vseci vedi co mi je a jake mam problemy a podrizeni i nadrizeni do me vpodstate jdou a vybiji si na me zlost a ego,protoze poznali,ze jsu oslabeny a to me dorazi. Vnoci mam nocni mury a nevim jak dal. Vim,ze mit 1 dobreho kamarada co s emi 2x tydne venuje nebo hlavne milujici pritelkyni by mi pomohlo. Mit moznost se sebrat odstehovat pryc a zacit znovu coz ja sam nedokazu jsem uz vazne tka zniceny,ze bych to vzdal uplne je mi skoro 31 a 4,5 roku jsem nemel vztah asi zalozim sve tema