Svatba v kostele ,musím jít ke zpovědi?

Ano, abyste mohli být církevně oddáni, musíte nějakou dobu chodit na přípravu. Jestliže nejste pokřtěná/ nepovažujete se za aktivní křesťanku, ke zpovědi jít nemusíte (je to svátost a podmínkou k přistoupení k ní je křest) - ale váš partner ano. Dva nevěřící totiž nemohou být oddáni v kostele; věřící + nevěřící ano, ale ten druhý musí souhlasit s křesťanskou výchovou dětí. Tomu, že už máte děti, se nikdo divit nebude, vzhledem k tomu, že spolu žijete, ale minimálně váš partner se bude muset vyzpovídat z nemanželského soužití. Mimochodem, je to častá situace a nemusíte se ničeho obávat - pokud to spolu myslíte vážně.

Magore, ale ono to je vázání k církvi, resp. k víře a určitým postojům. Ne třeba tazatelky osobně, ale jejího manžela a výchovy dětí určitě. To si člověk musí uvážit - každopádně, pokud by chtěl partner pokračovat v křesťanském způsobu života, musí být oddaný v kostele, aby mohl přistupovat ke svátostem. To, že to tak spousta lidí nedělá, je něco jiného a nedá se říct, že je to správné... Každý by se měl rozhodnout, co vlastně chce a proč to chce.

Svatba v kostele není formalita. Jde o závazek na celý život.

Svatbou v katolickém kostele byste se navíc zavázala děti vychovávat podle zásad katolické církve.

Nejste-li věřící a berete-li to jenom jako formalitu, bylo by podle mne lepší uzavřít občanský sňatek.

Přiznám se, že mne překvapuje soužití a děti s věřícím partnerem bez sňatku. Zdá se mi, že ani on to s vírou a vztahem k Bohu nemyslí vážně. Možná, že i z tohoto důvodu by byl lepší občanský sňatek.

Nesouhlasím s předchozími názory, že "máte povídání s farářem" i zpověď vydržet. Podle mne by to mělo smysl pouze v případě, že byste se chtěla stát členkou církve a dále podle toho žít.

Můžete mít svatbu v prostorách kostela bez svátosti manželství... ale pokud chcete křesťanskou svátost, musíte být připraveni oba.

" Farář by se ze mne osypal"- to si myslí hodně lidí, co tam pak raději nechodí. A světe div se - farář už slyšel takové věci, že vaše hříchy jsou naprosto malicherné...

zpověď a postup liturgie.cz/...

něco obecně pastorace.cz/...

zajímavé zpovědní zrcadlo farnost-unhost.cz/...

A z druhé strany doplním - jestli tazatelka bude mít svatbu v kostele jen kvůli "babičce"a bude tak dál hnusit všem nevěřícím církev (jakoukoliv), protože ona, která měla v kostele svatbu, se chová tak a tak... ona nedělá to, co v kostele kážou...

To je pak medvědí služba jak církvi, tak i rodině - přetvařování a lhaní...

Za sebe - nedoporučuji církevní sňatek, ale klidně si udělejte párty na farní zahradě se starostou jako oddávajícím...

Církevní sňatek není podepsání papíru v krásných kulisách. S partnerem si slibujete lásku, úctu a věrnost na celý život a také že děti dáte pokřtít a budete je vychovávat ve víře.

Pokud jste byla u zpovědi, tak jste asi i pokřtěná a měla jste být připravována k 1.svatému přijímání. Pokud tomu nevěříte a myslíte, že tomu neuvěříte, tak se na to vykašlete a udělejte si malou svatbu po svém.

Ale za rozhovor s farářem nic nedáte. Jsou to normální inteligentní a empatičtí lidé, s kterými se dá mluvit o všem a které jen tak něco nepřekvapí.

Můj názor je, že si s manželem i rodinou rozumíte, milujete se a svoje děti chcete vychovávat spolu. Je i docela možné, že až dvojčátka povyrostou, tak si budete chtít vychutnat ještě jedno baby, a pořídíte si ho později.

Děti by se měly rodit do manželství a pokud to je jenom trošku možné, určitě bych tu vaši první svatbu neodkládala.

Je to věc, která Vás ovlivní na celý život. A myslím, že ta Vaše svatba, podle zvyklostí rodiny od přítele, bude vydařená, a celý život na ni budete vzpomínat. Hodně bude v režii tchyně, tchána a nejbližších příbuzných, ale oni vědí, co to obnáší, co bude potřeba zařídit.

Ano, já bych do takové svatby šla, i když jste asi kvůli financím a rozruchu měla jiné přání.

Budete tam ta nejdůležitější, všichni se budou točit okolo Vás, měla byste si ten den užít, být nejkrásnější.

Ty věci před, jak píšete, prostě vezměte jako součást předsvatebního aktu.

Já bych Vám moc přála, ať se s tou veselkou smíříte a těšíte se na ni.

Nemám ten názor, že ustoupíte jednou a budete ustupovat pořád.

Ještě se podívejte, jaká manželství mají rodiče a příbuzní přítele. V tom byl on vychován, a takové bude i Vaše manželství. Na rovinu, platí to ale i opačně, tedy i ve Vás je zase kus Vašich rodičů, jejich chování v manželství.

Vezměte si z každého vztahu jenom to nejlepší.

Možná to tak nyní necítíte, ale věřte, že když v životě přijdou zlé chvíle, mnohdy samota, rozjímání, modlitba v kostele, malá zpověď, či smíření, pomůže víc, než rady psychologa a kamarádek.

Přeji Vám, ať se rozhodnete tak, či onak, ať máte ve svém nitru pocit správného rozhodnutí.

Dobrý den, Vaše kamarádka má pravdu - je to delší proces (tedy, u katolíků). Zkuste navrhnout svatbu v kostele jiné církve a možná to přestane být aktuální. Možná pan farář "nerozdýchá" i ta dvojčátka, protože s děckem se u katolíků počíta snad až po svatbě. Zdravím!

Souhlasím s názorem @ivzez. Vy to uděláte jenom pro klid v rodině, ale vnitřně to nechcete. Ustoupíte jednou a budou třeba následovat další požadavky (např. zapsat dvojčátka ke katolíkům apod.) Zvažte to dobře.

Tazatelka by ráda věděla na čem je a já bych zase chtěl od ní vědět (až bude reagovat), jak to má se vztahem ke katolíkům a jestli je připravená na jejich vliv nebo má šanci uniknout z něho, resp. jestli je její partner na její straně nebo na straně své katolické matky.

šaty, očanka a dvacet minut obřadu a nazdar vám stačí na matrice. V kostele si dáváte slib před bohem a je záhodno před něho předstoupit připravený, jinak tam ani nemusíte chodit.

Radím : Udělejte tchyni radost a nějak to povídání s farářem vydržte.

ono asi zalezi k jake cirkvi patri a podle toho to vypada, jsem katolik - teda jsem jen proto ze se me nikdo jako maleho neptal, do kostela nechodim a ani neverim na ty jejich pohadky

manzelka je evangelicka , svatba byla v evangelickem kostele a nejak nic zvlastniho tam nebylo, zadne pripravy a zpovedi se nekonaly, co si pamatuju tak sme byli domluvit termin, pak ho jenom potvrdit pred svatbou a svatba

Náboženství je největší vrah v dějinách, hlavně křesťanství ve všech svých možných podobách, snad ani Hitler se Stalinem (a jiní) dohromady nepomordovali tolik lidí jako víra (hlavně křesťanská) za ta staletí, co existuje, a dělali to jen kvůli tomu, čemu se dnes říká peníze - to byl fakt borec, kdo toto vymyslil - kdybych ho měl poznat, asi bych to s ním i politicky probral . Zas je pravda, že počet lidstva se má redukovat, když už je tak přemnožené (je mnoho způsobů, jak toho dosáhnout). Víra je jen o penězích, které oni pořád somrují.

To byl jen takový úvod. Nechcete-li do kostela, nechoďte tam a svatbu udělejte normální - nebo se nevdávejte vůbec. Záleží na Vás. Já jsem něznabuh tedy, jo? Uvedu příklad z pohřbu, strýc umřel, a že pohřeb bude v kostele, dobře, do kostela jsem teda jako šel (já to tam nesnáším), Nějak to probíhalo, pak chodil jakýsi s kloboukem (jsem si říkal, co ztratil), o on ne, on chodil mezi lidmi a somral peníze na kostel. Přišel ke mně, já jsem ho chvílu nevnímal, on pak ten klobouk postavil výš, skoro až před můj ksicht. Nato jsem ze ho zeptal, co to nacvičuješ? On odvětil: "Přispějte na kostel", já jsem odvětil:"A proč", ten sviňa dotíral pořád, tak jsem mu řekl, že je to nemístné, já tady truchlím, neotravuj, a tedy dobře, dám Ti deset korun, napíšeš mi na to daňový doklad, že jsem Ti to dal, Nato se ztratil, zničil jsem ho tím, nic neřekl a raději ode mě upaloval pryč. Ani do prdele jsem ho poslat nestihl. Šílený zážitek fakt.

Podle mě víra je také závislost, srovnatelná i se závislostí na alkoholu a jiných tvrdých drogách, lidé chodí a platí, to je neuvěřitelné, že oni sami tomu věří. A viz výše.

Občansku svatbu doporučuji, když už se vdávat chcete, církev je to, co sem napsal.

Pokud by přítel chtěl ten kostel, na Vašem místě bych to odmítl, neměl bych na ty lidi ta nervy asi.

s tou zpovědí velmi opatrně, nevíte jaký je farář!

Když jsem ještě chodil do základní školy, bylo to čerstvě po plyšáku tak u nás byl na návštěvě ve třídě farář a "lovil duše", jestli nechceme chodit na náboženství. Spolužačka pak přišla s tím že bacha - on ty zpovědi vykecává , snad teď nevím - tu její jestli to bylo před jejím tátou.

Prý když se napije tak se mu rozváže jazyk...

Nebo se to jejímu tátovi doneslo, ale to nic nemění na tom že to vykecal.

Svatbu bych zařizovala jen s partnerem. Ve Vašem případě, že již máte děti, se mě zdá ta klasická, kostelová trochu za čárou...na přání tchýně, babičky atd. To bych nepovažovala za normální.

Jestli je možné, tak jen úřední obřad v kostele nebo pak na úřadě klasicky.

Vdávat se s ceremonií jako rodiče již narozených dětí je pokrytecké. Nevím, proč plnit proti svému přesvědčení něco, co si vysloveně přejí jiní? Je to hloupost podle mě. Nebo pak z Vás udělají další svou ovečku.

Ono je to jak v kterém kostele. Většinou chtějí faráři aby jste byli oba pokřtění a někdy i aby jste měli za sebou 1.svaté přijímání popř. ho někdy dělávají i před obřadem svatby.Na pohovory s farářem asi taky chodit budete a ke zpovědi taky.Za svatbu se neplatí,jen je připravený košíček na peníze vpředu před lavicemi a kdo co z příbuzných dá,ženich s nevěstou tam peníze nedávají. To samé u pohřbu.Aspoň u nás v kostele to tak je.

Brali jsme se na úřadě i v kostele. S mužem jsme oba katolíci, oba pokřtění. Pan kaplan Jozífek, kterého jsme před svatbou poznali, byl velice rozumný, mírný, nebylo žádné přijímání svátosti, žádná zpověď, žádné náboženské "školení". Nic. Děti jsme před svatbou ale neměli.

Jen pan farář z naší obce, velice plamenný pastýř lidských duší, napsal panu faráři do Kutné Hory, ať nás neoddává, neboť nevěsta není toho hodna, pochází totiž ze smíšeného manželství. Co to bylo? Můj otec byl evangelik, matka katolička. Zmíněný farář prý k nám do rodiny dlouhý čas chodil, ať můj taťka přestoupí též na katolickou víru, až se otec naštval, řekl faráři, že jim odlišná víra v manželství nedělá žádné problémy a pana faráře nakonec vyhodil. To chudák pan farář ještě netušil, že není hoden ani můj muž. I on byl totiž ze smíšeného manželství, ale obráceně, matka evangelička, otec katolík.

Svatba ovšem byla nádherná. Dovedete si předstvit ohromný chrám sv. Barbory v Kutné Hoře? Kdo ho kdy viděl, dá mi za pravdu. Člověk se v těch prostorách cítil jak zrnko písku v moři, varhany hřměly a v té nedozírné nádheře by člověk slíbil cokoliv. Jsem za to ráda, ale dneska bych asi už do kostela nešla. Obě naše děti měly civilní sňatky a bylo to také nádherné.

Jde spíš o to, jak spolu budu ti dva dále žít, jak si porozumí, budou se mít rádi a budou k sobě tolerantní. Žádný kostel nepomůže. Jaga.