Dobrý den,
jsem student IT (25 let), který má dvě brigády a obě dělá sám z domu. Doteď jsem bydlel sám na studentském bytě na jednolůžku. Neměl jsem prakticky žádný kontakt s lidmi mého věku, nemám vlastně ani žádné přátele a nikoho moc neznám. Nikdy v životě jsem nebyl s lidmi na "pařbě", v hospodě na pivu, nebo tak... někdo by asi řekl, že jsem vlastně doteď nežil.
Můj život se skládal asi z tohoto:
1. Ráno brigáda
2. Pak přednášky
3. Pak jít na byt a tam buď řešit projekty do školy nebo něco na PC hrát, občas jsem si šel zaběhat, apod... vše sám.
Musel jsem se přestěhovat na jiný byt, kde jsem na pokoji s třemi dalšími lidmi a v dalších pokojích jsou další osoby. V takovém případě je už kontakt s někým jiným takřka nevyhnutelný. Myslel jsem si, že to bude v pohodě, ale nebylo...
Když jsem s někým na pokoji, tak si vlastně ani nemáme co říct, většinou jenom odpovídám na otázky, občas se na něco zeptám, ale vypadá to spíš jako výslech - otázka a odpověď. Většinu času je na pokoji ticho a taková napjatá atmosféra, kterou nejspíš způsobuji já.
Minulý týden jsme se dali do řeči s holkama a jedním klukem z vedlejších pokojů a pak někdo navrhl, jestli nezajdeme na pivo do blízké hospůdky. Všichni hned zareagovali že jo, proč ne, a tvářili se uvolněně a usmívali se. Já jsem byl asi docela v křeči, protože mě to zaskočilo. První slovo, které se mi v tu chvíli v mysli ozvalo, bylo "NE"... překonal jsem se a šel jsem s nimi, ale cítil jsem se opravdu hodně nepříjemně a měl jsem i trochu strach. Zvlášť z těch holek.
Na místě jsme si dali nějaké jídlo, vypili pár piv a většinou ostatní řešili různá témata, ke kterým jsem ovšem neměl co říct, takže jsem mluvil určitě nejméně a připadalo mi, že mě ostatní i tak trochu přehlížejí. Jsem si jistý, že příště mě už s sebou nevezmou.
Je na tohle nějaká pomoc? Dá se vůbec tohle nějak naučit? Problém bude asi i v tom, že nemám prakticky skoro žádné koníčky. Svěřil jsem se na jiném webu a tam mi poradili, ať netlačím na pilu a pomalu se prostě snažím držet kontakt s lidmi, prostě normálně komunikovat, nehledat za tím něco víc a nehrát si na někoho jiného. To se ovšem snáze řekne, než udělá. Kde vůbec začít?
Po tom setkání u piva se u mě nastartovala vlna depresí, které jsem předtím nepociťoval. Nevím vlastně ani proč, nedokážu to moc popsat, připadám si, jako bych si nechal mládí proklouznout mezi prsty, návaly pocitů méněcennosti, že nedokážu nikoho zaujmout a uvnitř cítím, že strašně toužím po tom, najít si přátele, ale nevím jak. Je to jako mít strašnou žízeň, klečet u řeky s tou nejčerstvější vodou ale přitom nevědět, jak se z ní napít.
3x
Jste jeden z mnoha výplodů dnešní doby - k životu dlouho stačí jen počítač, jenže jste okusil, že ty lidi nemusí být tak špatný, může s nima být zábava, může se od nich člověk něco naučit, něco dozvědět.. Trochu jste zaspal dobu - kdy se děti učí komunikace, ale to nevadí, jste hodně mladý. Asi Vás nepotěším, dlouho se budete cítit nepříjemně, dlouho budete mít pocit, že říkáte kraviny, ale nestraňte se kontaktu s lidma a zkoušejte to, člověk se opravdu otrká, i já to zažila na vlastní kůži. Možná jste vůči sobě přehnaně kritický, možná Vám zbytečně záleží na tom, co si druzí o Vás myslí, prostě buďte svůj, komunikujte snažte se být pozitivný - zdravit s úsměvem, tu a tam pomoct, udělejte tu a tam něco pro druhý nezištně, lidi Vás brzy začnou brát a Vy je... A jako u jiných podobných dotazů i zde bych doporučila psychologa.. Půjde to raz dva, fakt. 
Jste zkrátka introvert, takovych je spousta, urcite to neni zadne postizeni na diagnozu, dokonce mate prani s nekym kamaradit, neda se tedy rict, ze byste nemel rad lidi, jen uprednostnujete soukromi, to je normalni a dost bezne a pokud potkate nekoho, kdo bude tzv.spriznena duse - treba jeden kamarad nebo prima zenska - budete uplne v pohode 
2x
Jednou se do toho vžijete. Chce to se usmívat, aby si lidi nemysleli, že jste namyšlený a že jimi pohrdáte (ale zase ne moc, abyste se neusmíval jako když jste na drogách. Když nevíte, co povídat o sobě, tak se ptejte ostatních - lidi mají rádi, když se o ně někdo zajímá - ale musí to vypadat upřímně. A vypadejte, že jste pro každou akci/kravinu, ne že se vyděsíte, když někdo zmíní hospodu - projevte nadšení (přiměřeně alespoň ve stylu - jo, dobrej nápad, prima (chápete). Ne že budete vypadat, že přemýšlíte, jestli vůbec jít - to je hrozně negativní a lidi to vycítí - budou si myslet, že pro vás nejsou dost dobří a že vám jsou nesympatičtí. S holkama můžete jednat úplně stejně jako s chlapama.
2x
Dobrý den. Já mám dojem, že jste typický ajťák - zalezlý u PC a málo komunikativní. Ale hlavně asi budete introvert a tomu velká společnost nedělá dobře. Někdo se v kolektivu lidí vyžívá. Každý jsem nějaký a nikde není napsané, co je správné. Správné je asi to, jak to vyhovuje jednotlivým lidem. Vy pravděpodobně nikdy nebudete bavič společnosti a lev salónů. Až do věku 25 let vám nevadilo, že jste sám a sám? A najednou taková změna? No jasně, začíná se totiž ozývat stáří, i když ve vašem případě o stáří je předčasné hovořit. Ale i tak, bezstarostné dětství a mládí máte za sebou, že. Když se vzchopíte a budete cíleně hledat, tak najdete i kamarády (jestli ale o ně opravdu stojíte) a i nějakou třeba přítelkyni. Ale myslím si, že až byste nějakou tu slečnu měl, stejně se vrátíte zpět do svých vyjetých kolejí doma zalezlého introverta. Nezměníte se, proto hledejte k sobě takovou osobu, která toto bude akceptovat. Proč se pasovat do nějakého milovníka společnosti, když jím ve skutečnosti nejste? Asi byste měl zůstat přirozený a svůj.
P.S. To vám radí introvertka tělem i duší. Doma je mi nejlépe.
1x
Já si myslím, ale jen myslím, že je problém v tom, že vás lidé vůbec nezajímají. Nechcete o nich nic vědět, nic z jejich života a z jejich pohnutek vás nezajímá. Jsou vám dokonale lhostejní. Tam bude to, co vy nazýváte problémem.
Mám něco takového hodně podobného, lidi mě taky moc nezajímají, ani jejich trápení, radosti apod (jen občas "jsem s nima"), uvědomuju si to a snažím se podle toho žít. A naučit se žít tak, abych byl pro ostatní "dobrý", trošku jde, ale dá to spoustu přemáhání a nakonec člověk stejně zjistí, že je to k ničemu. Prostě člověk by si neměl na nic hrát..povahu moc nezměníte. Trochu mě to sice sem tam užírá, že nemám kamarády apod, ale nic s tím moc dělat fakt nejde..zkoušel jsem všechno možné, ale nakonec mě to vrátilo jak bumerang tam, kde jsem, sám sebou. Takže všechno vesměs prožívám sám se sebou a tak mě to naprosto vyhovuje.
1x
Každý, kdo má sociální fóbii se cítí podobně. Vidí spoustu možností, ale využít je, to představuje velké přemáhání. Píšete, že nemáte kontakt s vrstevníky. Teď. Ale na škole jste snad měl. To nebyl nikdo, s kým jste prohodil alespoň pár slov? Od základky, střední... Není nikdo, kdo s vámi i přes vaši odlišnost komunikuje? Protože to hodně pomáhá. Záchytný bod v neznámu. Pokud ne, budete to mít těžké. Jediné, co funguje, je trénink. Nutit se do věcí, které vaše vnitřní já odmítá. Pokud to nezvládnete, tak jedině pomoc odborníka. Proč vás to omezuje až v pětadvaceti? Dřív nic?
Já jsem měla hodně bloků s komunikací. To mlčení, které popisujete, bavící se společnost, vy kdesi bokem... I to se dá naučit. Hloupý nebudete, určitě máte alespoň všeobecný přehled o dění současném i minulém (počasí? 
)... Je to o tréninku. Jako se vším. Někdo je komik od malička, jiný je jako vy. Každý jsme nějaký. Jen některé to holt stojí více sil, zapadnout mezi ostatní. Klidně řekněte spolubydlícím (nebo jen jednomu), že máte blok. Narovinu. Třeba vám pomůže v socializaci. A pokud ne, aspoň bude vědět, že nemáte problém s ním (s nimi), ale jen sám se sebou. A trénujte, trénujte, trénujte. Říkat ne se v tomto případě nevyplatí. M.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.