Dobrý den,trpím periodickou depres.poruchou. Léčím se 7 let. Docházím pravidelně na terapie,beru léky,vystřídala jsem mnoho druhů antidepresiv,byla pětkrát hospitalizovaná. Mám dobré zázemí-hodného partnera,pejska,jsem v invalidním důchodě,ale snažím se být aktivní-dojíždím na program do charity,chodím s pejskem ven,na návštěvy atp...Ale přesto mám pořád v hlavě myšlenku na to,že bych se zabila. Někdy je to tak silné,že ani nemůžu kvůli tomu usnout. Jednou jsem se pokusila o sebevraždu,neměla jsem dostatek odvahy na to udělat to pořádně,takže jsem jen spolykala léky.
Už nevím,co mám dělat. Jsou dny,kdy je mi celkem dobře a pak najednou něco přijde,v hlavě se mi to sepne a začne mi tam rotovat myšlenka na sebevraždu. Neodbytná myšlenka. Doktorka o tom ani neví,neměla jsem odvahu ani dostatek času jí to říct. Ví to jen má terapeutka,která mi řekla,že to tam latentně budu mít asi pořád. Ale já už tyhle myšlenky nechci. To nejsem přeci já
. Je mi 30,jsem mladá a mám zkažený život. Už nevím,co mám dělat,jak se těch depresí a hnusných stavů zbavit.
Kdysi jsem sem psala s podobným problémem o radu,vyzkoušela jsem toho hodně-dobrovolnictví,pořídila jsem si pejska,kterého miluju a chodím s ním ven,pak teda jezdím do té charity atp...Snažím se,opravdu se snažím,ale mám pocit,že má snaha nevede ke zdárnému cíli. Nevím,jak dál
Souhlasím s odpovědí @Wamp, toto musíte řešit se svou lékařkou. (Přes internet Vás nikdo nevyšetří a cizí zkušenosti většinou nepomohou.)
1x
Musíte o tom mluvit, nedusit to v sobě a svěřit se doktorce, užívat léky. Snažit se radovat i z maličkostí, udělat si občas radost, koupit si třeba knížku, nebo něco hezkého na sebe. Snažit se zaměstnat mysl jiným směrem.. víte, je to nemoc jako každá jiná a tak se k ní musí přistupovat.
Důležité je, že máte dobré zázemí, máte se o koho opřít, to je velmi důležité a hodně to pomáhá. 
doplněno 05.09.17 20:59:
wamp! Synův kamarád- bývalý spolužák ze základky tuto nemoc má. Z vyprávění vím, že se u něj střídají období, kdy relativně dobře funguje a potom také bohužel období, kdy se synovi zdá, že ho ani nepoznává.
Nevíte o čem je řeč !
Pokud jste v depresi,nelze se radovat absolutně z ničeho.
Mozek je totálně zatemněn smutkem,bezmocí a strachem.
---
Deprese není nemoc jako každá jiná.
To je s**** zákeřná !
0x
Já jsem sem na poradnu začala chodit kvůli tomu, že jsem na nervy z toho, no, prostě jsem 30 let doma s postiženým synem, manžel samozřejmě chodí do práce a jsou dny, kdy musím celý den setrvat doma a jsem z toho úplně vyřízená, protože náš soused je místní alkoholik s nevychovaným čoklem a ten pes někdy štěká i 12 hodin tahem, když ten blb jde chlastat. Pokud je doma, tak si dovede kdovíkoho, pustí rádio na plný pecky a já nemám sílu vylézt na zahradu. Přes léto mívám takové stavy, že čekám, že umřu. Vadí mi všechno, kdejaký hluk, tep mám i po ránu kolem 90, chystám se k psychiatrovi. Moje lékařka mi nechce nic předepsat, že prý to nějak zvládnu a blabla...Navíc ty vedra v létě, kdy se nevyspím ani v noci, protože nemohu otevřít, protože bydlíme u frekventované silnice a mě vadí auta...Manžel je zachuchlaný a spí, já jen pod tenkou dekou, srdce mi bije až v krku a čumím...No, tak jsem se vykecala, jsem nyní rozhodnuta jít fakt někde, kde mi pomůžou, pátrejte dál, vyzkoušekte víc terapeutů, prostě nevzdávat to, i když ostaní to zlehčují.
0x
Zkuste jógu, nebo taiči. Chronická deprese je celoživotní nepřítel ve vlastní hlavě. Hlavně neberte moc silné léky, jinak si odvyknete se s tím prát a budete hledat pouze úlevu. Depresi porazí jen bojovník, který chce žít i jen pro těch pár okamžiků v životě, které za to stojí.
Hodně štěstí a nevzdávejte to 
0x
Dobrý den. Pokud se léčíte na depresi a bohužel napadá vás, že byste to tedy už tady na tomto pozemském světě skončila, tak je nejvhodnější doba, co urychleně toto sdělit vašemu ošetřujícímu psychiatrovi. A ne to tajit...
děkuji všem za odpovědi,pokusím se každému z vás odpovědět:
wamp-u psychiatričky jsem byla,ale tohle jsem jí neřekla,psychiatrička je dobrá,ale nemá čas si se mnou dlouho povídat a za 10 minut tohle ze sebe opravdu nevysoukám,mám problém to říct i psycholožce, u které sedím hodinu,ale za tu hodinu to většinou nakonec nějak vyklopím...jinak nevím,jak by mi mohli změnit léčbu,vyzkoušela jsem už spoustu antidepresiv-sertralin,mirtazapin, venflaxin,paroxetin,teď beru wellbutrin+další léky-zyprexu,lerivon,prothazin...já nevím,co by mi ještě mohli dát,aby to pomohlo...u mě je problém,že beru léky...jsem nějakou dobu v pohodě a pak cvak a najednou obrat dolů i když jsem řádně léčena...fakt nevím,co by mi mohlo pomoct dlouhodobě
ivzez-viz.odpověď pro wamp,je mi jasné,že říct jí to musím,ale nevím,jak to udělat,když na mě nemá čas
dajka: děkuji,no,vyzkoušet jiného terapeuta-já už jsem u třetí psychiatričky,s psychology totéž-u třetí psycholožky a nejsem z velkého města,takže moc možností tu nemám...nevím,koho bych ještě měla zkoušet...já si na doktorku ani psycholožku nestěžuji,ale prostě jsou věci, o kterých se mi mluví hodně špatně a mám problém je říct. Přeji Vám,ať se Vaše situace zlepší,nedejte se!
andy: snažím si dělat si radost...třeba tím,že jdu ven s pejskem,že se s ním pomazlím atp...u těch myšlenek je zrádné,že jsem v pohodě a pak přijdou jak blesk z čistého nebe...jeden den jsem třeba v pohodě a druhý den to na mě udeří a nevím,co s tím
jehtro: děkuji,ale střední Morava pro mě dostupná není
danys: k psychiatričce chodím i k psycholožce...snažím se tomu postavit už 7 let...a cítím,že už je to moc dlouho...
still: silné léky už beru,jógu bych zkusit mohla,díky za tip
eulalie: já vím,ale nevím,jak to udělat,protože na mě má doktorka málo času...asi by to chtělo,aby šel někdo se mnou,jenomže přítel doktory nesnáší,takže se mnou nepůjde a s rodiči už vůbec nemůžu počítat...u mě je problém,že jeden den jsem v pohodě a pak druhý den tohle,takové výkyvy...nevím,jestli se toho dá vůbec lékama zbavit. Poruchu osobnosti nemám,byla jsem na psychotestech. Takže v osobnosti to nebude.
Co se týká těch výkyv nálady - o tom jste své psychiatričce řekla? To je totiž dosti podstatná informace. Ale pokud o tomto své lékařce neřeknete, neřeknete o tom, že pomýšlíte na sebevraždu, tak co s vámi má dělat?
Co se týče problému sdělení psychiatričce - zkuste jí napsat mail. Párkrát jsem to udělala, když jsem potřebovala něco sdělit, resp.jsem věděla že musím, že je to důležité, ale nešlo mi to říct... Nebo si vytiskněte tento Váš dotaz a dejte jí ho.
Jinak já chodím na psyhoanalýzu (porucha příjmu potravy) a někdy si píši poznámky o čem bych chtěla mluvit a u čeho předpokládám, že to nebudu chtít říct. Někdy to psycholožce předčítám. Párkrát jsem jí také mailovala nebo psala dopis. Ty poznámky se snadněji čtou, než začít o tom sama mluvit. Také mi pomáhala změna prostředí. Někdy mi bylo nepříjemné sedět proti sobě, ordinace měla balkonek a mně třeba pomáhalo stát na něm vedle sebe, koukat na město a povídat. Oproti tomu třeba nabízené lehátko nechci, nedokážu ležet a povídat, připadám si strašně zranitelná. Pokuste se na terapii navodit pro Vás příjemnější atmosféru. Věřte, že psycholog tohle pochopí a určitě se Vám nijak nevysměje.
eulalie: máte pravdu,říct jí to musím,teď přemýšlím,jak to udělám
myles: děkuji,u psycholožky to ze mě většinou po té hodině sezení vypadne,u psychiatričky je to horší,ale také by o tom měla vědět,když mi píše prášky...a tam je problém,zkusím vyhledat mailový kontakt,jestli ho vůbec najdu...a nebo to budu muset vymyslet nějak jinak
deprik: byvalapacientka@seznam.cz
děkuji
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.