Za jak dlouho si můžu najít vztah?

Byl jsem s přítelkyní 8 let a před 7 měsíci jsme se rozešli. Měl jsem na tom našem rozchodu podíl, nechoval jsem se zrovna nejlíp...přesto jsme zůstali kamarádi, sem tam se vidíme, napíšeme si. Byli jsme na sobě celkem závislí (ani jeden z nás nemá moc přátel, ona navíc problémy v rodině). Byli jsme spíš jako bratr a sestra nebo nejlepší kamarádi, než partneři a milenci. Nejlepší by samozřejmě bylo úplně ji ze svého života vyloučit, což po takové době moc nejde, nerozešli jsme se vůbec ve zlém. Pro ni to taky nebylo úplně jednoduché, jenže pochopila, že nejsem partner, jakého by chtěla. Má nového přítele, se kterým žije, přesto se občas setkáme. Máme zvíře, které jsme společně kupovali, takže je třeba občas si jej předat, když se o něj jeden nemůže starat, atd. Po takové době to už samozřejmě přebolelo, přesto mě to mrzí, občas jsem v depresi. Ale není to tak, že bych na ni myslel dnem i nocí, spíš v určitých situacích, na určitých místech, občas když přemýšlím o životě. Samozřejmě jsem přemýšlel o nové partnerce, sem tam si s někým napíšu na nějaké seznamce, ale popravdě se mi ani nechce s nikým chodit na rande, většinou to zahraji nějak do autu, nebaví mě tam s nikým moc komunikovat. Druhá věc je ta, že bych stejně musel srovnávat (bývalá je kočka, inteligentní, vtipná) a tam jsem zatím narazil na s odpuštěním podprůměr. Navíc nehodlám nijak zásadně slevovat ze svých nároků a jsem zvyklý na určitý standard. S bývalou to navíc klapalo téměř ve všem, užili jsme si dost srandy, ale jedním z hlavních problémů byl sex. Po rozchodu jsem si tedy říkal, jak si teď aspoň budu užívat a vynahrazovat si ty roky věrnosti, jenže ve výsledku se mi nechce ani do toho. Přijde mi to divné, takhle se s někým setkávat. Mám jednu známou, ke které občas zajdu, ale to je spíš v případě nouze. Navíc prožívám v poslední době celkem náročné období v práci, tak ani nemám moc čas se s někým vídat. Problém je, že sám ani nevím co chci. Je mi 34, děti nemám, vypadám sice mladě, ale už bych asi měl pomalu přemýšlet o rodině. Na druhou stranu si chci ještě užít svobody a čekám, že se vše zlomí a dostanu chuť si zase trochu užívat. Občas mi ale chybí někdo, ke komu bych se přitulil a dělal takové ty partnerské věci. Po takové době, kdy jsem byl ve vztahu, je to asi stále čerstvé a moc si nedovedu představit, že bych zase s někým začal žít. Kdy ale vůbec dostanu chuť na něco podobného? Za jak dlouho jsem schopen si uvědomit, co vlastně chci a kdy můžu přemýšlet o normálním vztahu? Na rande na slepo s někým ze seznamky se mi chodit nechce (po rozchodu jsem se takhle sešel se 2 ženami, z toho jedna je ta, se kterou občas spím a u druhé to skončilo fiaskem, protože nevypadala vůbec tak, jako na fotce a navíc jsme se neměli o čem bavit) a s normálním seznamováním mám problém, jelikož se stýkám s relativně uzavřeným okruhem lidí a na nějaké náhodné flirtování na ulici nemám v současné době ani moc náladu. Řešení bych viděl asi jako kamarádku s výhodami. Nebo...?