Mám nekontrolované jednání, co s tím?

Od: ® odpovědí: 21 změna:

Zdravím. Díky své dlouholeté nemoci jsem se dostal až na karierní dno a dělám uklízečku na 1/2 úvazek. Zřejmě mne to dostihlo v plné síle a když se cítím neprávem napadnut,osočen, vytknut, reaguju nepřiměřeně. Tím se asi podvědomě bráním "úplnému zašlapání do země" , a dělám si tak nepřátele. V 90% mi to nevadí, jde o lidi, které k životu nepotřebuji, ale vadí mi ten princip.

Např. mimo jiné se nemohu shodnout s mou maminkou, které je 80 a už jsme zažili stovky sporů a trvá to dodnes. (s chlapem nežije už asi 25 let) Vlastně, tak mne napadá, ty potíže vznikají hlavně tam, když nějaký problém rozvíří žena a cítí se být "oprávněná".

21 odpovědí na otázku

 

 


1x

Dobrý večer. Má odpověď bude stejná, jako předchozí. Plus u odborníka vidím v tom, že to uvidí jinak než vaši přátelé ebo případně lidi, se kterými se nemáte rádi. Už má nějaké zkušenosti a pomohl by vám přijít na to, co ve vás ty nepřiměřené reakce způsobuje. Já to vidím tak, že máte asi hodně otřesené sebevědomí (já jsem se například cítil blbě, když jsem byl na pracáku a hledal a hledal a přivydělával si jako v době na střední škole...) Proto se vás asi různé věci dotýkají i když nemohu soudit, nejsou zde od vás napsané konkrétní situace... To je ode mě vše. Upřímně vám, ať se z toho dostanete. Mně se to taky nakonec přes všechny nesnáze povedlo a odborník mi byl tehdy oporou.


Máte naprostou pravdu. Už jsem si jednoho skvělého našel, jejda, jak je drahej,ale umí. No a s mým platem uklízečky bych de fakto vydělával jen na "své normální zařazení do života" a do rodiny bych nepřinesl ani korunu. Je to tedy o prioritách.

 


1x

plysaku: Pokud ty Vaše spory vznikají hlavně při diskusi s ženami, zkuste si přečíst něco o tom, že "ženský" většinou myslí a jednají trochu jinak než "chlapi". Např knížku: eknihovna.cz/...

Posílám odkaz i na audioknihu, ale nevím, jestli je tam všechno:


youtube.com/...

Jasně, že je to psané v nadsázce a neplatí to vždycky a všude, ale něco na tom bude . ;)

Třeba Vám to pomůže aspoň ve vztahu k mamince. Třeba jí trochu pochopíte.

*jasne*


Moc děkuju za odkaz. Už jsem to někde četl, že naše myšlení se různí.


plysaku: Je to tak, způsob uvažování mužů a žen je fakt dost odlišný. Je to dáno mj. i "historickou úlohou" muže a ženy v historii lidstva. Ženy měly na starosti hlavně oheň, děti a zpracování jídla, muži lovili potravu a chránili rodinu.

S tím nic nenaděláme. Jenom to musíme pochopit. A hlavně po přečtení spoustu "problémů" přestanete řešit.

Možná je to ještě líp popsáno v knížce: Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách: knihy.abz.cz/...

Četla jsem obě knížky a už si přesně nepamatuju, kde je to popsané líp. V každé je to asi trochu jinak. Já teda jako ženská v mapách sice číst umím, ale většina jiných situací na mě sedí. *jasne*

 


1x

Njn, přátele si člověk může vybrat, rodinu nikoliv.. někde jsou ty vztahy.. *ee*

Ale já nějak nechápu, proč by Vám maminka měla předat majetek? Vždyť je její? A to se s ní potkáváte jen na chalupě, jinak ne? A zeptal jste se jí? Nebo vás drží chalupou v šachu, protože ví, že když ji na Vás přepíše, už by Vás třeba neviděla?

Tohle je "bolest" mnohých rodin, že si v klidu nesednou a neřeknou vše na rovinu. U nás máme v tohle ohledu zcela jasno.

Se synem nemáme nějaké tajnosti, řekli jsme mu, že jediné, co po nás určitě zbyde a s čím může po naší smrti počítat, je byt v os.vlastnictví. To ostatní, včetně chalupy, budeme užívat a klidně si prodáme a peníze spotřebujeme, pokud to bude nutné.

Celý život jsme dělali a máme nárok na důstojné stáří, nikdo nevíme, jak to bude v budoucnu, zda nám finance stačí na slušný život, tak nevidím důvod, proč cokoliv přepisovat za života, když je člověk schopný a může si svůj majetek užívat?

Hlavně byste se měl dát psychicky do pořádku, od toho se také odvíjí spoustu problémů. Člověk potom nemusí být soudný a vinu hází na druhé..

 


0x

Probrat s odborníkem - pokusí se najít důvod vašeho chování i způsob jak ho korigovat.

 


0x
avatar blesik

Vypadá to, že jste přecitlivělý na ženy, možná právě kvůli sporům s maminkou. Proč už dávno nežijete sám a maminku jen nenavštěvujete? Potřebujete klid, najít ztracenou rovnováhu a k tomu by Vám odborně mohl pomoci psycholog, pokud to nezvládnete sám. Na druhou stranu, mohou tu vznětlivost zapříčiňovat i nějaké zdravotní potíže, o kterých zatím nemusíte vědět, nějaká nerovnováha v hormonech, něco s nervy, třeba i nedostatek hořčáku dělá lidi podrážděnými atd. Nejprve bych navštívila obvoďáka a řekla mu, že nechci rovnou prášky na nervy, ale zjistit, čím to je.

Proč už dávno nežijete sám a maminku jen nenavštěvujete?
Vsadila bych se, že důvodů se najde hned několik - a dokonce budou na první pohled i vyhlížet seriózně.


Přesně tak to je.

31.07.17 08:35

nic

 


0x
avatar nikc

Mě taky rozhodí rozhovor s mámou, i jen po telefonu. To se bavíme normálně o všem možném. Ale pak mám skoro vždy psychické problémy, které trvají asi jeden den nebo dva. Ty se projevují tak, že mi vynechává paměť, koktám, nevěřím si. Tak si umím představit Vaše problémy. Snad psycholog pomůže. Ale ten Vám možná řekne, že nemáte bydlet s mámou.


Skoro jste se trefil. S mamkou nebydlím, ale setkáváme se na chalupě, CHTĚ NECHTĚ. Čím to je, že jsem si myslel, až ona bude v důchodu, bude na chalupě trávit hlavně všední dny a my mladší víkendy? Ne, v týdnu ruch města, o víkendu pohodu vesnice.

 


0x
avatar babkazov

Úplně nejzákladnějším předpokladem k normálu je, že jste na máti nezávislá. Že máte své bydlení a hospodaření. Pak je dobré, když se s mamkou navštěvujete, ale jen krátce. Povídejte si o všem možném, z návštěvy udělejte radakci Blesku. Proberte kdo s umřel, kdo se vdal, co bylo v televizi. Zeptejte se mamky na zdraví, buďte trpělivá a vyslechněte její bolesti. Jakmile ale mamka projeví snahu kontrolovat to, co děláte, je čas se loučit. Ještě otázka, co potřebuje, jestli potřebuje pomoc a pak už jen velice rychlý odchod. Nedovolte, aby vám matka do života příliš viděla. Naprosto stačí základní informace. Žádné rady, žádná doporučení! *hej* Ale jakmile vás maminka ubytovává a vy využíváte služby Mama-hotelu, pak držte pusu a krok. A buďte ráda, že nebydlíte za popelnicemi. Depka nedepka. A vám je do toho prd, jak dlouho nežije s chlapem nebo chodí tancovat kankán!


doplněno 31.07.17 10:00:

Plyšáku, naprosto stejně to mé povídání platí i pro ženy i pro muže. Pro vás jen přidám: Musíš se pochlapit. Je to tvůj život, vezmi ho do svých rukou. Popracuj ne sobě!


Ale já jsem chlap.

 


0x
avatar babajaga

Když máte 80 letou maminku, jistě už nejste 20 letý jinoch. Proč se maminky pořád ještě držíte za podolek? Už dávno jste se měl osamostatnit, žít sám, případně se svou partnerkou. Chápu, je možné, že se o maminku chcete postarat, ale mohl byste si klidně najít své vlastní bydlení a za maminkou občas dojít, zkontrolovat, potěšit...Nechápu, proč jste se od ní dosud neodpoutal. A z toho vlastně pramení všechny ty nesrovnalosti. Starý člověk má občas svou hlavu...do toho Váš názor - a střetne se to natošup.

Žádnou prací nepohrdám, i ta uklízečka je velmi důležitá, ale zkuste si buď najít tuto práci na plný úvazek, či práci jinou. Protože asi mnoho peněz nemáte, abyste si mohl zařídit vlastní domácnost. Ve svém si můžete dělat, co chcete, odpoutáte se od problémů, třeba i kopnete do kredence, ale uleví se Vám. S tou maminkou - v práci máte třeba problém, doma pak následně taky. A nemáte místo, kde byste se odreagoval, kde byste byl sám. Proto bych radila co nejdřív si najít vlastní bydlení, k mamince jenom docházet. Pokud děláte jen na půl úvazku, času máte dost. Co si najít k tomu ještě jedno zaměstnání, případně aspoň brigádu?

To Vaše "reaguji nepřiměřeně" je špatné. A je dobře, že si to uvědomujete, že to děláte špatně. Vaším nepřiměřeným chováním se totiž může stát, že přijdete i o ten částečný úvazek uklízeče. A co potom? Neříkám nechat si dělat na hlavu, ale chtělo by to naučit se nějakou tu výtku skousnout, zvláště, je-li oprávněná. Uklízeče mohou vyměnit natotata, to není ředitel.

Mně vždycky říkávala babička: počítej před tím do desíti. A měla pravdu. než jsem dopočítala, zlost mě přešla a dovedla jsem se na problém podívat i jinýma očima.

Tak se do toho dejte. Máte nejvyšší čas se odpoutat od maminky. A začít žít a uvažovat sám.

Jinak - nepíšete o manželce, nepíšete o sourozencích. Pokud je máte, jistě by i oni na maminku dohlédli, pokud Vy se odstěhujete. Bylo by nejlepší, abyste začal žít sám a rozhodovat se sám. Sám o sobě. To je to, co Vám dosud chybělo. Budete se muset asi ještě hodně učit. Přeji Vám hodně štěstí, pochopení, pokory a klidu. Jaga.

 


Milé dámy poradkyně. Z vašich rad si vytáhnu to zajímavé, ale s babičkou jste najely na vedlejší kolej. Jsem ženatý, samostatný. Jakémukoliv řešení čehokoliv s babičkou se úspěšně vyhýbám, ale někdy se to semele. Babička byla VŽDY neschopná kompromisu, až jsem se na to stal alergický a vypěním. Ale stále je fór v tom, že babička je majitelka chalupy a já jsem SNAD jediný dědic a údržbář i uživatel. A očekával bych od ní asi už 10 let, že mi předá žezlo a důvěru na veškerou SPRÁVU majetku. Takže oba máme jen 1/2 informací a musíme to řešit společně.

Dámy, jak vás napadlo, že jsem v padesáti ještě cucák?

Čím to je, že jsem si myslel, až ona bude v důchodu, bude na chalupě trávit hlavně všední dny a my mladší víkendy?... očekával bych od ní asi už 10 let, že mi předá žezlo a důvěru na veškerou SPRÁVU majetku.
Že by jeden ze zakopaných hafanů? Babička si drze nakládá se svým majetkem?

Tak je moc dobře, že máte rodinu, aspoň v ní máte oporu. Vaše otázka toto zatajila, mluvil jste především o své práci a o neshodách s maminkou. Myslela jsem si, že s ní žijete ve společné domácnosti.

Nemůžete na matku naléhat. Jste jediný dědic, dočkáte se. Ovšem, někteří staří lidé jsou paličatí, umínění. Manžel měl otce. Žili jsme všichni společně, tchán s tchyní dole, my si na jejich přání přistavěli nahoru. Přesto, že měli pouze tohoto jediného syna /další miminko zemřelo a pak už to nešlo/, a měli ho rádi, dobře s ním i naší rodinou vycházeli, ten otec velmi silně lpěl na svém majetku. Často říkal - to je moje, to je všechno moje...Marně do něj jeho bratranec mluvil, aby to včas daroval synovi a udělal pořádek. Neudělal. Umřel, bylo mu 83 let. Manželka vdova se dědictví zřekla, dědil tedy všechno můj muž. Tak jak to mělo být. Jenže se po tchánově smrti už do toho vložila notářka a za to, co bylo naše a zůstalo dál v naší rodině jsme platili "pakatel" - 13 tisíc. Za jediné půlhodinové sezení u paní notářky.

Od té doby vidím, že starý člověk by neměl lpět na majetku, my sami se chystáme v blízké době náš domek přepsat na obě naše děti, i když ještě nejsme nejstarší.. Aby jednou nemuseli platit tak, jako jsme platili my, za tvrdohlavého tchána.

Na druhou stranu ale nemá cenu na matku tlačit. Měla by se rozhodnout sama. A když jiné dědice nemá, věřím, že to udělá. Jaga.

 


0x
avatar tiffany
Nj, nemáte to lehké, takže vůbec není divu, že se to třeba trochu podepisuje na Vašich nervech. Evidentně uklízeč není zrovna Vaše vysněné místo, ale sympatické je, že děláte to, co je v této chvíli možné a schůdné. A nic netrvá věčně, věci se určitě změní k lepšímu. Vážnější je vztah k matce, 80 let je sice vysoký věk, ale vypadá to, že byste ji snad z toho důvodu chtěl někam odsunout, bůhví kam . Jenže to prostě nejde, ten člověk je stále tady a má téměř stejné potřeby, jako ten mladší, jen potřebuje nebo brzy bude potřebovat více pomoci. Jistě je za Vaši pomoc a spolupráci vděčná a Vám se to vrací v dobrém pocitu, že děláte něco dobrého, navíc pro svou matku. To každý nedokáže. Pamatujte na to, ale zároveň nazanedbávejte svoje, abyste jednou nebyl "závislý" pouze na matce a její chalupě.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2020 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]