Nejsem partnerovi oporou

Nevím, zda se vám bude můj názor zdát dostatečně objektivní - má-li přítel svých starostí dost, proč by si měl komplikovat život takovou přítelkyní jako jste vy?

Vy si něco namlouváte a nechcete pochopit pravdu, totiž to, že se vám přítel opakovaně slušně snaží naznačit, že z vašeho vztahu už nic nebude.

Musíte dospět a to šmahem, jestli nechcete o partnera přijít. Přestat mu ztěžovat složité období zbytečnými scénami. Co třeba mu s otcem pomoci, abyste byli spolu? Nebo i jinde, kde byste mohla? V životě musím často pro druhého upozadit své představy a přání, pokud to situace vyžaduje. Musíte se naučit ještě, kromě sebeovládání, také trochu se obětovat a upozadit, je-li to potřeba. O žárlení už víte, že to byla chyba. Dovedete si však představit život s člověkem, který bude chodit někam hrát a Vy budete čekat doma, nebo bude doma cvičit, místo co byste chtěla ležet u vody? Vztah není jen o vzájemné přitažlivosti, ale i o tom, jak k sobě pasujete v názorech, zálibách, pohledu na život. Možná se k sobě opravdu moc nehodíte? Přemýšlejte o tom, jestli na to nepřišel partner dřív než Vy... A nebo ho ukecejte a zkuste se hodně změnit. Myslíte, že to trvale dokážete? Je to těžké, ale ne vyloučené, pokud Vám za to stojí.

Zde je u Vás názorně vidět určitá sobeckost a netolerance. Nevím, zda se to dá přičíst nízkému věku, nebo určité nevyzrálosti osoby, která ještě není úplně připravena na vztah. Partner se Vám to velmi jemně a slušně snaží naznačit, ale vy to přes svoje velké ego a sobeckost nevidíte. Pokud chcete ve vztahu dále setrvat, změna musí přijít od Vás.

Dobrý den. Máte to složité, ale zkuste se na to podívat více ze strany přítele. Doma má problémy, pečuje o nemocného otce a muzika je jeho koníček u kterého relaxuje a oprostí se od všedních starostí. Bere mu to čas, ale je to jeho koníček. Zkuste ho pochopit. A teď má slečnu, která trpí žárlivostí, dělá mu scény a vyžaduje čas pro sebe. Tudíž mu situaci zrovna neusnadňujete,on od Vás očekával pochopení a podporu. Když půjdete každý svojí cestou, ušetříte si možná spoustu trápení. Vy chcete vztah, potřebujete aby s Vámi partner trávil čas a snášel Vaše nálady atd. Najděte si takového který si Vás postaví na první místo, ale nejdříve zapracujte na svém problému s žárlivostí, protože to je jen nedostatek sebevědomí a ujasněte si své priority. Jste mladá, s partnerem byste měla sdílet dobré i zlé a on s Vámi..To se nyní evidentně neděje, proto on vztah nechce a nevnímá Vás tudíž jako partnerku s kterou by plánoval budoucnost. Smiřte se s tím. Vztahy jsou někdy komplikované a ne vždycky vyjdou tak, jak by si člověk přál. Ale lásku a pochopení hledá u partnera každý.

Máte to těžké oba. Vy nemáte evidentně dost zkušeností pro řešení složitých životních situací a jemu to vadí. I když mohl to předpokládat, když si začal vztah s tak mladou dívkou, jako jste vy a nečekat oporu tam, kde prostě logicky nemůže být. Nejspíš si každý stojíte za svou představou partnerského vztahu a nechcete ustupovat. To je pak těžké hodnotit. Vztah je o kompromisech a obětování se.

Váš text na mě dělá dojem, že ani nemáte zájem řešit jeho problémy, že mu snad ani nechcete být oporou v takové složité situaci, v jaké se nachází. Moc se tomu nedivím, ještě si celkem živě vzpomínám na svoje prožívání ve 22 letech, také jsem nechtěl řešit složité věci.

Dobrý den. Je vám 22 let a máte partnera, se kterýme si nenotujete. Má cenu takový vztah udržovat? Z mých životních zkušeností - nemá. Nerozumíte si nyní, nebudete si rozumět ani v budoucnosti. Já bych se s ním rozešla, i když máte nyní dojem, že je vina hlavně u vás. Když se rozhlédnete okolo sebe, tak po světě chodí tolik svobodných mužů, se kterými byste možná mohla vytvořit pár, který je kompatibilnější. A třeba byste i přestala žárlit. Jestli je váš přítel muzikant, tak muzikantem zůstane a svůj koníček si nenechá vzít. O to více byste vy měla příčiny k žárlení. Dobře si to rozmyslete, ale proč se trápit v nefunkčním vztahu? Kdyby vám bylo pětašedesát a řeknete si, že to už nějak doklepete, ale takto? Jste mladá.

Píšete, že si přítel neumí představit vztah, když mu nejste oporou. A jak by si takovou oporu představoval, řekl? Jestli psychickou podporu (vyslechnout, utěšit), nebo fyzickou (tzn. pomoc s otcem či finančně). Nebo si představuje podporu, co se týče jeho záliby v hudbě? Co si pod tím představuje? Jste spolu, myslím, příliš krátce na to, abyste se nějak výrazněji zapojovala do řešení jeho problémů.

Tedy Viktorko, nezlobte se na mě, ale já bych se hanbou, sama před sebou, propadla, kdyby byla tak strašnou přítěží někomu, koho bych milovala. To, co vyprávíte, to mi příjde jako vrchol sobeckosti a bezohlednosti.

Rozejdete se, ten milý toho má plné brejle a řítí se to na něj ze všech stran. Opravdu nevidím nic pozitivního na tom, že Vás má.

Odpočinete si, najdete si časem jiného partnera, hlavně se snažte vyvarovat podobných chyb ve vztahu, jako teď. Třeba té nepřiměřené žárlivosti. Ten člověk není Vaším majetkem, musíte si to uvědomit a pokud vztah klape, není žádný důvod k Vašemu žárlení. Žárlivost časem ubije každý vztah.

Měla byste si sama sebe začít víc vážit a víc o sobě přemýšlet. Tento muž je pro Vás už ztracený, ale pokud začnete jiný vztah, dejte si velký pozor, abyste se znovu nestala nepříjemnou přítěží, jako v tomto případě. Jaga.

Vezměte si poučení z Vašich předchozích chyb. Jste ještě mladá, jistě se ještě několikrát seznámíte, ale pozor na to, abyste od sebe všechny muže neodehnala podobně jako tohoto. Myslím, že je moc smutné skončit sama, bez dětí, bez rodiny. Jedna taková u nás je. Říkáme jí čekanka. Protože pořád čeká a čeká ...a nic se neděje. Přestože je jí už 45 let. .

A na co vlastně žárlíte?

Že má někoho jiného mimo Vás, nebo že nemá na Vás čas?

Každodenní hádky umoří. V době, kdy člověk potřebuje podporu, má vedle sebe hádavou ženskou. Jak budete řešit problémy v budoucnu, až budou děti a starosti o bydlení?

Měla byste si vašeho přítele vážit, že se dokáže věnovat a starat o otce. Že nestřídal partnerky, že má zaměstnání, ale i koníčka. Pěkného. Říká se, že muzikanti jsou proutníci, ale nejsou všichni, to je hloupost.

Jděte studovat, jak jste si naplánovala, a s přítelem se uvidíte prostě občas. Vaše vyzrálost se prokáže, že mu nabídnete pomocnou ruku v domácnosti s péčí o otce a o víkendu můžete přítele doprovodit na jeho koncert s kapelou.

Další týden můžete naplánovat nějaký výlet, nebo kulturu zase podle Vás. Nebo si uděláte s děvčaty zajímavý víkend u vody, na horách apod. Prostřídejte aktivity.

Jednu velkou pozitivní věc má Váš přítel určitě, i když Vy si ji ještě neuvědomujete. Je to člověk, který nenechá svoji rodinu ve štychu, tedy případnou manželku a děti i kdyby těžce onemocněli. Na to přijdete třeba později.

Úplně nevím, kdo z vás je horší. Ale nemyslím to nijak zle. Chápu, že tvůj přítel má starosti a problémy, ale když ti nepřímo řekne, že pro něho nejsi až tak důležitá, tak to je taky přítel za všechny prachy. Navíc je ještě natolik zbabělej, že ti ani nedokáže otevřeně říct, že s tebou nechce být. Ty keci o vážným vztahu jsou naprosto typický a je úplně zbytečný se k nim vyjadřovat.

Na druhé straně jsi ty. Na té žárlivosti se dá pracovat a pokud projevíš odhodlání to dát do kupy, tak fajn. Jen nechápu, jakej pocit jistoty může někomu dát to, že jdeš studovat kamsi do kelu. Jak pak můžeš někomu být oporou, pokud teda nebudeš jezdit každej den domů.

Ahoj, ono opravdu není jednoduché pečovat o nemocného člena rodiny. Po nějaké době to začne být vyčerpávající přesto, že jde o blízkého člověka. Zvláště pokud se o otce stará sám. Je tedy jasné a pochopitelné, že potřebuje určitou podporu. Skrátka zase někde nabrat sílu. A uvědom si, že on nemá jen tohle. Mění práci.. není to jednoduché. Má sice přítelkyni - tebe. ale ty bys s ním chtěla trávit víc času.. ten on nemá. Žárlíš. a na co vlastně? Že je s nemocným tátou místo tebe? (Nevím jak moc je otec nemocný a jak dlouho bude pomoc potřebovat, zamysli se nad tím.) On hledá aspoň nějakou jistotu a podporu, proto se věnuje hudbě. Možná se ji věnoval i dřív, ale teď je to únik z reality. Proto se raději věnuje hudbě, než se s tebou nesmyslně hádat. Nenašla jsem tu jak moc ti na něm záleží. Jestli si s ním umíš tu společnou budocnouct představit ty. Proč by teď měl řešit společné bydlení, když stejně odcházíš studovat? Na to teď nemá ani čas, ani energii. Jsi ještě hodně mladá. Přesto to na mě dělá dojem, že od partnera očekáváš že se o tebe postará a bude tě nosit na rukou. Né každý muž je takový a ne vždy je to možné.