Před lety jsem se seznámil s osudovou dívkou, o které jsem si myslel, že je ta pravá. Přiznám, že za tím stála hlavně fyzická přitažlivost a potom její kouzlo, které kolem sebe vyzařovala. Později jsem zjistil, že mnoho z toho, co říká, je přetvářka, nebo rovnou lež. Umí se dělat neuvěřitelně zajímavou, přitom to jsou všechno lži. Když jsme se poznali, neměla dobrý vztah s rodinou, neměla v podstatě kde bydlet, končila v práci a je extrémně zadlužená. Měl jsem růžové brýle a chtěl jsem ji snést modré z nebe, tak jsem si řekl, že se o ni postarám. Taková ta pohádka, která končí dobře asi jenom v pohádkách. Nejsem bohatý, jak by si někdo mohl myslet. Sice podnikám, ale nemám ani vlastní byt, byl jsem hloupý a místo 15 let splácení hypotéky jsem platil jako blbec nájem, protože jsem nikdy nechtěl v tomhle kraji zůstat. Ale asi jsem ji přesvědčil, že se semnou bude mít dobře? Nikdy mi nic nechybělo, co jsem chtěl, na to jsem si vydělal a koupil. Nevím proč se mnou je, možná mě taky měla ráda? Chci tomu věřit.
Asi jsem si ji trochu rozmazlil. Protože od té doby, co je semnou, tak nepracuje. Je to už víc jak 5 let. Po necelém roce soužití totiž otěhotněla a narodila se nám krásná a zdravá dcera. Byla s ní doma a začalo to skřípat. Naplno se totiž projevila její nedutklivá povaha a ledabylost, která se srazila naopak s extrémní pečlivostí mé matky, její tchýně. Dopadlo to tak, jak už to bývá, pohádali jsme se s našima, se kterýma jsem měl do té doby hodně blízký vztah a kteří se nám vždy snažili pomoct, ale nepochopili, že s výchovou dětí si musíme poradit sami. Stačilo pár připomínek na adresu mé milé a při jedné hlasitější výměně názorů je vyrazila z bytu. Od té doby jsme se dva roky neviděli, neviděli ani malou. Následovaly výčitky a roky přehazování viny.
Mezitím jsme plánovali vlastní bydlení, ale nedařilo se. Jako OSVČ jsem neměl šanci dostat hypotéku a kupovat si byt jsme nechtěli. Pocházím z vesnice a chtěl jsem pro své děti klidné bydlení v přírodě, než vysedávat za oknem někde na sídlišti. I za cenu, že koupíme starší domek v horším stavu a budeme rekonstruovat.
Po dvou letech dohadů s našima jsme se usmířili a stanovili si pravidla, za kterých se dokážeme stýkat a vycházet. Žádné výčitky, žádné hádky byly podmínkou. Pro mou mámu to bylo těžké, sledovat, jak moje milá utrácí peníze, které nemá za nesmysly, které nepotřebuje a polovinu jídla vyhodí, dává dětem polotovary a všude má špínu. Nevadí ji, že si děti před spaním nemyjí zuby, nevadí ji, že si před jídlem nemyjí ruce. Nevadí ji vlastně skoro nic. Nevadí ji, že se něco zničí, protože ona na to nikdy nevydělala. Sám jsem u toho mnohdy trpěl, ale máma se přemáhala a fungovalo to. Navštěvovali jsme se, občas nám hlídali malou a všechno bylo krásné.
Roky běžely a malá měla 3, no jak už jsem psal, myslel jsem si, že je to láska navždy a pořídili jsme si druhé dítě. Narodil se nám krásný zdravý syn a my zjistili, že bydlet se dvěma dětmi ve 2+1, kam jsme se museli přestěhovat, protože původní byt 3+1 nám majitel pod zadkem prodal, je neúnosné, téměř na palici. Hledali jsme tedy aktivně vlastní bydlení dnem i nocí, ale kdo někdy hledal levný, zachovalý dům v klidné lokalitě, dá mi jistě zapravdu, že to není akce na měsíc, může to trvat roky.
Mezitím se začaly prohlubovat naše spory s mou milou, hádali jsme se. Ona mi neustále vyčítala, že jsem málo doma, že se nevěnuju dětem (byl jsem v práci, do hospody nechodím, s kamarády na tůry taky ne, za holkama už vůbec) a v neposlední řadě, že jí dávám málo peněz.
To mě iritovalo, protože jsem se musel dívat na to, jak koupí kilo masa, upeče ho a pak půlku vyhodí. Rozjí dvě lžičky z jogurtu, nechá na stole, vyhodí. Zkazí se ji sýr za 30 Kč, založila ho dozadu. Ve skříních plesnivý chleba, ovoce, no stress. Takže jsem to často dělal tak, že místo peněz jsem raději přivezl nákup.
Večer přijdu domů, v kuchyni suché nádobí. Lžičky zasychají na talíři, talíře suché, hrnce suché, ani vodu nenapustí. Přitom ležela a koukala na televizi. Ráno to drhne a nevadí ji, že když vezmu umytý talíř, jsou na tom kusy zaschlého jídla. Příbory to samé. I malá už se naučila u stolu prohlížet si příbory, protože z 5 lžiček jsou klidně 4 špinavé s kusy zaschlého jídla. Vlastně kdyby nic nedělala, bylo by to lepší. V kuchyni bordel, nelogické rozložení věcí. Noviny mezi jídlem, ovoce mezi konzervama, naběračky u mixéru a pánvičky mezi rýžema. To by vám hlava nepobrala. Já jsem z toho byl často zoufalý a říkal jsem si, že se mi samotnému žilo mnohem lépe. Měl jsem doma pořádek, věděl jsem kde co mám, když jsem si uvařil, tak jsem to pak umyl, aby mi nezasychalo, když se mi něco kazilo, tak jsem to snědl dříve než to, na co jsem měl chuť. Vyžil jsem s pár korunami a zbývalo mi na zábavu, mohl jsem si jednou za čas koupit pořádnou věc a né denně hromadů šmejdů za dvacku.
To je další kapitola. Od jisté doby si musím doma zamykat peněženku. Mám v ní totiž třeba 2 tisíce na materiál, co mi pošťák má druhý den dovézt a potřebuju ho na podnikání. Takže si večer po cestě domů vyberu, abych nemusel ráno do bankomatu. Ráno se probudím, v peněžence litr a vysmátá ženuška, že musela do večerky pro chleba, protože nebylo co jíst. Že před týdnem brala mateřskou, za kterou nakoupila hadříky v sekáči a cetky, to je vedlejší. Takže já jako vůl sednu do auta a projedu 50Kč do nejbližšího bankomatu.
A když něco takového se vám stává 3x denně, není to už život, je to trápení.
V hádce v afektu jsem jí párkrát řekl, že bych byl radši, kdyby si někoho našla a vypadla mi ze života. Cítil jsem už jenom nenávist a hnus, láska zmizela. Fyzická přitažlivost zůstala, takže když jsme se nehádali a "milovali", chtělo se mi trochu více žít, ale pak zase na člověka dopadne ten život, kdy se vrátíte z práce, doma jenom bordel, zbytky jídla, prázdná lednice a nakoupené cetky, ve kterých mizí mateřská, ze které by se dala částečně financovat domácnost, nebo si pořídit něco hodnotného, né kraviny za 15-30 korun, které fungují jeden den.
Bohužel co se týká dětí, začaly neshody i ve výchově. Moje milá nemá žádný řád a tak to vede i u dětí. Tím, že s nimi tráví většinu dne, protože já jsem často do večera v práci, tak nad nimi má moc. Malá se tedy naučila obědvat u puštěných pohádek, nebo třeba v obýváku, v posteli, atd. Neposlouchá, je zvyklá, že maminka všechno koupí. Je to úžasná holčička a když je třeba pár dnů u našich, je úplně jiná, dokáže poslechnout, dojídá, myje si ruce. Jakmile přijde maminka, je hnusná i k našim. Ví, že od té chvíle nic nemusí, že maminka dovolí, že maminka asi řekne někde za rohem, že babička je hloupá, nebo přísná, že ji nic nedovolí a nutí ji mýt si ruce a dojídat jídlo.
Začala malou učit lhát. Ví, že když jdou do sekáče a přinesou nesmyslné hadry, kterých mají přebytek, tak že se zlobím. Když přijdou ze zmrzliny, tak že se netvářím. Nedělám scény, řeknu třeba : proboha na co? Se zmrzlinou, ať si holky dají, ale ona nemá problém si zajít každý den na zmrzku třeba za 40Kč. Nejde mi ani tak o ty peníze, jako o to, že tam zajdou třeba v 11.30 a pak malá sedí u oběda a rýpe se v tom lžičkou. A oběd co? Ano, vyhodí se. Do WC, nebo koše. Takže zmrzlina + oběd a ve finále má malá jenom zkažené zuby a za hodinu hlad. A tak učí malou, že když se vrátí z nákupů, nebo ze zmrzky, tak to nemá říkat tatínkovi. Přesně, jako to dělá její matka (moje tchyně), která vždycky vezme tchánovu platební kartu a jde roztáčet kasy do obchodů, pak říká, že tohle není nové, to všechno už má roky, že nic nového si nekoupila a dělá z něj úplného idiota. Lhaní, lhaní, lhaní, všude a pořád. Narozdíl od mojí krasotinky ale pracuje, tak si na ty svoje nákupy z velké části, možná i na celé vydělá. Já tyhle zmrzliny, cetky a vyhozené jídlo potom platím z toho, co bysme jako rodina mohli mít na zábavu, nebo výlety.
To bylo pro nastínění situace, jak to u nás "funguje"
A teď pointa. V zimě jsme se rozhodli, že místo dalšího zadlužování se, nebo neustálých oprav nějaké ruiny se nastěhujeme k našim do RD. Upravíme ho na dvougenerační, abychom měli všechno oddělené, kompletně samostatné dvě bytové jednotky, přikoupíme sousední pozemek, abychom měli velikou zahradu a budeme žít tam. (není to daleko, malá by nemusela ani změnit školku a s dětmi z ní by mohla pak do školy) Nejdříve jsme to důkladně zvažovali, hlavně po tom, co se všechno přihodilo. Vyšlo nám, že dokážeme polknout určité neshody s našimi za cenu toho, že dětem zajistíme hezké dětství na vesnici (není to žádná díra, je to dobře vybavená obec s doktory, školkou, školou, atd. kde stavební pozemek stojí 1milion+) a peníze, které ušetříme za pozemek a stavbu na zelené louce raději procestujeme, nebo investujeme do něčeho, co nás v budoucnu pomůže zajistit. Jsem jedináček, takže by se stejně o mé rodiče neměl kdo postarat a dům bych dědil já, nemusím proto nikoho vyplácet, ideální řešení to asi není, ale v tu chvíli se to jevilo jako dobrá volba.
Všechno se to jevilo jako možnost jak udělat tlustou čáru za tím přežíváním, dostavět a začít konečně žít. ALe ouha. Jsme v půlce přestavby a začíná to vypadat, že to děláme zbytečně.
Přišla ošklivá hádka, při které padlo pár sprostých slov. Ani už nevím proč. Ale ten den byla moje milá hnusná už od rána. Neustále odsekávání, zamračená, atd. Já jsem od rána s tátou lítal kolem stavby, máma vařila jídlo pro 4 dospělé + 2 děti a moje milá? Měla na starost naše dvě děti. Úkol taky nelehký, to uznávám, ale nikdo z nás se neflákal. Měla tedy zabavit na zahradě děti a uspat malého. Vygradovalo to u oběda, kdy začala na mámu odsekávat že to co uvařila malý nejí, tohle je studené, tohle zase teplé, malý křičí a neposedí chvíli, protože... No chovala se nehorázně. Měl jsem v tu chvíli sám chuť, dát ji přes hubu, aby se vzpamatovala, když jediné, co od rána dělala, že se procházela po zahradě a nafoukla dětský bazének, ale stále se ji něco nehodilo a odsekávala, jako by se jí máma měla omlouvat, že jí uvařila oběd a ona se o nic nemusela starat.
Byl jsem zticha, máma mi pak až odešla moje řekla, že už toho má dost, připadat si, jako by ji neustále obtěžovala a já se sám divil, že se vydržela tak dlouho hlídat, já bych jí ten hrnec vysypal na hlavu.
Neřešil jsem to, protože hádky nemám rád a tyhle hádky nekončí dobře, moje milá totiž od mojí matky jakoukoliv výtku bere absolutně fatálně a uráží se jak malý spratek. No ale ono to pokračovalo i doma a semnou. Všude byl bordel, protože si neráčila před odjezdem ani umýt nádobí, děti nám skákaly po hlavě a do toho opět nějaké výčitky, asi že jak stojím jako chlap za hovno, když ona nemá měsíčně na jídlo aspoň 8 tisíc jako její kamarádky a že její kamarádka si mateřskou utrácí za sebe (kamarádka, která na rozdíl od mojí má úplně jiné finanční poměry, má svůj byt, který pronajímá a matku, která jí kupuje všechny hračky pro děti a platí výlety ), že doma není zase nic k jídlu, atd. Začala mi vyčítat takové věci, že jsem nechápal. Na co jsem si dělal děti, když se o ně nepostarám...
HA! Už vím, jak ta hádka vznikla. Ano, teď jsem si vzpoměl. Bavili jsme se o kamarádovi, který staví RD a chce mít dvě ložnice. Podotkl jsem, že je to dobrý nápad, protože vím, když se malá narodila a když rostly zoubky, tak několik hodin prokřičela. Řekl jsem, že takhle se chlap vyspí do práce. Na to mi odsekla, že jsou chlapi, co k těm dětem v noci vstávají, aby si ženská odpočinula a že dnešní chlapi jsou úplně na ho*no, že nic nevydrží. Tak jsem jí to vrátil, že dnešní ženské jsou taky na ho*no, protože neumí navařit a postarat se o domácnost, všude mají bordel a špinavé příbory. A už lítaly sprosté slova a věci 
No co je na tom nejlepší, pohádali jsme se a za pár hodin jsme se "usmířili". Myslel jsem, že jsme si věci vyříkali, ale pak se začalo následující dny cosi dít u našich. Divná atmosféra. Vygradovalo to v neděli hádkou s našima, kdy moje milá se začala rozkřikovat, že u oběda nechce nic řešit a hádat se (moje máma není klidný člověk a dokáže z obyčejné výměny názorů o banalitě udělat docela hlučnou estrádu... je cholerik a ti se nedokážou o něčem dohadovat potichu, ale dělá to tak vždycky, už x let, takže by už mohla vědět že určité věci je lepší ji neříkat a je klid) Takže máma začala řešit něco nepodstatného a moje ji okřikla, ať toho nechá, že pokážde jezdí od našich vynervovaná. Tak se jí máma zeptala, jestli si myslí, že ona není vynervovaná z toho, jak ji vypráví, že mě nesnáší, že semnou je proto, aby nemusela jít na hotel, že je radši, když jsem v práci, že nechápe na co jsem si dělal děti, když mě obtěžují atd. Valil jsem oči. Ale né proto, co říkala, to už říkala i mi, ale proč to do p*dele vykládá mojí matce?
Jsem z toho zoufalý. Nevidím z té situace žádné východisko, nechci ublížit dětem, ale nevím jak to udělat. Moji ženu nemůžu říct že nemám rád, jak jsem psal, myslel jsem si, že je to ta pravá, ale jsou chvíle, kdy k ní necítím nic, ani úctu, ta se vytratila, když jsem ji vynadal do sprostých slov. Nechci aby děti vyrůstaly v nekompletní rodině, ale zároveň nechci, aby žily jako nějací asociálové, se shnilýma zubama, špinavýma rukama a milionovými dluhy, protože maminka je naučí hospodařit podle sebe. Nedokážu si představit s takovým člověkem žít, připadá mi, že kromě utrácení nemá žádné zájmy, že je úplně duševně plochá a tupá. Na všem by se asi dalo pracovat, ale neustále se teď hádáme, když mi dcerka šušká, že maminka ji zakázala mi říct, že jí dneska koupila něco v sekáči. Proboha, kam tohle povede? Že začne malé šuškat aby říkala, že jí tatínek osahavál? Já se svojí ženy bojím. Nevěřím ji už vůbec nic, zamykám si doma peněženku a osobní věci - data, apod. Připadám si, jako bych bydlel s někým cizím na ubytovně. A takovou ženskou mám přivést do domu svých rodičů? Až mi jednou moje máma řekne, že se ztratily nějaké peníze a co já udělám? Postavím se za svou ženu? Jak, když jí nevěřím?
Je to šílené, nevím, co mám dělat a tak občas radši jenom chlastám, protože realitu radši ani nechci vnímat. Připadá mi, že jsem si totálně zk*rvil život. To by mi nevadilo. Kdybych za vším neviděl moji dceru, kterou miluju a ona mě a malého, který naštěstí ještě neví, co se děje, ale moje malá ty hádky vnímá asi víc, než jsem si ochotný přiznat.
Ještě pro úplnost, nejsme manželé. Přemýšlel jsem už i o tom, jak by to vlastně bylo s alimenty atd. Ale tak dalece ve svých úvahách nejsem, nepřemýšlím nad tím, že by moje děti vychovával někdo cizí, to opravdu ne, to bych asi nedopustil, aby z nich někdo vychoval budoucí bezdomovce, nebo idioty. Na ženě mi upřímně nezáleží, kdyby si dnes sbalila kufr a s někým odešla, asi by se mi ulevilo.
6x
Myslím, že tento vztah nemá smysl. Působíte jako celkem rozumný, slušný chlap, co prostě naletěl. Nezasloužíte si zbytek života (kolik Vám je? 38? 40?) zabít s někým takovým. Máte právo na svůj život a na štěstí. Problém však vidím v rozchodu, dětech a alimentech... Víte, mám "něco podobného" doma. Chlapa, co se zamiloval do holky, co přišla s dítětem, které otec nechtěl, její rodina se k ní neměla, měla jen pár osobních věcí a malé děcko. Dal jí všechno, dítě si osvojil, nakonec měli ještě jedno. Makal jako vůl, aby koupil byt, auto, zaplatil dovolenou u moře, lyže, značkové hadříky. Paní byla doma a nebo dělala půl úvazky, on všechno tahnul. Po 15ti letech si vzpomněla, že už ho vlastně nemiluje, že chce žít a že nechce otročit rodině. Rozbila rodinu, vzala dětem tátu... rozvedli se a jen dělá potíže. Záměrně a opakovaně maří styk dítěte s otcem, jediné co ji zajímá jsou alimenty a jejich navyšování. Přišla s holým zadkem, odešla s bytem a autem, aby měla s dětmi kde být. Přesto pořád jen ječí že je to málo. On, který nikdy nedlužil ani korunu a vždy měl spíš naspořeno, si šel půjčit na byt a je zadlužný do 65. Potřebuje vydělávat, aby si byt alespoň trochu předělal, ale bojí se, protože jakmile si vydělá víc, začně o to víc platit na děti (děti má rád, kupuje jim první poslední, nemá problém koupit oblečení nebo boty, ale odmítá dotovat paní, která dělá nekvalifikovanou práci za pár korun přitom by se sama mohla snažit si vydělat více a ne jen natahovat ruku u bývalého).
Ani nevím, proč Vám to všechno píšu. Snad proto, že někdo řekne, že jste blbej. Ale ono to není tak úplně pravda. Podle mě jste hodnej, stejně jako já vím, že mám doma hodného chlapa. Trochu asi naivní nebo bezelstnej nebo prostě jen nejste podrazák a proto jste podraz nečekal. Nejste jedinej takovej a ono je to vlastně dobře, kam by ten svět jinak spěl.
Neumím chlácholit a z toho co píšete si dokážu představit, že po rozchodu Vás čeká něco hodně podobného. Boje o vlastní děti, stanou se z nich rukojmí vlastní matky... A dnešní systém tomu jen nahrává. Sice se občas mluví o právech otců ale vím,že praxe je jinde. Fakticky otec nemůže stejně nic. Bohužel co je smutné, nemůžete nijak ovlivňovat jejich výchovu. Partner tak jen přihlíží, jak se ze syna stává tlustý líný rozmazlený fracek, kterému matka všechno dovolí a on 1x za 14 dní nemá moc šanci výchovně působit. Je mi z těhle věcí strašně smutno. Sama jsem měla tátu blbce, co se nestaral, nezajímal. Co bych dala za někoho, kdo by zájem měl. A tam kde zájem je, tam to kazí matky kr@vky.
I přes to přese všechno ale myslete na sebe. Buďte trochu sobec. Nejste jen otec, jste také živá bytost, která má právo na svůj život. Zůstávat s paní jen kvůli dětem je pitomost. Děti jednou vyrostou, odejdou a bude Vám nějakých 55 nebo 60 a co pak? Co Vám zbyde? I Vy máte nárok na svůj život a své štěstí, na to prosím nezapomínejte - dodnes vidím toho svého, jak jsme stáli v začátcích našeho vztahu v obchodě, já mu ukazovala tričko, že by mu slušelo, on nervózně přešlapoval a pak z něj vypadlo, že on si jen tak na sebe věci nekupuje. Vždy jen účelně. Se svým nadprůměrným platem. Hlavně že žena a děti měli značkových hadrů, že jim padaly ze skříně... V 45 se učil, že i on sobě může trochu dopřát, že nejsou jen ti okolo, že je i on. A že je také důležitou bytostí, která si zaslouží lásku a péči a občas něco málo pro sebe.
Nemyslím si, že to budete mít lehké, ale ať se rozhodnete jakkoliv, přeji Vám hodně štěstí!
Naprosto s Vámi souhlasím, až na to tvrzení o dětech. Ono právě pro člověka, co mu na nich záleží a je na ně citově vázán je to až tak neřekonatelná překážka (opustit je), že bude radši další roky trpět a odsune ten "útěk" ze vztahu na dobu, kdy budou děti schopny vidět tu příčinu odchodu jednoho z rodičů. To jak jste psala o Vašem otci, to právě svědčí o tom, že mu bylo naprosto jedno co s Vámi bude a co z Vás vyroste, to očividně pán nechce... Ale jinak naprostý souhlas a dávám like!
6x
Podle mě máte dvě možnosti. Buď se rozhodnete obětovat svůj soukromý život a zůstanete s partnerkou, dokud děti nevyrostou a nebudou schopny chápat, nebo se trhněte, najděte si nový vztah, založte novou rodinu a na tyto děti plaťte. Pokud bude partnerka děti proti Vám popichovat a štvát, tak je jedno, jestli budete ve společné domácnosti, nebo ne. Stejně na ně budete mít méně vlivu a budou Vás brát stejně časem, jako partnerka, tedy s despektem a neúctou. Děti mají v dětství mnohem blíž k matce a pokud na ně má více času než Vy, tak je jasné, že půjdou proti Vám. Máme podobný případ, o dceru mého muže jsem se starala od tří let, kdybych se přetrhla, tak přijížděla naočkovaná a poštvaná maminkou, byla jsem tam jen od toho, abych se o ni starala. Manželovi dělala bývalka naschvály, dítě mu nedávala, až musel rozhodnout soud. Zbytek života ho ždímala z peněz kde mohla a z dcery vychovala zamindrákovanou primadonu, ověšenou zlatem, neschopnou normálního partn. vztahu, která otce využívala dokud se nechal. Skoro se nám "ustudovala", jen aby matinka se mohla mstít až do konce a manžel platil nehorázné alimenty ještě v důchodu. Když už přestala dostávat alimenty, přestala tátu kontaktovat. Tady nic nevymyslíte, když bude štvát děti proti Vám a zůstanete, budou Vás mít taky za vola a dojnou krávu a když odejdete, budou Vás taky jen využívat. Já bych si založila rodinu novou, která bude fungovat a zažijete normální štěstí, tedy pokud si vyberete lépe. A co bude s dětmi, když je opustíte? Asi to samé, jako byste zůstal. Půjdou s mámou proti Vám, protože děti se snadno nechají koupit. Trápení prožívají i Vaše rodiče, pokud založíte novou šťastnou rodinu, zažijí ještě štěstí i oni. Podle mě, udržovat vztah se svými dětmi, po opuštění rodiny, má smysl jen tehdy, pokud je bývalka inteligentní a rozumná bytost, která si uvědomuje, že by štvaním proti otci nejvíc ubližovala svým dětem.
3x
Zdravím. Nejste manželé, partnerku považujete za "úplně duševně plochou a tupou", neustále se hádáte atd. A v tom žijí a vyrůstají vaše děti? Myslete na ně, tato situace není dobrá především pro ně. Můžete s partnerkou navštívit poradnu ve které se tímto zabývají a zkusit na vztahu zapracovat, nebo se rozejděte a nechte si soudem rozdělit péči o děti, vyměřit alimenty atd. Můžete si zažádat o svěření dětí do své péče, pokud jste schopen je zaopatřit a vychovávat. Ale rozhodně nehledejte útěchu a řešení v alkoholu. Už nyní je to pro vaše děti špatná situace, tak jim jí nezhoršujte! Už teď jim oba dva ubližujete, to si musíte uvědomit a připustit. Ale nikdo jiný než vy to za za vás nevyřeší, tak jednejte a na nic nečekejte!
doplněno 18.07.17 15:11:
A kdo Vás nutí s takovou ženou o které takto mluvíte zůstávat? I dětem by bylo lépe kdyby vyrůstaly v prostředí, kde denně nemusí být svědky hádek, nadávek atd. V tomto směru jste pro děti nedokázal udělat nic, jen si ztěžujete na partnerku. Ať je jaká chce, je to matka Vašich dětí a takto byste se o ní vyjadřovat neměl. Kdo ví, co by napsala ona o Vás..
Dobrý den, pokud jste opravdu někdo od kapky naděje jak máte v podpisu, tak už chápu, proč je tolik rozvrácených rodin...
Asi vůbec netušíte, jak je těžké s někým zkoušet vyjít a domlouvat se, když ten dotyčný nechce, nemá snahu, je mu to úplně jedno a to nemluvím o našich zvrácených soudech, kde je úplně jedno, že (teď se dotknu mnoha žen, které budou v právu a nejedná se jich tento typ problému) žena je neschopná a naprosto nepoužitelná pro výchovu dětí, ale je to žena a soud přiřkne právo na výchovu právě jí a to si musíme uvědomit, že to tak opravdu v drtivé většině je, to už by žena musela být alkoholik, narkoman, nebo já nevím co, aby měl muž svěřenou péči...
Je to podobné, jako když jsem já byl v poradně se ženou, kde jsme řešili neshody a ti idio*i před manželkou řekli, že by bylo lepší si udělat druhé dítě, že to rodinu stmelí, ta se toho chytla a další 3 roky jsem řešili to samé, pouze ne s jedním dítětem, ale se dvěma. Všechny bych Vás vzal a deportoval do Ugandy, kde byste viděli, jak funguje rodina, na jakém principu, tady se živíte pouze na naštěstí druhých a je Vám úplně jedno, že radíte naprosté kraviny, protože člověk musí na to jak funguje rodina přijít sám, těžko to vysvětlíte člověku, který má nastavené naprosto jiné priority a je přesvědčený o tom, že to tak je správně a může mu to tvrdit 100 lidí, 50 doktorů, 20 psychologů a je naprosto zbytečné, dokud to nebude chtít pochopit on sám!
Takže přesně tohle jsou rady, které dotyčný pán nepotřebuje vůbec číst, kdyby mu bylo jedno co se v jeho rodině děje, tak sedí v hospodě a netrápí se se sepsáním obsáhlého článku se svým problémem!
Já bych rád pracoval na tom vztahu, ale jak, když se vrátí od doktora a malá mi u oběda šeptá, že má od maminky novou sukýnku ale nesmí mi to říkat? Když se kvůli tomu s tou krávou pohádám, tak jediné, čeho dosáhnu, že mi to malá příště zatají. Nejradši bych ji rozbil hubu, upřímně. Začínám chápat ty chlapy, co jim ujedou nervy a vezmou ženskou za vlasy a rozbijou ji hubu. Já bych to nikdy neudělal, nikdy jsem ženské nedal ani facku, ale když vidíte, jak se z vaší partnerky stává taková svi*ně, která proti vám poštvává děti, které jsou bezelstné, naivní a tak jednoduše manipulovatelné, vaří se ve vás krev.
Jste malicherný, vadí vám, že si vaše žena koupí sukýnku v sekáči, že ráda nakupuje? Je asi jako každá ženská, budte rád, že chodí jen po sekáčích a chce udělat radost dětem. Můj otec dal matce celou výplatu a vůbec se nestaral co s ní provede, jestli jsme byly nakupovat. Co se týče pořádku taky nikdy ani slovo, když jsou malý děti tak nemůžete mít pořád naklizíno. Hlavně nechlastejte, to by jste nikomu nepomohl, jak si na to zvyknete je amen. Co se týče úklidu, bych jí řekla, že pokud nebude uklizeno a navařeno, nedostane peníze. Za chvíli půjde do práce a situace se může změnit, víte ono kdybysme měli mluvit s ní, tak by na vás asi taky nezůtala nit suchá. A jestli si to chce zkusit žít bez vás nanečisto at jde, nezdržujte jí at si to zkusí a uvidí.
Nenávidím ji. Tak moc, že ta slova ani z desetiny nevystihují mé opovržení nad ní, proto mi odpusťte, že jsem se vypsal a že i tyhle mé nadávky jsou způsob jak ze sebe dostat ten nahromaděný vztek a bezmoc. Jinak my se nehádáme denně, za toho půl roku je to asi druhá taková hádka. I tak si myslím, že je to na ty děti až až. A řešení nebylo do včerejška potřeba, ja jsem nevěděl, jaké věci o mě vykládá, myslel jsem si, že řešíme pouze její nakládání s penězi a to, že si nemá za co kupovat hadříky. Netušil jsem, že vykládá mé matce, kam se máme stěhovat, jak mě nenávidí a je semnou jenom proto, aby měla kde bydlet Možná je to nadsázka, protože má taky emoce na pochodu, no já bych tohle asi její matce nevykládal.
2x
Nepsal jste sem už jednou ohledně tohoto problému? Jinak se obávám, že to asi nemá smysl - nejde jen o Vás, jde o výchovu dětí.
doplněno 18.07.17 17:53:
Já jsem proti rozvodům (a rozchodům, když jsou v rodině děti), ale Vám zřejmě nic jiného nezbývá, podle toho, co jste popsal. Vaše partnerka má děti ráda, ale sama je zjevně nedospělá a neumí je vychovávat, dávat jim příklad. Podle mě byste je (pokud by vyšly výše zmíněné skutečnosti najevo) dostal do vlastní péče - s tím, že by se mohly setkávat s matkou. Zkuste oba podstoupit nějaké vyšetření u rodinného psychologa - partnerčiny podivnosti zcela jistě odhalí a možná se tam dopracujete nějakého optimálního řešení.
Ano. Jak to myslíte, že to nemá cenu a jde o výchovu dětí? Když rezignuji, tak třeba o možnost výchovy dětí příjdu úplně. Navíc, já jsem zastánce toho, že takhle roztrhaná rodina je úplně na nic.
Ale rodina, která nefunguje, je úplně stejně na nic. Děti vidí, že se s matkou nemilujete, vidí, jak se k sobě chováte, a vyrůstání v hádkách žádné dítě neocení. Navíc ten model manželství, co si do života odnesou. Však ono se to projeví hned ve škole, to je na dětech krásně vidět, jak se k sobě doma rodiče chovají a co od nich dětičky odkoukaly. A časem, až z toho začnou mít rozum, se budou modlit, ať je konečně jeden z vás chlap a odejde, aby mohly konečně žít v klidu.
Přesně tak.. Souhlasím s každičkou větou. Každý si nese do dalšího života to, co sám viděl v dětství. Ukládá se vše do podvědomí. Ty děti budou ovlivněné tím, co zažily doma, vyrostou s nich dospělí a pak budou mít problémy ve vztazích, napíšou někam do poradny a dostanou "vynadáno" od někoho, že to měli udělat tak nebo jinak. Protože každý jedná dle sebe a radí. Ale každý jsme jiný. Podle sebe nepředělám druhého, když nevím, co sám má za sebou a nebo zažil, jaké měl rodiče. Co si od nich odnesl. To dělá a ovlivní člověka. Pokud tu ženu nemiluje, neměl by s ní být. Děti to ovlivní. On jí dokonce nenávidí, to je horší než jen nemilovat. To už je silný negativní cit, který způsobuje bolesti. V takovém domácím prostředí je nezdravé žít nejen pro jeho přítelkyni, ale i pro děti. Ty jsou ještě citlivější.
Já souhlasím s prvním částí odpovědi Ildiky. Také jsem si na tuto diskuzi vzpomněla. V tomto "pokračování případu" je mnoho nesrovnalostí a neshod v popisu situací. Což je zcela pochopitelné, protože by si pisatel v tak obšírném příběhu musel dělat poznámky, aby nezapomínal že v tak dlouhatánském vlákně psal něco jiného a protiřečí si. A nejsem sama co si toho všimla. Za pravdivý příběh ze stejného "soudku", považuji příspěvek neregistrované rádkyně "lee".
V životě se opravdu stávají divné situace a jsou lidé co si nevědí rady, ale myslím si, že to není tento případ. Podle popisu bych se přiklonila k těm, kteří nabyli dojmu, že ta partnerka není vůbec zase tak špatná, jak to na první pohled vypadá. Děti ji mají rády a ona se o ně stará. To popisované utrácení za blbosti nebude zas tak hrozné, když kupuje drobnosti po třiceti korunách a stačí jí zajít do sekáče, aby své dceři koupila sukýnku. Za nákup chleba ve večerce, nemohla ta paní utratit tisícovku, to za prvé a za druhé, to si toho ten pán nevšiml, že večer, když přijel z práce s těmi penězi v kapse, že jeho partnerka zmizela z bytu a vrátila se s chlebem? Popisuje, že bydlí v dvoupokojovém bytě, ne v nějaké haciendě, kde by se mohli vzájemně ztratit z dohledu. Navíc jinde zase popisuje, že jeho syn nesnese nepřítomnost matky a okamžitě se věší na kliku a volá maminku.
A potom, píše, že problémy nastaly ihned po narození prvního dítěte a přesto se rozhodl pro další dítě. Nevzal si jí kvůli obrovským dluhům, ale děti klidně na svět do této situace přivedl. Ach jo...
2x
Přečetla jsem celé. Tak to je síla! Co děla špatný výběr partnera. Ale nepijte, jednou se bude rozhodovat, komu děti a kdy si je předávat, a jestli tam bude, že otec pije, tak byste na to mohl škaredě doplatit. My jsme tu laici. Chce to nějakou instituci, odbornou radu. Tenhle svůj obšírný dotaz si vytiskněte, nebo ho případně po dohodě přepošlete buď sociálce OSPOD, nebo rodinné/ manželské poradně. Zvládl byste se postarat o děti s pomocí rodičů? Myslím, kdybyste požádal, aby byly svěřeny do výchovy Vám, jelikož péče a výchova ze strany matky je nedostečná a dětem škodí. Pokud byste vypadl a nechal ji v tom, ona se obrátí na soud a bude Vám vyměřeno výživné, ale děti budou zcela pod vlivem matky. Takže nejdřív odborná poradna. Plus pro Vás bude, že z Vaší iniciativy. Když ona nebude chtít s Vámi jít, oni si ji pozvou.
doplněno 18.07.17 15:11:
Ildiko, taky jsem měla pocit, že tu něco podobného bylo. To je prostředí! Chudáci děcka!
Děkuji, to je zajímavá rada, popřemýšlím nad tím. Z těch institucí co zabavují děti mám kopřivku. Ale je mi jasné, že alkohol je přitěžující. Já se neožírám, spíš místo koníčků, které jsem kdysi měl, preferuju pivo. Je to taková beznaděj, nic vás nebaví, nic se vám nechce, ani pracovat, když víte, že i kdybyste se přetrhli, nikdy nebudete nic mít, protože ona to rozhází.
Malá už mi začíná říkat tatínek nám dává málo penízků. Ta svi*ě to takhle podává dětem, když ji nedávám na její hloupé útraty, tak tatínek jim nedává penízky a přitom sám má zamčených spoustu penízků. I babičce to takhle malá vykládá, jak je tatínek na ně škaredý.
Rozhodně bych se o ně postaral. Já si ale nemyslím, že ona je špatná matka, děti ji milují a opravdu se jim věnuje, nedá se to porovnat s jinými matkami, které děcko vypustí a kašlou na něj. Děti jsou hodně popředu, umí mluvit, jsou bystré, tráví s nimi veškerý volný čas. Jenom neumí stanovit žádný řád a vyžadovat jeho dodržování, takže třeba dneska mi malá řekla, protože jsem přijel z práce v 8, tak že maminka ji zapoměla včera vyčistit zoubky. PROBOHA, připadá to tady někomu z vás normální, zapomenout vyčistit zuby? To je přece jako by zapoměla udělat oběd? Malá ve 4 letech měla plnou pusu kazů, tak jsem ji začal čistit zuby jenom já, protože nezapomínám. A když občas přijdu později (dopoledne jsme byli na stavbě a odpo jsem šel do kanclu) tak spí s neumytýma zubama. Po celém dnu mlsání zmrzlinek, čokolád a jiných věcí, které se tatínkovi nesmí ukázat, protože by se zlobil.
doplněno 18.07.17 15:57: Je mnoho způsobů jak dostat děti do své péče! Ale pochybuju, ze by toho tazatel, který x let fungoval jako dojna kráva, byl schopen.
Asi Vám nedochází, že děti si na 99% odvede sebou že? A co potom, budou stejně vychované jako matka a navíc je pán nebude vídat denně a bude platit (ona utrácet)... To jsou rady k nezaplacení... Vy CHLAPE
doplněno 18.07.17 16:09:
Tak tedy přispějte nějakou hodnotnou radou, co udělat, aby v naší zemi dostal děti do péče chlap, pokud nemá ženu (přítelkyni), alkoholičku, narkomanku, zlodějku, případně ženu s trestně stíhanou atd. V tomto případě si troufám se 100% jistotou tvrdit, že u soudu nebude naprosto žádný problém, že by děti byly zanedbané (do školky chodí, doma mají všechno, podvyživené nebudou) a že mají zkažené zuby? To hned bude že starat se mají oba rodiče a k ničemu to nebude. Nebojte se mám v okolí pár chlapů co si mysleli, že vyhrajou a ani jeden to nedokázal dotáhnout k vítěznému konci, inu je to náš právní systém a s tím se nedá nic dělat, to si jen mnoho chytrolínů co to nemusí řešit myslí, jak jsou chlapi bábovky, ale ono tomu tak opravdu není, většína těch chlapů jsou správní muži, kterým právě není u zadku potomstvo a proto snážejí všechno to kolem... Ale to nemůže pochopit někdo, kdo tenhle problém s partnerem nemá, nebo mu případně takový vztah nevyhovuje (i tací jsou lidé)...
Rád si ale přečtu nějakou tu Vaši radu, jak na to, aby manželka (přítelkyně) zmizela ze života a děti zůstaly v péči otce...
1x
Jak vidím, mnoho žen má podobné myšlení a tazateli věřím. Znal jsem několik žen, které měly podobnou povahu stále byly s něčím nespokojené a gradovalo to až do nesmyslných rozměrů. Tady sice nejde přímo o zlatokoku, ale žádají peníze a zároveň, aby byl partner-manžel doma. Pokud muž pracuje, nemůže být stále doma, ale to ty slípky nemohou pochopit!
1x
Dobrý den. Někdy mi to přijde, že některé problémy ani nemají žádné řešení, protože ať se rozhodnete, jak chcete, vždy to bude špatně. Vy sám moc šťastný nejste. Pokud se však na manželku úplně vykašlete (má dluhy), tak to odnesou hlavně vaše děti. Pokud si pořídíte milenku, tak to pěknému rodinnému životu taky nepřidá a pak by stejně šla vaše rodina do pryč, neustála by to. Milenka by na vás tlačila, ať odejdete od rodiny, pochybuji, že by měla ráda vaše děti. Neměla. Málokterá nevlastní matka nebo otec mají v oblibě děti partnera, které nejsou jeho. Bohužel to tak bývá. Takže vám poradit neumím. Já, když se potřebuji "vykecat", jdu sem na poradnu a radím, nebo si jen něco čtu.
Dobrý den, měli jsme s manželkou podobný problém, resp. občas stále doznívá, ale je to lepší. Manželka byla 6 let doma na mateřské (napřed s jednou a potom druhou dcerou). V podstatě jak píšete Vy. Byla doma, utrácela, úklid byl spíše vynucenou nutností, než samozřejmostí a navíc internet s facebookem... Máme hypotéku, 2 stará auta, spoříme dětem, až jednou přijdou že se musí vdávat, aby bylo co jim do vínku dát, pojištění, mobily, doprava do zaměstnání a nutné dnes už skoro pravidelné výdaje na údržbu aut (na nové nemáme). Vymýšlela si, jak jsem málo s dětmi, jak nejezdíme na dovolenou, jak nenakupujeme co zrovna chceme, že utrácíme za opravy aut a že nejsem k ničemu, když skoro nevycházíme od výplaty k výplatě. No nemá smysl se tu rozpovídávat o detailech, každý kdo má podobný typ ženy doma, ví o čem mluvíme a ví i to, že to nejde po dobrém, nejde to po zlém, že prostě nefunguje vůbec nic. Pokud člověk sám nechce a nemá chuť být rodině oporou, nelze ho napravit (to platí o mužích). Teď manželka půl roku pracuje, sklidnila se, poznala jak moc je třeba v práci pro pár peněz hodně makat, nemá tolik času na hlouposti a je to mnohem lepší. Nebudu nikomu dělat plané naděje, to že je to momentálně lepší neznamená nic, záleží, jestli opravdu přijde na to, že bez práce nejsou koláče a že každý v té rodině má svou úlohu, nebo jestli v práci zkončí a vrátí se to do starých kolejí. Pokud se to nenaučí sama, nikdo druhý ji "nepřevychová". Každopádně držím palce, aby se to povedlo, protože vím, jaké to je, být mezi těmi pomyslnými kameny a říkat si, co by bylo nejlepší udělat, aby měl člověk klid, rodinnou pohodu, aby nepřišel o děti a zároveň mu ten druhý partner nedělal ze života peklo. Já doufám, že u nás začalo pomalu svítat na lepší časy a přeju to i Vám. Spoustu lidí tvrdí, že zůstávat ve vztahu kvůli dětem je nesmysl a nemá to cenu, já tvrdím, že právě kvůli těm dětem, má smysl se do poslední chvíle snažit, byť na úkor vlastního štěstí, protože děti nás potřebují a jde o pár let, kdy dospějí a budou ve věku, kdy se budou moci rozhodnout, potom je snadné se sebrat a odejít a nastavit si život podle sebe s tím, že děti pokud budou mít důvod se k Vám budou vracet. Já osobně jsem jako malý vyrůstal bez vlastního táty a po dlouhých letech, kdy mě on sám kontaktoval, že by měl zájem se se mnou a mou rodinou setkat. Jsem rád, že ten pomyslný krok udělal, vídáme se párkrát za rok ale už jsme k sobě nenašli citovou vazbu a nejspíš nikdy nenajdeme. Proto tvrdím, že ten kdo své děti miluje, dokáže unést veliké břemeno a snášet mnoho ran od života a stojí to za to, děti vyrostou a jednou přijdou a budou vědět, že jste je neopustili, když Vás potřebovali...
Nikomu svůj názor samozřejmě nevnucuji, každý si musí udělat vlastní závěr, svou odpověď dávám pouze jako podporu dotyčnému, že takto "trýzněných" lidí svými partnery (ať už je to muž, nebo žena) je spousty, akorát si to většina z nich nechce, nebo nedokáže přiznat.
S pozdravem a přáním mnoha sil do dalších časů, Jan
0x
promiňte, ale za sebe vám řeknu jen jedno. Zvoral jste co šlo. Zvláště pak ten nápad společného bydlení cholerické matky a líné snachy, ten byl hodný génia.
Takže co s tím? Na co ještě čekáte? Až skončíte v blázinci nebo v kriminále? Nebo na nádraží jako těžce zadlužený notor a bezdomovec? Já bych řekl, že máte jen dvě možnosti. Sbalte rodinku a zmizněte do dálky nebo tu svoji někdejší velkou lásku natvrdo vyhoďte.
To je přesně to, co teď řeším. Že to bydlení tomu nepomůže, ještě ten problém prohloubí, protože k problémům co už máme přibudou nové, s hádkami moji mámy a přítelkyně. Takže místo aby se to dalo nějak řešit, budeme se od sebe ještě více vzdalovat. Přemýšlím, že tu přestavbu zastavím a začnu pracovat na tom původním plánu, skromného, ale vlastního bydlení.
Dětí se nechci vzdát, nechci jim ani vzít mámu. Chci to řešit, né rozbít rodinu, ano, i kdybych měl trpět a nežít. To je mi jedno, už jsem si zvykl, ale chci, aby děti měly kompletní rodinu a nějak se s ní dohodnout. Nehádáme se moc před dětmi, ale vadí mi ty neshody při výchově, aby mi dcera lhala a ze syna byl rozmazlený mamánek, přesně jak tady kdosi psal. Tlusté líné rozmazlené cosi, protože už teď když se maminka vzdálí na metr, tak pláče, naučila si ho, že se nehne ani na krok. Jistě, z části za to může povaha, ale ona to v něm ještě podporuje a dělá jí to dobře, to sama řekla, že aspoň někdo se bez ní neobejde.
Řeším co dál, jestli tu stavbu zastavit? Zase si říkám, že kvůli bl-ky promarníme příležitost bydlet slušně a ve svém a pak, když se zadlužím, ona stejně odejde a zbydou mi jen dluhy.
Z Vašeho psaní jsem pochopila, že syn je ještě velmi malý - tedy závislost na rodičích je normální a správná (pokud by matku nevyhledával, znamenalo by to, že ho týrá). Postupné osamostatňování ho teprve čeká; samozřejmě to nesmíte zanedbat, ale je potřeba přihlížet k celkovému vývoji dítěte.
Jinak partnerka je možná milující matka, ale její ostatní lidské vlastnosti zjevně pokulhávají. Sám zvažte, je-li tam možná nějaká náprava. Děti by si ale neměly brát takovýto příklad do života.
Ale ta rodina už je rozbitá. A jestli si myslíte, že vám jednou děti budou vděčné, že jste se jakože z vašeho pohledu obětoval, tak ani náhodou. Pro ně budete otec, co nikdy nebyl dost chlap, co byl jen měkkota pod pantoflem svojí ženy. Budete jim pro smích za vydatné podpory vaší zenusky.
Rozbitá rodina to bude tehdy, až nebudeme kompletní. Teď je to nefunkční rodina, ale stále jsme rodina. Až si ona najde jiného, nebo já jinou, pak to bude rozbité. Nevím, jestli tím, že se na děti vykašlu a dopustím, aby je vychovával někdo cizí, tak jestli se pak na mě budou dívat jako na hrdinu? Jsem zvyklý problémy řešit, neutíkat před nimi, dokonce tím, jak jsem se tady vyjadřoval o své ženě se mi nějak vnitřně ulevilo, že jsem to ze sebe dostal a teď mě to i mrzí. Každá mince má dvě strany, ani já nejsem dokonalý, velice málo si spolu povídáme, skoro vůbec. Dneska jsme si povídali a vyříkali si pár věcí. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, každopádně jsem rád za každou radu od lidí, co si tím prošli a zlepšilo se to nějak. Je tu jeden takový případ, který mě motivuje, toho pána, který píše, že jeho žena se zlepšila, když se vrátila do práce. Myslím si, že to je taky příčinou spousty problémů, je 5 let doma a izolovaná od lidí, připadá si zbytečná, vymýšlí hlouposti, místo aby udělala to nejnutnější (úklid, vaření) a raději odpočívala, bavila se a nebo jsme trávili čas spolu, jako rodina.
Já si kladu za vinu, že jsem na ni měkký. Vždycky, když jsem prásknul do stolu a pořádně zvednul hlas, odešel jsem a když jsem se vrátil, bylo navařeno, uklizeno, usmívala se. Asi to potřebuje, jde mi to špatně, nejsem ten typ výtržníka, co mláti do stolu kvůli tomu, že na lince zůstane špinavý talíř, ale jestli je to potřeba, tak budu do stolu bouchat častěji, samozřejmě tak, aby to neviděly děti, uvidíme, jak to zafunguje.
Ještě čekám, co bude zítra. Jestli dnešní debata nebyla předmluva k té zítřejší, kdy mi lítostivě sdělí, že uplynul týden a mateřská jaksi došla, takže se ode mě očekává, že nakoupím jídlo 
Krok po kroku jste si to po..., stejně tak se budete muset pokoušet napravit - a to i bez jistoty, že se to povede.
Vycházejte z toho, že jste si vzal dívku, která byla po všech stránkách pro partnerství riziková, a to (asi) s představou, že pokud ji vytáhnete z průšvohů, jednak se změní, jednak vám bude vděčná. První omyl - změnit se může jen ten, kdo chce a paní nemá důvod, protože jí zatím všechno prochází.
Jakmile jste se dali dohromady, přestala pracovat - a vy jste ji začal živit. Pro ni další důkaz, že uděláte, co bude chtít, potvrzený tím, že ani poté, co měla konflikt s vašimi rodiči, jste nijak výrazně nezasáhl.
Přesto jste si pořídili druhé dítě a tak jste "se rozhodli", že se kompletně nasáčkujete do domu k vašim rodičům - což jste si hezky natřel narůžovo tím, že se postaráte o rodiče a dům stejně zdědíte. S pracovitou a nehádavou partnerkou by to možná (!) vyšlo, s paní typu vaší ženy jste mohl vědět, že se řítíte do dalšího maléru. Jenže vy nemáte rád hádky, takže konflikty matky a přítelkyně radši přehlížíte. Nanejvýš občas zvýšíte hlas - hahaha.
Vaše paní je pro praktický život téměř nepoužitelná a obávám se, že nebude chtít nic měnit, když to doteď tak hezky funguje - občas se pohádáte kvůli binci, penězům, nebo tomu, že vám něco zatají - a zas jedete dál. Včetně toho, že zase přehlédnete, zaplatíte a tak dál.
A ještě něco ošklivého - nedělejte si velké iluze, že zaměstnání vaší paní změní. Ona té práci asi moc nedala i předtím, pak s ní skončila hned jak to šlo, teď je doma - vážně si myslíte, že se pohrne někam od sedmi do tří? Nanejvýš proto, aby měla alibi pro to, že není nakoupeno, uklizeno a uvařeno ještě víc, než dřív - přece chodí do práce, ne?
Nebudu vám radit, co byste měl nebo neměl - a omlouvám se, pokud jsem se vás dotkla. Ale pohled zvenčí je vždycky z jiného úhlu.
0x
Vaše přítelkyně by asi potřebovala vycepovat chlapem, který bude zaměřený na pořádek, tvrdou drezůru. A on by jí vycepoval tak, že by neměla nikde ani drobeček a úplně dočista umyté dlaždičky jako v 5* hotelu. Moje máma a to je jí přes 70 má doma tak perfektně uklizeno a tak perfektně vyčištěné dlaždičky. Otec by jí dal, kdyby neuklidila. Já jí to ale vždycky říkala, ať od něj odejde. To je úchylka. Protože ho zajímal celý život jen ten pořádek. Moje máma dobře uklízí a docela jí to baví, tak má štěstí. Jinak nevím, jak by dopadla. Ale podle něj je líná a nedělá nic, slyší nadávky. Přitom líná nikdy nebyla. Je přesný opak Vaší přítelkyně. Co mají říkat nemocné ženy nebo staré, které hůř vidí? Lepší to už nebude. S tím sýrem a neumytým nádobím je to síla. Jednou se to může stát. Co kdybyste aspoň zkusil být na ní tvrdší? Máte pravdu v tom, že jste si ji rozmazlil. Co jste zasel, to sklízíte.
Já myslím a to i psal sám, že na ni občas tvrdší je, že si bouchne i do stolu. Jenže co to pomůže, když jinak má normální pohodovou povahu? Takhle to dělat stále, to by se asi nedalo vydržet..nebo jen s vypětím sil a vyčerpáním. Tohle by ho asi dlouho nebavilo..a ani mě ne. Život mám jen jeden a nebudu dělat něco proti mojí přirozenosti i o volnu..brr
Paní není dobrá hospodyně, ale zaujala mne jedna věc. - Jsme spolu pět let a milá nepracuje .- Ale ano se staré o malé děti. Kolik je vašim dětem?
4 a 2 roky? To jsou malé, nesamostatné děti. Kam je chcete strčit? Myslím, že žena by měla být s dětmi aspoń do věku 6let. Dříve byly ženy v domácnosti běžně . Nesouhlasím s tím strkat děti od mala do jeslí, budit je v pět ráno a vychovávat je od mala v kolektivech.
0x
Obvykle se k podobným problémům nevyjadřuji, ale tady doporučuji, aby si to tazatel po sobě ještě několikrát přečetl. Já tam totiž čtu : jsem jedináček, máma extrémně pořádná, cholerická, prostě generál rodiny ( o otci ani slovíčko, proč? ) a moje milá do tohoto uspořádání nepasuje. Partnerka zřejmě nemá z rodiny návyky na pořádek a hospodaření, ale to se může naučit. Ovšem ne výčitkami a hrubými slovy, ale něžnou péčí a pomocí. Neumí umýt nádobí? Nevadí, kupte jí myčku. Neumí nakupovat? Choďte zpočátku na nákupy spolu a veďte si o tom záznamy. Moc příležitostí k pobavení asi nemá, tak proč jí neumožnit, aby si občas něco "nepotřebného" koupila - část prostředků si prostě utratí po svém. Dobře se stará o děti, věnuje se jim, ale vy jste se za pět let nedokázal postarat o samostatné bydlení ( ne u rodičů ) a ani jste se s matkou svých dětí nedokázal oženit. To vaše maminka, že? Možná jste se z problémů "vypsal" a pokud ne, doporučuji si svůj dotaz včetně odpovědí vytisknout a dát k posouzení odborníkům v partnerské poradně. Uvědomujete si, že vaše partnerka se ve vaší rodině musí cítit jako v pasti, ze které kvůli dětem nemá úniku...?
Chapu, ze to vyzniva dost jednostranne, ale kdyz popisujete nejaky problem, pisete hlavne o nem. Jiste, dalo by se napsat 20 stranek jejich dobrych vlastnosti, ale neprislo mi to dulezite. Ja netvrdim, ze je spatny clovek, to bych poznal hned na zacatku, jenom bych rad znal nazor jinych lidi na to, co se mi nelibi, jestli treba nemam jenom prehnane naroky.
K tomu co pisete. O otci se nevyjadruji, protoze s nim "problem" neni. Ano, obcas se neshodneme, ale spory mezi tchany vs snachou proste moc nebyvaji. S tchynemi je to slozitejsi a to jsem nastinil... Jinak my mame samostatne bydleni celych>5 let. Ja ziji sam v podstate od 18 let, co jsem se odstehoval z domu do podnajmu, takze to neni o tom, ze bych si ji privedl k mamince a zacaly problemy. Chteli jsme bydleni mimo mesto a hlavne uz neplatit najem. Proto jsme se rozhodli pro spolecne bydleni. S odstupem v tom vidim problem a dalsi problemy ocekavam, az se prestehujeme. Dosud stale bydlime sami a uz to zacina skripat, to tam jenom obden jezdime na "stavbu". Bohuzel nevim, jestli ukonceni te stavby a dalsich x let v podnajmu, nebo zadluzeni hypotekou a porizenim vlastniho bydleni by se nejak zmenilo to, ze ona je neporadna a nema vztah k penezum. A posledni vec - svatba., Psal jsem, ze je extremne zadluzena. Myslite si, ze je dobry napad, vzit si zadluzeneho cloveka, aby jeste ke vsemu, co se deje, se u nas prochazel exekutor? Nejdrive se musi dostat do prace, aby mohla napr. zazadat o oddluzeni. Ja bych si ji vzal hned, nemam, resp. nemel jsem s tim problem, dokud nezacaly ty posledni hadky po tom, co jsem ji utahl penezovod a zacal po ni vyzadovat, aby se naucila setrit, nevyhazovat jidlo a nakupovat kraviny. Ale technicky to proste nejde, dokud ma ty dluhy.
S posledni vetou souhlasim, asi ano, musi se citit jako v pasti, ovsem to ja taky. Mame zavazky. Jak ty jeji, financni, tak vuci nasim detem. Rozhodne nechci, aby se hrnula do prace, me je sympaticke to, kdyz je zena doma a stara se o deti a rodinu. Ale to se opravdu musi starat. Nemusi vydelavat, mame za co zit, staci, kdyz zbytecne nevyhazuje do kose to, na co jsem musel vydelat ja. Ale kdyz ji na neco takoveho upozornim, je z toho silena hadka. Ji treba nebavi moje poukazovani na to, ze neco dela spatne. Ale vzijte se do moji kuze. Me zase nebavi ani zit, kdyz vidim, ze cely muj zivot se toci kolem vydelavani penez, ktere ona pak hazi do kose nebo splachuje do zachodu, aby si zahy mohla stezovat, ze ji davam malo, ze nema za co nakupovat. A kdyz jde koupit chleba a rohliky, doveze nakup za 250Kc. Pecivo za 50Kc a cetky 5x á 40Kč. A usmiva se, jak dobre nakoupila, ze to stalo JEN 40Kc a tohle JEN 38, atd... A ja mam po nalade, protoze kdyz to vynasobim 30ti, tak je to tech 6 tisic mesicne, za ktere by sobe, nebo detem kazdy mesic mohla koupit neco hezkeho a hlavne poradneho, nebo mit prebytkovy rozpocet, ze ktereho muze za mesic, dva i neco nasetrit, misto toho, aby si porad stezovala, jak ji davam malo.
Jiste, dalo by se napsat 20 stranek jejich dobrych vlastnosti, ale neprislo mi to dulezite. Ja netvrdim, ze je spatny clovek, to bych poznal hned na zacatku, jenom bych rad znal nazor jinych lidi na to, co se mi nelibi, jestli treba nemam jenom prehnane naroky.
Pak ovšem nemůžete očekávat aspoň přibližně objektivní názory, když sdělíte jen to, co paní podle vás dělá špatně.
Me zase nebavi ani zit, kdyz vidim, ze cely muj zivot se toci kolem vydelavani penez, ktere ona pak hazi do kose nebo splachuje do zachodu, aby si zahy mohla stezovat, ze ji davam malo, ze nema za co nakupovat.
Seznam nákupů - tohle se bude vařit, k tomu je potřeba nakoupit tohle, pojedem spolu na nákup a víc se prostě neutratí. Totéž oblečení pro děti, případně i pro vás dva. Nechat jí pár korun pro nejnutnější případy - jo nemáš? Tvůj problém. A vřele doporučuji, až půjde do práce, nenechávat jí výplatu namísto kapesného. Jenže to je pro vás zřejmě rada na nic, protože pro klid v rodině jí ty peníze zas dáte.
0x
Rada zdanlive kruta, ale jednoducha a funguje,
POSLAT HNED DO PRACE!/
Doma bude poradek protoze se nestihne nic rozhazet, deti budou najedeny ze skolky atp,, pradlo pere pracka, ,tchyni bude vdecna, kdyz ji pomuze s veceri, kdy si rychle povite jak jste se meli, chvili pohrat a sup do postylek. Vyplatu nenechavat, ale prispivat stejnou castkou na vsechny vydaje v domacnosti, zbytek dle jejiho uvazeni. Vydaje konzultovat spolu. aby mela take prehled za co utracite vy a pokud opravdu spatne hospodari se neco priucit.. Laska pomaha prekonat problemy, ale partnerstvi je take o spolupraci a toleranci.
Ps
Problem s varenim tchyne pro maleho a manzelkou ,mel ne tak davno muj synovec, ktery opakovane prohlasil, ze u maminky vzdy vsem chutnalo a jist se bude vsechno, sam na to neumrel, kdyz se ji nelibi at nechce, aby ji hlidala a pomahala a sedi misto behani s kamaradkou, ci kurzu anglictiny doma, vari, uklizi a stara se o kluka. Dnes se sama rada necha pozvat, i kdyz ji povysenost zustala vi, ze kazdy ma sve misto a povinnosti.
Tohle me uplne irituje. Ta jeji povysenost a to, jak si dovoli neustale kritizovat mamu za tohle a tamto. Ja jsem opravdu myslim si ferovy clovek. A kdyz byly nejake spory, zastal jsem se svoji zeny i kdyz to znamenalo, ze prerusim s nasimi veskere styky. Proste jsem to vnimal tak, ze moje mela pravdu a mama se neuhlidala a tak i kdyz chapu, ze ma starost, musela se naucit urcite veci prehlizet, protoze jsou to nase deti, ne jeji a nemuze nam kecat do zivota.
Stejne tak ale nedokazu stat pri sve zene a delat z mamy kravu, kdyz vidim, ze ma pravdu a ze moje dela neco, co detem jednoznacne skodi. Ona je neuveritelne urazliva. Deti si hraji venku se psem a kockou, pak pribehnou k obedu (u mamy - babicky) a moje zena sedi u stolu a jenom ceka, az se donese jidlo na stul. Deti si posedaji, aniz by si umyly ruce. Babicka je po chvili napomene, at si umyjou ruce pred jidlem, ale zeny se to silene dotkne, ze je porad jenom komanduje, atd. Jak muzu v takove situaci dat za pravdu svoji zene, kdyz ona by snad mela byt ta, kdo je upozorni jako prvni a ne aby se babi starala o vareni, servirovani jidla a jeste vychovu deti, kdyz jejich mama si sedi u stolu a jenom ceka? Jak takovou situaci resit? V soucasne dobe to probiha tak, ze kdyz se ji porad neco nelibi, tak jsem ji uz 2x nechal doma a jel jsem sam. At si vari a stara se sama, nevidim duvod, proc by mela jezdit k nasim, kteri se staraji o stavbu, zarizuji a jeste do toho zvladaji peci o domacnost a mama varit pro 6 lidi, aby ona se prochazela a hazela nevrazive pohledy, protoze se ji neco nelibi.
Kdyz jsme to vcera nakousli, ze ona ma pocit, ze tam ma zakaz vstupu a nechape proc, tak z toho zase byla hadka, protoze rekla, ze moje mama neni ani schopna pohlidat maleho a u toho uvarit obed, aby ona mohla venku posekat travnik. To jsem mel teda opravdu dost, protoze pohlidat maleho dokaze jenom ona, kdyz je na ni tak fixovany. Nekdy i ja s tim mam problem, kdyz neni jeho mama v dosahu. Jakmile odejde z mistnosti, tak se hned vesi po klice a vola mama mama. Ale babicka, v duchodovem veku, ktera dokaze vest prebytkovy rozpocet, starat se o dum, o kuchyni, ma vsude uklizeno a jeste kolem toho zarizuje veci na uradech, kolem stavby, dojednava nakupy stavebniho materialu a obvolava ridice je jako babka uplne neschopna, protoze nedokaze moji mile pohlidat rocni dite a u toho navarit pro 6 lidi No co byste ji na to rekli? Pritom kdyz se ohlednu, tak za cely rok od ledna moje u nasich 3x posekala travnik a jednou privezla uvareny gulas v hrnci
Kdyz jsem ted byl u nasich na stavbe jenom s malou, byla uplne nepricetna z toho, ze jsme to bez ni zvladli, ze byla pohoda, meli jsme den bez hadek a vlastne jsme ji k nicemu nepotrebovali. Tohle je to nejhorsi, co vnimam. Ze krome hlidani deti, kdyz jsem v praci mam pocit, ze ji k nicemu nepotrebuju. Kdyz jsem vcera vecer zakopl o spinave obleceni ze stavby, stejne jsem si ho do pracky musel dat sam. Pak jsem si ho vyndal, povesil. Vzdycky jsem slychal a cetl, ze partneri by si meli byt oporou a kazdy z partneru by mel byt pro domacnost prinosem, ale ja to vnimam tak, ze kdybych ji nemel, tak by se mi ulevilo. Ted premyslim ciste pragmaticky, jasne, kazdy clovek potrebuje lasku, objeti a samota je zla. Mozna i ona to tak vnima, ze kdyby nemela me, tak by to vyslo nastejno. Ale co s tim 
Nerozumím. Čtu, ale většina je jich o penězích, které v tuto chvíli nejsou tak palčivý problém, jako to, že se s ní nedá vůbec vydržet, že všechno bere jako útok na sebe a že třeba navádí děti, ať semnou za našima nejezdí, že se jim tam nebude líbit, atd. A když se žena potom svěřila, jak jsme měli hezký den, tak z toho byla hádka, protože musela najít něco, co by mohla tchyni vyčítat. Ty dvě se nesnáší a my tam máme za půl roku bydlet. To je teď asi závažnější problém, než těch pár tisíc měsíčně za vyhozené jídlo, protože ta přestavba spolkne přes milion. K tomu se zatím nikdo nevyjádřil, kromě toho, že to nebyl dobrý nápad.
Ted jsem nasel ten vas rozbor a ano, mate pravdu. Ona je namyslena a muzu za to ja, protoze jsem ji dal pocit vyjimecnosti, i kdyz vlastne krome sve krasy, ktera je pomijiva, nicim vyjimecna neni. Nechci, aby si nepripadala vyjimecne, vzdycky jsem chtel, aby si moje zena mohla pripadat vyjimecne, nechci aby sedela nekde u pokladny a chodila domu v 19h. Ale taky nechci aby se cele dny valela a jeste se tvarila, jak ji vsichni ublizuji.
Ted to bude znit jako vymluva, ale me tohle demotivuje i v praci. Ja nemam chut za necim jit a snazit se, abychom se meli lepe, kdyz tohle vidim. Potrebuju vzdycky nejakou motivaci. Chtel jsem aby me partnerka podporovala, treba mi rekla ja se postaram o deti a ty zaber v praci, abysme si mohli vyrazit na hezkou dovolenou k mori. Ale ono to funguje jinak. My se rano pozdravime, pres den mijime a vecer usneme zadkama k sobe. Proc bych proboha vydelaval na dovolenou, kdyz predstava dovolene s ni se mi hnusi? Je to zacarovany kruh.
Premyslel jsem, najit si milenku, ktera by me motivovala k pracovnim uspechum, trochu se vyhrabat nahoru z toho splinu, co ted mam, citit, ze nejsem jenom sponzor nejake namyslene kra*ky, ale muzu si obcas s nekym popovidat a trochu zit. K tomu dodelat ten barak, nastehovat se a ziskat tak trochu komfortu k ziti, prostor, protoze ted jsme jak v kleci. No a bud pracovat na prevychove madam, nebo se upnout na milenku a starat se jenom o deti. Se svoji jenom existovat vedle sebe, zamykat si veci a davat si pozor na slova a chovani. Takove spolubydleni.
Jestli nekoho napada lepsi reseni, sem s nim.
Premyslel jsem, najit si milenku, ktera by me motivovala k pracovnim uspechum
Milenka je to poslední, co vám ještě chybí - máte málo starostí?
Mam jen starosti a zadnou radost. Nemam si ani s kym popovidat... tak to pisu na internet. Kamaradum to vykladat nechci. Milenka, ktera to ma doma podobne by mi mohla delat spriznenou dusi To byla legrace, takova ta ze zoufalosti. Nikdy jsem ji nebyl neverny a nevim, jestli bych to umel. Mam v telefonnim seznamu dve damy, se kteryma si pisu, kdyz se citim sam, ale nikdy jsem nepremyslel, ze bych to prevedl do reality. Mozna dnes, kdyz jsem tady psal ten prispevek.
Spřízněná duše ještě nemusí být milenkou, s mileneckým vztahem přicházejí další netušené komplikace a pychická zátěž. Mám na FB několik takových "spřízněných duší", u kterých se mohu vypovídat z čehokoli a je mi vlídně nasloucháno a konejšivě odpovídáno, zcela bez nároků, je to super. Sama taky vyslechnu a pohladím duši někoho jiného. Milencem bych si život nikdy nekomplikovala.
0x
Já taky nerozumím tomu, co je se mnou nepracovala. Je na mateřské. Vychovává vaše děti. Vy se domu vracíte večer a veškerý chod domácnosti je na vaši partnerce.. Které jste sice dokázal udělat 2 děti, ale nedokázal jste si ji ani vzít. Mě to prostě z vašeho příspěvku připadá tak, že ženu berete jako stroj, který se stará o chod domácnosti a výchovu dětí. Vy prostě necháváte tyhle věci jen na ní. A berete to jako samozřejmost. Navíc se zastáváte neustále svoji cholerické matky naúkor matky vašich dětí.. Ji nenávidíte.. ale uvědomte si, že ať je jakákoli, je to pro vaše děti matka. Narozdíl od vás je s nimi. Mám syna 1,5 roku.. jen jedno dítě. A jsem s ním doma. A mam toho plný zuby, když chci doma něco udělat, uvařit, vyprat, věnovat a učit se malýmu a jít s nim dvakrát denně ven. Vůbec jsem nepostřehla z vašeho psaní, že byste někam s dětmi vyrazili, nbo s nimi jednou něco podnikl sám. Vzal jste vůbec někdy někam partnerku od doby co máte děti?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.