Dobrý den, moc bych chtěla podnikat dobrodružné cesty, vždy ve snu nebo jen tak přes den mi létají v mysli krásné světy, krajiny a moc si přeju, abych tam byla, podnila ty cesty, ale ve skutečnosti nejsem odvážná vyjet sama ze svého města někam za dobrodružstvím. Proč se tak děje?
0x
Protože Vás blokuje jako většinu lidí váš mozek, který vám podvědomně říká, že cesta bude náročná, že třeba příjdete o práci, že na to sama nemáte, že nemáte peníze a tak dále. Jestli jste sama, nemáte rodinu, práce Vás nebaví a přesto by jste ráda někam vyjela, nechte někde na nějakém portálu vzkaz, že hledáte spoluvýletníka. Cesta může být třeba dvou týdenní v nějaké zemi, pak se vrátit a říct si "Pání, to bylo úžasné, jedu znova".
Já často čtu příběhy, jak lidé odešli z práce a toulali se po světě... Ale připadá mi, že je to pouze reálné v zemích, kde si člověk za dva roky práce vydělá to co vy tady za deset...
0x
A co byste si přesně představovala, jaké cizí země nebo místa?
Když jsem byla mladší a bydlela s rodiči, hodně mě omezovaly strachy mamky a babičky (která s námi také žila). Pak jsem začala bydlet v Praze a podnikla cesty se spolužačkou do ciziny (vícekrát), bez CK.
Na různé výlety po Čechách jezdím klidně sama (i když spíše na kole).
Ty obavy mých blízkých byly opravdu zcela neopodstatněné. Jde o to prolomit strach nějakou vlastní dobrou zkušeností.
(V tom mi právě hodně pomohla ta kamarádka-spolužačka).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.