Nemohu podnikat dobrodružství, moc fantaíruji

Protože Vás blokuje jako většinu lidí váš mozek, který vám podvědomně říká, že cesta bude náročná, že třeba příjdete o práci, že na to sama nemáte, že nemáte peníze a tak dále. Jestli jste sama, nemáte rodinu, práce Vás nebaví a přesto by jste ráda někam vyjela, nechte někde na nějakém portálu vzkaz, že hledáte spoluvýletníka. Cesta může být třeba dvou týdenní v nějaké zemi, pak se vrátit a říct si "Pání, to bylo úžasné, jedu znova".

Já často čtu příběhy, jak lidé odešli z práce a toulali se po světě... Ale připadá mi, že je to pouze reálné v zemích, kde si člověk za dva roky práce vydělá to co vy tady za deset...

A co byste si přesně představovala, jaké cizí země nebo místa?

Když jsem byla mladší a bydlela s rodiči, hodně mě omezovaly strachy mamky a babičky (která s námi také žila). Pak jsem začala bydlet v Praze a podnikla cesty se spolužačkou do ciziny (vícekrát), bez CK.

Na různé výlety po Čechách jezdím klidně sama (i když spíše na kole).

Ty obavy mých blízkých byly opravdu zcela neopodstatněné. Jde o to prolomit strach nějakou vlastní dobrou zkušeností.

(V tom mi právě hodně pomohla ta kamarádka-spolužačka).