Povinnosti dětí

Zdravím. Pokud má Vaše dcera v 10ti letech takto nalajnované povinnosti v domácnosti, pak si myslím, že po ní chcete opravdu hodně. Uklízí celý týden, v sobotu a neděli ještě více než přes týden. Ta účast na nákupu (sepsání seznamu, nákup samotný, pomoc s úklidem nákupu, zaúčtování nákupu do domácího účetnictví) je už hodně přehnané. Váš manžel se na tomto podílí též? Dohlédla bych na to, aby měla pořádek ve svých věcech a v pokojíčku, pokud vynese koš 3x do týdne, vyluxuje 1x týdně, občas se zapojí se mnou do vaření, byla bych spokojená. Péči o křečka (pokud ho chtěla) bych nechala zcela na ní a pokud by denně vyklidila myčku, byla bych i za to ráda. Vaše dcera nemá ani jeden den bez povinností a úklidu v domácnosti. Asi si připadá u vás doma jako služka. Nesoudím Vaše metody, spíš se na to dívám z pohledu dítěte. A Vy máte tři, takže zapojit byste měla i ty ostatní a rozdělit pomoc v domácnosti tak, aby neměla povinnosti s úklidem jen ta nejstarší. Je dobré vést děti k tomu, aby doma pomáhaly a měly své povinnosti, ale nic se nemá přehánět. Můj názor je, že toto už přehnané je. Ale názory mohou být jistě různé i na toto..

Jo, docela jo, jste matka tyran.

Jako dítě jsem doma musela hodně dělat, ostatní běhali venku a já pomáhala v baráku, nebo na zahradě. Někdy mi to přišlo jako křivda, že máma prstem ukazuje, kde je na okně šmouha a já po nich lezu a nemůžu ven.

Svému dítěti jsem nikdy nedělala to, co se mi v dětství příčilo. Uklidit si musel, ale přiměřeně, přiměřeně... hlavní důraz jsem kladla vždy na studium, to ostatní nebylo pro mě tak podstatné.

Zdá se mi to v tom věku hodně povinností, vzpomínky na dětství mají být příjemné a ne, jak jsem doma měla každodennní harmonogram prací.. nezlobte se, tak to vidím já.

Podle mně ano, chcete toho po ní moc. Ne že by to nezvládla, jistěže zvládne, ostatně v některých částech světa mladší děti pracují, jinak nedostanou jíst, případně dostanou ránu bičem.

Nejste náhodoou posedlá úklidem? Každý den vynést koš? Proč proboha? Nestačí třeba obden?

Zeptám se jinak. Napište nám pěkně jako máte napsaný tento týdenní rozvrh úklidu, jak se dceři věnujete. Třeba pondělí-společné plavání, úterý-dvě hodiny strávené na hřišti, středa-procházka, čtvrtek-stavíme puzzle, pátek-kino, sobota-hrady a zámky, neděle-výlet na kolech... To asi nedáte co?

A mezi námi, domácí účetnictví považuju za komunistický přežitek, tím že si člověk bude psát, kolik utratil za zubní pastu, tím neušetří ani nezbohatne. A radši budu žít v bordelu a pojedu s dětmi na výlet, než v sobotu šůrovat. Uvědomte si, co si dcera bude z dětství pamatovat a jaký bude mít pocit? Že jí matka furt buzerovala kvůli úklidu, nebo že spolu zažily to a to. Já tedy chci, aby moje děti měli v paměti to druhé.

Já bych k tomu seznamu měla jednu výhradu. Na chodu domácnosti by se podle mne měli podílet všichni členové domácnosti.

A práce by neměly být rozděleny tak, že někdo jenom uklízí, jiný jenom vaří apod. Uklízet by měli všichni, o vysávání se s dcerou můžete někdo střídat.

U pomoci dítěte v domácnosti by podle mne nemělo jít jenom o "přidělení a kontrolu úkolů". Lepší (a myslím, že pro děti i zábavnější) je podílet se na něčem s dalšími. My jsme s dětmi dělali téměř všechno společně, nepouštěli jsme je snad jenom k elektřině → např. výměnu/opravu zásuvky apod.

Dcery bavilo s námi vařit, šít, prát i věšet nebo žehlit prádlo. A pokud někdy šlo o nějakou nezáživnou práci (např. utírání nádobí), zpestřili jsme si ji zpěvem, slovní hrou, hádankami, ...

Téměř všechno v seznamu Vaší dcery se týká úklidu. Kdybyste ji zapojila do vaření, pečení, ... do činností, při nichž může zapojit fantazii, zručnost, ... mohla by ji práce i více bavit. (A zároveň se i něco naučí,)

Podle mne Vaše dcera nemá moc povinností. Jenom bych hledala způsob (cestu), jak jí to trochu zpříjemnit. Pokud bude doma pracovat ráda, bude mít na dětství pěkné vzpomínky, přestože doma pomáhala.

Tři děti, věk 12, 6 a 5. Každý si uklízí svoje, to je jasné. A pak hvízdnu a jde se na zbytek. Zeptám se, kdo chce vyklidit myčku, kdo vynese koš (to je práce těch menších). Větší holka utře prach, otře kuchyňskou linku, dá nádobí do myčky. Kluci vyluxují (nebo já setřu). Většinou uklízíme stylem - soutěžíme, kdo to udělá dřív. Nebo: když to bude hotové, jdeme si něco zahrát. Jinak prach NEotíráme každý den a přesto si kluci stále hrají na zemi (možná právě proto, že si tam pořád hrají, tak tam není špína, nestačí se usadit). O velkém úklidu mi větší pomáhá s tím, na čem ulpí moje oko , kluci srovnají všem boty, poklidí si pořádně hračky.

No a když vařím, tak se hádají, kdo půjde pomáhat.

Když o tom teď tak přemýšlím, tak sice nemáme doma naklizeno, máme tady neustálý "technický nepřehled", ale jsme spokojeni. A děcka vědí, že prostě NĚCO udělat musí, jinak to prostě nejde.

Myslím, že desetileté dítě tohle zvládne. Docela obdivuji Vaše organizační schopnosti a důslednost. Já nebyla schopná, kromě koše, vymyslet nic. Snad později ještě umytí veřejné chodby a schodů. O kytky jsem se bála, všude koberce a další zál. mě ani nenapadly. Ale musím říct, že i tak je dnes dospělá dcera velmi pracovitá, až žasnu. Pokud po učení zbyde dítěti i dost prostoru na zábavu, tak pravidel. pomoc v domácnosti chválím.

Málo toho nemáte, ale je právoplatný člen rodiny, tak se dle toho podílí na pracech. Uznejte sama, jestli ostatní členové dělají stejný díl věcí okolo domácnosti nebo domu. U nás doma nikdy nebyl nákup nebo pomoc s obědem domácí práce, prostě se jelo na nákup/vařilo, tak byla potřeba pomoc. Nebo když máma vyndala prádlo z pračky, tak řekla "běž ho pověsit" a když to bylo 3x týdně, tak o tom ani člověk nevěděl a nebylo jak si stěžovat na (ne)únosnost pomoci doma. To, že jsme byly poblíž a pomohly oloupat brambory, přinesly ingredience ze špajzu, to bylo úplně automatické. Takže to je možná rada pro Vás, vyndejte některé věci ze seznamu a chtějte je po dceři v momentě, kdy potřebujete její pomoc. Taky si myslím, že ze seznamu můžete vyjmout úklid jejího pokoje, to přece není domácí práce, svoje věci si uklízíme každý sám.

Nemyslíte, že jste si tím seznamem trošku uškodila? Aby Vás holka v budoucnu neodbyla, "to není na seznamu, trhni si". Asi je to dost těžké, ale tak nějak si pořád myslím, že děti by měly doma pomáhat, když je to potřeba. Aby si všimly, že je máma utahaná, a udělaly něco samy, nebo naopak aby byly povinností zproštěny, když dostanou jedničku ve škole nebo máma přidáno v práci ale možná se pletu...

Historka na závěr: Když mi bylo asi 12 a máma mě neustále srovnávala s mou kamarádkou, která doma vydatně pomáhala (u mě byl vždy problém, to nepopírám), tak jsme s tou kamarádkou seděly u nás doma. Četla si seznam povinností, který jsem tehdy měla, visel na lednici. Nebylo toho moc, ale jak říkám výše, spoustu věcí jsem dělala, když máma řekla, a na seznamu nebyly. Ta kamarádka povídá: "Ty toho děláš doma tak málo? Ty se máš!" Super, ne?

Když se řekne "moc povinností dětí", vzpomenu se na kolegyni. Měla dva kluky, tehdy už asi 11 a 13 let. Kluci po příchodu do školy ve své vlastní režii (kdy chtěli, jak chtěli) udělali, co bylo doma třeba. Pak jí to zavolali, že mají hotovo. Měla je vycepované až běda. Když jsem jí říkala, proč ty kluky tak trápí, řekla: "Víš, že pracuju dlouho. A kluky to mrzí, mě taky, ale já s tím nic nenadělám. Takhle, když přijdu domů, tak se můžu věnovat jim. A ne tomu bytu. Prádlu, koši, jídlu, nádobí... jenom jim." Koukala jsem na ni. No fakt, ti kluci to dělali dobrovolně aby máma mohla být s nima...

Nepřipadá mi to na dceru náročné. Doma také používá nádobí, leccos zašpiní apod., tak proč by se nemohla podílet na chodu rodiny. Je to pořád lepší, než když bude sedět, koukat a nic nebude dělat. Co by z takového člověka bylo?

A to ještě máte myčku. My myli nádobí ve škopku. V takovém tom vytahovacím, nalila se do něj horká voda...Se sestrou jsme se měly dohodnout, která bude mýt a která utírat. Další den se to vyměnilo. Jenže: já měla mýt. Povídám - dojdu si na záchod, snad ségra zatím začne. Seděla jsem na kadibudce tak dlouho, že už to bylo nápadné. Říkám si: to už jistě myje. Vylezla jsem ven. Jenže sestra čekala potichu za záchodem a jak jsem vylezla, vlítla tam ona. A s nádobím nebylo hnuto. Takhle jsme se kočkovaly, žádná nechtěla začít, až přišla mamka a štulec do zad jsme dostaly obě dvě. A byly jsme zahnané ke škopku obě.

Kromě nádobí, utírání prachu, zalévání pokojovek, jsem také musela luxovat. Vysavač se jmenoval Jupiter a řval, že ho muselo být slyšet až v sousední vesnici.

S košem se nechodilo. Nebyly mikrotenové sáčky, ani PET láhve. Skleněné láhve byly vesměs vratné, kromě těch od oleje. Papírový sáček se spálil v kamnech. Chleba a pečivo se dávalo do speciální tašky /taška na rohlíky/, nijak se v krámě nebalilo.

Každé ráno, než jsem šla do školy /asi od 4. třídy/ jsem musela dojít do obchodu pro mnléko, aby babička mohla vařit. Ona špatně chodila, rodiče už byli v práci. Mléko se odměřovalo do bandasky. Šla jsem s ním domů, v zimě, spousta sněhu, silnice byla krásně uježděná. Lákalo mě to, klouzala jsem se. Najednou rána, já na nose na zemi a všechno mléko vylité. Babička se zlobila, ale jít podruhé, na to už nebyl čas.

Také jsem každou neděli čistila všem boty. Odstranit bláto, nakrémovat a leštit hadříkem, až boty byly jsko zrcadlo.

Tak jsem zase zavzpomínala. Práce ještě nikomu neublížila, pokud je přiměřená. Pořád lepší, než z děcka vychovat lenocha. Snad jen to vytírání byste si mohla udělat sama. Jaga.

Jen bych připomněla, že děvče by mělo mít dost času na ostatní. Nejenom dělat jako Popelka.

1/ Měla by mít dost času na učení, přípravu do školy. Aby kvůli práci doma nezanedbávala učení a neměla špatné známky.

2/ Nechat jí i volný čas, se kterým si naloží podle svého - může jít s kamarádkami ven...

3/ Občas bych jí dala nějaký obnos, ať si taky udělá radost, když pomáhá. Nemyslím platit desetikorunu za každý vynesený koš, to si dítě snadno zvykne a pak to tak chce pořád. Ale prostě občas jí něco dát. Když Vám ušetří práci.

Ještě by mě zajímalo, jak tráví prázdniny. Bude /byla/ na táboře? Někde na vsi u příbuzných, prarodičů? Jedete celá rodina na dovolenou po naší republice, nebo do zahraničí? Nebo děvče pobývá celé 2 měsíce doma a maká? Myslím, že i ta dovolená by pro ni byla pěknou odměnou. Jaga.

No nevím... podle mě jste opravdu "matka tyran"

To že dceři takto nalajnujete co má, kdy a jak udělat ničemu neprospěje.

Bude striktně dělat jen to co dostane příkazem a aby se něčeho všimla sama ji tak ani nenapadne.

.

Podle mě je mnohem lepší stanovit co se má doma za týden udělat ale už nechat na ní kdy to udělá.

Je úplně jedno jestli vysaje během pár minut celý dům, nebo bude každý den vytahovat vysavač a vysávat po jedné místnosti.

Stejně tak vynášení koše bych nedělal "každý den", ale "podle potřeby"

Na tak malé dítě mi to příjde až moc. Co děláte vy a manžel?

Mmch. vynášet koš každý den? Nedokážu si představit co máte za odpadky. Nás bydlí v domě 14 rodin a kontejner vyvážejí 1 x týdně. Kdyby tám házela každý den každá domácnost, tak je za dva dny plnej.

Ale to jsem odbočila.

To domácí ůčetnictví mi taky příjde ujetý. Myslíte, že míň utratíte, když si napíšete, že chleba stál 30,- a zubní pasta 50,-? Ale to je asi ta nejmenší práce.

Sepsání nákupu... evokuje to ve mě, že je u vás hlavní hospodyňka vaše dcera a ne vy, když ví co je potřeba na celý týden nakoupit.

No a jak už píše někdo předemnou máte i seznam na věnování se dceři?

Co člověk to názor, ale mám pocit, že dcera přichází o dětství. Člověk by měl mít nějaké domácí povinosti, ale vy to přeháníte.

Teď to prosím neberte nějak ve zlém, ale říká se, že sexuálně frustrované ženy to přehání s úklidem a vy fakt přeháníte.

Jak vychováváte své děti je asi výhradně Vaší věcí, ale - desetiletá holčička má školní povinnosti, možná také kroužky, úkoly, a ostatní čas dělá u vás doma služebnou. A to téměř všech sedm dní... Já to alespoň takto z Vašeho příspěvku pochopila. Okrádáte ji o dětství, pokud to vše má denně dělat. Malé děti jsou ještě malé - ale začne je postupně "nemít ráda". I kdybyste nakrásně dělali s mužem oba v nepřetržitém provozu - Vy pak máte volno, takže vychází mi, že asi možná žehlíte event. myjete okna - to jste tam nevyjmenovala... Jak řekli všichni přede mnou - pomáhat dohromady s maminkou, při nezáživné práci si povídat, vyprávět atd., práce pak jde od ruky jedna radost.,,, Chápu, že pro autistu bude muset mít vše své místo, ale dcera je rovněž osobnost, má svoji práci - tou je škola a školní povinnosti...

Měla jsem nemocnou maminku, tak jsme obě se sestrou pomáhaly, co bylo třeba, mamka to ani nechtěla, ale my jsme jí chtěly ulehčit. Později sestra měla svou domácnost, tak to vše zbylo na mne. Byla jsem hodně zodpovědná, ale svoje děti jsem se od toho "musíš" snažila spíš k tomu "můžeš"... Protože já jsem "skočila" dětství, nechtěla jsem, aby oni jej skočily také.

Já dělala domácí práce s odporem a pociťovala jsem to, jak zneužívání. Jednak z důvodu, že matka byla v domácnosti a druhak, že mne používala výhradně na záležitosti, kterí sama nechtěla dělat a to dítě vycítí. Co mě mělo bavit na přinášení brambor ze sklepa, jejich loupání, krájení cibulky a její nekonečné smažení, luxování, běhání do obchodu, který byl poměrně daleko a to i několikrát, když si vzpoměla, že na něco zapoměla, čištění bot, vytírání schodiště, tahání uhlí do 1. patra atd. Vytvořila jsem si k pomoci doma absolutní odpor a z domova jsem odcházela s tím, že umím bramboráky, protože k ničemu jinému mě nepustila. Když jsem se dala do šití na šicím stroji a sama si zúžila děsné kalhoty, tak jsem byla potrestaná, že jsem si dovolila ze stroje sama sundat TV a mohla ji rozbít. Všechno jsem se pak musela učit sama, vč. vaření a myslím, žese ze mě stala hosúpodyňka víc, než průměrná, protože mě to začalo ve svém království teprve bavit. Proto jsem asi dceru moc do pomáhání nenutila, když jsem viděla tu nechuť. Děti jsou různé, některé se cítí důležité, když se rovnají matce, jiné to otravuje. Ale myslím si, že pokud má dítě na papíře jasně dané denní po vinnosti, zvykne si, ví, že tomu neuteče a snaží se je udělat rychle, aby už je mělo za sebou. Horší to, podle mě, je když nikdy neví, co si zase ta máma vymyslí a nemá nikdy jistotu, že už má hotovo. Tak jsem to cítila já. Ono, třeba od knihy, se hůř vstává, aby se došlo pro uhlí. To už by člověk měl mít klid, když má své uděláno.

Moje děti žádné pevně dané povinnosti nemají. Což neznamená, že nic nedělají - dělají, ale to, co je zrovna třeba. Přece nebudou utírat prach, když zrovna není nebo nebudou běhat s košem, když je poloprázdný nebo když jdu právě ven a můžu ho vzít já...

Ne, nejste matka tyran. Nicméně takový pevný "jízdní řád" mi připadá přehnaný. A nejen pro děti, ale i pro celou rodinu. Máte podobný foršrift i pro manžela a pro sebe? A co děláte, když máte něco v předpisu a zrovna se vám nechce? A konečně, máte podobný předpis i pro volný čas? Od 19:00 do 19:30 četba knihy, od 20:00 kafe a tv seriál...

Držím palce - máte to správně nastaveno.

Syn má podobné povinnosti - jen je občas očůrává... a pak odmítá nést následky či postihy (zákaz PC, zrušení výletu atd.). Taky bych to viděl na možnost domluvy - vysávání v jeden den a druhý den "volno" - jen ten koš po cestě ven... Předpokládám, že i ta myčka není každý den plná... Takže na daný věk za mne přiměřené nároky!

Sice se to dceři v životě neztratí, ale podle mě ji připravujete o dětství. Lepší je mít méně dětí a víc se jim věnovat, než si z nich muset dělat sluhy.

Asi ve vaší rodině, tak jak píšete je potřeba, ale ty podlahy bych děvčeti odpustila. Ty bych dělala jako společnou činnost, v jeden den. U nás to provoz vyžadoval jinak, než vy s dětmi, které lezou. U nás se v pátek nakoupilo a uklízelo se v sobotu dopoledne. U snídaně jsme udělali provozní poradu, kdy jsem řekla, co je potřeba udělat a každý si řekl co udělá. Co zůstalo, to jsem přidělila. Jeden vyluxoval obývák a ložnici, druhý předsíň a dětský, třetí vytřel kuchyň, koupelnu a wc. Ale jinak také dcerky měly rozděleny úkoly během týdne. Je pravdou, že tak to vypadá, že všichni měli práci, jen já ne. Ale bylo praní, žehlení, vaření. U vás to je mnohem složitější s dětmi. Ale ty podlahy i přesto, bych z povinnosti malé, vyňala.

Co děláte vy a manžel, když máte volno? Tohle mi přijde jako i tak přehnaný úklid pro jednoho. Vynášet koš každý den? Z domácích prací mi tam zbývá snad jen mytí koupelny a WC, což asi každý den neděláte. Vlastně ne, vidím, že i ten úklid koupelny dělá ona. Neuklízí ona náhodou celý barák? Chápu každý den nějakou povinnost, např. ta myčka, koš, ale tady tohle, co píšete, to je snad normální celý úklid. Není snad služka.

Pro všechny, já nechápu, že všichni považujete vynášení koše za práci. Nejen tady, ale všude, nejen dětmi, ale i muži. Odpadky jsou v pytli v koši. Při cestě do školy, do práce, za zábavou nebo někam, cestou vezme pytel a hodí do popelnice. Není vůbec potřeba chodit do 10.patra pěšky s pytlem 20 kg, aby ho mohl vyhodit. Není o čem mluvit. Žádná práce! Jen potřeba pamatovat, že má vzít do volné ruky pytel s odpadky.

Ringo, prima a veselé čtení. Kdybyste poctivě vynášel každý den, pak se vám tohle nemůže stát, nikdy by ten pytel nebyl tak plný a tak smradlavý.

Už to zde padlo vícekrát - samé uklízení. Padlo zde i slovo Popelka. Výstižné.

Vůbec nevím, jestli a jak se k domácím pracem a úklidu zapojí autistické dítě, ale než trochu dospěje ta nejmladší, tak se ta nejstarší ještě opravdu hodně nauklízí. Stírá pravidelně podlahu, aby si mladší děti mohly hrát na zemi. Špatně. To by měla pravidelně dělat máma a dcera jen občas vypomáhat. Jinak si může starší dcera v sobě vypěstovat averzi k těm mladším.

Nechápu co všechno hážete do odpadkového koše. Ano, je vás pět, ale i tak... Třídíte odpad?

Hlavně aby to byly práce pravidelné a stejné. Režim neměnit, nechtít příliš vyjímečného a do plánů nezahrnovat plno prkotin. Chyba je vytrhnout děcko od hraní či učení, aby teď a právě teď něco udělalo. Musí si samo své povinnost zakomponovat do svého programu. Ten koš a ta myčka, určité. To vysávání stačí naráz v jednom dni a né každý den něco. Prach taky zaráz v jeden den.Nějaký den volno by to chtělo. A nějaké zapojení do nákupů, to je moc. My jsme to měli tak, že jeden měl na starosti králíky, druhý kozu se vším všudy a v nádobí a luxování se střídali po týdnu, ale to byly děti starší /16 a 12/.