Povinnosti dětí

Držím palce - máte to správně nastaveno.

Syn má podobné povinnosti - jen je občas očůrává... a pak odmítá nést následky či postihy (zákaz PC, zrušení výletu atd.). Taky bych to viděl na možnost domluvy - vysávání v jeden den a druhý den "volno" - jen ten koš po cestě ven... Předpokládám, že i ta myčka není každý den plná... Takže na daný věk za mne přiměřené nároky!

Málo toho nemáte, ale je právoplatný člen rodiny, tak se dle toho podílí na pracech. Uznejte sama, jestli ostatní členové dělají stejný díl věcí okolo domácnosti nebo domu. U nás doma nikdy nebyl nákup nebo pomoc s obědem domácí práce, prostě se jelo na nákup/vařilo, tak byla potřeba pomoc. Nebo když máma vyndala prádlo z pračky, tak řekla "běž ho pověsit" a když to bylo 3x týdně, tak o tom ani člověk nevěděl a nebylo jak si stěžovat na (ne)únosnost pomoci doma. To, že jsme byly poblíž a pomohly oloupat brambory, přinesly ingredience ze špajzu, to bylo úplně automatické. Takže to je možná rada pro Vás, vyndejte některé věci ze seznamu a chtějte je po dceři v momentě, kdy potřebujete její pomoc. Taky si myslím, že ze seznamu můžete vyjmout úklid jejího pokoje, to přece není domácí práce, svoje věci si uklízíme každý sám.

Nemyslíte, že jste si tím seznamem trošku uškodila? Aby Vás holka v budoucnu neodbyla, "to není na seznamu, trhni si". Asi je to dost těžké, ale tak nějak si pořád myslím, že děti by měly doma pomáhat, když je to potřeba. Aby si všimly, že je máma utahaná, a udělaly něco samy, nebo naopak aby byly povinností zproštěny, když dostanou jedničku ve škole nebo máma přidáno v práci ale možná se pletu...

Historka na závěr: Když mi bylo asi 12 a máma mě neustále srovnávala s mou kamarádkou, která doma vydatně pomáhala (u mě byl vždy problém, to nepopírám), tak jsme s tou kamarádkou seděly u nás doma. Četla si seznam povinností, který jsem tehdy měla, visel na lednici. Nebylo toho moc, ale jak říkám výše, spoustu věcí jsem dělala, když máma řekla, a na seznamu nebyly. Ta kamarádka povídá: "Ty toho děláš doma tak málo? Ty se máš!" Super, ne?

Když se řekne "moc povinností dětí", vzpomenu se na kolegyni. Měla dva kluky, tehdy už asi 11 a 13 let. Kluci po příchodu do školy ve své vlastní režii (kdy chtěli, jak chtěli) udělali, co bylo doma třeba. Pak jí to zavolali, že mají hotovo. Měla je vycepované až běda. Když jsem jí říkala, proč ty kluky tak trápí, řekla: "Víš, že pracuju dlouho. A kluky to mrzí, mě taky, ale já s tím nic nenadělám. Takhle, když přijdu domů, tak se můžu věnovat jim. A ne tomu bytu. Prádlu, koši, jídlu, nádobí... jenom jim." Koukala jsem na ni. No fakt, ti kluci to dělali dobrovolně aby máma mohla být s nima...

Jo, docela jo, jste matka tyran.

Jako dítě jsem doma musela hodně dělat, ostatní běhali venku a já pomáhala v baráku, nebo na zahradě. Někdy mi to přišlo jako křivda, že máma prstem ukazuje, kde je na okně šmouha a já po nich lezu a nemůžu ven.

Svému dítěti jsem nikdy nedělala to, co se mi v dětství příčilo. Uklidit si musel, ale přiměřeně, přiměřeně... hlavní důraz jsem kladla vždy na studium, to ostatní nebylo pro mě tak podstatné.

Zdá se mi to v tom věku hodně povinností, vzpomínky na dětství mají být příjemné a ne, jak jsem doma měla každodennní harmonogram prací.. nezlobte se, tak to vidím já.

Podle mně ano, chcete toho po ní moc. Ne že by to nezvládla, jistěže zvládne, ostatně v některých částech světa mladší děti pracují, jinak nedostanou jíst, případně dostanou ránu bičem.

Nejste náhodoou posedlá úklidem? Každý den vynést koš? Proč proboha? Nestačí třeba obden?

Zeptám se jinak. Napište nám pěkně jako máte napsaný tento týdenní rozvrh úklidu, jak se dceři věnujete. Třeba pondělí-společné plavání, úterý-dvě hodiny strávené na hřišti, středa-procházka, čtvrtek-stavíme puzzle, pátek-kino, sobota-hrady a zámky, neděle-výlet na kolech... To asi nedáte co?

A mezi námi, domácí účetnictví považuju za komunistický přežitek, tím že si člověk bude psát, kolik utratil za zubní pastu, tím neušetří ani nezbohatne. A radši budu žít v bordelu a pojedu s dětmi na výlet, než v sobotu šůrovat. Uvědomte si, co si dcera bude z dětství pamatovat a jaký bude mít pocit? Že jí matka furt buzerovala kvůli úklidu, nebo že spolu zažily to a to. Já tedy chci, aby moje děti měli v paměti to druhé.

Mám tři děti - holka necelých deset, kluk pět (autista) a holka necelé čtyři roky. Já s manželem chodíme do práce, pracujeme v nepřetržitém provozu, zaměstnavatel nám nastavil protisměny, hlavně kvůli péči o děti, syn navíc zatím nemůže do školky.

Koš vynáší dcera večer, myčku vyklízí ráno (přes den se myčka naplní, večer ji zapnu, ráno dcera vyklidí), obojí ji zabere pár minut času. Samozřejmě pomáhá i mimo to co je na seznamu. Má dost volného času na kamárdy i na kroužky.

Jinak ten úklid jako luxování, vytírání je nutný. Mladší děti si rády hrají na zemi, tak proto. Nemyslím si, že bych byla nějak přehnaně uklízecí typ :D

Chci, aby viděla, že SE doma samo nic neudělá, že jídlo musí někdo koupit, pak z něj uvařit oběd, že vyprané prádlo neskáče do skříní samo atd.

Různé domácí práce - ano, ale tazatelčina dcerka v podstatě stále jen uklízí. Já jsem jako malá (v jejím věku) musela doma pravidelně pomáhat s vařením - nebo i sama vařit, přišívat knoflíky, zašívat domácí oblečení, pomáhat s praním a žehlením, pomáhat s různými pracemi v hospodářství - těch bylo hodně...a uklízet taky, ale to mě nikdy nebavilo. Neumím si jaksi představit, že bych pořád jen uklízela. Člověk si to na to sice musí zvyknout, ale domácí práce by měly sloužit hlavně k tomu, aby dítě získalo nějaké dovednosti a zručnost při různých činnostech. V tomto plně souhlasím s Ivzez pode mnou.

Když mi bylo těch 9 - 10 jako teď vaší dceři, byla jsem na tom podobně. Sice jsem uměla vyprat, vyžehlit a kompletně se postarat o batole a mimino - což jsem později, uznávám, ocenila, ale tehdy jsem si moc jako dítě nepřipadala. Byla jsem "ta velká", která "musí mít rozum".

Máte další dvě mladší děti, které vyžadují logicky více péče - jak se věnujete (oba) dcerce? Kolik na ni máte (oba) času - jen pro ni? Jaké "povinnosti" pomáhat mají ti menší?

Sice se to dceři v životě neztratí, ale podle mě ji připravujete o dětství. Lepší je mít méně dětí a víc se jim věnovat, než si z nich muset dělat sluhy.

Co děláte vy a manžel, když máte volno? Tohle mi přijde jako i tak přehnaný úklid pro jednoho. Vynášet koš každý den? Z domácích prací mi tam zbývá snad jen mytí koupelny a WC, což asi každý den neděláte. Vlastně ne, vidím, že i ten úklid koupelny dělá ona. Neuklízí ona náhodou celý barák? Chápu každý den nějakou povinnost, např. ta myčka, koš, ale tady tohle, co píšete, to je snad normální celý úklid. Není snad služka.

Tři děti, věk 12, 6 a 5. Každý si uklízí svoje, to je jasné. A pak hvízdnu a jde se na zbytek. Zeptám se, kdo chce vyklidit myčku, kdo vynese koš (to je práce těch menších). Větší holka utře prach, otře kuchyňskou linku, dá nádobí do myčky. Kluci vyluxují (nebo já setřu). Většinou uklízíme stylem - soutěžíme, kdo to udělá dřív. Nebo: když to bude hotové, jdeme si něco zahrát. Jinak prach NEotíráme každý den a přesto si kluci stále hrají na zemi (možná právě proto, že si tam pořád hrají, tak tam není špína, nestačí se usadit). O velkém úklidu mi větší pomáhá s tím, na čem ulpí moje oko , kluci srovnají všem boty, poklidí si pořádně hračky.

No a když vařím, tak se hádají, kdo půjde pomáhat.

Když o tom teď tak přemýšlím, tak sice nemáme doma naklizeno, máme tady neustálý "technický nepřehled", ale jsme spokojeni. A děcka vědí, že prostě NĚCO udělat musí, jinak to prostě nejde.

No nevím... podle mě jste opravdu "matka tyran"

To že dceři takto nalajnujete co má, kdy a jak udělat ničemu neprospěje.

Bude striktně dělat jen to co dostane příkazem a aby se něčeho všimla sama ji tak ani nenapadne.

.

Podle mě je mnohem lepší stanovit co se má doma za týden udělat ale už nechat na ní kdy to udělá.

Je úplně jedno jestli vysaje během pár minut celý dům, nebo bude každý den vytahovat vysavač a vysávat po jedné místnosti.

Stejně tak vynášení koše bych nedělal "každý den", ale "podle potřeby"

Na tak malé dítě mi to příjde až moc. Co děláte vy a manžel?

Mmch. vynášet koš každý den? Nedokážu si představit co máte za odpadky. Nás bydlí v domě 14 rodin a kontejner vyvážejí 1 x týdně. Kdyby tám házela každý den každá domácnost, tak je za dva dny plnej.

Ale to jsem odbočila.

To domácí ůčetnictví mi taky příjde ujetý. Myslíte, že míň utratíte, když si napíšete, že chleba stál 30,- a zubní pasta 50,-? Ale to je asi ta nejmenší práce.

Sepsání nákupu... evokuje to ve mě, že je u vás hlavní hospodyňka vaše dcera a ne vy, když ví co je potřeba na celý týden nakoupit.

No a jak už píše někdo předemnou máte i seznam na věnování se dceři?

Co člověk to názor, ale mám pocit, že dcera přichází o dětství. Člověk by měl mít nějaké domácí povinosti, ale vy to přeháníte.

Teď to prosím neberte nějak ve zlém, ale říká se, že sexuálně frustrované ženy to přehání s úklidem a vy fakt přeháníte.

No já když si chci vynést koš, tak to práce je. Vytáhnu pytel z koše...roztrhne se mi. Přehážu to do jiného, vysaju ten bordel co to udělalo, dám nový sáček do koše, pak sjet 13 pater výtahem. 2x někdo přistoupí a kouká co to smrdí. Dole nevím jak to udělat. Buď jít s odpadky a vrátit se pro kolo, nebo položit pytel, vytáhnout kolo vést ho jednou rukou a druhou pytel s odpadky. Teď tak sjeďte 15 schodů...no každý chlap mě pochopí. Je to prostě dřina!

Už to zde padlo vícekrát - samé uklízení. Padlo zde i slovo Popelka. Výstižné.

Vůbec nevím, jestli a jak se k domácím pracem a úklidu zapojí autistické dítě, ale než trochu dospěje ta nejmladší, tak se ta nejstarší ještě opravdu hodně nauklízí. Stírá pravidelně podlahu, aby si mladší děti mohly hrát na zemi. Špatně. To by měla pravidelně dělat máma a dcera jen občas vypomáhat. Jinak si může starší dcera v sobě vypěstovat averzi k těm mladším.

Nechápu co všechno hážete do odpadkového koše. Ano, je vás pět, ale i tak... Třídíte odpad?

Jak vychováváte své děti je asi výhradně Vaší věcí, ale - desetiletá holčička má školní povinnosti, možná také kroužky, úkoly, a ostatní čas dělá u vás doma služebnou. A to téměř všech sedm dní... Já to alespoň takto z Vašeho příspěvku pochopila. Okrádáte ji o dětství, pokud to vše má denně dělat. Malé děti jsou ještě malé - ale začne je postupně "nemít ráda". I kdybyste nakrásně dělali s mužem oba v nepřetržitém provozu - Vy pak máte volno, takže vychází mi, že asi možná žehlíte event. myjete okna - to jste tam nevyjmenovala... Jak řekli všichni přede mnou - pomáhat dohromady s maminkou, při nezáživné práci si povídat, vyprávět atd., práce pak jde od ruky jedna radost.,,, Chápu, že pro autistu bude muset mít vše své místo, ale dcera je rovněž osobnost, má svoji práci - tou je škola a školní povinnosti...

Měla jsem nemocnou maminku, tak jsme obě se sestrou pomáhaly, co bylo třeba, mamka to ani nechtěla, ale my jsme jí chtěly ulehčit. Později sestra měla svou domácnost, tak to vše zbylo na mne. Byla jsem hodně zodpovědná, ale svoje děti jsem se od toho "musíš" snažila spíš k tomu "můžeš"... Protože já jsem "skočila" dětství, nechtěla jsem, aby oni jej skočily také.