Dobrý den, už nevím na koho se obrátit a jak celou situaci řesit...Tímto se obracím s velkým prosíkem na Vás, Ti kteří mají s podobným případem mají jakoukoliv zkušenost i na ty, co na to mají byť jen jakýkoliv názor.
Začalo to před 7 lety, když jsem byla těhotná...Dcera tehdy (6 let) se na miminko moc těšila... ale kámen úrazu přišel po narození miminka(syna)...Malá začala žárlit...dva měsíce jsme jí mohli vysvětlovat, že ona vždy bude naše holčička, že jen proto, že se narodil bráška, jí nepřestaneme mít rádi...začala chodit do první třídy, takže tu péči potřebovala skoro větší než to malé mimčo, i proto, že se narodila s postižením...(narodila se v osmém měsíci s LMD...já dostala eklamtický záchvat)... Od 4 let krasobruslila, takže jsme věčně běhali po zs, trénincích atd... měla peprnou trenérku, která jí nechválila, takže jsem to dělala já, dokonce i jízdy jsem jí učila já, vlezla jsem na led a jezdila s ní( mezitím syn spinkal na střídačce), jelikož paní trenérka neměla na děti trpělivost a kdo se vymykal jejím představám, tomu to dala najevo. Nakonec nám s ní můj manžel odešel... malému bylo 2,5 a dceři 8,5... Manžel odešel a my zůstali samy, v tu dobu se zdálo, že nás to hodně stmelilo. Jsme 4 roky vlastně od sebe(rozvedení) a to co malá předvádí poslední 2 roky je už k nevydržení... Žačala malého být a ten už má z ní takové deprese, že nevím, jak tomu zabránit... Vloni to došlo dokonce tak daleko, že byla nezvladatelná a skoncila na tři měsíce v ústavu, kde mi po první návštěvě řekli, že se z ní doma asi musím zbláznit... V té době jsem byla na pokraji zoufalství, že nevím, co s ní...psycholožka doporučila tohle řešení... Tím, že odešel manžel, tak jsem musela vzít dvě práce , abych nás uživila a občas jsem vypomáhala v baru, potom jsem si našla brigádu, která se sloučila s mou prací a půl čtvrté , jsem již byla doma, nemusela jsem po večerech být pryč... Dneska jsem odjížděla na 3 hodiny pryč a to co následovalo mezitím, co jsem byla pryč, mne úplně šokovalo... Syn mi volal, že ho dcera zase bije...( dostala výslovný zákaz, že na něj ani nesáhne již milionkrát), potom se rozpovídal, začal, že je z ní úplně nešťastný, že již neví, jak se má bránit, že nechce na ní žalovat, aby nevypadal,jako užalovaný, ale že je na něj moc zlá... a já nevím jak dál, co s ní... psycholožky nepomáhají, měli jsme dvě... a také asi ani nemůžou, jelikož dcera řekne mě nic nebaví a nic dělat nebudu... Moc se omlouvám, za tak dlouhé slohové cvičení, ale již nevím kudy kam... poradte, prosím Vás...
3x
se změnou chování je ten problém, že co se dítě za pár let naučí, to se dosmrti obvykle odnaučit už nestačí, takže jak děcko začne samo chodit a mluvit, už je obvykle na nějaké velké výchovné pokusy pozdě...
Zkuste mrknout na tohle:
je tam MP3 v rozhlasovém archivu a kdyby ten link nefungoval, dejte si na jejich webu hledat "Jiřina Prekopová."
nebo rovnou
Netvrdím že je to spása nevyhnutelná, ale za zamyšlení to stojí a třeba to může být posun vhodným směrem: je to zadarmo a uškodit to nemůže.
Děkuji Vám mnohokrát,
je to velice zajímavé... moc zajímavé... pustila jsem si kousek a počkám, až děti usnout, abych se na to mohla soustředit...
velice děkuji...
Vážená Nikol,
Jiřina Prekopová také jezdí dělat semináře do ČR, kde vyučuje techniku pevného obětí. Moc vám nedoporučuji si koupit její publikaci o této technice, protože je psána spíše odborně. Každopádně je to technika, která by vám mohla pomoci. Co bych vám, ale od ní doporučila je jeji kniha: Maly tyran. Ta je čtivá i pro laickou veřejnost.
Na závěr bych vám ještě chtěla říci, že v tom opravdu nejste sama. Rodičů v podobné situaci je mnoho, ale u vás je ocenění hodné to, že opravdu chcete něco s dcerou dělat. Osobně vám přeji hodně úspěchu a hlavně vytvalost, protože vás ještě bude čekat dlouha cesta, která snad bude na konci hezčí než je teď.
2x
Já bych se vás chtěla zeptat, jak se dcerka chová, pokud jste s ní třeba sama a syn je někde v kroužcích. Víte, existuje zajímavá metoda, která se dá nazvat "teď mám čas jen a jen pro tebe, co budeme podnikat?" a opravdu v ten vyhrazený čas se věnovat jen tomu dítěti a činnosti, kterou samo navrhne, ať je to vyrábění, chození po obchodech, hra nebo jen povídání. Je to zdánlivá maličkost, ale dokáže to udělat divy. Nemusí to být půl dne, stačí hodinka, kterou si klidně s dcerou předem domluvte. A samozřejmě, zase i synovi věnovat stejně dlouhý, jen pro něj vyhrazený čas. Asi to není samospasitelné, jen mne to teď napadlo, nám to dost pomohlo.
doplněno 27.11.09 08:13:A ještě jsem si vzpomněla na další dobrou věc, kterou s námi dělala pracovnice pedagogicko psychologické poradny- metoda videotréninku - přišla s kamerou k nám a natáčela nás při běžné společné činnosti - celou rodinu -asi tak půl hodinky. Pak to společně s námi rozebrala, co děláme dobře i kde jsou možná nějaké chyby, bylo zvláštní, že na tom záznamu jsem je viděla, při svém běžném jednání s dětmi jsem si je vůbec neuvědomila. Měla jsem z toho napřed strach, ale bylo to pro naši rodinu velmi přínosné.
Metoda pevného objetí, kterou zde někteří zmiňují, mne trochu zklamala a spíše mne i syna stresovala, než aby pomohla - asi to je individuální, jak to zabere nebo nezabere. A taky u tak velkého dítěte už si to moc neumím představit...
0x
Milá Nicoll, já myslím, že odpověď znáte, je to ústav, je mi líto. A brát si ji domů jen tehdy, když budou obě děti pod dozorem, třeba o víkendu. Nečekejte na to, až synovi něco vážného provede nebo z něj udělá uzlíček nervů. Možná, že jí v ústavě dojde, že když se bude chovat slušně, půjde domů, možná ani to nepomůže a ovládat se neumí. Každopádně vy jste udělala naprosté maximum a víc se dělat nedá.
0x
Dobry den Nikoll,
musim rici ze s variantou odlozit dceru do ustavu nesouhlasim, ikdy chapu, ze se to muze jevit jako velmi rozumne reseni pro vsechny cleny rodiny. Duvodu proc to neudelat je hned nekolik: V prvni rade by to rozhodne vasim rodinym vztahum nepomohlo, protoze dcera by si pripadala "odlozena" a to opravnene, takze by se jeji agrese mohla dle meho nazoru spis stupnovat. Dal z vlastni zkusenosti vim, ze co ty deti jeste neumi se v takovychto zarizeni jeste navic nauci. takze tam pujde kvuli svemu nezvladatelnemu chovani a nakonec jeste bude brat drogy ci krast nebo oboji. Chapu, ze pro vas tato situace je narocna a pomohlo by Vam si od dcery odpocinout, ale opravdu by to mohlo vest ke zhorseni stavu. Ale c o ted? Volila bych nasledujici postup...Navsteva PPP (pedagogicko psychologicke poradny), zde by meli lepe diagnostikovat LMD a popripade zjistit jestli se nejedna o vetsi poruchu nez je znamo. Dal by vam uz poradili oni sami. Mozna bych jeste s dcerou zasla k destkemu psychiatrovi, ktery by molh dceru zamedikovat, tak aby nebyla agresivni. Ale to uz ja necham na vasem rozhodnuti, protoze sama nejsem velkym zastancem uzivani psyhcofarmak v detskem veku, pokud to neni opravdu nezbytne.
Takl jak jste popisovala celou vasi situace napada me jedine, psychoterapie cele rodiny (vcetne manzela). Ne se snazit o napravu vaseho vztahu, ale pomoci vasi dceri.
dceru bych pak jeste dala na sport, ktery pomuze vybit celou nahromadenou energii : behani, bojove sporty...atd.
Nepsala jste jak je to s peci o deti po rozvodu, ale urcite by to nemelo zustavat jen na vas. dcera je vas dvou, takze zapojit manzela jak jen to pujde. Myslim, ze by nebylo na skodu, aby si pouze dceru braval na vikendy k sobe..po te si muzete odpocinout vy a i vas syn. preji vam hodne sil, neceka vas jednoducha cesta, ale citim, ze vy to muzete zvladnout, protoze uz ted jste usla sama kus tezke cesty.
Mnohokrát děkuji za zajímavou diskuzi...
ten ústav bych již brala , jako nejzažší variantu... Když tam byla vloni , bylo to traumatické nejen pro ni , ale i pro mne...byla to hrůza... Právě naopak, vůbec si od ní nechci odpočinout ...PPP jsme navštěvolali do teď, psycholožku dětskou má také a ani jedna neumí pomoci... 
Dostala léky na zklidnění a podporu soustředění, nejprve jsem z nich měla strach, ale zkusili jsme je 3 měsíce a léky nezabrali...
Ta psychoterapie celé rodiny, mne již napadla dávno...jen s tím, že již s exmanželem nejsme rodina...on má svou rodinu( svého nového syna a svojí adoptivní dceru), děti si bere každý druhý víkend a jen proto že musí, exmanžela to prostě nezajímá, již jsem se to snažila několikrát navodit, ale bezvýsledně, jediný výsledek smršť hrubých sms...a když mu něco řeknu, hned sklopí hlavu, nafoukne se a rychle odejde... kdyby si bral jen malou , tak by zase syn byl hodně smutný, je to moc těžké najít tu správnou míru ...
mnohokrát Vám děkuji za Váš názor...moc se i tím ulevilo...málo komu to řeknu a potřebovala jsem se o to s někým podělit a vyslechnout si názor...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.