Péče o seniora

Zkuste se podívat na "odlehčovací služby". Když nepomůžou přímo, mohou nasměrovat jinam.

Zeptejte se u zdravotní pojišťopvny, kde je paní evidována. Tam vám řeknou, co moho a kde můžete pomoc získat.

Zdravím. Je několik možností, ale žádná na zdrav. pojišťovnu. Stát to řeší tak, že pokud nemocný člověk pobírá příspěvek na péči, je ve stavu, kdy péči pořebuje. A několik organizací, většinou ale soukromých = předražených, péči poskytuje. Nárazovou, pravidelnou, několikahodinovou, celodenní, nebo na chvíli = třeba pokud sám ošetřující musí k lékaři... A jelikož nemocný pobírá příspěvek, tak ten je státem poskytován, aby se z něj zaplatil pečující. Pokud jde pečující rodin. příslušník sám k lékaři, v tu chvíli nepečuje a peníze náležejí "záskoku". Bohužel, platí se částka, proti níž je příspěvek od státu směšný pakatel.

Je potřeba zajít na Úřad práce, na oddělení sociální - péče o nemocného (rodin příslušníka), tam poskytnou veškeré informace, event. se nabídnou přijít domů na "šetření". Podle zjištěné situace se pak všichni dohodnou na možnostech a řešení. Ida

Lee, v našem státě (Kocourkově), žádná bezplatná péče pro řádného občana není. To byste se museli převléknout za muslimy a dostávali byste na měsíc a hlavu 21.000,-Kč. Jinak ne...

Jedubabičko, peklo je v tom, že pokud jste osoba pečující o osobu blízkou a ta si zlomí nohu, zhorší se jí srdce, dostane angínu či jinou léčitelnou nemoc, lékař na tuto záležitost indikuje léčbu hrazenou ZP až do vyléčení i angíny i zlomeniny i stabilizace srdce. A pak se dál jedná už zase jen o osobu nemohoucí, potřebující stálou ne léčbu, ale pomoc a péči. Stát ji považuje jen za starou, tudíž "neléčitelnou a nepotřebnou" a lékař neindikuje nic. A vy, jako osoba pečující, musíte za vše, co vašemu svěřenci ulehčí situaci, platit.

Podělím se o zkušenosti z let 2011 až 2014.

Bezprostředně po mrtvičce předepsal lékař mamince rehabilitaci. Domů chodila 2x týdně řádová sestra a maminku rozpohybovala. Pravděpodobně to trvalo 4 týdny. Možná 5 týdnů. Bylo to přes Charitu, na pojišťovnu.

Postupně bylo potřeba pořídit různé pomůcky. Pokojový záchod zvaný "gramofon" předepsal lékař, hradila pojišť´ovna. Chodítko mohl předepsat pouze odborný lékař. Neměla jsem možnost maminku k němu dopravit, koupila jsem sama. Polohovací postel - to bylo velmi komplikované, protože i polohovací postel může předepsat jen odborný lékař. Jenže v té době už byla maminka v péči sociálních služeb a ředitelka odmítla posílat své pracovnice ke klientce na špatnné posteli. Její zájem o zdravá záda sociálních pracovnic mi zabezpečil postel. Po maminčině úmrtí se postel kamsi vrátila, už na ni čekal jiný zájemce. Pohyblivou nafukovací matraci proti proleženinám jsem kupovala sama.

Pečovatelky: Nějaký čas jsem péči zvládala sama. Opustila jsem zaměstnání a šla do předčasného důchodu. Na výši důchodu je to opravdu hodně znát... Později jsem požádala místní Dům s pečovatelskou službou o občasné návštěvy sociálních pracovnic doma. I takovouto službu v terénu toto zařízení poskytuje. Potřebovala jsem jejich pomoc při koupání. Paní přivezla nafukovací postelový bazének a ve dvou se nám podřilo maminku důkladně umýt. Využívala jsem občas i služby paní, která je pečovatelka OSVČ. A jako rezervu pro neplánovanou pomoc jsem měla nezaměstnanou Romku, moc šikovnou. Ceny už si moc nepamatuji, ale tehdy se to jaksi dalo platit. DPS něco přes 100 Kč/hod., OSVČ něco pod 100/hod., třetí paní asi 60 Kč a všelijaké dárečky pro děti a tak.

Na nejvyšší stupeň příspěvku na péči dosáhla maminka až asi 2 měsíce před smrtí, přibližně tři čtvrtiny roku jsme ztratily vinou lékaře. Když to tak zpětně hodnotím, tak péče o maminku v posledních měsících stála celý její příspěvek plus celý její důchod.

Dopřála jsem si luxus odlehčovací péče. Zajistit to bylo martyrium, při platbě asi 25 tisíc za 4 týdny (většinu jídla jsem dodala, peřiny dodala, pleny, léky dodala, 2-3x týdně jsem chodila krmit a pomáhat s přebalováním) mě napadalo, že platím hotel all inclusive u moře.

Rada pro vás - pracovnice sociálního odboru MěÚ vám doporučí nejbližší organizaci, která pečuje o lidi v "terénu". I Úřad práce může někoho doporučit.

O senira jsme se starali 10 let. Postupně ubýval mozek, ostatní zůstávalo zachováno - tedy chuť k jídlu, vylučování...Dotyčný přestal chodit, přestal ale najednou i jíst...vylučování jedině do kalhot. Už to dál nešlo, sprchový kout nemáme, ve vaně se nám už 2 x svalil a tahejte nehybné tělo ven.

Došlo na DD se zvláštním režimem. Pacienti všechno mohou, ale nic nemusí. Váha se postupně snížila z 60 kg na 54 kg /to ještě u nás/, nyní už jen 47 kg. Nechce jíst? Nemusí, proč ho nutit? Buď si vezme, nebo ne. Krmení? neexistuje.

Co se týká plateb: vzali si celý důchod, 12.258 Kč a k tomu 13.200 příspěvek na péči. Celkem tedy 25.458 měsíčně. Těžko to senior využije, to aby jedl ústřice a pravý kaviár. Kromě toho chtěli, abychom ještě připláceli 449 Kč měsíčně. Když jsme se ptali, na co, že těch 25 tisíc je jistě dost, řekli nám, že to je na kulturní akce /zvou do DD různé umělce.../ a také je to prý na to, aby mohli zaměstnat víc personálu. V té chvíli mi bylo, jako by mě někdo dojil. Opravdu a bezostyšně. To je 25 tisíc měsíčně opravdu tak málo? Naštěstí ten příspěvek byl dobrovolný, tudíž jsme jej zamítli. I kdyby přijel do DD kdokoliv, našemu chovanci je to srdečně jedno, nepozná ani nás, rodinu, natož nějaké umělce. . Tak na co připlácet?

Kromě toho budeme platit všechny potřeby - toal. papír, plenkové gatě, mýdlo, šampon, léky...

Je to opravdu moc peněz, co si vzali, ale nakonec začneme snad po letech zase žít. V sobotu jedou hasiči na výlet, přihlásili jsme se taky. Už ani nevím, jak to na výlketě vypadá. Uf, to byly roky...raději zapomenout.

Pokud si pozvete někoho domů, aby pečoval či ohlídal po určitou dobu, budete to platit Vy. Na pokladnu není nic. Od toho je právě ten příspěvek na péči.

A těm dvěma dětem, které se odmítají o matku postarat, bych jednou přála, aby se od vlastní rodiny dočkaly téhož, co samy hlásají. Nikdo z nás nebude věčně mlád, ani Kája Gott a pomoc budou potřebovat všichni. Proto je dobré být vstřícný, aby někdo jednou pomohl i nám.