Tykání x vykání v práci?

Kolegové na "stejné úrovni" si tykají, bez ohledu na věk, z praktických důvodů. Pokud máte spolupracovat v týmu, vykání působí odtažitě a může někdy brzdit komunikaci.

Ve "vertikálním" směru záleží na nadřízeném.

Základ je vždy vykání, automaticky se běžně tyká jen vrstevníkům a výrazně mladším, mladým lidem. Když si nejste jistý, vězte, že s tykáním musí souhlasit oba konverzanti. Tykání se začíná nabídnutím tykání druhé osobě, která se k nabídce vyjádří. Vždy postupujte podle tohoto jednoduchého pravidla: tykání nabízí: 1) žena muži, 2) nadřízený podřízenému, 3) starší mladšímu. Obráceně je to špatně. V některých firmách můžou mít režim: "všichni si tykáme" (to neni Vás případ) kdy tykání komukoli začíná předáním této informace. Vykání nevylučuje oslovení křestním jménem, není vyloučen pozdrav např. Dobrý den, Jano atp.

Jako vedoucí jsem prosazoval, aby mi tykali. Služebně starší mi sdělil, "to neděláš dobře, že si s každým chceš tykat". Měl pravdu, vymstilo se mi to. Teď vykám skoro všem, klidně i 15 letému brigádníkovi.

Dobrý den,

Mám to tak taky. Jsem ve firmě skoro nejmladší, tak to nechávám na těch ostatních. Většinou se to dá odhadnout, s kým si můžet tykat (musíš je o to "požádat") a s kým si radši vykat. Základ je vykání. Vždy jsem každému vykal (pokud byl starší) do té doby, než se buď on ozval, že si můžeme tykat nebo tykal od začátku. Pokud jsi mladší, tak prostě reaguj stejně jako oni. Pokud jsi starší a není to někdo z managementu, tak máš možnost ho poprosit o tykání.

Asi bych zpočátku všem vykal a čekal, jak se zachovají. Pokud mi začne tykat někdo z vrstevníků, budu mu klidně tykat taky, u staršího tykání z jeho strany asi zkousnu a počkám, až mi sám nabídne, abych mu tykal. Ohrazováním se proti tykání od starších si jen pohoršíš v kolektivu.

Je to vše o slušnosti a dodržování společenských pravidel, univerzální rada tady asi neexistuje.

Mně se tedy osvědčilo vykání. Později, s kým jsem chtěla a byl vrstevník či mladší a poznala jsem ho trochu, nabídla jsem tykání, oboustranné. U služebně starších a nadřízených jsem volila vždycky vykání, později jsem si tykala s ředitelem či vedoucím nadřízeným. Jak šel čas a přijímali jsme do kolektivu nového člověka, většinou jsme nabízeli tykání - někdo tykal, někdo, komu jsme připadali, že jsme ve věku jeho rodičů, nám většinou vykal a chtěl, abychom mu tykali. I já jsem to u některých lidí tak měla. Později jsem změnila místo z oddělení do jiného - tam dívenka se všemi si tykající - ale já si s ní tvrdošíjně vykala. Tak nějak jsem odhadla, co v ní je a že to bylo dobře, se brzy ukázalo.

Ne nadarmo se říká, že se lépe řekne Ty vole nežli Vy vole.