Zdravím, rozhodl jsem se, že napíšu tento dotaz, protože mi došlo, že jsem vážně závislý na své přítelkyni a rád bych to v nejbližší době změnil, už jen z toho důvodu, že je mi předem jasné, že by to mohlo skončit rozchodem a to opravdu nechci, protože přítelkyni miluji.
Abych začal úplně od začátku... Je to asi tak 4-5 měsíců, co jsem poznal na internetu jednu slečnu, kterou jsem si velice oblíbil, protože jsme se vždycky dokázali o něčem bavit a vždycky jsme si tak nějak rozuměli a i když to bylo jen po internetu, tak mezi námi vzniklo jakési pouto a začali jsme si psát častěji a častěji, ale zároveň jsme měli oba i vlastní záliby a trávili čas i jinak, než jen neustálým psaním... Později jsme se rozhodli, že si poprvé zavoláme ať vůbec víme, jestli si budeme rozumět i jinak než jen během psaní, no a tak se tedy stalo - poprvé jsme si zavolali.
Povídali jsme si zhruba hodinku nebo dvě a bylo to celé takové jiné... Jiné, než s jinými slečnami. Ani jeden jsme se vůbec nestyděli a bavili jsme se hned ze začátku úplně o čemkoliv a bylo to opravdu nádherné, hned v tu chvilku jsem věděl, že by mi s tou slečnou jednou mohlo být opravdu krásně a začal jsem po ní bezmezně toužit a chtít jí poznat i osobně. Pak asi zhruba po 3 týdnech jsme se domluvili, že spolu někam zajdeme a lépe se poznáme. Všechno vyšlo úplně báječně a bylo to pro obě strany přesně podle očekávání, tak jsme se rozhodli, že to dáme nějak dohromady a dáme tomu celému šanci... Jenže, čím delší dobu spolu jsme, tak tím víc si uvědomuju, že nemám nějak tu volnost, kterou jsem měl předtím... Dřív jsem byl slečně schopný říct, že jdu někam ven a pak přijdu a ozvu se, jenže teď chci být jen neustále s ní a nedokážu říct ne, nedokážu někam odejít, bez ní to prostě nejde... A vidím, že předtím měla o mně měla mnohem větší zájem, když jsem s ní nechtěl trávit každou vteřinu... Teď čím víc s ní chci trávit, tak tím menší má zájem a i její chování se lehce změnilo... Rád bych aby se to vrátilo vše do původních kolejí, ale vůbec nevím, kde začít a co dělat...
3x
No v žádném případě psychologa a psychiatra a ještě jí to říci. To Vám dá rovnou vale. Snad máte rozum a dokážete se s tím porovnat sám.
Vy máte být oporou a ne aby se dívka bála, co s Vámi je.
Nechte ženě volnost, nesvazujte ji. Rozum ji napovídá, že nejste OK. Proto couvá. Jedinec vstupující do trvalejšího vztahu musí nabídnout určitou úroveň, stabilitu, zdraví, perspektivu.
Jak zde píší, mějte každý svůj život, domluvte si volání, schůzky, ale s rozumem. Volat obden, vidět se jednou týdně, nebo 1 za 14 dní.
To Vaše pronásledování se může později překlopit na žárlivost. Takže je možné, že to z Vás vycítila.
Myslíte, že Vám dá odborník nějakou radu? V tomhle jsem skeptik.
doplněno 21.05.17 22:51:
Po Vašem doplnění bych tedy dopsala, že Vám odborník možná napíše nějaké silnější antidepresiva. Ale již jen to, že se u něj vypovídáte, tak se Vám uleví. On Vás vhodnými otázkami přiměje, abyste nad svým problémem přemýšlel, uvědomil si ho a hledal sám řešení.
Jo, to je dobrá odpověď. Místo coby kdyby a jak to je, promluvte si s ní na rovinu, já nevím, co je dnes za dobu, vše se jaksi řeší oklikou, nic se neřekne na rovinu, místo toho se chodí jako okolo horké kaše a skutek utek. Vzpomínám si na příhodu, kdy jedné holce se zdálo, že přítel je nějaký zamlklý a ona si myslela, že přemýšlí, jak ji požádat o ruku. No, jednoho večera se odhodlal - jenže jí řekl, že se s ní rozchází. To byl teda pro dotyčnou šok, ale nakonec si rychle našla náhradu a do 3 let byla vdaná a měla 2 děti.
2x
Dekuji, nikdy vice. Zkus se vzpamatovat (pokud mozno bez leku), maloktera mlada holka bude chtit kluka na antidepresivech, co se kolem ni oviji jako brectan.
Co tve dalsi zajmy, sport, konicky, kamaradi?
1x
Já myslím, že bych to dokázal, jen vzhledem k tomu, že jsme od sebe trošku dál, tak si voláme třeba na messengeru přes facebook a já se nejvíc bojím toho, že když někam odejdu a pak se vrátím, tak ona bude taky někde pryč a prostě se pak už v ten den třeba nezastihneme a už jí ani neuslyším, což akorát zaviní to, že pak budu smutný a budu litovat toho, že jsem někam šel, že jsem radši mohl být s ní... Já jsem dřív takový nebyl, ale minulé vztahy ze mě udělaly své a já se toho do teď nemohu zbavit a přenáším to s sebou dál a dál, i přesto, že to bylo 2 roky po předešlém vztahu, což je podle mě relativně dlouhá doba na to, aby se člověk otřepal... Cítil jsem se i připravený a proto jsme se rozhodli si spolu něco začít, ale prostě najednou se mi to vrátilo a bojím se, že o ní každou chvilku můžu přijít... Když vidím své okolí, jak se každý rozchází a všem se všechno rozpadá, tak mi to moc nadějí nepřidává, protože když se to rozpadlo jim z ničeho nic, tak proč by nemohlo i mně a přítelkyni...? Možná to celé zní úplně šíleně, ale opravdu to tak prožívám a připadám si kvůli tomu jako úplný blázen... Nechci na přítelkyni nějak tlačit a ani jí omezovat, vím že je to pouze můj boj a já se z toho musím dostat sám, ale je to složitější než jsem si myslel, protože kdykoliv chci něco udělat, abych to změnil, tak se akorát začnu bát ještě víc a taky mě napadá, že když najednou začnu přítelkyni říkat, že někam jdu a tak, tak si začne myslet, že jsem o ní třeba ztratil zájem, když z ničeho nic, po neustále přítomnosti se rozhodnu se taky věnovat něčemu jinému... Byla by to taková rychlá změna a třeba by jí tohle fakt napadlo, že už o ní tolik nestojím i přesto, že ve skutečnosti stojím...
I ve vztahu člověk potřebuje mít prostor sám pro sebe. Mít své přátele, koníčky. Nedělejte si nárok na veškerý její čas. Jste svobodní, máte každý svůj život, tak si z partnerky nedělejte jediný smysl života. Takovým vztahem byste ji časem čím dál více dusil. Možná se přítelkyně začala cítit nepříjemně právě z toho důvodu, že vycítila, že se k ní příliš citově vážete a ji to třeba omezuje. Žijte si svůj život mimo vztah –mějte přátele, sportujte, najděte si práci, která Vás bude bavit, choďte mezi lidi. Společné akce s přítelkyní plánujte spolu a nezapomeňte na toleranci a kompromis. Záleží na ní kolik času chce trávit ona s Vámi a Vy byste ji měl respektovat jestli to má nastavené jinak než Vy. Pokud trpíte strachem a úzkostí z toho, že o přítelkyni přijdete, pak by to chtělo vyhledat odbornou pomoc – psychologa. Zaměřte se na svoji psychiku, své sebevědomí a na tom zapracujte..
Odbornou pomoc jsem zkoušel vyhledávat, ale naši psychologové a psychiatři jsou vytížení nebo dlouhodobě nemocní a pak nejbližší volný psycholog, který se věnuje těmto věcem je vzdálený zhruba 30-40km, což není možné dojíždět často, protože i má práce je celkem časově náročná a zaměstnavatel by asi nebyl zrovna nadšený, kdybych mu oznámil, že jedu za doktorem, který je 30-40km daleko... Zabralo by mi to celkem hodně času, takže musím opravdu sám.
Až se s přítelkyní uvidím, tak si s ní o tom zkusím promluvit. Ona částečně o tomhle ví, ale nesvěřoval jsem se jí s tím zatím až takhle do hloubky a nemluvil jsem o tom, jak se v tu chvilku cítím... Možná z toho důvodu, že se bojím, že by se toho mohla zaleknout a došlo by jí, že momentálně nemám skoro žádné sebevědomí a mohla by pak odejít za někým, kdo to sebevědomí má... Kdo by přeci stál o někoho bez sebevědomí.
doplněno 21.05.17 15:35:
Nechci být nějak konkrétní, ale mohu říct že je to 20-25 (oběma)
doplněno 21.05.17 17:20:
Nejhorší na tom je, že když jsme od sebe (ona třeba někam jde), tak mám hrozně úzkostné pocity... Klepe se mnou zimnice, bolí mě celý člověk, je mi špatně od žaludku, začíná se mi motat hlava a je mi úplně hrozně... Mám od obvodního lékaře předepsaná antidepresiva, která absolutně nepomáhají a cítím se i tak pořád stejně špatně, ať dělám, co dělám... Nejde na ní nemyslet, prostě ne.
Omlouvám se za indiskreci, ale prosím tě, kolik je vám let? Pokud jste mladí, můžeš opět tlakem na návštěvu psychologa u přítelkyně "ztratit glanc" a přiblížit se k definitivnímu rozchodu!
Aha, tak tazatel doplnil v 17.20. Již se léčí slabšími antidepresivy. Nezabírají, proto hledá pomoc u psychologa, nebo psychiatra.
Tak tohle samozřejmě je již o něčem jiném.
Moje první odpověď by potom zněla jinak.
Je možnost se jí s těmito pocity svěřit? Podle mě jí musíte strašně dusit, a dusíte i sebe hlavně svou domýšlivostí, co se děje když nejste spolu..To dlouhodobě nemůže fungovat. Kdyby jste jí řekl, jak to máte, upřímně, možná by jste společně našli řešení..
Z tvého popisu vyvozuji, že jste oba snad docela rozumní, takže bych navrhl, abyste si o situaci promluvili především vy dva spolu a na rovinu. Otevřená komunikace mezi vámi je nejlepší způsob, jak situaci vyřešit a při ní taky zjistíš, jak se tvoje partnerka k takovému způsobu komunikace staví.
A jen připojím: Nic není předem jasné a počítej i s tím, že váš vztah může skončit rozchodem, byť je to to poslední, co bych vám oběma přál.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.