Není to takové, jaké by to být asi mělo

Čau, již 3 a půl měsíce mám vztah s holkou na dálku, ale posledních pár dní si uvědomuju, že mi čím dál tím víc chybí ten fyzický kontakt, ta její blízkost a tohle všechno, co zažívají lidi, co mají normální vztah... Začínám i pochybovat o tom, že jí vůbec miluju. Když jsem s ní, tak je všechno fajn, ale jakmile spolu nejsme, tak přemýšlím jestli to má vubec cenu. Vidět se 1x do měsíce vždy jen na víkend, popř. jiné volné dny, když nejsme zrovna v práci. Prostě jde mi o to, že asi necítím to, co bych měl, ale možná je mi jen smutno, tak se z toho snažím nějak vykroutit. Nevyznám se v tom, ale vím, že to asi není správné.
Každopádně, rozcházet se s ní nechci, nechci o ní přijít, ale vím, že kdybych s ní nebyl, tak bych se s ní nemohl ani kamarádit, protože by mě to zničilo a tak tedy ve své hlavě stále hledám nějaké řešení a důvod toho, proč asi necítím, to co bych cítit měl.
První 2 měsíce byly krásné, ale najednou je to takové mrtvé... Občas se vidíme, občas si řekneme, že se milujeme, ale jinak? Prázdné tlachání o ničem a to jsme si toho na začátku vztahu měli tolik, co říct a tolik jsme po sobě toužili. Nevím, jak to cítí přítelkyně, ale většinou poslední dobou projevuje iniciativu akorát ona. Píše jako první, volá na telefon, píše smsky a já jen odpovídám a občas ani nemám chuť na to odpovídat a ani s ní mluvit po telefonu. Příjde mi to psaní a volání takové o ničem oproti tomu, co spolu zažíváme osobně, ale vzhledem k tomu, že se moc často nevidíme, tak spíš většinu času trpím a odepisuju spíš, že musím, aby si nemyslela, že na ní kašlu a že už mě omrzela... Na začátku vztahu jsem totiž řekl, že jí neopustím, jenže teď si tím nejsem až tak jistý... A nevím, jak se mám rozhodnout. Celkově mě teď poslední dobou vůbec nic nebaví a na nic nemám chuť, takže to není tak, že by se to týkalo pouze jí, ale zapadá do toho bohužel taky a vím, že by jako přítelkyně asi neměla a měl bych mít tu chuť se s ní bavit, ale bohužel...
Možná by to bylo lepší, kdyby ten vztah byl jako na začátku... Samé sladké zprávičky, zamilované smsky, erotické konverzace, ať už na telefonu nebo v smskách... To je teď úplně pryč.
A mám strach, že když to takhle vypadá na začátku, tak to pak nebude o nic lepší a akorát to je zbytečné trápení, ale co já vím... Možná je 23 málo na to abych věděl, jak má vlastně vztah vypadat i přesto, že jsem měl již pár vážných vztahu a vždy jsem přesně věděl, co od toho vztahu chci a jak by měl vypadat... Teď mám v hlavě akorát bordel a jakmile pomyslím na to, že bych se s ní rozešel, tak je mi akorát smutno, ale takhle je mi zase smutno z toho, jak to poslední dobou vypadá.