Ahoj,
mám dvě sestry, se kterýma jsem si vždycky rozuměla, je mi 15, obě sestry jsou o něco mladší. Poslední dobou mi přijde, že se rodiče zastávají jenom jich a všechno je hnedka na mě. Je hrozně moc věcí, o kterých bych si ráda s mamkou popovídala, ale není na to prostor, protože sotva přijdu domů, moje sestra má hned nějaký blbý připomínky, tak se raději zavřu v pokoji a celý den nevycházím. Navíc žijeme v bytě, kde člověk nemá pomalu žádný soukromí! Sestry mě hrozně štvou, už jenom tím, že jsou rodiče vždycky na jejich straně, vždycky jsou ony ty lepší. Jak tedy dál?
3x
Ahoj. Barčo, to je úděl všech starších sourozenců, že v určitém věku jsou již prostě samostatnější a tak se pozornost věnuje těm mladším spíše. Je to tak ve všech rodinách. Ty jsi již velká slečna, ony ještě děti. Potřebují péči rodičů a Tvůj dohled víc, než Ty. Věřím, že Ti sestry lezou občas na nervy a omezují Tě, ale vydrž to. Není to tak zlé a změní se to, uvidíš. Jsi nejstarší, tudíž se od Tebe očekává, že budeš nejrozumnější. Nebude to tak vždycky, sestry také odrostou a budou samostatnější. S mamkou si klidně promluv o tom, co Tě štve a co se Ti nelíbí. Věřím, že mamka se bude snažit dohodnout se na řešení, které bude přijatelné pro vás pro všechny. Ono toto období brzy uteče a než se naděješ, budeš dospělá a dospějí i Tvé sestry. Pak si spolu bude rozumět a ještě rády se k Tobě přijdou o lecčems poradit a svěřit se Ti jako kamarádce. Budete se navzájem mít rády a budete k sobě mít blízko, neboj se. Chce to jen ještě nějaký čas nechat to uzrát...Buď nad věcí a měj svojí rodinu ráda. Važ si toho, že je máš. Každý to štěstí nemá, že je mu dopřáno vyrůstat ve své rodině a třeba i dohlížet na sourozence...Co by za to daly třeba děti, které jsou v dětských domovech atd...Na všem špatném musíš vidět zároveň i to dobré...Přeji Ti, abys moudře občas zatnula zuby, ale vydržela brát věci takové, jaké prostě jsou s nadhledem a pochopením...
2x
Jsi nejstarší, takže se od Tebe očekává, že budeš nejrozumnější. Já měla starší sestru, a ta mě od dětství nenáviděla, protože jsem byla dost nemocná, takže pozornost byla soustředěná na mne. Chodila za školu, a pak se brzy vdala. Dnes mě to moc mrzí, že to rodiče "neukočírovali", situaci jí nevysvětlili, a nepodporovaly naši sesterskou lásku. Dnes už s tím nic neudělám, jsme dospělé, a jako bychom byly obě jedináčky... Proto zkus být tolerantní, řekni si, že Ty jsi ta rozumná... Je Ti 15, to je na něco moc, na něco málo, vím, je to těžké. Pokud máte malý byt, zkus mamku pozvat někdy na kávu někam do cukrárny, a tam si s ní popovídat. Když to doma nejde, tak to zkus někde mimo. Nebo třeba na procházce... A na sestry se nezlob, třeba ještě jednou budeš ráda, že je máš...
Když vztahy v rodině a mezi sourozenci fungují, tak se v obtížných životních situacích podporují. Proto se "nerouhej", že bys byla radši jedináček a že nevíš, k čemu by Ti byly mladší sestry. Jednou můžeš onemocnět, mít rodinné problémy atd., atd., a sestry Ti mohou pomoci. Nikdy nevíš, co se může třeba za 2O let stát, to neví z nás nikdo. Proto není dobré zbytečně "zavrhovat" rodinné vazby.
2x
Aho Barunko.
Byla jsem na to podobně. Jako většina sourozenců, zažila jsem si pověstnou sourozeneckou rivalitu. Mám o rok starší sestru a o šest let mladšího bratra. Sestra měla výhody nejstaršího dítěte, vše měla dovoleno. Bratr byl zase nejmladší, navíc kluk, tenkrát se mi zdálo, že ho rodiče rozmazlovali. Samozřejmě jsem se musela o bratra starat. Měla jsem s ním dokonce společný pokoj, aby nebyl sám, byl malý. Sestra měla pokoj sama pro sebe, byla starší. Proč Ti to píšu? Je běžné, že sourozenci někdy na sebe žárlí, někdy se i hádají. Ale věř mi, že po letech se na své sourozence budeš dívat úplně jinak. Nemám teď lepšího přítele než bratra a lepší přítelkyni než sestru. Vím, že mám-li sourozence, mám se vždy na koho spolehnout. Mám si s kým zavzpomínat na dětství, můžu je kdykoliv požádat o pomoc, stejně jako oni mě. Jsme prostě rodina. Jednou poznáš, jak velké štěstí je mít velkou rodinu. Važ si toho, není to samozřejmé.
0x
Ano to je takový úděl nejstaršího- rodiče ho považují už za nejrozumějšího . Možná by si i přáli , abys jim pomohla s výchovou mladších sester .
Neboj mají tě stejně rádi- neosouvej se na vedlejší kolej, jen si pěkně s mamkou popovídej uvidíš, že si vše ujasníte.
co bych dala za to být jedináček, znám lidi, co mají jednoho sourozence a ne 2 a nemám chuť ani čas vychovávat mladší sourozence.. ale díky
Za pár let se rozdíl setře. Budeš v nich mít kamarádky. Společně se budete moci o rodiče postarat, až to oni budou potřebovat, ve třech to jde snáz, než kdybys na to byla sama. Budeš mít s kým si popovídat, až budeš mít děti, budou pravděpodobně i sestry mít děti, takže budeš mít kamarádky a tvé děti hodné tetičky na hraní i pohlídání, a spoustu bratranců a sestřenek. Až jedno přijdete o rodiče, nezůstaneš bez rodiny, pořád budeš mít právě sestřičky...
Chápu, že teď to není lehké, ale zkus vidět i ta pozitiva.
A pokud si ccheš s maminkou popovádat a doma pro to není prostor, co si s ní někdy domluvit, že zajdete na kávu? Až budeš chtít ji prostě pozvi do cukrárny/kavárny, bude mít radost a i ona jistě ocení, že si s tebou může popovídat 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.