Sesterská láska?!

Ano to je takový úděl nejstaršího- rodiče ho považují už za nejrozumějšího . Možná by si i přáli , abys jim pomohla s výchovou mladších sester .

Neboj mají tě stejně rádi- neosouvej se na vedlejší kolej, jen si pěkně s mamkou popovídej uvidíš, že si vše ujasníte.

co bych dala za to být jedináček, znám lidi, co mají jednoho sourozence a ne 2 a nemám chuť ani čas vychovávat mladší sourozence.. ale díky

jen počkej ,za pár let budeš ráda, že nejsi jedináček

A proč bych měla být ráda? V čem mi pomůžou mladší sestry?

Třeba v tom, že se na ně jednou budeš moct obrátit, až ti bude ouvej...

Za pár let se rozdíl setře. Budeš v nich mít kamarádky. Společně se budete moci o rodiče postarat, až to oni budou potřebovat, ve třech to jde snáz, než kdybys na to byla sama. Budeš mít s kým si popovídat, až budeš mít děti, budou pravděpodobně i sestry mít děti, takže budeš mít kamarádky a tvé děti hodné tetičky na hraní i pohlídání, a spoustu bratranců a sestřenek. Až jedno přijdete o rodiče, nezůstaneš bez rodiny, pořád budeš mít právě sestřičky...

Chápu, že teď to není lehké, ale zkus vidět i ta pozitiva.

A pokud si ccheš s maminkou popovádat a doma pro to není prostor, co si s ní někdy domluvit, že zajdete na kávu? Až budeš chtít ji prostě pozvi do cukrárny/kavárny, bude mít radost a i ona jistě ocení, že si s tebou může popovídat

Jsi nejstarší, takže se od Tebe očekává, že budeš nejrozumnější. Já měla starší sestru, a ta mě od dětství nenáviděla, protože jsem byla dost nemocná, takže pozornost byla soustředěná na mne. Chodila za školu, a pak se brzy vdala. Dnes mě to moc mrzí, že to rodiče "neukočírovali", situaci jí nevysvětlili, a nepodporovaly naši sesterskou lásku. Dnes už s tím nic neudělám, jsme dospělé, a jako bychom byly obě jedináčky... Proto zkus být tolerantní, řekni si, že Ty jsi ta rozumná... Je Ti 15, to je na něco moc, na něco málo, vím, je to těžké. Pokud máte malý byt, zkus mamku pozvat někdy na kávu někam do cukrárny, a tam si s ní popovídat. Když to doma nejde, tak to zkus někde mimo. Nebo třeba na procházce... A na sestry se nezlob, třeba ještě jednou budeš ráda, že je máš...

Když vztahy v rodině a mezi sourozenci fungují, tak se v obtížných životních situacích podporují. Proto se "nerouhej", že bys byla radši jedináček a že nevíš, k čemu by Ti byly mladší sestry. Jednou můžeš onemocnět, mít rodinné problémy atd., atd., a sestry Ti mohou pomoci. Nikdy nevíš, co se může třeba za 2O let stát, to neví z nás nikdo. Proto není dobré zbytečně "zavrhovat" rodinné vazby.

Aho Barunko.

Byla jsem na to podobně. Jako většina sourozenců, zažila jsem si pověstnou sourozeneckou rivalitu. Mám o rok starší sestru a o šest let mladšího bratra. Sestra měla výhody nejstaršího dítěte, vše měla dovoleno. Bratr byl zase nejmladší, navíc kluk, tenkrát se mi zdálo, že ho rodiče rozmazlovali. Samozřejmě jsem se musela o bratra starat. Měla jsem s ním dokonce společný pokoj, aby nebyl sám, byl malý. Sestra měla pokoj sama pro sebe, byla starší. Proč Ti to píšu? Je běžné, že sourozenci někdy na sebe žárlí, někdy se i hádají. Ale věř mi, že po letech se na své sourozence budeš dívat úplně jinak. Nemám teď lepšího přítele než bratra a lepší přítelkyni než sestru. Vím, že mám-li sourozence, mám se vždy na koho spolehnout. Mám si s kým zavzpomínat na dětství, můžu je kdykoliv požádat o pomoc, stejně jako oni mě. Jsme prostě rodina. Jednou poznáš, jak velké štěstí je mít velkou rodinu. Važ si toho, není to samozřejmé.

MLADŠÍ sorozenci , pomůžou - ale až ve stáří / takže vydrž, ta jakoby NESPRAVEDLNOST je u výchovy proto ,že Ty jsi už starší a máš jakoby VÍC rozumu ... Tak už to POCHOP = hergot ...!