Platila jsem byt babi a teta dědí

I to se dá právně ošetřit a pak toho půl mega požadovat v dědictví ...zeptejte se právníka (třeba jako půjčka, nebo směnka)..

No ono je to celé trochu divné. Asi to už nebude moci dokázat.

Taky jsem se chtěl na tohle zeptat. Máte samozřejmě pravdu. Ale navíc mi není jasné. zda již dědické řízení proběhlo, dokonce se mi zdá, že ne. Takže kaluypem k notáři a do dědického řízení se přihlásit (tedy pokud tazatelku teta nezatloukla a neuvedla notáře v omyl, v takovém případě by přicházelo v úvaho to, co navrhujete. tedy zpochybnění dědického řízení a žádost o nové otevření. Normálně by měl ovšem notář, který to řízení má na starosti, tazatelku sám oslovit. Třeba to ještě učiní, ale nečekal bych na to.

elane. Velice dobrá připomínka.

BTW i kdyby šlo o dědění ze závědi, tazatelka je nepomiinutelný dědic a pochybuji, že by byla v závěti vyděděna; už proto, že celé její jednání ukazuje na nesmyslnost takového aktu.

leero. A tady je právě ten zakopaný pes. Byl to dar nebo půjčka? Pravdu zná tazatelka a babička. Babička už u soudu vypovídat nebude. Takže bude na tazatelce, prokázat, že to byla půjčka.

U soudu nevyhrává ten, kdo má pravdu, ale ten kdo má důkazy. Jakékoliv.

že si má odkoupit byt dala jsme jí paníze aby si ho mohla byt koupit

Tazatelka peníze dala. Nepůjčila. Bude-li tvrdit opak, tak lže.

Ale to, že někomu něco dám k dispozici, neznamená, že mu to daruji. Nevím odkud čerpáte své domněnky, ale měli bychom vycházet z toho, co píše tazatelka. Myslím, že píšete trochu mimo mísu.

Tazatelka zapomněla napsat, dala jsem jí peníze a domluvily se, že mi je za 5 let vrátí.

Dáváte dárek a nečekáte vrácení zpět. Půjčujete půjčku, kde návrat čekáte.

Každý to vidíme jinak. Pode mě prostě udělala chybu, z jakých se člověk učí. Také je mám za sebou. Pokud se chce soudit, tak jí fandím, ale jsem skeptická

Ale tazatelka jasně píše, že očekávala, že byt bude její. Takže o nějakém jentak daru nemůže být ani řeč. Má velkou šanci svoje peníze dostat zpět. A podle mě by byla hloupá, kdyby se o to nepokusila.

Ano, Honzo. Přesně tak. Smlouva o půjčce může být i ústní. A protože se jedná asi o dost peněz, tak lepší je se pokusit zabojovat, než pokrčit rameny a říci, že se s tím nedá nic dělat. Soud opravdu bude zajímat, kde se peníze na byt vzaly a jestliže tazatelka prokáže, že byly její, tak má velkou šanci spor vyhrát. Neříkám, že to na 100% vyhraje, ale její šance ve výhru je daleko vyšší, než v prohru.

To máte pravdu. Já se kdysi chtěla soudit (byla jsem jednoznačně poškozená) a právnička, paní velmi ceněná ve svém oboru, mi tehdy řekla, že je stará známá pravda, že právo je na straně toho, kdo má důkazy a ne toho, kdo má pravdu. Bohužel to tak je. Tady máme na jedné straně tetu, zřejmě jedinou zákonnou dědičku a byt, který nemá žádné omezení vlastnického práva, neexistuje k němu ani žádná písemná smlouva, vyjádření. Na druhé straně máme vnučku, která bude tvrdit, že na dobré slovo peníze půjčila. Za prvé ona vnučka bude jednoznačně lhát, jelikož sama napsala, že peníze babičce dala a přišlo jí to normální. Za druhé má na to svědky? Jak dlouho to je od půjčky? Alespoň rok, dva? Kdy proběhla nějaká splátka? Má jakýkoliv záznam o tom, že babička někdy nějakou částku (velmi pravděpodobně měsíční) vnučce dávala? Jak dokáže, že babička neměla sumunacpanou v polštáři, jak to babičky často mívají? Jak dokáže, že babička jí peníze dávno nevrátila (jestliže si je bez záznamu předaly, mohly si je bez záznamu vrátit).

Myslím si, že většina lidí zaměňuje právo zákonné se subjektivním vnímáním práva, nároku. Ano, lidsky by měla mít vnučka nárok, jelikož jako jediná babičce pomohla, když to potřebovala. Nicméně z pohledu zákon dala babičce peníze, ať s nimi naloží jak potřebuje. Babička si koupila byt a že jej nechala připadnout své dceři byla její věc.

Samozřejmě že to vnučka může zkusit, ale osobně si myslím, že jsou to jen peníze vyhozené z okna (další).

Dívejme se na to z druhé strany - takto by teď mohl přijít kdokoliv z příbuzných a tvrdit, že babičce "půjčil" na to a ono a že všichni jsou babiččinými věřiteli.

A protože vy máte špatnou zkušenost, tak zrazujete všechny okolo od toho, aby se domáhali svých práv? Byla chyba tazatelky, že peníze dala jen tak z ruky. Z mýho pohledu by bylo logický, když byla tak hodná vnučka, že byt koupí sama a babičku tam nechá žít. Tohle byla opravdu hovadina, zaplatit byt a nechat ho napsat na babičku, u které nikdo neví, jak dlouho tu ještě bude. Zní to třeba hnusně, ale je to tak.

Nicméně, k vaší poznámce o tom, že by mohl přijít kdokoliv z příbuzných, ano mohl by přijít, ale taky by musel svoje tvrzení dokázat. Tak, jako to bude muset udělat tazatelka, pokud se obrátí na soud.

Jiřino, zkuste ještě jednou zajít za tetou. Řekněte jí, že jste peníze babičde půjčila a že je budete vyžadovat soudní cestou zpět. Že vás to bude všechny stát akorat peníze. Dost peněz a že by bylo lepší se domluvit. Třeba na to uslyší. Třeba...

Jak psáno níže, jste také dědic (pravděpodobně, pokud jím není váš rodič) , a s vámi i vaše sestra

Opravdu hraběcí rada

Buď chybějí informace, nebo je něco špatně. Tazatelka se svojí sestrou jsou patrně potomky potomka zesnulé babičky (to je formulace, co ), tedy by měl dědit buď on nebo ony - § 1643 1) NOZ, ne jenom teta. Ale je možné, že mezi babiččinými dětmi například došlo k nějakému vyrovnání, darování, dohodě, o které my nevíme. To by si možná tazatelka měla zjistit, jestli má u koho.

Podívejte, tazatelka píše tak podivné informace, kterým se těžko věří. Jako studentka si naspořila desítky tisíc, ne-li stovky a zaplatila byt. To je asi první studentka u nás, co si z ničeho naspořila, protože i výdělečně činný člověk za pár let naspoří přes 100000 nebo kolik stál byt ( není to komerční odhad jako u jiných). Dále tazatelka věděla o dceři babičky (tetě) a přesto se měla chovat jako dědička. O matce či otci tazatelky není zmínka a přitom dědický podíl by přešel na tazatelku a její sestru spolu s tetou.!

Zkrátka to celé je na první pohled naprosto naivní nebo až smyšlené.

Hraběcí radu neznám ale smyšlených otázek je zde spousta.

Zkrátka je to asi nějaká pohádka, protože něco tak dětinského těžko někdo prožije. Ale pohádkám tady věří hodně respondentů...

Já jsem jako studentka také měla takové úspory - a kde jsem je vzala? Byl to můj sirotčí důchod, na který jsem dlouho téměř nesahala. Tazatelka nenapsala, proč žila s babičkou.

vanad. Víš o tom, že plno "dětí" má v 18ti letech milion třeba ze stavebního spoření? Zeptej se někoho známého v bance (jestli někoho takového máš), s jakými částkami mohou tito sotvy zletilí mladí lidé disponovat

a znám pár studentů, kteří svůj první milion , sebou vydělaný, měli ve dvaceti letech

Tak v mém okolí to nikdo nemá ani náhodou. Nikde se nepíše o rodičích tazatelky a vy tady zmiňujete např. stavební spoření. Studentů znám několik a mají kapsy prázdné, jako většina. Ale neznám nikoho, kdo by nedědil po babičce, pokud není vyděděný a rodiče zemřeli.

Vanad. To, že Ty takové mladé lidi neznáš, ještě neznamená, že neexistují. Jak to je v tom filmu Kurňa hoši... s tím dámským přirozením?

pohanko, manžel/ka zemřelé/ho NENÍ dědic ze zákona.

Jejda a co tedy je? Dědí děti a manžel/ka/. Patří do první třídy dědiců. Dědí stejným dílem. Nově je dědic i partner.

Podívala jsem se tedy na Wikipedii - Dědici ze zákona.

Asi to myslíte jinak?

To si děláš srandu, ne? Manžel/ka, děti a rodiče JSOU dědici ze zákona.

Manželka zůstavitele i manžel zůstzvitelky dostane polovinu společného jmění manželů a ve vztahu k tomu zbytku vystupuje jeko dědic ze zákona s podílem rovnocenným podílu ostatních dědiců první kategorie. Jediný rozdíl je ten, že není nepominutelný dědic, takkže v případné závěti může být opomenut, zatímco sourozenci a děti mouhou být maximálně vyděděni, což není jednoduché; k případnému vydědění musí být důvod, jeden ze čtyř taxativně vyjmenovaných důvodů.

Omlouvám se a stydím - to je tak, když něco jinýho myslím a něco jinýho píšu - "ze zákona" a neopominutelný".

Jedubabo, nic si z toho nedělej. Já mám také takové podobné úlety. Člověk někdy nějak divně vnímá. Já nahoře také napsala úplnou pitomost, protože jsem si spletla tazatelku s rádkyní a napsala jsem odpověd úplně mimo mísu. Naštěstí jsem si to rychle uvědomila, ale už byla odpověď napsaná. Alespoň jsem to rychle vymazala a napsala jsem místo toho nic neříkající příspěvek. Pořád lepší, než tam nechat tu původní odpověď.