Psychosomatické potíže

Zdravím, před pár dny jsem tu zakládala diskuzi na tohle téma, ale bála jsem se to upřesnit, svěřit se. Rozhodla jsem se založit novou otázku a situaci popsat. Když mi bylo 8 let, prodělala jsem velký epileptický záchvat, byla jsem v nemocnici, dostala léky a několik let jezdila na EEG. Potom mi neurolog řekl, že už mi tam nic nenašli a od té doby jsem měla klid. Jenomže nedávno jsem si to trauma začala připouštět. Začala jsem neustále myslet na to, jak u mě tenkrát byla záchranka asi ve 4 ráno a jaká to pro mě byla hrůza, prožít ten záchvat. (Není mi moc dobře, ani když o tom píšu). Včera jsem to zkusila hodit za hlavu. Zkoušela jsem na to nemyslet. Zjistila jsem, že když se snažím, jde to docela překonat, ale přece jenom mám strach, že si na to někdy zase vzpomenu. Vždycky, když si na to vzpomenu, rozklepu se po celém těle, musím si sednout na postel a počkat až to přejde. Zažili jste někdo něco podobného? Pokud víte, jak se toho vyvarovat, budu moc ráda.

A další můj problém (ani pořádně nevím, jakou má příčinu, ale je to taky psychika) je pocení rukou, nohou a v podpaží. To se sice dá taky ovládnout, ale hůř, protože neznám přesnou příčinu.) K lékaři půjdu, ale jsem objednaná až za nějakou dobu a navíc se i tam budu teprve svěřovat, protože jsem předtím ty problémy neměla). A není to úplně jednoduché, svěřit se doktorovi s novými problémy. Kéž by tak chtěly přestat, ještě než tam pojedu... Každopádně jsem teď problém podrobně rozebrala. Kdybyste náhodou mohli k oběma něco říct, mockrát vám děkuji. Omlouvám se za dlouhý text.