Diagnoza: Neustale polohlasne pobrukovani

Nejsem odborník,ale já bych zase řekla,že by to mohlo býti psychického rázu. Naše máma se léčila na psychiatrii,už je docela v pohodě,ale když je někdy nervozní z něčeho,nebo se něco nepříjemného chystá,taky tak jakoby pobrukuje,něco jako hm.hm.Není to moc slyšet,ale když jsem blízko ní,třeba když se díváme na televizi,tak mi to i leze na nervy,nebo v noci,když nespí, to dělá. Vždycky to trvá nějakou dobu,než s tím zase přestane.Říct jí to,upozornit jí na to,to nevím,kdyby to bylo psychického rázu,spíše by jste to zhoršil.Možná spíše jestli znáte někoho z její rodiny,zeptat se na to. Jestli kamarádku taky něco netrápí,nebo má něco za sebou a má takové ty nervíky,nervozitu a pod. Ten člověk se toho sám nezbaví a když o tom někdo ví a vnímá to,tak tím docela trpí. Zkuste třeba navést nějakou řeč-nenápadnou,výzvědnou,jestli jí něco netrápí,mluvte s ní.Třeba řekněte,že vy máte nějaké starosti,tak jestli se nenapojí.

Snad jsem trochu pomohla.

Nikdy nehledejte diagnózy v internetu, jinak zjistíte, že máte i to, co mít nemůžete. Lékaři přes internet neléčí ani nediagnostikují a odpovědi cizích lidí – laiků – Vám nemohou pomoci.

Můžete se na to kamarádky zeptat, ale nic jí nenuťte. Pokud by sama usoudila, že jde o nějaký problém, měla by jej řešit ona sama (nikoliv – i když chápu snahu pomoci – Vy).

Je to normalni.

Již jsem se s tím také setkala, někteří např.při určité činnosti špulí pusu, atd. spíš myslím, že je to nějaký zlozvyk? Nemyslím, že je to něco vážného.

Jinak to "hrdelní aha" používám občas také, hlavně při situacích, kdy mi někdo něco vykládá po padesáté, je to fakt jen zdvořilostní, ze slušnosti a mohu být například myšlenkami úplně jinde.

Normálně bych se jí na to zeptala, zda si ty zvuky uvědomuje, jako neslušné bych to nebrala.

myslím, že to kamarádka dělá, aniž si to uvědomuje. Možná to bude psychika, pokud něco prožila, každý jsme jinak citlivý a jinak se dokážeme se zátěží psychiky vyrovnat. Nechte ji tak, zbytečně byste ji něco říkal, pak by se před Vámi nemusela již cítit přirozeně...

Možná se tomu říká dobrá nálada? Brouká si? Dělám to taky, když se cítím v pohodě a dělám jednotvárnou práci. Taky si pískám - dokola tu samou melodii, až mi manžel řekne "nefoukej" a já odpovím, "buď rád, že jsem v pohodě a neřeš blbosti, taky bych mohla být nerudná..."

Víte jistě, že umí mluvit? Nebo umí jen skřeky a pazvuky? Zkusil bych ji necht přečíst část nějakého textu, nebo zkusil zapojit ji do rozhovoru s otevíráním úst, bez hrdelních pazvuků.

Děsit by vás mohlo, pokud by třeba byla zádumčivá jeden den, pak dále by byla zádumčivá a přinesla by třeba benzín, a pak po dalším zdadumaném čase by přinesla silky. Na to pozor! Také nekomunikování, kolébavá chůze a sekyra v jedné ruce nevěští nic dobrého, než hezké téma pro média na pár týdnů.

Hm hmmm huhumam hm. Takhle si pro sebe huhlala Agatha Christie, když vymýšlela ty svoje detektivky. Prý se jí to běžně stávalo i venku na ulici nebo v kavárně a prý je to jeden z důsledků vysokého intelektu a velké představivosti.

Radím : zachovejte klid. Všichni lidi občas mluví s vlastními představami a vy pravděpodobně taky.

To jí klidně řekněte. Já to třeba mám taky. Při manuální stále stejné práci. Musím si takzvaně mluvit pro sebe. Já třeba říkám "tak", "jdem", "dávám" a tak podobně.

A ještě si musím neustále něco rýmovat. Třeba když jsem nedávno dostal novou značku 3SR. napadlo mě - Babiš neser! Nikdo to z nás nemá lehké (nebo jo?).

Dobrý den. Miluji tyto dotazy na stanovení diagnozy... to nedělají ani lékaři, aby tipovali něco po internetu bez znalosti anamnézy pacienta.

Domnívám se, že jde o drobnou psychickou poruchu zvanou tik. Někdo vydává různé zvuky, jiný kroutí hlavou či cuká ramenem. Někdy je to vidět a slyšet jen maličko, jindy na to reaguje okolí překvapivě.

Mám s tím osobní zkušenost. Bylo mi asi 11 až 12 let, byla jsem nápadně vysoká, nápadně hubená a vydávala jsem jakési zvuky. Rodina byla poplašená. Dětský lékař říkal slova tik, puberta, obalit nervy. Nastal výkrm doma a pak ještě v ozdravovně. Zvuků jsem se zbavila poměrně rychle, na hubenost už jen vzpomínám. U dospělých se tik dostavuje v případě, že nejsou v psychické pohodě. Jestli chcete své známé pomoci, pomozte jí zvýšit sebevědomí. Doporučila bych i návštěvu lékaře, ale pravděpodobně by nejvíce pomohl klid, pohoda a strava bohatá na vitamin B.

Je to normalni.

Muze jit o tik nebo nejaky psichicky projev, ale take nemusi.

Z vlastni zkusenosti. Od mala hraji na hudebni nastroje a hodne na bici a casto se mi stavalo, ze se mi lide i rodina ptali, jestli sem nervozni, protoze sem si stale prstama potukaval. Bud o sebe nebo do neceho. Pritom sem si pouze v hlave prehraval pisnicky a pritom sem si spontanne prstama vytukaval rytmus.

Okoli samozrejme ale pisnicku neslyselo, tak si mysleli, ze sem divnej a nervni.

Ja si zase neuvedomoval, ze je to rusi. Nakonec sem se naucil kontrolovat se, pac to vazne asi muselo byt pro ostatni na prasky.

Treba jde o neco podobne nevinneho.

Já si neustále pobrukuji, protože mě to uklidňuje a pomáhá mi to se soustředit.

Tohle dělal kolega v práci. Asi tím chtěl vyjádřit svoji dobrou náladu nebo co, ale mě to přivádělo k šílenství. Naštěstí už pracuje jinde.