Ahoj mám dost velké problémy sám se sebou i s okolím.
Vůbec nevím co si s lidmi které neznám mám říct a je to prostě někdy potřeba.
Působím asi hodně jako podivín, dám příklad: příjde soused z vedlejší zahrady a řakne "Tak co Tome?" a já mlčím jak debil protože nevím co říct a nebo třeba teď nedávnou jsem byl v jiné třídě kde jsou docela takový namachrovanci a byla to 7. třída! A jeden se mě na něco ptal já jsem se jen tak debilně pousmál pak jsem čumě asi jako vůl a řek mi že jsem kokot, chápete to? On si na mě smlsne i sedmák.
Asi bych měl říct že jsem bisexuál a momentálně bych chtěl zkusit mít něco s klukem jelikož ty se loví snadněji a řekněte mi jak si mám takhle někoho najít, to setkání by bylo asi totální znemožnění, ten by se asi posral smíchy.
A taky zrovna neoplývám krásou jelikož jsem si třeba nějak neupravoval vlasy, to bych asi zkusit chtěl ale nevím co by mi slušelo a k tomu všemu mám ještě dost tenký hlas 
I přesto všechno mám hodně dobrou kamarádku která při mě vždy stojí a dal bych za ní ruku do ohně.
Taky jsem hodně hodný člověk, pomáhám důchodcům, starám se o opuštěné hroby.
Stejně mám tušení že toto ze mě udělala moje matka jelikož mě pořád má za malý dítě, no hrůza.
Taky jsem i hodně samostaný
Prosím poraďte, jak se tohoto zbavit a být jako všichni ostatní?
1x
Ano, jsi divnej, ale kdo z nás je normální ... A kdo vlastně určuje tu hranici co je divný a co normální? Co je dobré a co špatné? ... Ten který si to troufne určit, tak je zase bezesporu psychopat, který chce manipulovat s vědomím druhých.
Ty se chceš zbavit svého vlastního já a napodobit někoho jiného. To znamená žít celý život v nějaké přetvářce. Žij tak jak to vyhovuje především tobě a chovej se tak , aby tě z žádné hospody nemuseli vyhazovat.
0x
S cizími lidmi si málkdo má co říci → je to logické: neznáte se, nevíte, co koho zajímá.
Soused: Než se řídit "na blbou otázku blbá odpověď", je často rozumnejší mlčet.
Sedmáci → ty klidně pusťte z hlavy.
Maminka z Vás nic neudělala, za to, jak působíte na své okolí, odpovídáte jen Vy sám. Chcete-li se s někým bavit, hledejte s ním společná témata. Nechcete-li, není to Vaše povinnost. Klidně mlčte. (Já se bavím s lidmi, s nimiž se mám o čem bavit.)
"Tenký hlas" → nevím, co přesně si pod tím mám představit. Někdy stačí dechová cvičení a správně posadit hlas, jindy je potřeba "trochu zapracovat" na svém sebevědomí.
Hledat známé, kamarády a přátele má smysl v oblasti zájmů a koníčků. Tam se setkáte s lidmi, které zajímají podobné věci jako Vás. Zároveň máte vhodná témata pro úvodní rozhovory, ...
0x
Ahoj tomasku7, všichni jsme v podstatě nějak divní a hlavně, každý jsme jiný - jinak divný. Ale do druhých lidí nevidíme, nevíme, co řeší, takže myslíme, že ostatní jsou v pohodě. Nejsou.
Neznám nikoho, kdo neřeší nějaké problémy. A největší problémy mají lidi sami se sebou. Nejhorší to bývá (většinou) v pubertě. Někde jsem slyšela, že nejdůležitější je pubertu "přežít", pak už se to většinou zlepší.
Nevím, kolik ti je, podle dotazu bych typovala, že jsi zrovna puberťák. Jedinou útěchou ti může být, že pubertou musí projít všichni. Vím, že je to slabá útěcha, ale je to tak. 
0x
No, když budeš hledat na sobě jenom špatné věci, tak se z toho nevyhrabeš. Věř na sílu myšlenky. Večer si řekni před spaním, co si přeješ, co chceš změnit. Ono to zůstane v podvědomí. Jinak komunikaci chce trénovat. V mládí to jde někomu ztuha. Někdo to má již od přírody snažší.
K sousedovi: Nejdříve bys ho měl pozdravit, když on opomněl, nepřipomínat, on se dovtípí. Můžeš říci dobrý den, pane Novák. Jakmile přidáš oslovení, je to takové rozvinutější. Nauč se to používat co nejvíce. A můžeš dodat - rodiče mě poslali, abych zalil, vyplel záhon atd. mám prázdniny, abych se doma neflákal... on něco odpoví a zmizí, určitě nebude rozebírat více. Kdyby ano, musíš reagovat /tedy poslouchat/, co on povídá, tedy chytnout nějakou berličku. Nebo můžeš dodat - ještě, že je takové počasí a můžeš přidat předpověď, co jsi slyšel.
Ten mladej spratek, na co se ptal? Proč jsi mu neodpověděl, nebo pokud prudil, i kdybys řekl, na tohle jsi ještě moc mladej, nějak se ho nebát odpálkovat. Běž domů, čeká tě tam kakao atd..Přijď, až ti bude víc, až se budeš holit...Za toho kokota měl dostat jednu a přidat omluvu. Příště si dovolí opět, nebo jiný, nenechat si to líbit.
tomášek7 - sám se zařazuješ do mladších. Tak když nechceš, aby tě tak brali, požádáš, aby ti říkali Tome, Tomčo, Tomáši. Zároveň o sobě budeš psát jako o Tomášovi. To je krásné jméno.
Jsi asi trochu zvláštní, lidé /děti/ to o tobě asi vědí. Tedy bys neměl o svých libůstkách a aktivitách vypravovat. V okruhu spolužáků to nikdo nepochopí /hroby, staří lidé/. Není to běžné. Možná se trošku nad tím zamyslet, i když je to dost brzy, jestli to neznačí nějakou poruchu. Ale nemůžeš za to. Případně se s tím dá pracovat pod nějakým vedením, ale ty se teprve hledáš, takže žádné velké obavy.
Pokud máš nějaké peníze, zajdi do salonu, k holiči. Možná, že by bylo dobré navštívit ten, kde pracuje nějaký mladý kluk.
Poradí možná lépe.
S hlasem nevím, to radí někdo již nahoře. Zkoušet si doma nějaké cvičení, brumlavé zvuky, posazení do jiných výšek.
Co se mě nelíbí, je vyjádření - chtěl bych to zkusit s nějakým klukem, ti se loví snadněji... Nejsi ještě vyzrálý, tím si věk, zkušenosti, sebevědomí nenaženeš, ale ztratíš mladickou naivitu, představy, snění. Nepospíchej, užívej si jiné hezké věci patřící k tvému mládí. Pokud o chození a sexu slyšíš okolo sebe rádoby namachrované jedince, tak není co závidět. Až to přijde samo, nenadále, tak o to to bude lepší a intenzivnější, budeš lépe připraven. Nechtěj se zařadit mezi ostatní. Zatím jsi svůj. A tvůj čas teprve přijde. Dříve byli mladí dospělí až v 21 letech. Možná, že to bylo k něčemu dobré.
Cvič, vzdělávej se, věnuj se svému tělu při sportovních aktivitách, věnuj se i svému intelektu, znalostem. Poznej kulturu, krásy naší zvlasti, naši historii. Budou prázdniny, čas na muzea, hrady, zámky, slavnosti, představení pod širým nebem, koupaliště a jiné. Sportovci jsou klidnější a mají vyšší sebevědomí.
Mamce a ostatním řekni, aby ti neříkali zdrobnělě. Pokud se budeš chovat dospěle, budou se k tobě ostatní chovat také tak. Uklízej po sobě, starej se o sebe i v jídle, dělej si svačiny doma, pití. Za ušetřené peníze můžeš třeba k tomu holiči.
Požaduj po ostatních i ty něco. Abys nebyl v podřízené roli, kdy ti rodina stále něco přikazuje a kontroluje, musíš ukázat, že znáš svoje povinnosti a plníš je. Buď zodpovědný za svoje rozhodnutí, předem se můžeš poradit, jestli to je tak dobře, příště již budeš vědět. Požádej v klidu máti /prarodiče, otec/, co se ti nelíbí, aby zkusila změnit jednání k tobě /názor, slovník, péči/. Jako poděkování jí můžeš připravit malé pohoštění, uklidit koupelnu, dát kytičku jen tak, třeba nyní krásné hyacinty v květináči, nebo budou frézie. Za 3-4 měsíce si to zopakuj /napsat do kalendáře/, aby to nebyla jenom jednorázová akce, ale by se stala tato věc součástí vaší rodiny.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.