Nemam kamarady

Zdravím

Zkusil bych se na to podívat také z jiné stránky, někdy jsem to měl jako vy, a časem jsem přišel na to, čím to asi je, zkrátka jsou "lidé" a "lidé" tzn. "nejsme každý na stejné vlně" a někdy se stane, že jsou kolem nás jen lidé kteří prostě na stejné vlně nejsou, může se to docela dobře stát, jste v nějakém uzavřeném kolektivu (škola) a s většinou si nemáte co říct, časem si ale všimnete že potkáte někoho "úplně cizího" a najednou zjistíte, že jste "jejich" tzn. najednou vám naslouchají mají zájem s vámi mluvit těší je vaše přítomnost, rozumíte si. K takové zkušenosti se nepropracujete hned, někdy to přijde jako blesk z čistého nebe, někdy to člověka dokonce i "šokuje", nikdy mu nikdo nenaslouchal nikdy nikoho nezajímal a najednou "jsou tu", vaše "krevní skupina", "vaše vlna". Ostatní se budou divit, že se bavíte s takovými "zvláštními kamarády" s lidmi se kterými si "nemají co říct" protože jsou prostě jiní, ovšem vy s nimi budete jako ryba ve vodě Pamatujte na to, nepřijde to hned ale jednou se to prostě "stane", při tom množství lidí co běhá po světě tomu ani jinak nemůže být, uvidíte jednou potkáte ty "své", takové co pro vás budou mít absolutní sluch...Chcete-li tomu na pomoci, pak to chce "vykročit do neznámých vod" tzn. zkoušet se setkávat i s těmi které např. znáte jen od vidění, nebo s vámi nemají zdánlivě nic společného, chce to především být více mezi lidmi neomezovat se jen na dosavadní kolektiv..., zkuste navštěvovat nějaké zájmové aktivity, cokoliv co vás baví a co by jste mohla dělat, může jít o sport, nebo cokoliv jiného, nebojte se být "střelcem" oslovovat i ty své vrstevníky které neznáte kdekoliv se potkáte a kdykoliv vám bude kdokoliv sympatický již na pohled, nic tím neztratíte.

Dobrý den, někde je chyba, ale těžko říci kde (šikana =?). Nemáte-li kamarády v kolektivu školním, tak je hledejte v kolektivu jiném, kde Vás neznají - např. turistický nebo sportovní oddíl, nějaký zájmový kroužek či umělecký (co hrát divadlo nebo zpívat ve sboru =?). Doma si kamarády nenajdete, tak musíte mezi lidi a být příjemná. Zdravím!

Zdravím. Jaké máte zájmy? Místo pc her by to chtělo chodit mezi lidi. Je docela možné, že si se spolužáky nemáte co říci, protože nesdílíte společné zájmy, máte rozdílné názory a tím pádem jim přijdete nudná a nezajímavá. Jaká jste? Co Vás baví? Hodně záleží na tom co z Vás vyzařuje. Nečekejte, až Vás někdo osloví a někam Vás pozve. Sama se musíte zajímat, zapojit, navrhnout nějaký zajímavý program třeba..Najděte si nějakého zajímavého koníčka při kterém se seznámíte s novými lidmi...

Zkuste linku pomoci dětem. Linka bezpečí 116 111. Není to linka jenom kvůli prospěchu, ale pro toho, kdo je v nějaké svízelné situaci. Vřele bych ji doporučila, protože stojíš na prahu života a tohle tě může setsakramentsky ovlivnit. Možná, že to bude na vícero popovídání si, nebo ti dají kontakt na skutečnou pomoc odborníka v blízkosti bydliště.

Nevzdávej to, jak píše ben, někde musí být chyba. Je dobré tu chybu objevit /nebo možná není, ale ty se vnímáš moc přísně/ a pokud tedy je, vždy ti pomůže spíše někdo cizí.

Zatím se zamysli. Odlišuješ se něčím? Oblékání, úpravou zevnějšku, čistotou a hygienou, každý večer se sprchuješ, máš čisté, upravené ruce, nehty, chodíš pravidelně k zubnímu lékaři, nemáš povlak na jazyku /zápach z úst/, nejíš hodně cibule, česneku, co tvoje rodinné zázemí? Jsou tvoji rodiče slušní občané, nepijí, nemají dluhy, není někdo z rodiny agresivní? Mohou se tě bát? To jenom prosím ber jako příklad, nevím nic, tak uvádím jako možnosti.

Pokud se někdo někoho na něco ptá, tak je dobré se do toho nevměšovat, ať odpovídá ten, kdo byl tázán. Tím, že se do hovoru vmísíš, nemusí být bráno jako žádoucí. Mají určité téma, nit a ty jim můžeš ten rozhovor nabourat. Nemusíš se přidávat. To se časem všechno ale naučíš. Zásady komunikace, řeč těla, mimika apod.

Na internetu najdeš plno článků, kde se něco můžeš o sobě dozvědět, poučit se. Třeba si zadat puberta a vše o ní, puberta a vztah s vrstevníky, dospívání dívek, jak získávat přátele, jaké barvy používat pro přirozený vzhled, jak působit na lidi, zlozvyky a jak na ně, nejčastější zlozvyky atd.

Nějaké knihy by ti možná poradili ve vaší městské knihovně - knihy o rozvoji člověka, typy lidí, základy psychologie pro náctileté atd.

Hodně člověku pomůže sport, právě době, kdy se hledá. Sportující člověk je vyrovnanější a sebejistější. Porozhlédni se okolo sebe, co bys mohla začít dělat, co by tě bavilo. Přihlaš se do nějakého kroužku, skupiny, zeptej se na brigádu právě v té knihovně - zařazovat knihy a tak.

Položila bych si otázku, v čem se odlišuješ od ostatních? Jak se oblékáš, jak se chováš, jak se učíš, jakou hudbu a knihy máš ráda...to všechno mladí přísně posuzují. Třeba i to, jaký máš telefon. Bohužel.

Zajímal by mě ten výlet - to opravdu jela někam celá třída, jen Tebe nechali doma? Nebo vybrali víc spolužáků, které s sebou nechtěli? Co Ti řekli? Jak ses o výletě dozvěděla, když jsi nebyla pozvána a nikdo se s Tebou nebaví? Někdo Ti to přece musel říct.

Popřemýšlej o sobě, v čem jsi jiná než ostatní, co jim asi vadí.

A jinak nemusíš mít kamarády ve třídě, klidně třeba z nižší či vyšší třídy. Podle společných zájmů. Nebo poznáš kamarády někde v kroužku, ve sportovním oddíle. Když se sdružuje mládež, která má společného koníčka /zpěv, hudba, tanec, malování, přednes, sport.../ tíhnou k sobě daleko víc, než jen ti ze třídy. Jestli navštěvuješ nějaký kroužek, určitě tam na Tebe čekají kamarádi. protože vás spojuje společná záliba, máte si daleko víc o čem vypravovat, než jenom se spolužáky ze třídy. Tam hledej a uvidíš, že najdeš. Jaga.

To vyčlenění z kolektivu je nápadné, odmítá většina spolužáků - a možná proto začínáte hledat radu nebo pomoc. Situace je veřejná (což bolí dvojnásob), nikdo nechce komunikovat...

Nezmiňujete nic o rodině, o sourozencích, ale tam může být prvopočátek trampot. Cítíte se být doma přijímána? Jste člen se stejnými právy, jako zbytek rodiny? Jak spolu komunikují rodiče? Pokud máte sourozence - jsou vaše vztahy v pořádku?

Bylo by dobré vyhledat odbornou pomoc - psychologa. Sama vidíte, že vlastní snahy o zábavu s ostatními končí neúspěšně.

Taky mi připadá, že vám něco chybí k tomu, aby Vás v tom kolektivu brali, přijímali. Je to prostě něco, co se nedá definovat. Nebo možná dá - sebevědomí. Ostatní to vycítí z vás a vašeho chování. Je možný, že to souvisí se vztahy v rodině. Někdo z nejbližších v rodině Vás nebere tak, jak by měl, nerespektuje nebo sráží Vaše sebevědomí. Je to jen moje domněnka. Někdo vysává vaší energii - citový upír. A pak s tím chodíte do školy. Chce to asi navštívit psychologa. Oblékáním nebo mobilem to být nemusí.

Samej rozumbrada tady, jo sem zapadnu

Nebuď blbá, koukej jak to dělají ostatní a uč se. Tohle učení ti bude trvat celý život ... Jó na světě je kráásně