Jak se vyrovnávat s kritikou, ponižující?

Přečtěte si knihu od Eduarda Tomáše Milarepa. Na světě to totiž funguje tak, že se máme něco naučit a čím víc nás někdo s...e, tím víc je to náš učitel. Těžko se to vysvětluje, jak říká dcera, jsem těžký teoretik a přitom mám nervy z každé kraviny - ale snažím se. Třeba ještě někdo poradí víc a líp, ale pokud se musíte stýkat s lidmi, kteří vám nějak ubližují, musíte to nějak vytěsnit a smířit se s tím. Nebudu se zase rozepisovat o svém životě, snad jen takové poučky - nikdy se nedomluvíte s lidmi, kteří vám něco závidí nebo jsou psychicky nemocní - což už je dnes skoro třetina populace. Dále, že když se budete chovat slušně dlouho dobu, tak si lidi získáte - další kravina. Vůči některým lidem je nejlepší lhostejnost a vypustit myšlenky, které ná s nutí o nich přemýšlet.

Hmmmm. Mě taky doma zrovna nechválili. Spíš naopak. Co jsem udělal, bylo vždy podrobeno kritice, protože to vždycky přece mohlo být uděláno jinak a lépe. Věc jsem řešil tak, že jsem na pár hodin či na pár dní zmiznul, až jednou jsem práskl dveřmi a zmiznul definitivně.

V práci jsem zažil něco podobného. Někdejší velký šéfík to na mě zkoušel taky. Všechno bylo špatně, všechno mělo být jinak a všechno mělo být rychleji. Až jsem mu jednou práskl do stolu a udělal randál. Měl jsem za to dostat karňas, který ale dopadl tak, že jsem udělal randál i u technického řiditele a velký šéfík se mi pak s brekem omlouval. Jenže pozdě. Velkého šéfíka propustili, protože se ukázalo, že velký šéfík sice mohutně šéfoval, ale zároveň té problematice vůbec nerozuměl.

I to se stává. Ale co poradit vám? Na práskání do stolu musíte mít dost centimetrů, dost kilo, dost silné sebevědomí, dost silný žaludek a dost silnou pozici. Vám silná pozice, silný žaludek a silné sebevědomí chybí. Spíš bych vám proto poradil změnit oddělení, případně firmu.

"postcd", podle toho, co píšete se nejedná o kritiku nějaké konkrétní činnosti, kde by Vám mělo být poukázáno na nedostatky a také, jak to zlepšit. To, co popisujete, "že se nesnažíte, že je Váš život mizrný a podobně", to už vidím, jako zesměšňování a ponižování, což na Vás působí destruktivně, dalo by se říci, že jde již o šikanování.

Jak se s tím vyrovnat? Musíte si uvědomit, že nejsme všichni stejní, jsme každý jiný. Každý má jinou míru empatie, citu, inteligence, taktnosti, tolerance, jinou schopnost se vyjadřovat. To proto, že každý vyrůstal v jiné rodině a přebírá jako své vzory chování nejbližších a dědí jiné vlastnosti.

Takže jinými slovy, jsou to chudáci, kteří jsou na tom hůř než Vy. Tím, že Vás ponižují, nejsou konkrétní, tím si dodávají nějaké sebevědomí, které jim bylo také pošramoceno zase od jiných.

Někdo si myslí, že jen jeho způsob života je ten nejlepší, nejkvalitnější, nezdravější a není schopen dát prostor druhému, aby si žil podle sebe, aby se projevil, jak je mu přirozené. Samozřejmě, že zlo musí mít mantinely, ale dobro mantinely nepotřebuje. Povzneste se nad to, pokud to jde. Pokud je to v zaměstnání a chová se takto někdo z nadřízených, zřejmě bych zvažovala odchod, protože s narušeným jedincem je těžko vyjít, i když za to třeba nemůže, nebo si své projevy a jejich dopad na druhé neuvědomuje. V každém případě to o takovém člověku něco vypovídá. Pokud je to někdo z Vašich přátel, tak ho nevyhledávejte, pokud to s ním nechcete rozebrat.

Nebojte se, nejste nedostatečný, nemáte mizerný život, nejste hloupý ani nesnaživý. Jste jen jiný, než by chtěl člověk, který Vás ponižuje, ale jistě ne horší. Každý jsme individualita, žijte podle svého svědomí, konejte dobré věci, třeba tím pomůžete zase jiným, kteří už ztratili víru v dobro člověka...

Kritika nikdy není ponižující. Konstruktivní kritika upozorní na nedostatky, případně nabídne i možná řešení. Ale někteří lidé se nedokáží s kritikou vyrovnat → pochopit, k čemu je užitečná a důležitá.

Co s tím? Začít na sobě pracovat → tak, aby kritiky zpočátku ubylo, časem zmizela úplně (až dosáhnete výsledků, kterých je třeba dosáhnout, nebude ke kritice důvod).

[Ponižování je něco jiného než kritika.]

Počítejte s tím, že když zdrhnete, tak stejný problém na Vás bude čekat v nové práci, dokud to v sobě nevyřešíte. To možná znamená buď umět se postavit, vymezit, ozvat, nedovolit, nebo naopak odstranit vl. nedostatky, být pilnější a svědomitější, cokoliv v tomto směru. Vy sám víte nejlépe, kde a co můžete dotáhnout k dokonalosti.

Zdravím, dotyčný bude asi takto vychován a protože nezná nic jiného, neví, že je to špatně a nechápe, že by to mohlo být jinak. Nebo je sám zakomplexovaný a i kdybyste se rozkrájel, tak se mu nezavděčíte, neboť žárlivost a závist, že jste lepší, ho bude užírat, dokud ho úplně nestráví. Říkat Vám, ať si z toho nic neděláte, nechci, protože vím, že to nejde. Pokud není možné dotyčného ignorovat a vyhýbat se mu, zkuste si promluvit s odborníkem. Je-li to rodič, může mu to zkusit vysvětlit, budete-li si to přát. Ale jinak bude "pracovat" pouze s Vámi, abyste se uměl s touto situací vypořádat.