Spolu ale bez sebe

Přestaňte řešit partnera a snažte se zamyslet, proč s tímto člověkem dobrovolně žijete. Co Vám brání vidět realitu? Proč máte tak nízké sebevědomí?

Oba jste nezralí pro vztah - on řeší jen svoje zájmy, je na nich závislý a nehodlá to změnit, Vy jste závislá na něm. Ztrácíte sebeúctu a nejste ani v roli partnerky, spíše služky. On se Vám nevěnuje, nespolupracuje, neprojevuje emoce a lásku, přesto tvrdíte: "Ale kdybych ho měla opustit, to bych asi nezvládla." Pokud nezměníte Vy sebe, nezmění se ani váš život.

Cigárka, tráva...hmm. Mobil, playstation...Takového hňupa bych hnal svinským krokem. Dejte mu nůž na krk, buď aťr se srovná, vyhodí playstation, trávu a nebo mu dejte vale. Máte s ním dítě? Ne? Tak můžete odejít kdykoliv.

Promin, ale příjde mi, že si přítel spíše myslí, že jsi jeho máma a ne přítelkyně. Já bych zkusila třeba někdy nemít navařeno ať si udělá něco sám nebo že si zajdete spolu na večeři. Dala bych mu najevo, že jsem rovnocený partner a né maminka a uklížečka a že taky musí něco dělat. Když nepomáhá s ním mluvit, ukázala bych mu to jinak. Nebo si místo vaření večeře vyjdi s kamarádkami na sklenku.

Když dva spolu chodí, každý si žije svůj život a těší se na rande, na které se natěší, oblékne, naladí, odloží svůj běžný život. A také se nějakým způsobem stylizuje do toho, o kom předpokládá, že ten druhý očekává. Každá schůzka je mimořídnou událostí, kapku mimo opravdový život. Jenže, když se sestěhují, vypadá každý z nich jinak, protože jsou už každý za sebe, bez stylizace. Říká se, že za týden společného bydlení toho druhého poznáš lépe, než za roky randění. A to se stalo tobě. Vidíš, jaký je doopravdy. Uvědom si, že hodně mužů nestojí o služby, kterými si ho chceš získat. Muž nechce kuchařku, služku. Chce milenku a po svém boku ženu, na kterou může být pyšný. Službami a kuchařským uměním získáš starého pána, ale ne mladého mužského. Rada pro tvůj další život: Jakmile si uvědomíš jakoukoliv závislost, která ti u muže vadí, ať ho miluješ sebevíc, utíkej velice rychle a velice daleko. A co nejdříve. Netrať čas tím, že budeš věřit , že ho tvá láska zachrání. Nezachrání, protože je takový, je to rys jeho povahy.

Děvče, narovnej se, usměj se, podívej se na sebe a uvědom si, že tohle nemáš zapotřebí. Chceš něco jiného a tady to nedostaneš. Běž dál a neohlížej se. Nelituj, protože to je zkušenost, která tě obohatí! Hodně štěstí a laskavý osud. babka

Já myslím že slečna ten čas s ním promarněný mít až tak nebude. Odnese si alespon nějaké zkušenosti, i když špatné, ale lepší dokud je ještě mladá a může na něčem stavět a příště si říct..tak tohle už fakt NE!

A s tím vařením a pečováním o partnera..nemyslím si že je to u mladé holky mínus..právě naopak..jen to prostě chce natrefit na kluka, co si toho bude vážit a s radostí ji to oplácet. Ale tohohle předělávat, to určitě ne. A i kdyby se to nakonec povedlo, čemuž nevěřím, trvalo by to dost dlouhou dobu a nakonec by jste mohla ze vztahu odejít trošku jako troska, zničená, vyčerpaná..a to by negativně mohlo poznamenat další budoucí vztahy a to by byla velká škoda.

Dobrý den. Společné bydlení by mělo znamenat opravdu společné - starosti, radosti, komunikace, řešení problémů, tolerance. Podílet by se měli oba dva, domlouvat se, plánovat, hospodařit, dělit se o placení poplatků atd...Pokud vám to neklape již po měsíci, nebude to klapat zřejmě ani v budoucnu. Vy mu poskytujete plný servis, on je bez zájmu. Pokud on toto pokládá za normální, pak si udělejte úsudek o jeho přístupu sama. Abyste nakonec nezůstala ve vztahu, ve kterém opravdu sama na všechno budete. Ať se odstěhuje a stará se o sebe sám. Jste mladá a máte pravdu - užívejte si života! Když společné bydlení, tak spolu, ne vedle sebe. Těžko ho přimějete, aby se snažil, pokud si s ním nepromluvíte naprosto otevřeně o tom, co Vám vadí a činí Vás nespokojenou. Komunikujte s ním a porovnejte si vzájemné priority. Možná, že je dobře, že se objevily problémy ve společném bydlení již tak brzy. Horší by to bylo, kdybyste měli děti...Popřemýšlejte o tom, zda jste si skutečně zvolila vhodného partnera pro život. Na vztahu se musí neustále pracovat, aby vydržel a snaha musí být oboustranná. Je Váš partner ten, na kterého se můžete spolehnout, který je Vám oporou, projevuje Vám podporu, pomáhá Vám, stará se o Vás, tak jako Vy o něho, záleží mu na Vás, má Vás rád, váží si Vás atd..?

Já jsem myslela, že to píše nějaká padesátnice. Takový servis se již u mladých nevidí.

Děvče, ŕychle se odmiluj. Tohle je závislák a lepší to už nebude. Kor, když tam je tráva. Vy mladí, už to berete jako zcela normální, že hulí? Peníze za trávu a cigarety budou ve společném rozpočtu později dost chybět. Nehledě na to, že může nastat psychická nevyrovnanost z důvodu užívání m. drogy.

Kdyby vás měl rád, tak bude s Vámi něco vymýšlet, bude aktivní, budete cestovat, bavit se, užívat si, sportovat atd.

Dva roky je tak akorát, abyste se poznali. Zde to nevyšlo, na sliby bych nedala. V budoucnu bude slibovat pořád a pořád porušovat.

Ten konec příspěvku o tom mládí ...a jak byste to bez něj nedala, ale dala, děvče, tohle je jenom na trápení, žádná skvělá budoucnost...

Váš problém není až zas tak výjimečný. On je velký rozdíl, když si dva píší a občasně se sejdou, nebo když se vidí denně. Váš přítel si zřejmě myslí, že už Vás má jistou a nemá důvod se dál snažit. Na tom už skončila spousta "dálkových" lásek. Hlavně si naivně nemyslete, že ho předěláte. To se ještě nikomu nepodařilo. Když se s ním budete chtít rozejít, bude pravděpodobně říkat, jak strašně Vás miluje, že bez Vás nemůže žít, bude slibovat, že se polepší. Možná že to i krátkodobě splní, ale dřív, nebo později se vše vrátí do starých kolejí. Je, jaký je a takový už zůstane. Pevně se rozhodněte a na svém rozhodnutí trvejte! I když to asi nebude lehké, věřte, že to bude čím dál, tím těšší.

A můj názor, nebo spíš rada? Bič - a pryč! Včera bylo pozdě.

Vy příteli poskytujete plný servis. Má prostě všechno, co VY si myslíte, že ON potřebuje.

Otázka je, jestli ON o to stojí. Jestli není tím Vaším úplným servisem trochu zahlcen. Jestli by místo toho Vašeho neustálého uklízení, vaření, praní, žehlení, a věčného kmitání spíš neocenil raději něco jiného. Věčně starající se manželka není možná to, po čem opravdu touží. Chováte se totiž spíš jako jeho matka, jako matka malého kluka, který potřebuje mít všechno nalinkované. A pokud je normální, s vlastní matkou se asi tulit nebude.

Doporučuji shlédnout film Teorie Tygra. A zamyslet se, jestli to není tak trochu Váš případ. Zejména doporučuji uvědomit si rozdíl ve vztahu dvou mladých manželství Bartoškových dětí (Vilhelnová a Kohák).

Nějak jsem přehlédla, že hulí trávu. Tak to je asi fakt problém.

Přesto bych zkusila nezahrnovat ho přílišnou péči, o kterou možná nestojí.

Kouřil trávu i předtím, než jste se sestěhovali?

ty si šla do společnýho bydlení s huličem trávy no to gratuluju zdá se žes vyhrála roli doživotní opatrovatelky vyhuleného,neschopného individua

a co ted?

A: smíříš se stim

B: nesmíříš se stim a zkusíš to individum změnit - bude to boj a dle mě těžký téměř marný

C: uděláš radikální změnu a najdeš si normálního kluka

jen dotaz? nehulíte tu trávu náhodou spolu?

Pán Vás má na háku. Vy jste ta, která mu uvaří, uklidí, vypere a snese všechno až pod nos. On se jenom válí, hulí, nepomůže. Uvědomte si, že jste jeho služka, tak Vás on vidí.

I když jste ještě mladá, promarnila jste zbytečně už 2 roky života. A Ty Vám nikdo nevrátí.

Kopněte huliče a lempla do zadku a nesnažte se ani vztah napravovat. Protože takovýhle dáreček lepší nikdy nebude.

Buďte ráda, že s ním nemáte děti. Žily by ve smradu z cigaret a marihuany. Takhle se můžete ještě vzpamatovat, jít dál a hledat někoho lepšího. S tímhle nemá život cenu. Jaga.

Jen se divím, že jste ho už neprokoukla za celé 2 roky vztahu, ale až po sestěhování. Ale pořád lepší prokouknout pozdě, než nikdy.

Neznalas ho. Tenkrát v tom byla touha, teď jistota. Tohle, cos nám napsala , napiš jemu, přesně tak. Co Ti na to řekne? To je první věc, vy spolu nekomunikujete. On se má dobře, ale neví, že Tobě je těžko. Nevěř, že bys nezvládla rozchod s takovým chlapem/ spíš klukem/.Začátek by byl těžký, ale pak by se Ti ulevilo. Ale utíkala bys taky vlastně sama před sebou. Hodně chybuješ i Ty .Rozmazluješ ho. Zpohodlněl. On si neumí namazat chleba? Vždyť Ty mu děláš mámu a má u Tebe vše zajištěné.On je ve vztahu, kde si může snad všechno dovolit. Tak bys to měla až do stáří a jestli by byly děti, tak bys dělala všechno do padnutí sama. Teď se začni starat né o něj, ale jen o sebe! Pěkně se vyparádi, zjisti si, kde se co koná a choď sama nebo s kámoškou. Buď hezká a najdi si své koníčky, choď na kulturu, do cvičení, někam plavat, s kámoškama na výlety. On najednou zjistí, že s ním doma je nuda a Tobě je jinde líp... Ale stejně pochybuji, že i když to strhneš na svoji stranu, že časem to sjede do stejných kolejí. To nemáte žádné zájmy, koníčky? Nepíšeš váš věk, tak se těžko radí.

A jestli je jeho koníčkem tráva, tak to bych zvažovala s ním zůstat. K čemu takový chlap?

za prvé se méně snažte dělat mu pomyšlení a za druhé - měsíc je přece jenom dost málo, aby si dva lidé ve společné domácnosti na sebe zvykli. A zvyknout si partneři na všechny své dobré i špatné vlastnosti musí, pokud spolu chtějí žít.

Jenom mi "neštymuje" ta tráva - možná je to dnes normální- ale třeba to svědčí i o určité neserioznosti, či nevyzrálosti. Taky záleží na tom, co od vztahu očekáváte - pokud jenom lásku a zábavu - proč ne? - pokud počítáte se založením rodiny - dala bych si pozor !

Láska na dálku a potom "na blízko" je trošku rizikový podnik. Dnes podstatně rizikovější než dřív. Jo, měsíc společného bydlení je sice málo, ale nulovou toleranci na marihuanu - pokud ji neužívá jako lék (při nevyléčitelné nemoci) - což není jeho případ. Je velká pravděpodobnost, že mu později marjánka stačit nebude... Šla bych od toho a to okamžitě - byť to bude pro vás nejdříve smutné, ale jediná cesta. Určitě je to pro vás zkušenost - nejen ztracený čas, příště budete opatrnější.

Máme také smutnější zkušenost - neteř měla takhle lásku na dálku, takovou "víkendovou". Později to bylo obdobné, ale s tím, že hoch byl ještě manipulátor. A tak ona, jak byla zakoukaná, mu najednou slepě věřila - ať řekl jakou chtěl blbost, jindy rozumná holka byla najednou jak zaslepená... Jak to dopadlo? - neteř skončila v nemocnici díky tomu, že chlapci bezmezně věřila i takové "blbiny" s úpravou jídelníčku (byl bez jakýchkoliv minerálů a pořádných vitamínů) - naštěstí v té nemocnici skončila a s tím skončil i vztah - docela brzo, po 3/4 roce. Byla to tvrdá a i tvrdě vykoupená zkušenost, ale dost ji to poučilo.

Tak třeba vám to vše trochu pomůže.