Pannou v 22 letech

Myslím si, že kdyby dívka navázala opravdu vážný vztah, ten její mládenec by na ni musel být nutně pyšný a vážit si jí.

Za to, že to není žádná lehkomyslná rozhoďnožka, které není zatěžko se poveselit s kdekým. Že opravdu čekala až na toho svého prince. Takových děvčat není mnoho.

Nevidím tady žádný důvod se stydět, nebo se cítit trapně. Je to Vaše přednost, nikoliv nedostatek . Kdyby se podobně chovalo víc mladých lidí, bylo by méně pohlavních nemocí, interrupcí, nechtěných dětí a všeho, co promiskuita s sebou přináší. Jaga.

Myslím, že je do toho každému prdlajs. Není na tom nic divného ani špatného. Kdybych se to dozvěděl já, měl bych radost.

Podle mne je mnohem lepší panna třeba v 25 letech, než dívka, která do 16/17 let "stihla X partnerů". A nemá smysl ptát se na názory cizích lidí, záležet bude jenom na těch dvou.

Vzal bych věc na vědomí. A kdyby došlo na lásku, pak bych se s ní s chutí pomiloval.

Chápu, proč mají mladé holky mindráky, že měly málo partnerů nebo jsou dlouho panny. Protože média nám servírují životopisy kdysi slavných hereček. Nezapomenou do něj napsat kolik měla milenců nebo milenek a kdo to byl. A že jich bylo plno. Jako kdyby to bylo nejdůležitější v jejím životě a právě to jí udělalo slavnou. Nic si z toho nedělejte a moc to nerozhlašujte po okolí. Je to Vaše soukromá věc. Trapné to není. Hlavně se nesnažte o panenství přijít za každou cenu, abyste nelitovala. Až to bude z lásky, to bude ono.

Taky bych s tím neměl sebemenší problém. Řekl bych si, že holt asi nenašla nikoho, s kým by chtěla onu činnost provozovat. Ono to neuteče.

Jenom na základě jediné informace, zda je slečna panna nebo ne, se nedá usuzovat nic konkrétního, protože ty důvody můžou být opravdu různé. Třeba já jsem byla dost dlouho panna proto, že jsem byla naivní princezna, která si myslela, že potká nějakého prince na bílém koni, který se zrovna do ní zamiluje, bude se jí sám inciativně dvořit, sám ji iniciativně požádá o ruku, odvede si ji na svůj zámek, tam se s ní po svatbě nějak romanticky pomiluje, budou mít spoustu dětí a budou spolu šťastně žít až do smrti... Prostě typická naivní blbka odkojená na pohádkách, románech a béčkových romantických filmech. Až časem mi došlo, že je realita je úplně jiná a že žádný princ na bílém koni na mě nikde nečeká, ba že vlastně ani neexistuje a že průměrný chlap vždycky v nějakém tom ohledu více či méně stojí za howno. Reakce ze strany muže na mé panenství pak byla taková, že mi to panenství stejně ani nevěřil.

Každeopádně jestli máš ze svého panenství mindrák, tak to asi moc v pořádku není a trapné je ne to panenství, ale skutečnost, že se tím tolik zaobíráš a řešíš, co si o tvé neposkvrněnosti myslí ostatní. Kdybys totiž byla v pohodě, tak to řešit nebudeš. Takže vlastně ano, je to trapné, když se na to ptáš.

Záleží na holce, ale pokud by byla normální, tak bych si řekl, že má k tomu nějaký důvod. V mém připadě bych byl radši. Přijde mi to víc romantické než s holkou, která jich měla více.

Taky bych v tom nehledal nic špatného, myslím že je i hezčí, když je to z lásky a ne jen z pocitu, abych o to přišel.. Btw my jsme se s přítelkyní milovali poprvé já v 25 a ona v 27, a od té doby uběhly 4 roky a myslím, že nás to ještě víc sblížilo

Barbie je ještě v 58 pořád pannou a přestože je na ní navíc všechno umělý, tak je prý pořád celkem in...

Ve 22 je to v pořádku, jsem ten případ a nic mi neuteklo. Cify, vůbec to neřešte, vše je jak má být, není to trapné, ani trochu se tím netrapte,

Nic trapného v tom nevidím. Prostě nemusí být příležitost k sexu, nebo je špatná povaha a člověk se stydí navazovat vztahy apod. Ale jak říkám, nevidím v tom nic trapného. Mě by to docela potěšilo Navíc když některé holky mají v 16 letech vagínu projetou jak lodní příkop, tak to taky o něčem svědčí... takže buď v pohodě a až na to vlítneš, tak tvůj partner bude třeba rád, že je první.

Já jsem byla pannou do 21 let. Prostě jsem čekala na někoho z koho si fakt sednu na zadek. Respektive z koho si lehnu na znak . Bylo to měsíc po jednadvacátých narozkách. Byl to o 10 let starší policajt, kterýho když jsem viděla v zásahové uniformě, tak mi došlo co to je po někom sexuálně toužit. Když jsem mu řekla jak se věci mají, tak mi nechtěl věřit, že v mých letech je něco takovýho možný, ale vím, že byl pyšnej na to, že to byl zrovna on.

Takže na vašem místě bych se trapně necítila ani nestyděla. Možná je to i tom v čem jste byla vychována. Mě matka vedla k sebevědomí a k tomu, že se přece "nezahodím s kde kým" .

Nejsem tedy muž, ale nemyslím si, že je na tom něco trapného, ke všemu v dnešní době si myslím, že dnešní děvčata lezou klukům do postele až moc brzy, alespoň mi to z jejich chování tak připadá. Ale né všechny jsou stejné. Já osobně bych se za to nestyděla.