Kdy sepsat závěť?

Pak je závěť zbytečná, jediný dědic ze zákona je manželka

tak na to ale nemusí sepisovat závěť, co se týká majetku.

Pokud jde o samotnou závěť, tedy jen odkázání majetku, a je-li opravdu jediným zákoným dědicem manželka a nikdo jiný (a nemáte výhrady proti tomu, aby po vás vše zdědila), tak ta závěť skutečně až tak důležitá zřejmě není.

To, o čem píše kolega nade mnou, není věc závěti, ale představy o posledním rozloučení. To ano, bude velmi užitečné to někam sepsat, aby o tom vaše manželka věděla a případně to s ní probrat rovnou osobně (a i tak zaznamenat, aby se na nic nezapomnělo). Jiná otázka pak je ale ta, jak to ve skutečnosti vaši pozůstalí udělají. Ano, pokud to nesepíšete, budete to mít zřejmě možná tak, jak jste si to nepřál. Ale i když to sepíšete, tak to někdy pozůstalí udělají úplně jinak a vám "na truc". Takové případy znám bohužel taky.

Pochopitelně se tu vychází z předpokladu, že rodiče tazatele již nežijí a další osoby také nejsou.

Nic takového nepíše. Mladý bezdětný, proč by měl být bez rodičů.

Vždyť to není pravda. Nejsou li děti (ani nebyly) dědí polovinu manželka (čtvrtina SJM)) a zbytek rodiče zemřelého, případně další osoby.

Chtělo by to změnit značku bulváru!

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Část třetí: Absolutní majetková práva

Hlava III: Dědické právo

Díl 4: Zákonná posloupnost...

...

§ 1636 Druhá třída dědiců

(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

(2) Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

Více viz: http://business.center.cz/bus…cansky-zakonik/cast3h3d4.aspx

Snad to adnim kvůli vloženému odkazu nesmaže. Nevím jak jinak dokázat, kdo z diskutujících výše má pravdu.

mp: Bejvávalo... Dneska je všechno jinak.

Se zákonem (viz odkaz na Nový občanský zákoník, § 1636 - výše) můžete dost těžko diskutovat. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat...

mp. Domnívám se, že se pleteš.

1. skupina: děti, manžel (nebo registrovaný partner). Každý dědí rovným dílem. Když nedědí některé dítě dědictví přechází stejným dílem na jeho děti a další potomky.

2. skupina: když nedědí potomci, dědí manžel nebo partner, rodiče nebo osoby žijící s zemřelým nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti. Manžel nebo partner dědí nejméně polovinu dědictví, jinak se dědí rovným dílem.

3. skupina: sourozenci a ti, kteří se zemřelým žili před jeho úmrtím déle než jeden rok. Když nedědí sourozenci, rovným dílem dědí jejich děti.

4. skupina: prarodiče a jejich potomci (tedy strýcové, tety), rovným dílem.

Zdroj: http://www.penize.cz/spotrebitel/240413-dnes-neumirej!-jak-se-bude-dedit-od-roku-2014

Manželka patří do 1. třídy dědiců, takže i když nebude sepsána závěť, připadne jí celý předmět dědictví. Nemusí se s nikým dělit, ani s rodiči zemřelého. Kdo zde tvrdí něco jiného, nemá pravdu.

Zapomeň na to. Do první skupiny patří společně s dětmi, nebo jejich dětmi atd. Pokud děti nejsou, tak patří do druhé skupiny, kde nabude stejný díl jako kdyby dědilo jen jedno dítě. Kdyby vždy patřila do první skupiny, tak by nemusela být ve skupině druhé.

Takže hochu kážeš bludy. Výklad práva je jiný.

Teď jsem to asi hodinu studoval na internetu. A vyšlo mně z toho, že mají asi pravdu ti, kteří tvrdí, že pokud nejsou děti, tak se opravdu musí manžel(ka) zemřelého dělit s jeho rodiči (i když má alespoň nárok na minimálně polovinu majetku). Tak to mě hlava nebere. Příklad - rodiče mně štvou odstěhuju se přes půl republiky, ožením se (vdám se). Vybudujeme nějaký majetek. Pak bohužel zemřu. A oni to pak mají dědit i mí rodiče, kteří na vytvoření mého majetku neměli ale pražádnou zásluhu? To absolutně nedává logiku.

MP. Vezmi to z druhé strany. Dva mladí se vezmou. Jednomu rodiče nijak nepomáhají a ani on se nijak moc nesnaží. Druhý maká, rodiče dají dost velké finance. Tak je správné, že se jim aspoň něco vrátí.

Asi tak : člověk by si neměl myslet, že je nesmrtelný. Ošetřit takovou situaci je otázkou několika hodin - myslím tím sepsání závěti.

To máte svatou pravdu. Závěť řeší 95 % problémů, které mohou vyvstat po smrti zůstavitele. Já se držím zásady, že nikdy už "o nás bez nás" (parafráze na Mnichov 38). Třeba naše nevlastní babička chtěla před svým odchodem přepsat svůj byt na mou matku (cca 3 mega). Potencionální dědic by ale byl i můj bratranec. Moje rozhodnutí bylo - ano. Ale trval jsem na tom, ať nás teda svolá (jako rodinu), sdělí své rozhodnutí všem a pak už se třeba může jít i k notáři. Na to ale babička neměla odvahu a já při jiném řešení zase žaludek (někde pokoutně sepisovat závěť vlastně proti mému bratranci, i když by si to zasloužil - nikdy se o ní nestaral). Takže moje obecná rada zní: pokud máte nějaký majetek, a záleží Vám na tom, co se s ním po Vašem skonu bude dít, jediná možnost je sepsat závěť u notáře. Pokud Vám ještě taky záleží na dobrých rodinných vztazích, svolejte si všechny zůčastněné a seznamte je se svým rozhodnutím. Zabráníte tak všem dalším dohadům.

mp

Jen pro úplnost informace bych připomněl, ýe manželka není nepominutelný dědic. To je fakt, který v tomto pžípadě nebude hrýt ýádnou roli, hrál by roli jen v případě, kdyby zůstavitel napsal závěť, ve které by manželku opominul (neplést si s vyděděním),

Takže například kdyby se objevila falešná závěť, měla by manželka problémy.