Chci žádat o radu. Jsem dívka v teenagerském věku, hodně stydlivá a nesmělá. Když se dostanu do znamé společnosti, jsem ráda v ní, ráda se bavím, ale jakmile se dostanu mezi cizí lidi, něco ve mě cukne a nehnu s sebou, nevím co mám říkat, připadám si trapná, zčervenám a mlčím. Bohužel jsem nedávno musela čelit neznámé společšnosti, taneční. Nemám stálého tanečníka, vždycky když ke mě někdo přijde pozdraví, ale jako by už vicítil moji povahu. Při tancích se koukáme jinam, poté si poděkujem a odejdem. Ale jakmile přijdou k ostatním děvčatům, ty si z nich začnou hned utahovat, chlapcům se to líbí baví se, smějou, kluci si z nich taky utahují, laškují, mě je líto, že to neumím, ale prostě to nejde a já se neumím přetvařovat, když mi to k srdci nejde. Jednou jsem tančila s někým, jednou mě pozdravil, ale já se pak už styděla a tak jsme se už nezdravili, docela mě to mrzí, ale byla jsem moc stydlivá na to pípnout. Odradilo mě to zravení, když jsem také někoh pozdravila a on neodpověděl a šel dál, i když na mě koukal a věděl, že ho zdravím. Prostě nevím, co s tím, někdy na to nemyslím, někdy zase jo a je mi to líto. S tím stejným clapcem dívky dokážou něco, že jsou za sekundu nejlepšími přáteli a já nedokážu ani pozdravit?
2x
Dobrý den. Napsala jste, že jste zrovna v teenanegerském věku. To vysvětluje vše. Až vám bude o 30 let více, už se stydět nebudete. Nejspíše. Vyrostete z toho, naberete zkušenosti. Beru to ze své vlastní zkušenosti, jako mladé děvče jsem byla stydlivá, promluvit jsem sice uměla, ale zakoktala jsem se... no a dnes? Měla byste mě vidět, když hovořím s pouličním prodejcem pojištění, levnější energie apod. přes plot... vlastní dítě se mě bálo, jak jsem byla ostrá, abych se jich zbavila. Jojo. Takže moje rada - čas vše vyléčí. A neberte se tak moc vážně a příliš to neprožívejte. Tak jste nesmělá, no a co?
1x
Vidíš, já se tak styděla v tvém věku, že jsem do tanečních ani nechodila. A ochudila jsem se o to. Máma mě v tom ani nepodporovala. Říkala, "to je k ničemu". Přitom většinou mámy chtějí a podporují to, aby jejich dospívající děti do tanečních chodily. A tak to má asi být. Vrátit se ten čas bohužel nedá. Zážitky nemám, což mě mrzí. Jsi dobrá, že tam vůbec chodíš. Časem se otrkáš a bude to dobrý. Choď mezi lidi. S kamarádkou tam chodíš nebo sama? Třeba si tam najdeš přátele.
0x
Je to úplně normální. Mě je třeba 21 a pořád jsem se toho nezbavil. Mezi vlastními jsem hovorný, rád vtipkuju, ale pak mám problém s tím, když někoho neznám. Nevím, co říct. Bojím se vypustit z pusy nějaký vtip, abych to náhodou nepřehnal. Každý je nějaký. Pokud ti to ale vadí, tak by jsi se tomu měla postavit. Pokud ten kluk bude rozumný, tak mu klidně řekni, jak se cítíš, že se stydíš, ale ráda by jsi se s ním seznámila a určitě to pochopí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.