Soužití matky a dcery a partnera

Dobrý den. U paní, má-li 75 let, se může již projevovat stáří v podobě začínající zapomětlivosti (demence), vztahovačnosti apod.., a proto se stará paní chová tak, jak se chová. Pokud tomu rozumím, tak společně bydlí půl roku a už si lezou na nervy. No vidíte a paní Jaga, zde na poradně, se o svoji dementní tchýni stará už tolik let. Ve vašem dotazu se jedná o vlastní matku, tak bude záležet na dceři, jak se k tomu postaví. Jestli se o svoji maminku ve stáří postará se vším, co k tomu patří. Anebo ji odloží do domova důchodců, aby se tedy konečně vyspala do té práce, no. Případně, aby jí její partner neutekl, že. To ten dům je tak malý, že se navzájem ruší puštěnou televizí? Anebo dcera počítala, že matčin důchod bude celý její? Kdo do toho vidí? Ani vy určitě ne. No k té možné demenci - velmi dobrý je nejen na stáří pohyb. Jak je stará paní pohyblivá? Baví ji práce na zahrádce, nebo jen tak sedí a nic nedělá? Nebo jste se spíše ptal na to, jak starou paní co nejrychleji vylifrovat do domova důchodců? A ano, bohužel staří lidé umějí být vrtošiví. Někdy za to ani nemohou, to když už jim mysl zastře zapomnětlivost. Stáří je takové, s tím měla dcera bohužel počítat.

Vše je jen o vzájemné toleranci, vstřícnosti a komunikaci. Je pravda, že do toho nikdo z nás nevidí, ale pokud se matka postarala o dceru, pomáhala ji v životě, podporovala ji i finančně, je nyní na řadě dcera, aby se o ni postarala a zaopatřila jí. Je to její povinnost a pokud je máma soběstačná, proč jí strkat do domova důchodců? Jen proto, že už má svá léta, své vrtochy atd.? Každý zestárne a kdo ví jak se bude chovat on sám...Takže já bych hledala způsob jak zajistit mámě spokojené stáří a snažila se jí ho spíše zpříjemnit, než znepříjemnit. Jistě to jde nějak vyřešit, aby si členové rodiny nepřekáželi a měli i své soukromí. Péče o rodiče by měla být samozřejmostí pro děti. Tím spíše by se dcera a přítel měli snažit, když mámě bydlení sami nabídli. Takže museli být přesvědčeni o tom, že je to nejlepší řešení pro všechny a že to zvládnou. Pokud má dcera ale již nyní problém s tím, že jí máma nepřispívá na stravu, pak lze asi těžko očekávat, že se o ni jednou nezištně bude starat se vším všudy. A v tom případě máma asi ví proč si šetří na horší časy..Vždy je potřeba dívat se na to z obou stran, to je alespoň můj názor.

Nevyhovují mi lidé, kteří neuznávají jiné názory, jen své vlastní. Horší je, že tak postupují u vlastního dítěte. Jsem také seniorka, ale toto bych si nikdy nedovolila. Soužití s takovou ženou nemá smysl. Ona své dítě okrádá a tyranizuje ji i jejího partnera. Stáří je v jejím případě jen výmluva. Děti se mají starat o rodiče, ale ne o parazity.

Nepíšete, jestli Vám dala maminka peníze za byt, který prodala. POkud ano, bylo by neetické chtít po ní peníze za jídlo. Na druhou stranu, když bych to vzala na sebe, tak moje maminka by mi určitě přispívala. A v 70 letech do domova důchodců se mi zdá i brzo. Pokud je soběstačná, radši bych volila garsonku nebo existují domy seniorů, kde si můžou sami vařit a starat se o sebe.

Bydlela jsem se svou babičkou v bytě od jejích 80 do 92 let. Úplně sama už být nemohla. Na nervy to někdy bývalo, ale spíš běžné spory související i s věkovým rozdílem, babička na mě někdy " žalovala" po telefonu mým rodičům a to vedlo občas k hádkám v rodině . Taky soukromí mi chybělo.

Hlasitý provoz televize jsme vyřešily pořízením bezdrátových sluchátek k televizi. Babička hůře slyšela. Nasluchadlo přišlo na řadu až v posledních letech a nenaučila se s ním moc dobře zacházet.

Demence jsem se obávala, když babička mívala některé dny záchvaty, kdy se mě stále dokola po pár vteřinách ptala na tutéž věc stále dokola, nevěděla kde je, kolik je hodin, přinejhorším ani kdo jsem já. Měla jsem hrůzu odejít do práce. Jiné dny byla v pohodě. Nakonec se ukázalo, že má těžší formu perniciozní anémie, a vyřešilo se díkybohu tím, že jsem jí dávala pravidelně injekce. Zmatené stavy po čase skoro úplně přešly.

"lada1", možná oba čekali, že stará paní zavře oči a zdědí peníze za její byt. Když jim stará paní vadí, jistě se nerozhodli žít s ní pod jednou střechou z upřímné lásky a stará paní také ne, zřejmě čekala ze spolužití nějaké výhody. Tyto problémy s sebou přinesla tato situace, na kterou nebyla ani jedna strana připravena. Žít pod jednou střechou s vzájemným respektem a úctou není jednoduché a lidé na to nebývají zvyklí, proto vidím, jako řešení změnit pokoje, aby se vzájemně nerušili, nebo znovu bydlet každý zvlášť, stará paní v bytě, v bytovce, kde bude mít své soukromí a mladý pár také své soukromí a vzájemně se navštěvovat a ke staré paní docházet a pomáhat ji s tím, co nezvládne. Ale zbavit se jí do DD se mně zdá vážně nevhodné, to bych neudělala.

tady to bude těžký

bud se pokusit domluvit na nákých pravidlech a vzájemě se respektovat nebo matce přestavět a odizolovat pokoj tak aby nebylo nic slyšet,nebo pokut to vůbec lze jí v baráku udělat vlastní pokoj s vlastním vchodem

pokud by veškerá domluva selhala a to beru jako krajní řešení tak sehnat mamce místo v domově důchodců

co se týče peněz na bydlení a stravu tady nevim já osobně bych po rodičích nic nechtěl neb vim jak mi v životě pomohli a kdykoli je třeba tak se na ně můžu spolehnout a dokud bych věděl že to finančně zvládnu tak bych se styděl si říct byt o jedinou korunu

Nic není tak jednoznačné, jak se někomu může zdát. I staří lidé jsou různí a je s nimi různé soužití. Já se starala o svou tchýni než zemřela a byla to utrápená, moc nemocná, trpělivá, vstřícná, dobračka, která nechtěla být na obtíž. Nedovedu si představit, jeké bude jednou soužití s mou vl. matkou, pokud se budu o ni muset postarat. To je úplně jiný typ člověka, neustále si stěžuje, vynucuje si pozornost, pořád se lituje a vůbec není skromná. To bude peklo. Pak jsou taky staří lidé, kteří se nechají opečovávat, peníze po nich ti, co o ně pečují , ze slušnosti nechtějí a oni ty peníze dávají těm, co se o ně nepostarají. To pak naštve ty, kteří se jich vzdali a o osobu pečují. A tak bych mohla pokračovat, co člověk, to originál. Za lehké považuji, když si lidé sednou a člověk, o kterého pečujete projeví alespoň trochu vděku, vidíte, že nechce obtěžovat, ale tu pomoc potřebuje, ne že si ji vynucuje. Pokud paní jim nic většího nedala, např dům, byt, tak by jim měla přispívat na domácnost, má svůj důchod. Pokud budou jednou dostávat příspěvek od státu na péči, tak taky bude náležet jim a ne jí. To zažili naši známí, že od maminky , o kterou pečovali, jezdili za ní 2x týdně, syn s ní pak každý 2. týden bydlel (střídali se s bratrem), ženy vařily, praly, jezdily babku koupat, uklízely, tak jim nedala ani korunu, ještě si museli platit benzín, co projeli. Pak dostala příspěvek na péči a zase jim nedala ani korunu. Všechny peníze cpala 3. rodině a vnučce, kteří jí s ničím nepomohli. Nadělalo to hodně mrzutostí a na sociálce jim řekli, že to jsou peníze pro ně a ne pro babku, pro toho kdo pečuje. A jsou to peníze zasloužené. Co poradit, kromě toho, co už výše zaznělo? Snad jen to, že sami musí vědět, co od matky dostali, kolik má důchod a podle toho se zařídit. Pokud pouze jednoho z nich vychovala a žádný velký dar nedala, pak bere důchod a sama se musí taky stravovat. Pokud stravu zabezpečují oni a ona odmítá přispívat, i když na to má, tak ať jí pohrozí Domovem důchodců, tam jí seberou celý důchod a dostane jen 1000 Kč kapesné.