Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer všem,
Ráda bych znala názor někoho dalšího.
Jedná se o to, že máme s manželem poslední dobou dost velké spory.Vlastně jsme léta žili v celkem spokojeném manželství, zvrat nastal až v okamžiku kdy jsem si kvůli zaměstnání musela udělat řidičák. V prvních dnech to bylo vyčítání návštěv v pátek po práci s dětmi k babičkám. Prý by mu nevadilo,že jsem tam jela kdybych mu o tom včas řekla a on jel semnou. Nakonec mi ale řekl, že auto je jen na ježdění do práce, na nákupy a k lékaři. Mám li jet s dětmi k doktorovi téměř vždycky si udělá volno v práci abych s nimi nejela já sama. Dnes jsem s malou musela do nemocnice na vyšetření, přijel z práce, v 6 hodin ráno po 18ti hodinový šichtě v práci a že pojede semnou jestli mi to nevadí. Říkám a kdy se vyspíš, když odpoledne zase jedeš, že prý o víkendu a tím to haslo. Byl nerudný, nevyspalý a tak jsem mu pak už říkala, že příště jedu sama aby se mohl doma vyspat, že to nebudu poslouchat. Odpovědí mi bylo jedině autobusem auto ti nepůjčím. Když namítnu že si teda koupím nějaké malé auto na to moje ježdění tak hned prodává to jeho a když mám na provoz auta budu platit půlku nájemnýho a ostatních výdajů a to je zvědavej jak to udělám. Asi to je pro vás prkotina ale mě se to doma omílá už půl roku, a nevím jak dlouho se to dá vydržet. Paradoxem je že jsem si řidičák dělala na jeho popud aby mě nemusel všude vozit, ale vesměs mám auto jen na ježdění do 5 km vzdálené práce.Což mi ještě dá se říct trpí, nicméně jsem dostala lepší pracovní nabídku tu jsem ale musela odmítnout protože mi auto na dojíždění o 15 km dál než teď nepůjčí. On si totiž myslel, že se budu věnovat dětem a rodině a ne že budu kariéristka. Od zabezpečení rodiny je tady on. Přitom doba kdy by děti byli ve školce by se neměnila.Jsem už z toho zoufalá, dochází mi argumenty a protože se poslední dobou kupí jedna věc za druhou a potencionálním řešením vzniká hádka, přemýšlím a za to se stydím o rozvodu. Nemůžu si pomoct, ale pokud vidím všechno objektivně, protože si toho všimli i jeho i moje rodiče, stal se z něj manipulátor a ze mě se stává hysterka, protože tohle je jen zlomek "prkotin" který mě v poslední době dost ubíjí.Co mě ale štve pak snad ještě víc je to, že rozpory který jsou mezi námi vnáší mezi děti. 7 leté dceři vtlouká do hlavy to, jak maminka nemá ráda tatínka, jak nechce aby s námi někam jezdil a další nesmysli....
Tyhle manželské problémy byste měli řešit s třetí, nezávislou osobou /poradnou/. Ale tak, aby se mohly vyjádřit obě strany, v tomto případě Vy na jedné a manžel na druhé. Nikdy není chyba jenom na jedné straně, a problémy mohou být hlubší a zcela jiného původu, než půjčování, či nepůjčování auta.
Dotaz je napsán jednostranně, aby manžel vycházel negativně. Frodo, měla byste řešit zachování manželství a ne hned přemýšlet o rozvodu. Komunikujte, řešte, vytvářejte možné varianty. Manželství je o spolupráci, dělbě práce. Možná na ten Váš přechod do zaměstnání nebyl manžel připraven. Pro oba bude muset být nyní nastaven jiný režim. Manžel má nerovnoměrně rozloženou pracovní dobu /velká zátěž na psychiku/, takže plánování ve Vaší rodině bude muset být na velmi dobré úrovni. Plánujte, ale i pište si vše potřebné dopředu, co kdy, kdo a jak, aby nevznikaly hluchá místa. U manžela rozhozený biorytmus není nic zdravého a jak se to projevuje vlastně vidíte i sama. Buďte Vy ten stmelující prvek, manžel měl pocit, že mu utíkáte, přesvědčte ho svojí pozorností, že jste naopak rodina a budete stále držet pohromadě. Stavíte se na zadní, jeden jak druhý, a nikdo nic nezíská. Ubližujete svým dětem.
Manžel se bál o Vás a děti, jste čerstvá držitelka ŘP a nejste ještě vyježděná. Tohle asi udělalo také hodně. Dejte si spolu jízdy, nechte si od něj i poradit různé vychytávky. Později bude rád, když za něj odřídíte náročnou cestu a on bude moci na sedadle spolujezdce odpočívat.
Proč je problém v 5ti a 15ti km? Jak jste jezdili k rodičům dříve? Nejede tam autobus, vlak?
Doplnila jste výškou Vašeho platu. Staráte se o děti, domácnost, vaříte, pečete, perete, žehlíte, učíte se s dětmi, poskytujete servis manželovi, i tato práce je vyjádřením nějaké hodnoty. Takže když toto všechno proberete, tak jistě najdete nějaký kompromis. Pokud budete jezdit autem, tak můžete udělat větší nákup. Otázka je, jestli když se ten velký nákup dělá ve dvou, jestli to není veselejší. Mě osobně se to tedy líbí víc, než když vidím uhoněné, utrápené ženy, s nacpanými vozíky, někdy i táhnoucí dítě posazené ve vozíku, potom vše nakládají a odvezou domů, aby opět vše vyložily a uklidily. Není lepší být ženou, která se spolehne na muže, být trochu jemná a ne snažit, že všechno zvládnu jen já sama? To jenom k zamyšlení pro ostatní, emancipované ženy.
Omlouvám se, jenom reaguji na Vaši první větu ,,pb,, k tomu nakupování. Je jistě možné, že plno chlapů nesnáší nákupy. Bavíme se teď o potravinách. Ale jsou muži, kteří rádi papají a vaří. A ti do obchodů chodí v pohodě. Nejde všechno a všechny házet do jednoho pytle.p Hodně chlapů si raději sedne s lahváčem ke sportovnímu utkání, zatímco žena jezdí s vozíkem po supermarketu, ale zrovna tak to pivo i TV sportovní přenosy někteří chlapi nemusí. Každý si musí vyhovět a domluvit se, nebo alespoň vystřídat.
Prosím Vás, všude je něco. Máte chvíli řidičák, tak se bojí, abyste někde nenabourala, obzvláště je letos zima dlouhá a může to zavinit i někdo druhý. Mimo to, dělá takových hodin, nedivte se, že je podrážděný, potřebuje se vyspat. Tak to vydržte, než bude lepší počasí, až si ověří, že už jste v řízení jistější. Víte, kdo má mokrý řidičák, už si myslí, že je mistr světa.
Nechápu, jak k vůli takové blbosti přemýšlíte o rozvodu? Copak to je důvod zničit rodinu a dětem vzít tátu? To nemyslíte vážně, že ne? Až spolu budete 50 let, tak se ještě všemu zasmějete. Prostě každý vztah se vyvíjí, mění se rodinné situace, začala jste opět chodit do práce a všechny ty změny se musí zaběhnout. Já žádný důvod k rozvodu nevidím, spíš to vidím, jako pitomost. Jednoduše a prostě, chlap se potřebuje vyspat a pak s ním bude třeba řeč, všechno pod sluncem má svůj čas. Nedělejte, že jde o život, nejde o nic. Až budete umět líp jezdit a muž nabere síly a odpočinek, tak bude zase jiná domluva. Takže to shrnu, vemte rozum do hrsti, emoce stranou. Jste tu jeden pro druhého, v dobrém i ve zlém, tak to vydržte...
Obvykle s Vámi souhlasím, ale v tomto přépadě ne. Ano, všude je něco. V každém manželství jsou hádky a neshody, to je normální, ale dle toho, co popisuje paní je její manžel dost velký žárlivec a ženu se snaží za každou cenu držet doma pod zámkem, notabene příčí se mu, že by mohla i víc vydělávat. Bohužel pokud s tím nebudou něco dělat, tak se stav bude pouze zhoršovat. Paní to deptá už teď, co bude za 10 let? Myslím, že až jim bude 50, tak se tomu jen těžkou zasmějou, nýbrž budou dávno od sebe nebo v blázinci. Pokud paní píše pravdu, tak podle indícijí v tom pozoruji pěkný průšvih do budoucna. Ale mohu se i mýlit.
Teď jste mně pobavila. Jak by se měl změnit? K obrazu Vašemu? Přece víte, koho jste si brala, přece se charakter člověka nemění, jako korouhvička ve větru. Zřejmě jste měla tenkrát růžové brýle, ale každý jsme nějaký. Možná jste se změnila Vy, co já vím, slyšíme jen jednu stranu, možná je to jinak. Já to vidím, jako prkotinu, protože je to uražená Vaše ješitnost, zřejmně si myslíte, že již jste dobrý řidič, ale právě ta nezdravá jistota vypovídá, že ještě "řidič" nejste. "froda", vzpamutujte se, rozvod k vůli řidičáku, kvůli řízení? Přece to nejsou důvody, proč rozbít rodinu. Dopřejte muži odpočinek, bez něj nejezděte a dejte všemu čas. Ono jezdit ve stresu a v hádkách moc na jízdě nepřidá a ohrožujete tak sebe i ostatní řidiče, fakt, dejte si říct...
,,,to vydržte,,... také nevím, nevím, to nejde, pán si bude dovolovat víc a víc. Nechat muže vyspat určitě, ještě mu dát pořádně najíst a mluvit, komunikovat, nesnížit se k hulvátství, neoplácet - na hrubý pytel, hrubá záplata.
Spíš mu naznačit, že za tu policii byste zasloužila omluvu. Takhle se spory neřeší. Pokud se opravdu takhle chová, tak si na Vás vybíjí nějaký vztek, frustraci. On se vytáčí sám. Chtělo by to změnit Vaši komunikaci. Jedete ve stále stejných kolejích a pořád se výpady zvyšují? Tak odhaduji. Měla byste se poučit, jak s ním jednat. Ale to by chtělo, abyste se opravdu nejprve sama objednala k nějakému psychologu, jak s manželem jednat, kde je chyba. To Vám pomůže vystudovaný odborník.
Máte doma žárlivého magora, pardón. Nechápu chlapy, kteří pokud ženská začne třeba vydělávat víc než on, začnou hysterčit. Kdyby moje manželka vydělávala víc než já, tak budu radostí bez sebe, že se nám bude lépe dařit. Buď s vašim chlapem zajděte do manželské poradny a prostě mu dejte nůž na krk. Buď ať se srovná nebo jdete od něj.
Několikrát jsem si přečetla vše co jste napsala a i odpovědi od rádců.
Z toho co jste napsala mám pocit, že se o vás sice manžel bojí, ale hraničí to hodně s majetnictvím. To majetnictví se neprojevuje jen vůči vám, ale jeho autu, jeho financí, jeho dětí...
Ze své vlastní zkušenosti a bohužel i zkušenosti mých kamarádek, známých a kolegyň si i myslím, že pokud vás napadla myšlenka rozvodu, že už vás tato myšlenka nepřejde.
Neznám vašeho manžela, takže nevím jak moc dokážete být vůči němu otevřená a co vše si můžete nebo chcete dovolit.U nás doma to bylo tak, že jsem se napřed snažila říci co se mi nelíbí. Bohužel manžel svoje chování nezměnil. Naopak. Takže jsem mu v další fázi řekla, že pokud se něco nezmění, tak už s ním nechci být. Nebudu zde popisovat co se dělo u nás doma, co mě vedlo ke všem rozhodnutím, ale výsledek byl ten, že jsme se nakonec rozvedli.
Zde na poradně jsem se také ptala na názory ostatních. Napsala jsem vše popravdě jak to u nás bylo a sto lidí sto názorů. Dozvěděla jsem se, že jsem potvora, která nedokáže manželovi pomoci, ale i to, že na mém místě by tento vztah vzdali hned bez zbytečných řečí.
S odstupem mnoha měsíců si říkám, že jsem byla hloupá, že jsem se snažila vztah zachraňovat. Trvalo mi docela dlouho než jsem zbavila výčitek, že jsem něco udělala špatně, že by se choval možná jinak. Prožila jsem plno bezesných nocí plných pláče a sebeobviňování se. V den rozvodu jsem se položila úplně. Tento týden to byli 4 měsíce co jsme rozvedení a já mohu s klidným svědomím říci, že jsem opět v pohodě. Je fakt, že mi asi bude dlouho trvat než si někoho pustím do života, ale věřím, že jednou příjde čas kdy to půjde.
Hodně mi pomohla i rada vzít si papír a napsat na něj všechny klady a zápory jak manžela, tak i našeho manželství. Těch mínusů, tam bylo fakt více.
Držím vám palce ať už se rozhodnete jakkoli. Jen to neprodlužujte. Akorát vás to bude deptat.
A ještě něco na závěr. Kamarádka se rozváděla před 3 lety. Manžel chtěl děti a ona taky. Skončilo to tak, že každý má ve své péči jedno. Domluvili se, že děti nesmí v žádném případě pocítit to, že oni už se nemají rádi. Tráví spolu společně vánoce, narozeniny dětí, dovolené. Obě děti jsou ve všední dny buď u něj nebo u ní. Za celou tu dobu nebyly nikdy rozdělení. No a oni dva spolu nakonec taky našli společnou řeč i když už mají jiné partnery. Naštěstí bydlí 5 minut od sebe.
Doufám, že pokud u vás dojde na nejhorší, že aspoň co se týká dětí najdete rozumná řešení.
"7 leté dceři vtlouká do hlavy to, jak maminka nemá ráda tatínka, jak nechce aby s námi někam jezdil a další nesmysly..."
Tak tohle by pro mě byl velký problém. A vlastně si vůbec nedokážu představit žít s typem chlapa, který chce mít za ženu nesamostatnou chudinku. A co to vůbec je, že vám nebude půjčovat auto? Jste snad rodina, tak je to rodinné auto a může ho v rodině využívat kdokoli, ne? Pro mě naprosto příšerný model rodiny, který bych nesnesla. Ale musíte si přiznat, že je to vaše chyba, koho jste si vybrala, toho máte. Nikdo se najednou nezmění o 100%. Musel takový být už než jste se vzali.
Možnosti máte v zásadě dvě. Nechodit nikam bez manžela a přestat řídit a vrátit se tam, kde jste byli. Nebo mu to natvrdo říct a snažit se to řešit, ale počítat s tím, že to dost pravděpodobně skončí rozchodem, stěhováním, snížením vaší životní úrovně a ošklivou bitkou o děti (tipla bych, že podle toho, co o manželovi říkáte, nebude váhat si přes ně vylévat vztek, že od něj odcházíte, bude vás před nimi pomlouvat a navádět je proti vám a v podstatě jim zničí dětství).
Vždycky, když někde čtu, že jsem si manžela neměla brát když je takový, tak z toho je mi zle. Myslíte, že kdyby všichni ti manipulátoři, despoti, necitové ukázali před svatbou pravou tvář, že by je někdo chtěl? Takových žen by bylo málo. Ale to je před svatbou velká láska a pak obrat o stoosmdesát stupňů. Já jsem to zažila dvakrát a potřetí se to nestane. Mám z mužů hrůzu. Nemyslím, že jsou všichni špatní to vůbec ne, ale už bych takový nápor na nervy neunesla.
jsme spolu 12 let, s čistym svědomím můžu říct, že nebyl takový. měl občas sem tam nějaký ten výbuch vzteku ale opravdu až ve chvíli kdy jsem si udělala řidičák tak má problém s tím, že někam jedu sama, bůhví kdo tam na mě čeká. a ve chvíli kdy mi došlo že má spočítaný kilometry si právě říkám s kým to žiju. začínám ho vidět jako psychopata a začínám se bát. ze všeho nejvíc mám ale strach, že příjdu o starší dceru, tu si omotal tak, že by chtěla bydlet po rozvodu s ním. jsem ráda, že to nevidím jenom já,mamka mě od rozvodu odrazuje.Protože co mi s ním přece chybí a i když vidí i to, že k nim teď přijedu jednou za dva měsíce a to bydlí ve vzdálenosti 15 km a ví o zákazech používání jeho auta tak mi říká, že může být hůř. Já už ale za ten půl rok jsem s psychikou úplně v čudu. Auto je jeho nabil ho před manželstvím, v tomhle pro něj rodina nic neznamená, bohužel. To samý byt, on je ten kdo ho platí a mohla bych pokračovat. Já do rodinné kasy přispívám jen třetinou co on
Z vašeho psaní mi vyplývá, že jste manželovi o svých úvahách o rozvodu zatím neřekla. Je docela možné, že mu vůbec nedochází, jak hodně vám tento stav nevyhovuje, jak se tím trápíte a jak vás jeho chování ničí. Třeba to všechno podceňuje a myslí si, že se nechová nijak zvlášť špatně, jen vy to špatně nesete. Udělejte si čas, kdy budete mít pocit, že je nějaké rozmluvě přístupný, a proberte to s ním. Určitě jste to udělala již mnohokrát, ale tentokrát mu jednoznačně a nekompromisně řekněte, že uvažujete o rozvodu, a pokud vás nebude respektovat a své jednání nepřehodnotí, budete se muset zařídit tak, jak sice nechcete, ale nedává vám jinou šanci. Ať vám sám zkusí říct, jakých ústupků ve svém chování k vám je schopen a co už nedokáže. Ať vám vysvětlí, co mu na vašem jednání vadí a čím si ho vysvětluje. Třeba se něčeho doberete a společně se posunete k nějakému kompromisu, který bude pro vás oba přijatelný.
Takhle podobně se choval můj již zemřelý manžel. Jeho způsoby, to je snaha ovládat partnerku, mít pocit, že on může všechno a žena musí být podřízená. Všechno ještě podtrhuje nezákonnost jeho jednání. Půjčovat auto nemůže, když polovina patří Vám. A ten výkřik že Vás obviní na policii, že jste mu auto ukradla, to už je naprostá fantasmagorie. Tím by mne nevystrašil, porotože to je blbost. Horší je co provádí dětem. Jakou obranu zvolit proti tomu všemu? Asi bych se obrátila na organizaci, která má týrání v popisu práce. Tam už Vás můžou nasměrovat, nebo se Vás ujmout sami. Je třeba Vaši situaci řešit co nejdříve, situace je vážná.
Dobrý den. Odpovězte si na otázky - máte ho ráda? Chcete s ním být? Chcete v manželství setrvat? Zachovat dětem rodinu? Jste soběstačná? Chcete vést svůj život bez muže a dohadů? Dokázala byste se postarat o sebe i o děti, kdybyste se s mužem rozešli? Atd..Pokud zjistíte, že Vás manželství už jen obtěžuje, pak to řešte..Nezapomínejte ale na to, že děti mají právo na oba rodiče..A ty rozhodně nepochopí proč je zle mezi mámou a tátou k vůli autu a kdo kam jezdí atd..Zvažte to, zda jsou ve vašem manželství skutečně problémy které by se nedaly řešit..
To chce fakt sednout a říct si vše v klidu. I to, že už Vás napadl i rozvod. Možná je tu nějaký zástupný problém. Co bych ihned řešila je zatahování dětí do Vašich sporů. To je hnus, podpásovka. A čím jezdí on do práce, když teď jste s autem v práci vy? Poraďte se s psychologem, co má dobré reference.
Dobrý den, no nemáte to jednoduché. Těžko radit. K zamyšlení posílám odkaz na článek o psychopatech, který jsem právě četla. Asi Vám to nepomůže, ale třeba něco napoví.
Z vlastní zkušenosti...můj manžel je cholerik a bylo to čím dál horší a horší, já jsem mírná povaha, ale jednoho dne to přeteklo a já se vzpamatovala. Řekla jsem jasně, jestli se mnou bude takto jednat, odejdu. Od té doby se hodně polepšil a stále se to zlepšuje. Na cholerika se nesmí křičet, to je pak výsledek horší než lepší, ale rázně ukázat, kam až smí zajít.Jenomže děti byly tenkrát již velké a samostatné, takže v tom byla moje situace lepší.
Já si myslím,že je to pěknej žárlivec a chce vás mít za každou cenu pod kontrolou,on se nebojí,že by jste auto někde bouchla,ale aby jste s ním asi nejezdila někam za milencem! Já bych to řešila koupí malého autíčka a ať si říká co chce,když by se mu to nebude líbit,jeho problém.Když bude vyvádět hodně,tak bych se mu znínila i rozvodu.Práci jste měla vzít tu lepší,ikdyž je o 15 km dále.Nejste jeho majetek,rozhodujte se sama a nenechejte si NIC zakazovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.