Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, jak se zvyšuje sebevědomí? Děkuji.
Přemýšlela jsem a zjistila jsem, že vlastně nevidím pořádný důvod k tomu, proč mám takové pocity a tak malé sebevědomí. Rodinu mám v pohodě, kamarády jsem si našla skvělé, ve škole je taky všechno v pohodě...Nedokážu si vysvětlit co mi chybí...možná že se spojily všechny maličkosti dohromady. A už jsem na sobě vypozorovala, že když je mi něják hůř, tak se začnu ještě víc shazovat a myslet negativně. A je to horší a horší, možná ej normální mít v tomhle věku takové stavy, ale už jsem zažila tolik špatných nálad kvůli různým blbostem, ale aby to bylo až takhle moc ještě nikdy. Vždy jsem byla tak hrozně vysmátá, ale teď nemám vůbec chuŤ se smát. A taky o sobě vím to, že jsem radši, dkyž se mi lidi svěřují a já ej vyslechnu a pomůžu jim, než opačně...A možná i to je jeden z problémů.
Já si myslím, že tvá otázka je nesmírně obtížná. Na ni snad ani nelze dobře odpovědět. Sebevědomí je složeno z několika slov. Vědomí si sebe. Jak vnímáš ty sama sebe nebo kdokoliv z nás, nic nepomůže, že nás někdo chválí nebo povzbuzuje. Ve svých vlastních očích stále se sebou nejsme spokojeni. Někteří to říkáme nahlas a někteří sebevědomí vymění za aroganci, za divadlo pro lidi. Ale sami v sobě nejsou spokojeni. A svým dokazováním své dokonalosti, většinou srážením lidí okolo, ubližují. Je potřeba si to uvědomit a nedovolit, aby nám zakomplexovaný jedinec, který se tváří jako king, ubližoval.
Bylo je a bude to tak stále. Někde jsem četla, že některý kmen indiánů provozuje čas od času rituál, kdy mladý bojovník vyleze na vyvýšeninu a řve do světa, co umí, v čem je dobrý.
Měla by sis ale uvědomit, že dokonalý nemůžeme být nikdo. Některé vlastnosti mnoho lidí obdivuje, ale mnoho lidí totéž, zatracuje. Nikdo se všem nezavděčíme. Jediná možnost, jak z toho ven, by mohlo být to, že si uvědomíme, co od života chceme a co pro to musíme udělat. Měli bychom si stanovit blízké cíle a udělat všechno pro to, abychom svá předsevzetí splnili. A tak postupovat. Asi určitě se mýlím a všechno je úplně jinak, ale mám pocit, že toto by mohla být cesta. A cesta může být cíl.
Určitě si nemysli, že se všichni mají skvěle. Kupa lidí se nemá tak, jak se tváří.
Každý má starosti a problémy, ale to už je život.
Také pochvala nepřichází na přání a někdy i nikdy. Je to závislé na lidech, které tě obklopují.
Znal jsem ale rodinu, kde se stále objímali, děkovali si za každou maličkost a já se tam teda necítil nejlépe, i když nejakou tu pochvalu mám také rád.
Na to jsou dobří přátelé a ani ti to nemusí říci do očí. Jde o to, jak se k tvé osobě staví.
Nemáš nějaké takové lidi kolem sebe? Ve škole, rodině nebo známými?
Svěřovat se komukoliv není dobrý nápad. V tvém věku se to může obrátit proti tobě, posměváčci to dokáží překroutit a ještě zhoršit.
Mysli na to, že jseš jedinec, jako každý jiný a nikdo není víc nebo míň než ty, Jak to říkaj v marazíku: Před nikým se nepovyšuj, ale taky se před nikým nepoňižuj.
A život není závod, kde záleží, kam až doběhneš. Ale je důležité, jak ten život žiješ.
A ty jsi na začátku života, tak si užívej mládí a kašli na nějaké blbce kolem, kteří nevidí, co máš uvnitř.
Děkuji. Jsem v prvním ročníku a vůbec si nemůžu stěžovat na moje spolužáky, už jsem si k několika lidem vybudovala nějaké pouto. Ale s tím, že není dobré se jen tak někomu svěřovat máte pravdu. Ještě včera jsem se to pokoušela říct kamarádovi, který mi byl hrozně blízký, a vysmál se mi ještě dřív, než jsem skoro vůbec něco řekla. Nedokázal to brát vážně. Vím, že holky v mém věku řeší hrozné kraviny nebo říkají nahlas, jak moc nejsou pěkné jen proto, aby jim to všichni vyvraceli a ony měly lichotky a zvýšili si ego. A to já zapotřebí nemám, prostě se jen chci zbavit toho hnusného pocity, kdybych věděla jak, tak už to dávno udělám. Mám chvilky, kdy začnu přemýšlet nad tím, komu bych se svěřila, už to skoro udělám, ale pak si na vše vzpomenu, na to, že by je to určitě nezajímalo nebo by mě poslali doháje stejně tak, jako ten kamarád a tak se znova rozmyslím a neudělám to. Budu doufat, že se to brzy zlepší a užívat si začnu, přece jen..všechno tak strašně rychle utíká..
svěřovat se klukovi spolužákovi není to nejlepší. my kluci jsme s dospíváním pozadu za holkama, tak předpokládám, že by jsi lepší reakci měla u spolužačky nebo od někoho staršího. třeba jak ti to nabízí v odpovědi "mimonka" , to by mohl být dobrý začátek, pokud je to tedy upřímné a pravdivé, co píše. Původně jsem ti chtěl nabídnou taky volbu, aby jsi hledala spřízněnou pomoc na netu, ale z mnoha důvodů jsem ti pak spíše radil na fyzický kontakt s lidmi, protože tam by se mělo spíše poznat, jestli je ten kontakt solidní ( je lepší se při diskuzi dívat někomu do očí, než si jen číst písmenka na monitoru)
tak se měj fajn a bradu vzhůru
Zdravím. Začněte dělat věci kterých se bojíte. Říkejte si, že co Vás nezabije to Vás posílí. Z každého neúspěchu se člověk zároveň i v něčem poučí. Mějte ráda sama sebe a važte si sama sebe. Chce to myslet pozitivně a být nad věcí, když se něco nepovede, svět se nezhroutí. Je to hlavně o tom myšlení..
Ve Vašem případě tedy zvažte i odbornou pomoc psychologa.
Úspěchem. Začněte malými krůčky, můžete si dávat různé úkoly, o kterých jste si doposud myslela, že na ně nestačíte → splněním každého z nich (každým krůčkem) sebevědomí trochu povyroste.
Mít ráda sebe sama je základ. Pak mne napadá, když si koupíš knížku Jóga prstů, tam jsou i pozice prstů na zvýšení sebevědomí. Možná je to malá pomoc, ale člověk nějak začít musí, tř. i takovouto drobností. Začít na sobě pracovat.
Znám člověka, kterému velmi pomohlo při ztrátě sebevědomí cvičení Thai-či. Již to, že jsi sem napsala poukazuje na to, že jsi odhodlána se sebou něco dělat. Pokračuj v tom, zjištuj si i nadále, jsou i jiné možnosti, které by ti pomohly, ale v první řadě to musí být tvá práce sama na sobě. Přeji ti, aby se ti to podařilo, nic není ztraceno.
když tak to moderátore smaž ale doporučuji tyto dvě knihy:
Úspěšná sebemanipulace
Debordelizace hlavy
Kdysi jsem si je přečetl a velice se mi líbily. Myslím že pro člověka jako vy, jsou dobrým materiálem aby si uvědomil jak je dokonalý a co vše dobré co dokáže přehlíží.
Pak už to jde samo když je chuť.
Ale určitě nejste nula, jen to musíte v sobě objevit. Každý člověk je originál a na to nezapomínejte. Tak ten poklad co ve vás dřímá objevte a rozveďte.
Ať se daří
U tomana máte 1+1 pokud mohu dát tip. Já vím porušení asi pravidel.
Záleží na tom kolik ti je let. Takhle nemám šajnu co ti mám vlastně napsat. Ale doporučuju vyhnout se negativnímu myšlení a negativním myšlenkám hlavně ze strany okolí. Nenech se manipulovat k ničemu zlému a jdi za tím čemu sama věříš.
Aha, šestnác let, tak to máš dost času na to růst. Mohu doporučit snaž se hodně učit a zdokonalovat se kdykoliv budeš mít příležitost. Až budeš dospělá a třeba budeš nezaměstnaná zkoušek různé rekvalifikační kurzy a pořád se zdokonaluj, třeba i dalším studiem. Bude se to hodit a to ti rozšíří sebevědomí až zjistíš co všechno vlastně umíš. Třeba to nebude hned, ale za 10-20 let.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.