Sebevědomí

Od: Datum: 12.02.17 20:35 odpovědí: 5 změna: 13.02.17 08:15

Dobrý den, zdá se mi, že každým dnem, mám menší a menší sebevědomí. Přestávám mít čím dál víc ráda sama sebe a nemám náladu na nic a nic se mi dělat nechce. Jsem dost unavená a nejradši bych prospala několik dnů v kuse. Beru si hrozně k srdci vše co mi lidé řeknou...jedna osoba z rodiny mi řekla, že vypadám, že jsme přibrala a to mi opravdu nepomáhá. Ještě k tomu mě trápí myšlenky na kluka...vlastně ani jiné myšlenky než na něj a na to jak jsem hrozná nemám. Dál se mi zdá, že moje přátelé ze základky pomalu ztrácím a nebo si najdou přítele/přítelkyni a už na sebe nemáme tolik času. Nikomu z mých kamarádů jsem to neřekla, protože mám strach, že by je to nezajímalo nebo by stejně nevěděli, jak mi pomoct, což chápu..
Moc nevím co s těmito pocity dělat a tak bych byla ráda za nějaké rady od vás..


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 12.02.17 20:43
avatar

Jenom k té druhé polovině dotazu.

Tak to bývá, že se po škole většina známých a přátel rozprchne do světa. Další studium, zaměstnání, nové vztahy, manželství, rodina. Tak to bývá skoro u všech z nás. Vy opět nové přátele najdete, seznámíte se.

A ti staří se opět po pár desetiletích, na stará kolena objeví a vrátí se. Nejen ve skutečnosti, ale i ve vzpomínkách. To je koloběh života, máme to tak nastavené všichni.

I v rodině se tak děje. Rodiče nás vychovají, my vylétneme z hnízda, máme svůj život, vychováváme svoje potomky. A ke stáru se my vracíme ke svým starým rodičům, ke svým kořenům. A jsme trošku jiní, chápeme pocity našich rodičů.

Pokud máme to štěstí, a ještě nám nějaký rodič zůstal.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: 101
Datum: 12.02.17 21:00

Ano, je mi jasné že je to normální, našla jsem si na střední skvělé lidi a jsem za ně moc ráda, ale mrzí mě, že i ti nejbližší "staří" kamarádi se vzdalují.

Od: dam®
Datum: 12.02.17 21:00

Celkem pochopitelná situace - debilní únor, málo slunka, zima, z toho vyplývá vlastní "neradost", zjednodušeně, nedobité baterky v těle, ani panák nepomůže, jen procházky, výběr přátel, možná svařák s těma, kdy se nebude bát mluvit. Jak začne svítit, a to se těšíme všichni, bude příjemněji.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: 101
Datum: 12.02.17 21:47

Děkuji za názor.

Datum: 13.02.17 08:15
avatar

Existují psychoterapeuté, kteří se tím zabývají a umí to řešit.

(A není na tom nic špatného, s pohmožděnými vazy v koleni taky půjdeš za odborníkem a ne na poradnu nebo pokecat s kamarádkou :) )

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

Návody Poradny
Poslední otázky Poradny společnost
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2017 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.