Dobrý den,
mám veiký problém, který řeším cca už půl roku. Bydlím s partnerem a jeho dcerou v mém bytě. Dcerka je v jeho péči, má ještě syna(střídavá péče a je to někdy těžké...). Dceři je 12 a synovi 8. Všechno bylo v pořádku, bydlení klapalo jak mělo..na nějaké hádky mezi dětmi, připomínání úkolů atd...to je asi všude...Jenomže ted nastal problém, dcera začíná hodně žárlit, už bylo pár výstupů, kdy řekla partnerovi, že jsem ho změnila, že už s ní tolik není, ..přitom ona mě má moc ráda, je na mně věčně nalepená..chodí se pomazlit. Ale jak vidí, že tatka senou leží u tv...volá ho..pojd si za mnou lehnout tati, raději ležíš s ní a za mnou nikdy nedojdeš, bylo by vám beze mě líp.atd... Už jsme jí to několikrát vysvětlili, ale nepomáhá to. Přítel je podle mě moc hodný a chce být s dětmi hodně kamarád..a podle mě to nemůže tak fungovat. Včera jsem zase slyšela...tati pojd si za mnou lehnout...Dokonce nám vyčítá i to, že spolu spíme..chce po příteli, aby s ní někdy spal a mně se to nelíbí. Vůbec nevím co mám dělat...vadí mi to, trápí mě to...nechci celý život poslouchat citové vydírání a to, že jsem někoho změnila, někomu beru tátu..atd...Jinak přítel se dětem věnuje..malou vozí na sporty, chodí na bazén, squash...povídá si s nimi... Připadám si hrozně a často ted brečím... Už jsem je i jednou chtěla vystěhovat...(mají svůj byt )To se semnou celý den malá nebavila, nevěděli jsme proč...pak bečela, jak jsem tatku změnila..ale to řekla jen jemu...Přece na mě nebude dítě žárlit a tak se chovat...jednou jsem partnerka a musí mě respektovat. Myslím si, že by se měl přítel za mě víc postavit..řekla jsem mu to, ale nějak by chtěl mít dobře na obou stranách - připadá mi to tak. Už začínám přemýšlet nad tím, že by bylo lepší, aby šli bydlet zase jen spolu, když jí tolik vadím. Nechci , aby mi to jednou v životě vyčetla..a nechci ji trápit.Nejhorší je, že to ničí vztah mezi ní a mnou, přítelem a vůbec naší rodinou...kterou se nažíme vytvořit. Snažím se, ale už mi docházejí síly...
Poradíte mi?
5x
Je třeba si uvědomit, že dcera přítele rozvodem patrně trpěla a značně ji to znejistilo. Při hovoru o tom, jaké pocity v ní rozvod a vaše soužití vyvolává, byste patrně zjistila, že ve fantazii tohoto dítěte vznikají neobyčejně kruté představy. Žárlivost nemá smysl potlačovat, protože pak by zůstala stejně v mysli a našla si cestu ven jinak. Je tedy dobře, že jste o ní mluvili.
Kdo však trpí ještě více, to jste vy. Vás to znejisťuje v tom, jestli vás má přítel rád, vy jste přijala hru dcery a soupeříte o jeho lásku a dceru nepřijímáte teď jako dítě, ale jako soka. Nečekejte, že můžete změnit okolí, ale zmeňte sebe, to je nejjistější cesta ke spokojenosti.
Čekat na to, že se tohle dítě změní mávnutím proutku nebo že můžete říci nebo udělat něco, co bleskově změní situaci, to je nereálné.
Můžete udělat to, že se s partnerem sice dohodnete na určitých pravidlech, kdy on bude respektovat vaše potřeby a určíte jasnou hranici, kde začíná vaše soukromí a vysvětlíte tyto hranice společně citlivě i dceři, budete podporovat a chválit chování, které se vám u ní líbí a chodit za ní do pokojíku v době, kdy se chová správně, nečekat, až ona se přijde pomazlit, ale zajít za ní i sama.
Ovšem dítě je dítě a nechat ho citově strádat v době, kdy se trápí, to je problém pro každého rodiče a pokud by měl otec dojem, že se o samotě hodně trápí, jistě bude reagovat. I pro vás by to byl problém, když by se jednalo o dítě vaše.
Představte si, že tatínka do postele na čtení bude tahat váš potomek a že to tak bude, o tom nepochybujte. Děti se dožadují tvrdošíjně přítomnosti rodičů, když usínají a nejeden z nás četl do bezvědomí pohádky a dítě ho odmítalo pustit a neusínalo a neusínalo. Být rodič znamená, že právě potlačíme do jisté míry naše přání a potřeby a díváme se na svět očima dítěte, rodičovskou nesobeckou láskou. Kdo citově nedospěl a je nejistý, má s tím problém a ač rozumem ví, že by měl, přesto mu to nedá a preferuje svoje zájmy a potřeby.
Láska, pochopení, trpělivost a hlavně vaše sebejistota, abyste tomu nepřikládala větší důvod, než to má, je řešením. Pokud se o lásku partnera dělit nechcete, pak zbývá si najít jedině partnera bez závazků, protože děti pro něj vždy budou na prvním místě a tak je to taky správné. Správná je rovněž koalice mezi rodiči a mezi dětmi. Není zdravá koalice rodič + některé dítě proti druhému rodiči. Je tedy zapotřebí jednota toho, co vysíláte k dítěti vy dva dospělí, aby si nehledalo dítě mezírky a když nepořídí s jedním, nešlo za druhým.
Setkání dítěte se žárlivostí je velká zkušenost, zkouška, kterou musí projít. Překonání této etapy totiž určí veškeré další vztahy k ostatním. Pokud tuto etapou zdolá člověk v dětství špatně nebo jí neprojde vůbec, žárlivost ho může doprovázet a obtěžovat po celý život. V dospělosti se může dokonce projevit ve formě jakéhosi celkového odmítání druhých a to se někdy objeví i v banálním každodenním kontaktu. Takový žárlivý člověk například místo toho, aby poslouchal, co ten druhý říká, dotyčného přeruší, ujme se slova a všechno si vztáhne na sebe ("Ano, jako já?"), protože skrze ostatní vždycky vidí sebe. A z toho důvodu si myslí, že všechno ví. Někteří lidé tedy "vědí", hovoří a píšou místo svého dítěte, partnera... Odtud tedy pramení jejich výrazný sklon k moralizování a osočování - způsob, jakým druhým vyčítají, že existují. Žárlivý člověk nic neslyší, nic nevidí z toho, co přichází od těch druhých, jeho nepřátel, a omezuje svůj život pouze na to, co si představuje on sám. Tu se vychloubá, a utvrzuje se tak ve své výbojnosti; tu ze sebe udělá nepochopenou a zavrhovanou oběť. Stručně řečeno, je vždycky sám, v izolaci.
Chtějí-li rodiče své potomky tohoto trápení ušetřit, je zapotřebí před žárlivostí neuhýbat a nechat děti, aby ji mohly bez jakéhokoliv dramatizování nebo morálního odsuzování vyjádřit. A pokud tento pocit přetrvává, je to proto, že dítě potřebuje čas. Nelze se tedy hned domnívat, že jeho situace je už beznadějná!
Moc bych si přála, abyste vy osobně tuhle náročnou situaci zvládla, nejen kvůli dětem, kterým byste chyběla, protože za půl roku si jistě zvykly, ale i kvůli vám samotné, neboť tohle je těžká zkouška sebejistoty a nesobeckosti a pokud v ní uspějete, i vy sama duchovně neobyčejně vyrostete a pomůže vám to zvládat i jiné situace. Pokud potřebujete pomoc a oporu, najděte si terapeuta, kt. se zabývá tzv. rodinnou terapií a zkuste řešit situaci s nimi. Nebojte, rozhodně vás neodsoudí a nebudou moralizovat. I kdyby vám to nevyšlo, budete mít pak pocit, že jste neutekla z bitvy bez boje a udělala jste pro řešení maximum.
2x
tady je problem v tatinkovi ne v te divence!
ona vidi ze s nim muze manipulovat tak taky tak cini. nema ani z jednoho z vas respekt.
tim ze se otec snazi divence nejak citove neublizit ji vlastne ublizuje cim dal vic a ona bude mit v budoucnu k vuli tomuto problem i ve svych vztazich.
otec musi zmenit postoj a ona se musi s tim naucit zit.
podobnou sitaci jsem si prosla taky akorat trvala asi jenom tyden DIKY BOHU.
pritel videl ze by to nebylo dobre ani pro me ani pro dceru a tak dceri vysvetlil jak se veci maji a ta to samozreme 2 roky tezko nesla ale vekem se ji to v hlave ocividne srovnalo a ted je vsechno v uplnem poradku.
me to pripada proste jako zkouska KDO Z KOHO...
je to normalni ale odtoho je tu rodic aby dite usmernil...
vsechno zalezi na rodicich.
2x
Těžko se v tom případě radí. I když jste nám své problémy celkem podrobně popsala, přesto si myslím, že tady bude každá rada drahá. Snad jenom můžeme říct svůj názor a to skutečné rozhodnutí bude jenom na Vás. Hodně zvažte, zda budete i nadále bydlet společně a nebo třeba na určitý čas své společné bydlení ukončíte. A to by se měl především rozhodnout Váš přítel. Zde nějaké kličkování může být jenom na škodu Vašeho vztahu. Buď chce s Vámi bydlet při určitých pravidlech a nebo budete každý bydlet ve svém bytě a třeba trávit společné víkendy. Oba si musí tohle uvědomit a ujasnit, co vlastně chtějí. Pro Vás je to prekérní situace. Holčina je ve věku blížící se pubertě a chce ve vztahu hrát prim. Vy chcete samozřejmě přítele pro sebe a to ona je už ve věku, kdy by to měla chápat. A ona to podle mého záměrně kazí. Nechce si to ovšem rozházet u tatínka a tak podle mého názoru tak trochu předstírá i "lásku" k Vám. Teď jsem možná trochu krutá, ale mám z toho skutečně takový pocit. Možná by stálo zato i si promluvit s bývalou manželkou, jestli by nebylo řešením i změna v péči o děcka. Také by se mohlo třeba stát, že budete v nové rodině fungovat jako hospodyně a to asi zrovna nechcete. Je jasné, že jste o závazku svého přítele věděla. Ale takto jste si to asi nepředstavovala, že? Já bych asi na čas ze vztahu vycouvala a nechala to jenom na víkendové společné chvíle. A uvidíte, zda si bude chybět a získáte předsvědčení - ale všichni - že chcete spolu být.
doplněno 10.11.09 16:56:I když byl asi rozvod celkem slušný - stejně to je veliký zásah do dětských dušiček. Ale stejně to musí mít svá pravidla a nemělo by v tom hrát roli nějaké citové vydírání.
Děkuji moc za názory, ještě jsem opomněla napsat, že teď čekáme miminko... Takže o to je t ještě složitější. Měla bych být v klidu a zatím ...vždyť víte a čtete... Miminko by mělo mít klid a pohodu..a ne pláč a stres maminky... Přítel je už z toho také hodně nešťastný..ale pořád nechápe, že nemůže vychovávat děti tak, jako by to byly jeho kamarádi...prostě chce být s nimi kamarád...a s tím já nesouhlasím... děti potřebují mantinely..hranice...přece my je v životě učíme co je dobré a co zlé..slušnosti, lásce, atd...milujeme je, a to, že je člověk někdy přísný v tom nic nemění... Mám strach co bude, až se miminko narodí...
byt s detma kamarad je v poradku ale ANI KAMARADUM NEDOVOLITE VSE nebo jo?
holt kdyz dite vidi ze si urcite veci muze dovolit tak to je fuk jestli jste s nima kamarad nebo je sekyrujete 
nasilim se nicemu deti nenauci .. sama jste to napsala ..: "děti potřebují mantinely..hranice...přece my je v životě učíme co je dobré a co zlé..slušnosti, lásce, atd...milujeme je, a to, že je člověk někdy přísný v tom nic nemění.."
tudiz muze s nima byt kamarad ale i kamaradi vedi co si muzou a co nemuzou dovolit
jeste bych vam poradila jednu vec ktera je opravdu velmi snadna ale ne kazdy si to uvedomuje...
jedna se o to vnimat svoje pocity! co mate na srdci? jaky pocit nebo nutkani mate? co vam rika vnitro? poslouchejte svoje vnitrni pocity a ZAPOMENTE NA to CO VAM RADI HLAVA! pac hlava vsechno analyzuje a vetsinou situaci vyhodnoti spatne a prijdete na to kdyz uz je moc pozde!
takze VY musite poslouchat svoje nitro ktere vam a vsem lide radi nejlepe! V NITRU najdete tu nejspravnejsi odpoved I KDYZ SE TO NEKDY na zacatku muze zdat jako nehezka odpoved . verte mi ze VNITRO VAM NIKDY NELZE.
budte k sobe uprima a zacnete se vnimat a poslouchat sama sebe a ja vam garantuju ze se ve vsem vzdy rozhodnete spravne!
nejhorsi mozna situace nastava kdyz clovek citi ze neco neni dobre a pres vsechny ty ALARMUJICI POCITY jedna tak jak se mu to vubec nelibi ... to je proste proto ze odstrkujeme svoje vnitro a ridime se pouze hlavou ktera veci nevidi do hloubky!
SEDNETE SI V KLIDKU NEKAM DO POKOJE ABY VAS NIKDO NERUSIL a v tichosti se ponorte do sveho nitra poslechnete si co vam rika! POSLOUCHEJTE A DOSTANETE TU nejlepsi odpoved NA TO CO A JAK MATE UDELAT )
HODNE STESTI
A to může být ten pravý důvod ke změně chování dcery. To asi bude žárlivost zaměřená na očekávané miminko. Tady bude ten strach, že se dostane v zájmu na druhé pořadí. Možná by pomohlo ji více zapojit do příprav na mimčo, mluvit s ní, jak Vám pomůže se o něj starat, vozit kočárek apod. Jděte s ní vybrat nějaké maličkosti. Na tohle holčiny v jejím věku dost slyší. A uvidíte, jestli se to změní. Prostě nehovořit tolik jenom o očekávání miminka, ale o tom, jak se spolu o něj budete starat - aby se cítila v tomto směru důležitá. Je to holt diplomacie, jinak to u těchto manželství nejde. Já jsem to také prožila, ale už s většími dětmi (mou dcerou i dětmi přítele) a nedopadlo to dobře. Ale v tomto případě to bylo asi správné rozhodnutí. Tak hodně štěstí i trpělivosti. Nevím, jestli by ve Vašem případě bylo dobré si udělat oddělené bydlení. Tady bych asi spoléhala na přítele, že skutečně nastolí určité mantinely, jinak by to asi nešlo. A Vy myslete hlavně na sebe a zkuste se kvůli mimču nad tyto problémy trochu povznést. 
děkuji všem za názory- dcerku zapojujeme do příprav na miminko..dokonce hladí, poslouchá...ptá se jestli kopkala, byla hodná...i tak byli otázky typu...jestli ji budeme mít pořád rádi, tatka jestli bude mít pořád čas i na ni, jestli budou sportovat dále, jestli ji nebudeme chtít dát pryč...to vše už jsme dávno vysvětlili a byl klid..proto mě ted zaráží nástup žárlení na moji osobu..dokonce ted byla uražená, že jedu s přítelem na jeden den služebně do Ostravy...normálně jak se to ráno dozvěděla..ztichla..přestala v autě mluvit a při loučení před školou byla protivná a odsekávala..lítostivá...pak si připadám opravdu nic moc 
...Přitom navečer jsme se vrátili a pak šli nakupovat...jí boty a bundu..a to byla samá sranda...prostě normální...přilepená na nás oba... Pak se v tom vyznejte...Ale ve mně už je ten strach kdy čekám další ránu a hlídám se co řeknu, udělám...abych si zase něco neposlechla...
na me to pusobi jako byste se ji bala ... jinak nevidim duvot proc proste nereknete co co chcete rict a nechovate se tak jak se chcete chovat? vzdyt spolecny zivot s nekym nema byt VEZENI! proc si lide toto nechteji uvedomit? proc se dobrovolne takto mucite?
ona ma nad vama moc a to se ji ocividne libi ..
pokud se vam neco nelibi reknete to . jinak se to proste nevyresi! jednejte s ni jako s dospelou osobou a ne jako s blbeckem deti to poznaji a vyuzivaji toho velmi uspesne.
me je jasne ze se veci snadneji rikaji nez delaji ale to je proste fakt ze pokud vite co chcete a neco se vam nelibi tak to muzete zmenit jenom vy sama . pokud cekate ze to udela nekdo za vas tak se nacekate a nikdy to nebude tak jak by ste si prala!
hodne stesti a pevne nervy. a nedelejte ze sebe zbytecne obet uz hlavne proto ze se k vuli tomu citite hrozne!
Ahoj Pavlo, takže máš dojem, že za vše můžu já? Že ty problémy a její výpady žárlivosti..že za to můžu já? Já se hodně snažím a řeknu Ti, že je to hodně težké a starat se a snažit se přiblížit přítelovým dětem není nic jednoduchého. Mají poraněné dušičky..nejsem zas až takový tvrdák jak to třeba vyzní...právě proto řeším, zda bynebylo lepší pro dcerku být s tatínkem sama..abych jí teda v životě neubližovala..aby se necítila, že jsem jí tatínka změnila k horšímu. Jsem silná osobnost, samostatná...ona je přece jen malé dítě... Prostě složité... Včera si zase řekla, at s ní tatínek spí...tak šel...I když jsme už tento problém probírali několikrát... Mám pocit, že už nechci jít dál...
Ahoj motýlku, nemám dojem, že za vše můžeš Ty. Ale jsi dospělá a máš víc rozumu a zkušeností oproti dítěti. Já jsem máma od dvou dospělých dětí a také mně někdy zaskočí jejich jednání. Taky jsem se zde jednou svěřila. A věř, že rodič, ten dospělý, zkušenější má být ten příkladný a zapřít se. Budeš pro děti jakýsi vzor, který budou napodobovat. Měla jsem nevlastní babičku, ale až dnes vidím, že to byl poklad a chtěla bych být taky taková. Určitě to bylo pro mou babičku těžké, jako pro tebe, jde o nevlastní děti. Zkus je mít jako vlastní, je to těžké. Moje babička byla silná osobnost, ale používala rozum a cit. Vím, co my jsme dělali za neplechu u babičky, zkoušeli jsme co vydrží, ne pro radost, ale jako asi všechny děti. Když zemřela, brečela jsem, jako želva, když mi zemřela máma, tak to bylo jiné. Je to můj příběh, můj názor. Udělej, jak to cítíš sama, myslím na tebe. Pavla
A TO JE PRESNE TO CO JA TU FURT PISU .. mate pocit ze uz nechcete jit dal ...
ja se nerada opakuji ale DOKAVAT NEZACNETE SVOJE POCITY DAVAT NAJEVO TAK jsou vsechny rady drahe.
vy proste zkousnete a drzite hubu aby se nekdo neurazil A SAMA SEBE TRAPITE a vlastne trapite i ty ostatni .
ale radit nekomu vlastne ani nema smysl protoze KAZDY SI TIM SVYM musi projit sam a pak az se vam otevrou oci si reknete JAAAAA BLBAAAAAA ze ja to neudelala uz driv )
takze tohle vlastne ani nema smysl ptat se druhych co delat. druzi vam mozna poradi ale vy stejne udelate to co udelate a vlastne i na tech spatnych rozhodnutich ROSTETE.
priste uz budete vedet.. ale to si nejdriv neco musite vytrpet!
Víte arimas, když někdo v určitou chvíli neví kudy kam, tak se zde svěří a uleví si. Tím neudělá chybu, ale naopak si přečte názory z různých pohledů a k tomu posunu:,,JAA BLBAA, třeba dojde dřív, než trpkým prožitkem /nebo jak to správně nazvat/. Třeba se zde někdy, arimas, také vypíšete. Pavla
ano mate pravdu bude to spis o tom VYPSAT SE mam pres deset deniku psanim si clovek opravdu ulevi!
a hlavne TIM PSANIM si clovek otevrene rekne co ho vlastne trapi! coz je velice dulezite k tomu aby clovek pochopil co vlastne chce a poznal sebe sama . Spousta lidi ani netusi co je trapi a co by vlastne chteli ... jsou nestastni a ani poradne nevedi proc .. atd atd.
Ještě potřebuji radu...Mám s nimi bydlet dále ( bydlí v mém bytě..mají svůj )...nebo mám nastolit to, že budou doma, přítel si to dá doma do pořádku s dcerou i synem, určí pravidla za kterých by měla naše rodina fungovala... Pohne s rozvodem a já budu v klidu a beze stresu poslední měsíce těhotenství. Ten stres, pláč a to co prožívám miminku určitě nesvědčí a mě to hrozně mrzí. Že mu nedávám pohodu..jen se mu poslední dobu omlouvám a hladím...Přece za nic nemůže a já chci zdravé miminko přivést na svět... Děkuji
pokud to tak citis ze by ti tohle pomohlo tak neni pochyb o tom zda to mas udelat tak jak pises! normalne uprime mu reknes ze te tohle trapi a ze se necitis z toho dobre .. PROSTE TAK JAK TO JE! HOLA PRAVDA NIC VIC NIC MIN!
ON POKAVAD TE MILUJE TO POCHOPI a mozna mu i svitne! )
poslouchej svoje pocity a JA TI RIKAM ZE CHYBU NEUDELAS. nekdy se to muze zdat jako krutost ale NAKONCI uvidis ze to bylo to nejlepsi reseni!
A co když přítel řekne, že to pro děti není dobré, že nebudou vědět kde mají domov. Že to nic nevyřeší? Že nás to víc oddálí..Co si o tom myslíš? Je opravdu přítel tak slepý, že nevidí, že svojím přístupem a výchovou spoustu věcí strašně kazí..a pak to odnáším já... Co tedy udělat...
no ano chlapi jsou slepi . muj pritel mel taky dceru se kterou byl problem . totiz ja mu o tobe rikala a on mi rekl ze fakt ze tvuj pritel pro dceru udela vsechno je jen a pouze z duvodu spatneho svedomi .. on ma proste pocit ze neco pokazil a ted to chce tomu diteti vynahrazovat tim ze mu jakoby bude lizt do prdele (lidove receno) a nevidi ze pritom ublizuje tobe. on to mozna ani nevi.. mozna si mysli ze je vsechno ok! prave proto je strasne dulezite aby ste komunikovali . na tom neni nic spatneho rict tomu druhemu "vis me tohle trapi" a najit spolecne reseni! ... tady jsou pouze dve mozne situace ktere muzou vzniknout a to:
vyslechne si tvoje pocity a neco ho trkne a jemu se rosviti a rekne ti ze si to vubec neuvedomoval a ze nemel poneti ze neco takovyho te trapilo a rekne ze to da do poradku
a nebo na tebe bude koukat jako blazen a rekne ti ze si spadla z visne a ze on nic menit nebude ze si mysli ze to jak to je je zcela v poradku a ze se stim holt budes muset smirit. ... COZ JE SAMOZREJME HOVADINA!
ja nevim jaky vztah mezi vama ALE pokud je to vztah zalozeny na pevnych zakladech komunikaci a duvere tak BY NEMEL BYT JEDINY Problem SVERIT SE JEDEN DRUHEMU KDYZ mate s necim problem. TOTIZ ono nekdy opravdu si ten druhy nevsime ze necim toho druheho utlacuje PROTO JE NUTNO KOMUNIKOVAT A ZA VCASU SI TO RICT nez to preroste do neceho co uz bude tezko mozne spravit!
podle me si to on opravdu proste neuvedomuje . NEKDY STACI OPRAVDU MALO A PROBELM MUZE BYT VYRESEN.
A jestli ti rekne ze TO PRO DETI NENI DOBRE tak je potreba se zamyslet co teda ten chlap chce? deti jsou jedna vec ale ty jsi jeho partnerka a cekas jeho dite tudiz by si mel uvedomit ze to proste nepujde te jen tak ignorovat a odstrcit na stranu protoze jeho dcerka zkousi kdo co vydrzi!
on by mel s tou dcerou promluvit jako dospely s dospelym a ona to pochopi .. mozna ne hned ( coz je pravdepodobne) ale pochopi to casem ( to byl nas pripad ) a vsechno bude ok . takhle se to muze akorat vyhrotit do opravdu neprijemnych situaci UPLNE ZBYTECNE ..
KOMUNIKOVAT KOMUNIKOVAT A ZASE JENOM KOMUNIKOVAT .. to je klic k uspechu ve vztazich .. POKUD TO NEJDE TAK neco neni v poradku.!
doplněno 16.11.09 14:55:muj pripad byl takovy ze se pritel rozvadel po te co jsme se seznamili ale dva roky nez jsme se potkali uz s manzelkou proste jenom bydlel pod jednou strechou kvuli dceri ale nic mezi nima nebylo. PROSTE NEZAJEM. kvuli diteti delali divadlo . dcera proste nemohla pochopit proc je opustil kdyz vsechno fungovalo . kdyz napriklad k nam dcera prijela tak zadala abych u toho nebyla ze se se mnou nechce videt.. proste me nenavidela. brala to tak ze jsem ji ukradla tatu . na zacatku me pritel vzdy zadal abych teda byla nekde jinde kdyz dcera prijede bla bla .. tak par krat jsem to udelala a nebylo mi to prijemne ale rekla jsem si no tak co .. aspon budou mit klid na povidani.. nastesti pritel dostal rozum a rekl si ze tohle je trapne divadlo a ze hold ji to rekne co a jak a ona to bud prijme a nebo ma smulu . vysvetlil ji ze ja jsem ho od rodiny neukradla ze mezi jeji mamou a jim uz davno nic nebylo a ze holt potkal zenu kterou miluje a ze je stastny. a o tom to je. no proste trvalo toasi dva roky ze dcera byla nafoukana ale vsechno se ji to v hlave rozlezelo a ted k nam jezdi hrozne rada na navstevy. napsala jsem to hrozne zkracene ale proste BEZ KOMUNIKACE BY SE NIC NEVYRESILO .. stale by hral divadlo co bych dcera chtela ja bych se pravdepodobne nasrala , pohadali bychom se a buh vi co by se stalo KDYBY ON NEZMENIL PRISTUP. proto rikam tvuj pritel si to proste neuvedomuje!
a domov muze mit uvas ale musi s dcerou promluvit a rict jak se veci maji a ne BEHAT SEM TAM JAK SE DCERI ZACHCE TO NEVEDE NIKAM!
Arimas...přemýšlela jsem nad tvými odpovědmi a máš pravdu..bojím se říct svoje pocity narovinu...a hned...pořád se chovám abych neublížila tam..a tam..a pak sama brečím někde v koutku duše...a miminko je ve stresu, protože já nejsem v klidu. Musím se začít chovat jinak i za cenu toho, že řeknu nemilé věci, ale budou upřímné.
motýlku, teď čekáš miminko, jsi víc citlivá, potřebuješ projevy lásky, kdybych mohla tak tě sama pohladím, tak alespoň na dálku. Neboj, to se zvládne, ty to dokážeš, já tomu věřím. Dala ses na vojnu, tak to nevzdávej. Kolik je takových vzácných mladých žen, které najdou odvahu najít si partnera i s dětmi, nebo si děti adoptovat? Ty seš jedna z nich. Láska i hory přenáší. Pavla
Děkuji moc za povzbuzení a pohlazení Pavlo.
Máš pravdu...není jednoduché se rozhodnout dát šanci vztahu kde už jsou děti. Ale ten muž mi za to stojí a děti vždy patřily k němu..prostě rodina. O to mě to ted víc všechno trápí...že to není takové, jak si člověk myslel...a to jsem počítala i s problémy. Ale řekla jsem si, že to zvládnu, ale to jsem byla sama..ted je i miminko..a to je závislé na mně a mém tělu, psychice...pohodě...
motýlku, už se netrap, to je život. Každý máme určitou představu a sny o svém životě a realita je pak jiná, ale to je většinou vždy. Nech věcem trochu volný průběh. Čekáš miminko, potřebuješ něhu a lásku. Teď se akorát o tu lásku dělíš i s dětmi a ty ji taky chtějí, za každou cenu a tak se projevují takhle dětsky. Ale partner, tě jistě má moc rád, a ty to chceš slyšet teď víc a častěji, to je přirozené. Jsi v situaci náročné a naučíš se v ní časem pohybovat. Obdivuji, že to tak zvládáš. Pohlaď za mně i miminko, pa. Pavla
0x
Rozhodně to nemáte jednoduché, o tom vůbec není sporu! Ale, přesně jak jste sama uvedla, přítel by se za Vás měl důrazněji postavit a vysvětlit dceři, že ji sice velmi miluje a vždycky bude, ale že má moc rád i Vás a jestli ona chce, aby byl šťastný, tak se smíří s tím, že on lásku rozděluje mezi vás obě (resp. vč. syna). Myslím, že na to by mohla "slyšet" - určitě chce, aby táta byl spokojený a netrápil se kvůli jejímu přístupu k Vám. Vím, že se mi to mluví, když to sama nezažívám, ale věřím, že celá Vaše situace půjde zvládnout, zvlášť když jeho dcera k Vám nemá vysloveně nepřátelský a odmítavý vztah. Zlomte vaz!
Přítel jí to už několikrát vysvětlil, ale bohužel ty výčitky jsou tady pořád...Nevím jak se mám zachovat..já už jí to vysvětlovala taky...Ale už mě vážně tímto zlobí...Jako by to dělala naschvál...Za mnou přijde, tulí se, že mě miluje, že si nedokáže život beze mě představit...a pak jak tatka třeba dojde za mnou a něco řešíme..a ona leží v posteli u tv...a my na posteli malého..tak to začne...výčitky, tati..ty za mnou nepůjdeš? A když řekne, že až bude chtít tak přijde sám...je uražená...no a pak volá mně..at jdu teda apson já...jako by nás chtěla rozdělit...včera už jsem raději odešla z pokoje a šla spát...a tam brečela...protože cítím, že to neunesu a takhle žít nechci...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.