Asi problem sam se sebou. Co mám dělat?

Táta je jinak fajn, jede s tebou na hory, příelkyně ti kupuje co chceš atd. Ty bys jenom bral. Ty máš jedinnou povinnost a to donést slušné vysvědčení. Kašleš na to z vysoka. Jednu kouli, pár předmětů neklasifikováno. Začni se změnami napřed u sebe a pak kritizuj rodiče.

Mysli na to, že nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře. Uvědom si, že proti dětem v Africe nebo na Blízkém Východě si žiješ jako king

ono je něco jiného,když otce navštěvuješ,a chce si tě užít,to samé by to bylo i s matkou,kterou by jsi navštěvoval,byla by kolem tebe lítala,protože si jí chyběl,si nevybereš,musíš vydržet,a jednou jít si svou cestou

V tomto věku jsi velmi zranitelný a ruku v ruce s tím i citlivý. Ztratil jsi půdu pod nohama, rodiče šli každý za svým novým životem. Tebe postavili ve 13 -14 na kraj dospělosti a nedokázali s tebou normálně komunikovat, vysvětlit nastalou situaci.

A ty přitom jsi v tom jak se říká ,,nejblbějším věku,,. Tolik bys toho chtěl, toužíš objevovat, poznávat, mít radost z nových věcí. Okolo tebe v nabídkách je každou chvíli něco nového, kamarádi, spolužáci se chlubí novými věcmi, ale není za co koupit a splnit si přání.

Nyní se ukáže, jak jsi silný. Jestli se dokážeš přenést přes pohledy, úšklebky spolužáků. V každé společnosti je určitá hierarchie, od bohatých po chudé.

Musíš v sobě objevit vnitřní sílu, zatít zuby a vydržet.

Promyslet, čím jsi vyjímečný a to rozvíjet. Uvědomit si, co bys chtěl dělat, a čím bys chtěl v životě být. Zatím v patnácti najít brigádu a pomalu si vydělávat na svoje malá přání.

Ve svém výběru povolání si nedávej malé, jednoduché cíle /kuchař, číšník/, ale sáhni po větší výzvě, po náročnějším povolání. Protože všude se musíš začít vše naučit od začátku. Takže se neboj, že bys to nezvládl.

Zatím se snaž dobře zvládat školní povinnosti, být včas připraven na školní výuku, mít v tašce co je ten potřeba, nezapomínat. Myslet vždy o krok dopředu.

Doma si svůj pokoj udržuj v pořádku, aby mamka nemusela chodit do tvého pokoje, koutku dělat pořádek. Vstát o trochu dříve, vyvětrat, ustlat. Utírat si prach, třeba každou sobotu a vyluxovat, vynášet koš.

¨Také se matky ptej, co potřebuje pomoci, zkus si udělat doma rajóny, ve 14ti to zvládneš a bude to čím dál lepší. Zkus doma pověsit prádlo, pokud nemáte sušičku, vyžehlit jednoduché, rovné věci, oškrábat brambory, zeleninu a uvařit jednoduchou polévku. Omezit třeba sezení u počítače na dvě - tři hodiny a nehrát tolik oblíbené hry. Je to závislost.

Postupem času zjistíš, co je v domácnosti práce, která je potřeba udělat, ale přitom není nikdy vidět. Věřím, že to mamka ocení, čím častěji budeš pomáhat, tím ti vše půjde lépe od ruky. Moji kluci se takhle také sami zapracovávali.

Rozvodů v dnešní společnosti je hodně, ještě více je nesezdaných párů a většinou to odnášejí děti. Je to daň za kroky, které společnost dělá, kdy se přestává ctít rodina jako základ státu a a v poslední době i ,,maminka,, - matka, jako dárkyně života. Vy v tom vyrůstáte a možná v dospělosti se budete chovat ke svým dětem ještě hůře, než čím si procházíš. Je dobré, když si na toto období vzpomeneš, až budeš starší a uděláš vše pro to, aby se tvoje rodina a zejména děti, měly o hodně lépe, než ty, aby na prahu dospělosti měly oba dva milující rodiče.

Hodně sil a štěstí.

Není v okolí někdo známý, starší, nemohoucí, komu bys mohl být prospěšný nějakou službou za mírný poplatek? Donést nákup, vyvenčit psa, v paneláku převzít úklid chodby.

Mnohdy ten rodič, který cítí vinu za nefunkční rodinu a její rozpad, se snaží svoji vinu zaplatit dárky. Svůj čas a péči o potomstvo nahrazuje dárky.

Nebo to činí i s dobrými úmysly, chce kompenzovat svoji nefunkčnost v původní rodině a bere dítě /děti/ na dovolenou k moři, na hory. Ale stačí to tomu dítěti?

Nikdy nevíme, jak se ten který rodič cítí, jak moc hodnotí svůj život, odpovědnost. Ve středním věku si chce člověk ještě vytvořit pohodový, dobrý život tím, že utíká z té první, původní, mysle, že nefunkční. Místo toho, aby se komunikovalo a řešily problémy. To nebylo to pravé, až ten druhý vztah bude ten správný život pro mne.

Můžeme sáhnout do mysli těchto lidí? Vždyť nic nevíme, nežili jsme s nimi. A říká klasik: zkušenost je nepřenositelná a děti často dělají stejné chyby, co rodiče.

Zamysli se nad sebou. Já říkám, ať je člověk příjemný a veselý, nebo protivný a načuřený, je to za jedny peníze. Jenom ten protivný bude ztrácet kamarády, nikdo se s ním nebude rád bavit. Snad proto je lepší se opanovat. Na starého protivného bručouna budeš mít dost času po sedmdesátce. A ani tehdy to neplatí pro všechny lidi.

Tvé rozladění vychází ze současného životního stylu. Rodina už není základ státu, jako bývala před 50 lety. To byl všude táta, máma a děti. Jen spolužák Láďa taťku neměl. Umřel mu, když byl Láďa ještě malý. Jinak za celou základku jsem nepoznala nikoho, kdo by neměl oba rodiče. A všichni žili společně, společně vychovávali děti, stáli jeden za druhým.

Dneska je to samý přítel, kamarád, pokud někdo vytvoří rodinu, za čas se nabaží, rozvede se a prchá k jinému /jiné/. Podle toho to pak vypadá. Hned se udělá další mimčo s novým /kolik těch nových ještě bude?/ a pak nejsou peníze pro to starší děcko. A rozvedení rodiče si často dělají i naschvály. Jeden třeba vede dítě ke skromnosti, druhý k rozmařilosti. jen kvůli tomu, aby toho druhého naštval.

Ale na druhou stranu musíš i Ty být skromnější. Nekoukej na to, že je to trapas před kámošema. Cožpak oni si na něco vydělali? Chlubí se penězi svých rodičů. A když Tobě rodina selhala, nemůžeš se pyšnit tím, co mají ostatní. Boty, bundu apod. jistě máš a nějaké ty módní tablety, mobily, elektroniku si časem také pořídíš.

Tatínek zase dělá haura, chce ukázat, že na rozdíl od matky on se má. A tak ti nakupuje. Ani to není dobré. Podrývá tím matčinu autoritu. Ty jdeš za tím, kde se máš líp. Taťka tě chce asi promyšleně odpoutat od mamky. Proto Ti dává dary, Ty za ním běžíš, vychvaluješ ho a nechápeš, proč to dělá. Viz: Tvé: chtěl bych bydlet u táty, je suprovější, než mamka.

Za pětku na vysvědčení bych Tě zmydlila taky. Navíc z jazyka mateřského, což považuji za velkou potupu. Ty nejsi Čech, že neumíš česky? Do žádné Anglie nejezdi, na to opravdu nemáš, až zvládneš svůj český jazyk, můžeš se teprve pouštět dál do světa. Zatím se uč, nebrblej, snaž se být příjemnější, než dosud a měj rád oba rodiče. Táta chce, aby z tebe něco bylo a je zklamán. Matka Ti nemůže dát všechno, co si přeješ. jenže Ty si to ani nezasloužíš.

Začni u sebe, zlepši své chování i učení a uvidíš, že bude vše snažší. Jaga.

Lepší, kdyby Ti taťka dal místo nakupování darů každý den pořádný diktátek z češtiny. Bylo by to pro Tvůj život daleko potřebnější, než dárky. Ale on se Ti v tomto nevěnuje a raději to nahrazuje dary a výlety na hory. Z toho moudřejší zaručeně nebudeš.

Na vine bude vychova, mlatit by zadny rodic sve dite nemel, narusuje to detskou psychiku a je to trestne !

nepíšeš co ti nevyšlo ve škole a co předcházelo tomu nářezu. Propadl jsi nebo tě vyhodili?

Zas tak moc se nediv. Tvůj táta možná zápolí sám se sebou, je na nervy z budoucnosti a když ještě přiložíš pod kotel, pak mu bouchnou saze.

Já asi naštvu tebe i ostatní rádce. Je to jako byses zeptal, co máš dělat, když máš špinavé ruce. Vypadá to, že odpověď je jednoduchá. Prostě se umyj. A celé tvé povídání je o tom, že se neumíš ovladat. Neumíš nebo nechceš? Chovej se tak, jak by sis přál, aby se ostatní chovali k tobě. Pak tě nikdo nebude ani mlátit, ani na tebe nebude protivný. Každý má sám se svým životem problém. Každý ho musíme řešit sami. A jestli svým věčně načuřeným chováním jsi všem protivný, pak se nediv. Pohlídej sám sebe a projev trošku uznání a vděku rodičům a konec konců, lidem okolo. Pak budeš mít život snadnější a také radostnější. Nemysli si, každý máme problémy, se kterými bojujeme dnes a každou chvilkou. Věř, že jo!

Dobrý den. Nepíšeš nic o tom, kolik je ti vlastně let. Jestli třeba nejsi v období okolo puberty, tou by se dalo tvoje chování vysvětlit. A dále i tím, jaké máš rodinné zázemí. Jen tak mimochodem. Možná, že nyní se ti zdá snoubenka tvého táty suprová... kupuje ti dárky. Jistě, aby si tě získala. Ale až bude mít svoje vlastní dítě, asi půjdeš na druhou kolej a nadále budeš pro ni nezajímavý. Rozvod je vždycky velkým zásahem do života nejen dětí. Podle mého názoru nesuď svoji mámu tak přísně, víš co jí dá práce to mimino a ty asi puberťák? A na mateřské snad nebude věčně, ne? Jednou se všechno zlepší, věř.

Není jiná cesta, než že to musíš přežít, jako každý v Tvém věku. Nemysli, každý má doma nějaké problémy, jenom o tom nevíš. Z Tvé strany, není fér, že pohrdáš mámou, že Ti nemůže koupit a zaplatit, co bys chtěl. Nemysli si, že ji to nebolí a Ty jí ještě přidáváš, v podstatě ji deptáš ještě víc svými požadavky a výčitkami. Musíš se s tím srovnat, že společnost si dneska není rovna, někdo má všechno a jiný málo. Měnit mámu za tátu, jen kvůli penězům, se mi zdá zase nefér. O jeho partnerce ani nemluvě (kéž by byla jednou tak benevolentní a rozdavačná k vlastním dětem), až převezme jednou zodpovědnost za svou rodinu, taky nebude takový anděl. Pro ni to není zodpovědnost, ale zatím jen rozmar. A že Tě otec seřezal? Zasloužil sis to. Cokrát mně nařezal táta a drsně, na to, že jsem byla holka a musela jsem to vydržet. V Tvém věku se cpou děti mezi dospělé, připadají si na výprask už velké, ale na druhou stranu jsou v této době nejvíc řezány, protože se v nich probouzí osobnost, vzpouzejí se, chtějí, aby šlo vše podle nich a jejich názorů a přitom ještě nemají rozum, ani životní nzkušenosti. A navíc ještě se zhorší v učení, nebo dělají průšvihy a nechtějí poslouchat. Pro obě strany je to náročné období. Ale tak to prostě je, pokud rodičům na Tobě záleží a nechtějí z Tebe mít drzého, arogantního spratka. Spousta těch spolužáků, co se vytahují vším , co mají, tak dopadnou. Tak nebuď jimi ohromen a spíš hledej způsob, jak je zaujmout jinak, než věcmi. Udělej si z toho ležérní styl, jako že ti manekýni se Ti nelíbí a že chlap má mít jiné hodnoty, než stát před zrcadlem. Pokud máš dar vtipu, tak buď zábavný, nebo se dej na nějaký sport, abys měl čím imponovat. Nemáš třeba nějakou zajímavou zálibu? Nebo se uč na kytaru, to zaujme, a hlavně holky. Hlavně nehledej chybu jen u rodičů a uvědom si, že teď s Tebou mydlí hormony a prožíváš věci mnohem přehnaněji, než si uvědomuješ. Podpoř psychicky mámu, buď jí trochu oporou a nedělej jí to těžší, ne to má. To zvládneš. Všichni jsme tím prošli. Jo, a své nálady musíš ovládat, nikdo Ti je trpět nebude.

Erik, rodiče si vybrat nemůžeme. V moderní kapitalistické společnosti se význam otce změnil, / který vyměnil manželku za mladou zlatokopku /, otec se vídá se svými dětmi zřídka a snaží se je finančně okouzlit, anebo vůbec, poté narůstají sociální štědré dávky a občas kriminalita potomků.

Otec zplodil syna, poté vyměnil manželku a syna za slíčnou a prachatou milenku, která je možná finančně zajištěna, nebo taťulda který tě opustil jí sponzoruje, možná i miluje, do doby, než mu později nasadí pěkné parohy. Matka pravděpodobně žije a bude žít skromně, taťulda je na opačné straně. Pokud si nevážíš skromnosti matky, odejdi k taťuldovi a vychutnej na vlastní kůži jak si s tebou poradí. Jinak to vydrž, pochop matku a její finanční možnosti k tatuldovi a jeho milence choď pro dary, později brzo vylétneš z hnízda a budeš se starat sám o sebe, nebudeš se s mamkou hádat a budeš žít v blahobytu.

Eriku, já si ještě myslím, že by ses měl zamyslet nejen nad sebou, ale i nad rodiči. Mamince se zhroutil svět, táta objevil kouzlo mladé ženy. Mámě zůstalo zlomené srdce a snaha vyjít s platem. A ty do toho budeš pindat něco o botách, které zas až tak nepotřebuješ a o Londýně?! A prudit a vylívat si na ní špatnou náladu. No neblázni! Ona má co dělat, aby vás oba uživila a tebe zvládla a vychovala z tebe pořádného člověka. Nikde nemá pomoc, oporu. Je osamělá. A do toho táta, který ji nic neusnadňuje.

Martino, ikdybste měla 10000x pravdu, nikdy, fakt nikdy by cizí lidé neměli nasazovat na rodiče. Děcko je v problémech, které neumí řešit a když se navíc dozví, co jsou rodiče zač a ono s tím nic nemůže dělat, pak je to na uzoufání. Nemá východisko, nemá únik. Proto si myslím, že je mnohem přínosnější, když se dítě snaží průšvihům unikat, mámu pochopit a pomoci jí. Je to mnohem konstruktivnější.Moc vás prosíííím, nevandrujte do mě! Tak senilní, abych ledacos neviděla, ještě nejsem. Je mnoho věcí, které pro tazatele přínosné nejsou. Vede me snaha pomoci tazateli a ne mu ukazovat něco, co pokládáme za správné, za pravdu my.

kdyby se rodiče nerozešli, tak tvá situace by asi byla o hodně lepší ( i ta finanční ). Jsi naštvaný na mámu, že nemá pro tebe peníze, ale zamysli se nad tím, u koho vznikla příčina, kdo odešel, kdo má ten prvotní podíl na tom zhoršení, že se máš, tak jak máš?

Jinak tedy koukám, jak chceš jen brát a nesplníš si ani povinnosti do školy. Nevím, jak plníš povinnosti doma . To mi připadá ubohé