Autorské právo

Nebude-li televizor zapnutý, tak ne.

Vím nejméně o jednom konkrétním případu, kdy se česká hudební skupina pár let po svém vzniku rozpadla. Všichni byli naštvaní na všechny, byly tam i osobní a finanční podrazy, nebyli pak léta v kontaktu. Zůstala jen hořkost, pár fotek a demáč v šuplíku. Ale aspoň nahráli demosnímek ve slušné zvukové kvalitě.

Jednoho krásného dne se hlavní autor všech těch dávných skladeb procházel v CD shopu, když tu spatřil, že jeho muzika je na pultech, aniž by s ním o tom někdo jednal. Po počátečním údivu s lehkou příměsí radosti pohlédl na obal nosiče kde bylo uvedeno, že autory hudby i textů jsou všichni tehdejší členové kapely, což byla sice blbost, ale budiž, nebyl malicherný. Stejně mu to však vrtalo hlavou a tak se přeptal na OSA, co to má znamenat a zjistil, že jeden z bývalých spoluhráčů, který tehdy nesložil ani jednu souvislou skladbu nebo text, si je prostě zaregistroval jako svoje a uvedl, že je stoprocentním autorem veškeré hudby i textů... A hned začal s nahrávkou nakládat dle své libosti.

Když to prasklo, tak ochranný svaz zlodějský od toho dal ruce pryč a doporučil skutečnému autorovi skladeb ať se jde soudit občansko právní cestou...

Koho tedy OSA zastupuje a chrání? Autoři to nejsou.

Vítejte v České republice.