Rozvod rodičů

Proč hned soud? Pokud nejsou rodiče tazatele úplný negramoti, tak se na výši alimentů dohodnou. Stejně tak na ostatních věcech s rozvodem a po rozvodu spojených.

Dekuji moc za odpověď, hodně mi pomohla, jsem klidnější. Ano, plnoletý jsem, takže bych si mohl vydělávat, ale právě že studuju. Čili otec mě bude muset podporovat po dobu studia, pokud rozhodne soud. A určitě budu chtít soudní rozhodnutí, protože otec už teď vykřikuje, že jestli on bude chtít, tak jsem dostudoval. Nějaká rozumná domluva s ním v poslední době vůbec není. Děkuji moc.

Otázku výživného řeší buď dohoda ke které přihlédne soud a nebo soud. Výživné náleží vám, protože je vám víve jak 18 let a tedy o něj musíte žádat sám.

Jenom bych podotknul, že stejnou vyživovací povinnost má i matka.

Docela by mě zajímalo, kolik jsou přídavky dneska. Když jsem si šla slavnostně v 18ti nechat přídavky na dítě přepsat na sebe, paní na mě významně mrkala, že si mám rozhodnout sama, co s nimi, že jsou jako fakt moje.. No bylo to asi 300 Kč.. terno..

Jinak soud vidím jako opravdu poslední možnost. Zavřete si tak vrátka k tomu, aby Vám otec v rámci dobrých vztahů, občas přispěl něco navíc na nějakou mimořádnou událost. Většina samoživitelek co znám, dostává na dítě tak 2500,-.

Sedněte si spolu s otcem jako chlap s chlapem bez předsudků a řvaní a promluvte si rozumně, co dál.

Jinak mě fascinuje, že na to, abyste šel škemrat k otci pro peníze, máte zřejmě hrdosti dost.. Ale soudit se, už je v pořádku? Rodiče někde ve výchově očividně udělali chybu..

@ bublanina Ne, cílem nebylo ranit, ale přimět chlapce, aby se zamyslel. Mně taťka umřel, když jsem byla asi ve věku tazatele. Proto je má reakce taková, jaká je, protože bych byla 100x raději, kdyby se naši rozvedli a taťka někde žil s někým jiným, ale žil.

Říct, že škemrat k otci o peníze nepůjdu, ale nestydět se ohánět soudem... I kdyby nevím co, já bych se hanbou propadla.

Coklit, mě zase fascinuje, jak rychle jste hotová s odsudkem honzyyy a hned víte, kde se "očividně"stala chyba, a to zrovna v jeho výchově. Proč hned soudit, když o tom nic nevím. A očividné to rozhodně není. Já si naopak umím představit, že syna vychovali velmi dobře a silně ho zasahuje, že otec podvedl, zradil a opouští matku. Naopak je mi právě toto u chlapce sympatické. Zřejmě i proto ty hádky. Nevidím to jako hrdost, ale jistou beznaděj mladého kluka, který si s novou situací neví rady a cití, že se mu hroutí to, co doteď pro něho bylo domovem. To si možná jen namlouváme, že rozvod rodičů je pro menší děti horší než pro ty velké. Prožívají to nejspíš všechny stejně. Asi je to hodně čertvé a časem to bude vidět trochu jinak, takže i domluva s otcem bude možná. Jinak s vaší radou souhlasím a moje rada by zněla stejně, ale ten dovětek dle mého soudu ublížil a cílem nebylo poradit, ale ranit.

Mimo téma:

Mě se to zdá právě spíše pro staršího potomka těžší přijmout. Je na to zvyklý delší dobu a ještě k tomu to všechno chápe a vidí, jak to doopravdy je a co ho čeká. Menší děti tu situaci pořádně nechápou, dá se jim něco nakecat a "lépe" zapomínají.

Děkuji všem za dobré rady
to cooklit:
Nesouhlasím s vámi, nevíte vůbec, o čem mluvíte. Srovnáváte nesrovnatelné. Váš tatínek vám umřel v době, kdy jste spolu měli pěkné vztahy, ale to my s otcem jsme měli ještě nedávno taky výborný vztah a nikdy bych neřekl, že to bude teď takto. A jestli si myslíte, že jsem se nad tím vším nezamýšlel, tak jste trapná, v poslední době nemyslím na nic jiného jen jak to celé vrátit. Je to teď prostě někdo jiný a stejný názor mají i děda s babičkou, jeho rodiče. Děda s ním taky několikrát mluvil a vždycky se pohádali. Teď už se s ním vůbec nebaví.. Babička s ním sice mluví, ale stejně to skončí hádkami a jejím brekem. Je to prostě někdo jiný. Navíc ta jeho má jen o pár let víc než já. My jsme pro něho už jenom otravní a chce nás mít z krku. Je na nás všechny hnusný, to si neumíte ani představit. A nejde z mé strany o žádnou hrdost. Vám by nevadilo, že by jste si připadala jako ubožák, který je otravný a pro koho nemá otec slušné jméno. To byste se divila jak o nás se sestrou, o mamce i jejích rodičích se mnou mluví. A přitom mu vůbec nic nedělám právě kromě toho, že si s ním chci jako dřív promluvit jako chlap s chlapem a chci mu říct svůj názor. Vždycky ale ze začátku v klidu a rozumně. Hádat se rozhodně nechci, ale vždycky to tak stejně skončí, ale ne mou vinou. Vychovaný jsem slušně, protože mě to opravdu mrzí, takto bych to rozhodně nechci. A v této situaci mám za ním jít a chtít po něm peníze. To se stalo mockrát a dopadlo to vždycky stejně nadávkami a hádkami, že nic pořádného nedělám a jenom z něho tahám peníze. A že té svojí koupil byt, to mu jaksi nevadí. Proto raděj nařízení soudu i když je mi to samému dost trapné a připadám si jak nějaký zmetek. Ale je to tak, jak to je a není to mojí vinou.

Jasně, že se u vás doma s tátou každý hádá. On je ten, kterému každý bude vyčítat, že zradil rodinu. Proto je pro něj každý, kdo neschvaluje jeho nový vztah, prostě něpřítel a kope kolem sebe. Jeho jediný spojenec, je jeho nová přítelkyně. Ona jediná mu tak rozumí a to je více sbližuje. On má teď rozbouřené hormony. Láska je v každém věku stejná. Ať je člověku 15 nebo 50. Sama jsem se jeden čas se svými rodiči nebavila proto, že neschvalovali můj vztah. Narovnalo se to, až když zjistili, že si nos musím natlouct sama a vzájemná komunikace bude možná, jen pokud se budeme bavit o čemkoliv jiném. Kolik mladých lidí nešťastnou lásku nerozdýchá a skončí to sebevraždou.. Ne každý se totiž v takovémto stavu, dokáže zachovat racionálně a Váš otec to vzal očividně za špatný konec a jde přes mrtvoly. Ale tím, že mu bude každý domlouvat, vyčítat a prosit, nikdo ničeho nedocílí, jen toho, že se zabýčí ještě víc.

Tohle se stalo mé kamarádce. Než si otec našel ženskou, byl to naprosto normální chlap a táta. Našel si špindíru, která měla velmi ráda pivko a nebyl líný se kvůli ní zadlužit. Kamarádka to tehdy nesla moc špatně, s otcem se často hádala. Nemělo to cenu. Jako přes kopírák s tím, co se teď asi děje u Vás doma. Donutili ho přepsat jeho část domu na ní, aby jí neprošustroval - alespoň natolik soudný byl, že to udělal a nechali ho, aby šel. No, dneska už je zpátky od milenky pár let doma. Ona mu neuvařila ani nevyprala a maminka ho vzala zpátky. Mohla mít moc hodného nového přítele, ale bála se změny. Tak toho opelichaného kozla, vzala zpět domů. A to ani nepřišel s prosíkem a místo toho, aby sekal latinu, stal se z něj takový starý morous, kterého doma jen všichni trpí a on to ví - asi proto kolem sebe pořád kope, než aby si posypal popel na hlavu.

Osobně ani v afektu neříkám nikdy věci, kterých bych později litovala a zároveň takové věci neumím odpustit, pokud je někdo řekne mně. Nejsem hádavý typ. Jsem typ, který přestane mluvit. Takže kdyby se to stalo mě, s otcem bych naopak nepromluvila ani slovo. Nechtěla bych říct věci, které nejdou vzít zpět a nejdou odpustit. Řekla bych, že je důležité, zachovat důstojnost tak, aby třeba v budoucnu, až emoce opadnou, ty vztahy mohly být alespoň dobré. Protože si pořád myslím, že rodiče prostě máme jen jedny.

A jina k tomu soudu.. Vždycky jsem byla moc hrdá na to, chtít po našich peníze i když mi je dát chtěli. Vždy jsem se snažila, si na vše vydělat sama. Se svou povahou, bych otce k soudu prostě nedala i když vy na to máte 100% právo, pokud to opravdu nepůjde jinak a ohrozí to Vaši budoucí existenci. Pokud to opravdu nejde jinak a táta není schopný ani v tomto směru racionálně uvažovat, pak Vám asi nic jiného nezbyde. Ale prostě přijde mi, že si tím k sobě můžete klidně i definitivně zavřít vrátka a to mě moc mrzí.

Vašemu tátovi spadlo srdce do kalhot a rozum se zastavil. Jak já ty rozvody nenávidím. Váš táta selhal, jako otec, jako manžel. Pokud s ním není žádná domluva, musí své povinnosti plnit rozhodnutím soudu. Vy jste neselhal, naopak by z Vás měl mít otec radost, že studujete a měl by být na Vás pyšný. Možná bude mít jednou s novou paní děti, možná mu uteče k jinému, možná bude jednou škemrat a chtít se vrátit, možné je všechno. Ale vy nyní potřebujete ke studiu klid a peníze. Maminka Vám zajistí domov a soudy nařídí platit na Vás peníze. Nedá se nic jiného dělat. Je to pro Vás životní zkušenost a jistě něco podobného se od Vás Vaše děti jednou nemusí obávat.

Dobrý den. Pořádek dělá přátele. Pro vás pořádek znamená mít soudně stanovené výživné, které vám otec bude povinen platit. Vy nejste výdělečně činný a z brigád život na vysoké škole neutáhnete. Nedejte na řeči některých, kteří se zde v prsa hrdě bijí, že se na vysoké už živili sami. U některých oborů časově náročných na studium to ani není možné. S otcem momentálně vztahy máte špatné, ale to neznamená, že se to nemůže někdy změnit k lepšímu. Vzory návrhu na stanovení výživného na zletilé dítě najdete i na internetu. Na soud to podáváte ve 4 vyhotoveních. Vždy je důležité si v návrhu stanovit, o čem má soud rozhodnout. To znamená, vy si určíte výši výživného od otce, o kterém má soud jednat. Soud vám může vyhovět, ale i nemusí a stanoví výživné jiné dle možností vašeho otce.

Pro Coklit: Já se ve svézam životě už ničemu nedivím, jen dávám tazaeteli odpověď, o kterou žádal bez zbytečné omáčky, jak to mají lidé na světě hrozné. A upřímně, je-li tazatelův otec takový borec, že si nabrkne ženu jen o málo starší, než je jeho syn, tak to asi nebude chudák, co má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. Na takové totiž mladé holky neletí ani kdyby byl v posteli mistr světa.

@eulalie - jen poznámka mimo tento případ, ale divila byste se, kolik je u nás v práci vysokoškoláků na částečný úvazek, kteří bydlí v podnájmech s dalšími spolubydlícími, aby vše utáhli. On ne každý má rodiče, kteří si vůbec mohou dovolit dotovat život vysokoškoláka

@eulalie Jasně, že se ptal na peníze... Neptal se, jak nepřijít o vztah s otcem, což jsem si myslela, že by ho možná taky mohlo zajímat a proto ta má zbytečná omáčka