Povaha holek od koni

Podobné téma se řešilo na Ifauně a i lidé, kteří se okolí koní pohybují, toto potvrzovali. Tam nešlo jen o dívky, ale celkově o chování mnohých koňáků.

Já mám tu zkušenost, že zapálené chovatele různých zvířat lze podle povah docela dobře rozlišit. Jiní jsou drůbežáři, jiní koňáci, ještě jiní akvaristé atd.

Paw – já myslím, že tam fungují ještě jiné mechanismy. Já jsem také takový přírodní člověk, pořád se někde potuluju, mám zkušenosti s hospodářskými zvířaty (klidně povalím útočnou rohatou kozu na zem a zkrotím ji apod.). Jsem tak naučená odmala. Ovšem agresivně-světácká povaha mnohých koňáků je pro mě nepochopitelná,

Já bych právě nezaměňovala lidi, co chovají koně především pro užitek s těmi, kteří to mají jako sport. Opravdu jsou mezi nimi zásadní rozdíly. V naší rodině se koně chovali odjakživa (ještě když jsem byla malá), ale byli to koně pro hospodářské potřeby. A i když je především děda zbožňoval, rozhodně a žádným způsobem je nevyvyšoval nad člověka (což sportovní koňáci běžně dělají). Podobné sklony občas mívají i pejskaři...

Mezi koňákama obecně jsou různí lidi, někdo bere koně jako koníčka někdo jako živnost a někdo jako modní doplněk .A podle toho se chová ke koním i k lidem okolo.

Dobrý den, řekl bych, že je to hloupost, ale zase mám představu, že takové děvče od koní není "zahradní květinka" nebo "panenka z porvelánu", tak se umí ozvat. Kůň je velké zvíře a musí se na něho zřejmě tvrdě (pokud má poslouchat). Usměrněte takové děvče tím, že ji řeknete, že Vy kůň nejste. Ovšem, možná se takto chovají i drezéři šelem zase k ženám . Zdravím!

tomastom1 - ono to prostředí také člověka formuje nebo mění. Ǔředník, který skončí ve fabrice, se začne projevovat jinak a kolektiv ho ovlivní. Holkám se koně líbí, ale to prostředí je prostě přírodní a panenka se tam moc nehodí. Ovšem, přímo trvalá povaha to nebude.

Znám holku od koní osobně. Je taková, jak popisujete, spíš babochlap, včetně slovníku.

S několika "holkama od koní" už jsem se taky setkal. Jedno mají společný. Nevadí jim, když od těch kopytníků smrdí jak zapařenej cirkus, takže jim logicky nebude vadit ani když budou mít doma smrad a bordel jak v tanku. Většina z nich měla krátký vlasy, absence jakékoliv kosmetiky byla ve 100% případů. Prostě vzhledově lesby. Jo a jedna měla knír jak pantatíček Masaryk...

Matně se mi vybavuje rozhovor na téma ženy a koně s jednou paní, která měla v rodině psychologa. Její slova byla nejspíš velmi zjednodušená, moje vzpomínka je navíc jistě neúplná.

Velmi mladá děvčata milují koně. Nějak to souvisí s tím, jak se probouzí jejich sexualita. Je to normální. Ale když se s postupujícím věkem ten vztah neoslabí, ale naopak roste, prý se jedná o psychický problém.

Setkala jsem se s konařkama - jen samé holky -jednou, když jsme jezdili na prázdniny k praze na statek trochu si "zajezdit" Holky tam měly na statku svůj vyhraněný prostor/klubovnu, kam nikdo nesměl, a nikoho mezi sebe nepouštěly, a až na vyjímky se s námi nebavily, koně uměly ovládat bravurně, ale i když si nevzpomínám na nějaké řvaní, tak s lidmi jim to moc nešlo..

Neco na tom mozna bude, ale zase maji vytrenovane panevni svaly

Znám jenom jednu, ale v podstatě to na ni sedi. Jednoduše receno je divná.

- no - pokud má člověk rád zvířata - neznamená to ještě, že by musel mít rád i lidi ! Někdy právě naopak.

Podle mě je to celé blbost, prostě jste natrefil na stejné typy, ale s konma to nic společné nemá. Má neteř má dva koně a je přesný opak co píšete, je moc pracovitá, hodná, tichá a spíš její partner ju buzeruje, vždycky ji říkám, at si to od něho nenechá líbit a stejne tak i její nejlepší kamarádka, která má u ní ustájené taky dva koně, I její kamarádky od koní, jsou každá jiná, ale je fakt že žádná z nich nikdy nebyly a nejsou žádné barbínky. Takže podle mě nesmysl.

I když znám osobně koňařku jen jednu a je to mírný a skvělý člověk, domnívám se, že chování, které popisujete má co do činění s tím, že kůň je velké zvíře a četla jsem kdysi, že spousta zamindrákovaných lidí si nepořídí např. malého psa, ale pořádného hafana. Cítí se pak děsně drsně, jako že to nukleární hovado ovládají a dodávají si tím autoritu. Měla jsem i takového zetě, malý zamindrákovaný Napoleon, kterého, rvala v před smečka štěkajících, zle vypadajících psů a on místo, aby si je vychoval, tak se nechával rád smýkat, jako že tyhle strašné psy on má. Bylo to až dojemné pana Ing. pozorovat a zároveň vědět, že jde o rasu, která je absolutně neškodná. A kůň je ještě větší zvíře, takže je to asi ještě slastnější pocit mu velet a ovládat ho. Nedostatek sebevědomí?To se samozřejmě pak odráží ve styku s lidmi, řevem a hrubostí si vydobýt domnělé postavení, které nedokáží získat přirozeným způsobem. Takových lidí je mezi námi dost, u koňů se to může kumulovat. Samozřejmě se to netýká lidí, kteří si pořídili koně z čisté lásky, nebo k práci, tam jsou důvody úplně jiné a taky se ke koňům jinak chovají.

Jednou mi řekl manžel pěkné mladé /30/ závodní koňařky: Nejdřív kůň, pak rodina. Musel jsem si zvyknout.