Partner závislý na své matce

Když jsem byla na studiích v Holandsku, velmi mne překvapil (příjemně) postoj tamních studentů, které jsme poznali ke svým rodičům. Studenti si pronajali dům a utvořili takovou komunitu, kdy společně vše platili, měli služby na úklidy, střídali se v nákupech a toto soužití jim vydrželo dlouhá léta, postupně se odstěhovávali ti, kdož měli děti, ale někteří i s dětmi v komunitě zůstávali Jiní zase měli pronajatý byt. Všichni byli ale hrdí na své soukromí a samostatnost a nikdo nepočítal s tím, že by ho zajištovali rodiče, i když se rodiče měli dobře.

U nás je to jiné. Mnoho dětí automaticky počítá, že rodiče jim zajistí byty, auta, zaplatí studium. Nehledají si samostatnou existenci. Myslela jsem, že se to po revoluci změní, ale opak je pravdou. Bohužel, tohle "Dokud máma funí, zůstaneme u ní" se rozmáhá u nás jako mor, hlavně u pohodlných synků.

Čím je vztah s ním delší, tím méně motivován bude tohle zabydlené pohodlí měnit. Otázka je, jestli jste si patrnera pro život a pro založení rodiny představovala takhle.

Taky bych se přimlouvala za to, co říká Kibic, i když Vás to asi bude bolet. Ale bohužel ani já nevidím vaši společnou budoucnost nijak nadějně či perspektivně a po pravdě řečeno, já bych se asi raději poohlédla po vyzrálém, dospělém chlapovi, kterému je mamahotel cizí. I když vím, že po tolika letech je to hodně těžké, pořád je lepší přijít na to v 25 letech než třeba o pár let a dětí později.

Jak patrno, že je to o pohodlnosti. Ačkoliv je váš vztah poměrně dlouhý, uvažoval bych zcela vážně o jeho pozvolném zrušení. Pokud ale žijete v místech s malou možností takového řešení (například kvůli drbům atd.), věřím, že se vám mé řešení nelíbí. Vlastní zkušenost nemám, ale vím, že násilné osamostatnění partnerů vede vždy do pekel. Pokud nechtějí oba, je to na nic. Budoucí soužití vede většinou stejně k rozchodu. Proto je tolik vtipů o tchýních.

Měla jsem partnera,který byl tak závislý na své matce,že jsem se nastěhovala na konec k němu+matce.Dopadlo to tak,že když jsem uvařila,tak nejedl ani od matky,ani odemně a začal chodit do restaurace na jídlo a cokoliv jsem u nich v domácnosti udělala,bylo špatně-domácnost,výchova dětí a po několika letech jsem to ukončila rozvodem.UŽ NIKDY Vííce..Hodně zdaru.

Ahoj!připojuji se ráda taky k debatě.Vím, co zažíváš.Já jsem s bývalým partnerem chodila skoro 6 let, zjistila jsem potom, co jsme narazili na téma kde bydlet, kde žít...že to byl velký problém, já jsem nechtěla z velkoměsta na vesnici a on nechtěl z vesnice do velkoměsta, kde mimo jiné nyní je nucen denně od rána do večera pracovat, tudíž by nemusel ztrácet tolik času cestováním a utrácet peníze za vlaky, benzín...Navíc bývalý partner nechtěl opustit rodinné hnízdo, protože maminka dělala výborný buchty, tatínek potřeboval pomoc v lese, sadu, na poli, se senem na louce a všude jinde.Já jsem potřebovala pohladit po hlavě a vlasech a pohladit na duši, ale přednější bylo to, že tatínek a maminka zakázali jít na ples, aby jsme nebyli na další den do lesa, kdy budeme makat jak šroubci...unavení a zakázali a on poslouchal, já většinou sedla na kolo a jela s přáteli sama nebo jela na chatu k mým rodičům...Utíkala jsem z toho vztahu, až jsem po rozumné rozmluvě s bývalým přítelem vztah utla a on byl jako oněmělý.Dlouho to bolelo,ale do pul roku jsme si oba našli partnera, kterého jsme si po pár letech vzali.Ale kdo chce kam, pomozme mu tam.Seznámila jsem se s úžasným chlapem, se kterým jsem taky 5 let chodila a nedovedla si představit, že by se odstěhoval od rodičů, ale ve všem, co jsme společně rozumnou a nenásilnou cestou probrali ústně, tak jsme se na všem vzácně shodli.Věřím, že můžeš taky najít někoho takového, protože popravdě řečeno cítím z tvého psaní, že se partnerovi nechce od rodičů.Radím Vám buď si sedněte a řekněte si co očekáváte od budoucnosti, že lidi kolem vás se žení, berou se, mají děti a to už je až nezdravé, aby lidi kolem 30 let se nechali živit, šatit a vydržovat rodiči.Vydrbat záda ve vaně mu můžeš taky a pokud oba vyděláváte nebo studujete...tak tě můžu ujistit, že i z mála jde vybudovat slušná domácnost.Můj současný manžel je o 4roky mladší než já a klape nám to jako nikdy.Základem vztahu je komunikace, radím ti, aby jste co nejvíce mluvili o budoucnosti a z pár zásadních signálů věřím, že poznáš, zda je to ten pravý, zda se pořád milujete, a zda jste schopní jeden pro druhýho dýchat nebo ne...Věřím že bude dobře.Napiš mi co si myslíš o tom, co ti píšou lidi a já.Krásný večer přeju!

Myslím že úpo 7 letech vztahu by bylo normální zkusit spolu žít. Asi bych mu dala na vybranou a kdyby chtěl zůstat u maminky tak bych se poohlídla po samostatnějším partnerovi. Pokud potřebuje ke všemu matku, asi to nebude člověk pro život. nebo taky chcete kolem něj lítat a vše zařizovat za něj?

Myslím si, že dostáváš pořádnou sadu od nás ode všechn, nechci však,aby jsi se cítila nějak moc zle kvůi našim radám, zatím se všechny shodujeme na jednom, že by si měl partner vybrat...buď společné bydlení a žití s tebou nebo odloučení od tebe a zůstane s matkou.Myslíš si, že by jeho matka uvítala, když by se syn odstěhoval nebo že by ji to spíše položilo?a spíše by tobě dávala za vinu, že jsi jí odvedla synáčka?Je pravda, že poté, co jsme se s přítelem nyní manželem odstěhovali od svých rodičů, tak jsme si zajistili větší několikanásobné a obří štěstí, které se skutečně ponásobilo tím, že jsme se po letech chození uhnízd´ovali a toto krásné období trvá i dva roky po svatbě a dva roky poté co jsme tak učinili.Taky jsem se zpočátku bála tchýně, jak to vezme, jak bude brát, že její mladší syn odešel bydlet mimo rodinný krb se starší dívkou, ale nyní máme jak mezi sebou tak mezi tchýní a tchánem a sourozenci lepší vztah.Nechci aby to znělo nějak zvláště ideálně, ale věř mi, že když by se syn od matky-tvůj přítel-odstěhoval, tak zjistíte, zjistíš, že to soužití společné bude o něčem jiným, budete zodpovědní za všechno sami a sebevědomí se posílí strašně moc a vztah se utuží.Co si o tom myslíš?já bych ti přála, aby jsi byla moc š´tastná!a ověřila si pár větama, zda ti to za to stojí ve vztahu vyčkávat či jednat, aby jsi věděla ihned, jak to mezi tebou a miláčkem je...a nebo není?

Ahoj, přeju pěkný den!Tak to je zajímavá situace, kterou popisuješ, to se mění veškerý můj pohled na věc...Ale znám sama taky lidi ze sousedství, kteří renovovali a renovovali a rekonstruovali a trvalo to skoro 10 let a jak ty píšeš...uplně to samý...stavba se táhla, peníze nebyly a nakonec to tu rodinu rozvrátilo a nebyli š´tastní ani rodiče ani děcka a dopadlo to tak, že ten nedostavěný a nedorekonstuovaný barák prodali i s částí hypotéky...No osudy jsou různé!Z tvého posledního psaní tedy cítím, že se rozcházet nemáš v umyslu, jak radí ostatní lidi v této diskusi, že spíše chceš volit cestu kompromisu.Ale říkám si jakého?Samozřejmě asi nevíte, kdy se rodiče chtějí odstěhovat a asi by vážně bylo nejlepší ten starý barák prodat a tvůj přítel a jeho bratr ty penízky si rozdělit a začít každý oddělěně, dál od příbuzných.To soužití totiž nikdy nedělá dobrotu!Ale je zase pravda, že vše je drahé a nevím jaké máte možnosti?Vyděláváte nebo studujete?Neznám ty jeho rodiče, ale když si přímo jeho mamka přeje, aby se odstěhovali, že je na čase, tak jaké vlastně jsou vůbec možnosti?pronajmout si třeba do začátku byt společně nebo vyčkávat, až rodiče dostaví a zrenovují baráček nový?

Děkuji za odpověď!No tak to je fajn, že není škudlil, že má různé nápady, ale je potřeba taky se na to podívat skutečně reálně a ty nápady realizovat a třeba i na sobě šetřit, aby jste si mohli něco odříct za cenu, že by jste spolu začli bydlet.Zkuste to probrat ještě dokud je čas, aby se věčně vaše rozhodování netáhlo.Znám moc párů, co udělali radikální řez a zjistili, že začít spolu a třeba v 30m čtverčních, že to ty dva někam posune, že se láska zdvojnásobí a nebo si budou lést na nervy a rozejdou se.Vem si když by jste třeba za 3 roky spolu až začli, tak co když by už mezi váma nebyla vřelá láska jako nyní?Možná taky když by rodiče viděli snahu, že by jste v jejich očích stoupli v ceně..ale to asi jak jsem pochopila podle toho co píšeš je na tvém příteli, aby rozhodl on.Když máte ten pozemek a udělané přípojky...to bych neváhala a stavěla hned zjara.Bydlíte daleko od sebe že píšeš že máte vztah víkendový?dala by jsi za svého přítele ruku do ohně?Věřím že je to dobrý chlap a muž tvého srdce.Zkuste si fakt promluvit co dál, že se to kolem bere žení vdává páří a vy co?čekat na dostavění baráku rodičů?Bylo by dobré ukázat rodičům, že se bez nich obejdete...Určitě by čučeli jak vám to dobře jde.

Ahoj všichni, vlastně neznám Vaše jména, ale tady tato debata se mi jeví jako zajímavá.Zdá se mi, že mlsnakocka si možná po těchto slovech od všech nezávislých lidí uvědomí, že její partner je vlasntě zcela dokonalý a ideální, a že splńuje všechna kriteria pro muže snů.Neházej rozhodně v ničem flintu do žita a řiď se srdcem stejnětak i rozumem.Mě se to radí...Dříve jsem chodila s klukem, který by se nikdy od svých rodičů neodstěhoval, to je ten bývalý vztah, co nevyšel a ztroskotal na tom, že on nechtěl jít bydlet do města za mnou a já nechtěla odjet daleko od zaměstnání a zbytečně daleko do všeho a všech a právě Brno by bylo kompromisem pro nás pro oba a nyní nelituju, že jsem ten rozcházecí krok udělala.Jak píše asa, tak já napíšu jak jsem se já osamostatńovala.Našemu vztahu bylo co se týče citů i podobnosti až stejnosti povah střelců přáno.Akorát přítel - nyní manžel byl student končící školu a já učitelka ze školky - s 15hrubého - a to se nezměnilo...jsem měla 11tisíc čistého bez odměn a přítel vydělával ve firmě Bruco po nocích brigádně a snažil se vydělat si pár korun na živobytí.Rodiče mu dávali sem tam kapesné na šalinkartu nebo na jídlo, ale to bylo skutečně pramálo, musel se snažit sám a do toho se nám naskytla možnost bydlet v bytě po babičce.Manžel má tři sourozence a mysleli jsme si, že by nám jeho mamka byt po babičce, která již bohužel nežije, pronajímala, nechtěli jsme být vychcánci, ale takto jsme si na to mysleli, samozdřejmě vše bylo jinak a my to přijali se vším všudy...Situace to byla takováto...Sourozenci manžela se ozvali, že pokud sáhneme na byt, tak chtějí do roka prachy na ruku.Podotýkám, že oba sourozenci včetně jejich partnerů jsou velmi dobře placeni ve svých zaměstnáních, informatik, obor finančnictví a prosperující zahraniční firmy, teamleadeři...Nezávidím nikomu, každý dělá,co ho baví nebo co mu jde dobře, co je mu souzeno dělat nebo co mu osud přihrál.Ale my byli v děsné situaci, já dala všechny uspory na uvěr, který jsem si sama vzala ještě před svatbou i s rizikem, že by vztah nevyšel, prostě z lásky, ale byla jsem i blbá a mohlo se to udělat jinak, ale já sama jakožto jediný výdělečně činný člen našeho vztahu jsem si vzala uvěr na moc set tisíc a šla jsem do toho rovnou po hlavě a vyplatila jeho chtivé peněz sourozence.Bylo to pro mě traumatizující, protože jsem neměla pak ani halíř, ale mohli jsme řešit rekonstrukce bytu, kde jsme si všechno udělali svépomocí, vymlátili sami jádro, vybouchali kachle, vanu...všechny pravěké karmy a troje kamna vážící snad tunu a s odstupem času to vidím tak, že i z nuly se dá vybudovat něco...čekali jsme dlouho na drahý projekt a čekali jsme dlouho na všechno možný, okna jsme spláceli po 2tisících, jezdili jsme žigulem po dědovi, ale určitě i z mála jde něco udělat.Když chtějí teda oba...Co vy na to?Jak asa píše, že zažil pít vodu, aby zahnal hlad, tak my zase jedli furt jen rohlíky s něčím nebo pizzu z okýnka za 15 kč z české, aby jsme ušetřili.Nyní máme oba stále málo peněz, oba splácíme přefinancovaný a lépe udělaný úvěr, přesto šetříme jak mourovatí, ale zažili jsme DNO, od kterého jsme se odpíchli a není nad to, zažít to dno, aby si pak člověk vážil i té vody, které se může napít ze svýho vlastního vodovodu.

Jste fáááájn všichni tady a baví mě si psát a mlsnekocce preju velké štěstí!

Hm,tak to vam nezavidim.Jednoho takoveho ,jsem mela,ale bouzel neklapalo to .Mame spolu holcicku ktery je ted 11 a nema vubec zajem je raci porad s maminkou .A kdyz ,jsem chtela aby holce pridal,tak me nadala jeho mami a jeste k tomu se pridal jeho bratr a svgrova.Uhozeny na palici.A je bez zajmu od sameho narozeni dcery.Dcerka ho vubec nezna,ale takovi chlapy kopat a kopat.Nikdy to nebude s takovima chlapama delat dobrotu.Vam preji ,aby to bylo vse ok.Jo a ted mam uz 4 deti s ninejsim manzelem ,ktery je samostatny.Mejtese a at se dari v zivote a hodne stesti .