Dobrý večer,
dnes jsem si se svou přítelkyní prošel ošklivou hádkou, kde jsem byl já důvodem hádky protože jsem jí zalhal. Byla to lež kvůli lásce k ní ale to je jedno lež jako lež, je to všecko moje vina. Přítelkyně není splachovací a nese to velmi těžce. Vím že jsem udělal velikou chybu, že jsem se vše snažil popírat. Chci se zeptat jak bych se s ní mohl usmířit. Strašně moc mi na ní záleží a chci to všecko napravit.
Na věty: Miluju tě, moc mi na tobě záleží mi odpověděla: Tak proč jsi mi teda lhal? už ti nevěřím.
3x
Zdravím. Ztracená důvěra se těžko získává zpět. Nechte ji chvíli v klidu. Buď se vyrovná s tím, že jste jí zalhal, nebo také ne. Když o to bude stát, dá Vám sama vědět. Ona o usmíření s Vámi musí projevit zájem sama. Vy o to stojíte usmířit se, ale co když o to nestojí ona? Netlačte na ni, nepřesvědčujte ji a nevnucujte se. Stalo se a nelze to vzít zpátky. Nyní záleží na ní, jestli je to pro ni takovou překážkou, aby vztah mezi vámi pokračoval, nebo skončí. Rozhodnutí je na ní. Takže ji dopřejte čas a respektujte ji.
1x
Nechte ji chvilku být. Pak přineste kytku nebo cokoliv, co by se jí líbilo. Upřímně se omluvte, jednou nebo dvakrát, pak už to ztrácí hodnotu. Slibte, že už to neuděláte (opět jednou, max. dvakrát) - a nedělejte to. Miluju tě a další vyznání lásky, to nás neuchlácholí, ve světle toho, co ten druhý udělal, to fakt nemá valnou hodnotu... Dejte jí čas se s tím emocionálně vypořádat, ale jakmile se zklidní a trochu si to přebere, zkuste jí navrhnout nějakou společnou aktivitu, kterou běžně děláváte, když se chytí, máte vyhráno. Jestli ne, tak opakujte celý postup znova 
No a co jste vlastně provedl? Píšete, že jste se snažil zapírat, není náhodou problémem hlavně ten prohřešek, než pouze ta lež?
1x
Jak si představujete "napravit lež"? Navíc "lež kvůli lásce" je nesmysl → co by to podle Vás mělo být jiného?
Lež je lež, nikdy k ní není žádný důvod, který by ji mohl nějak omluvit (možná vysvětlit, ale omluvit ne).
Ono se řekne jedna lež snad není nic tak hrozného → to je omyl. Člověk lže, protože nevěří sobě ani tomu, komu lže; neříká pravdu, protože nedokáže stát za svými slovy nebo činy.
Myslíte, že to napraví kytka nebo sliby?
0x
- no, pokud jste jí "zahnul", anebo byla součástí té lži nějaká ženská, tak myslím, že nějaké : miluji tě a kytka, moc nepomůže ! Leda to nechat chvilku být, jak tady někdo radí a uvidíte.
doplněno 06.01.17 20:25:
- ale zase na druhou stranu - myslíte, že v běžném mezilidském styku můžete mluvit vždy pravdu? V normálním životě se bez určitých, řekněme diplomatických lží, nebo taktik neobejdete a to ani mezi partnery. Tazatel má smůlu, že lhal buď blbě, anebo v nějaké zásadní věci... - to se neodpouští.
0x
Máte na mysli takovou tu milosrdnou lež, že jí to neřeknu, aby se netrápila?
doplněno 06.01.17 10:45:
chce to čas, bud vám odpustí, nebo ne.
0x
Já si myslím, že jste ji zranil a proto byste měl se neustále snažit ji oblomit, aby Vám odpustila. Nic jiného ani nečeká, jinak by se s Vámi už definitivně rozešla. Každá máme jinou míru nezlomnosti, některé to trvá déle, než se s tím vyrovná, ale vina je na Vaší straně, tak byste to měl odčiňovat až do úplného usmíření. Ublížil jste jí, tak také ukažte, že uděláte všechno pro nápravu, tím ji přesvědčíte, že Vám na ní opravdu záleží. Sehněte hlavičku.
doplněno 06.01.17 13:56:
Ještě dodám, že lež vypovídá o nezralosti, nebo slabošství, nést odpovědnost za své skutky. V očích druhého musíte hodně klesnout.
"Snažit se někoho oblomit" je to nejhorší, co může někdo udělat. A co znamená "odčiňovat až do úplného usmíření"? Nebo "sehnout hlavičku"?
Já znám jen jeden rozumný způsob: Jednat přímo, narovinu, nelhat, stát za tím, co řekne nebo udělá. "Nesklánět hlavičku", neustupovat "za každou cenu", ...
Jak, neustupovat za každou cenu? Kdo komu ublížil? Když mám sílu ublížit, musím mít taky sílu nést následky, dokud se ten druhý neoblomí. Na mně by nsi teda ješitný chlap nepřišel, že by se dvakrát omluvil a pak už se nesnažil. Omluvit se 1x - 2x, to je tak za šlápnutí na nohu, ale když zraní něčí city a je to i na rozchod, tak by o mně musel hodně usilovat, aby mně přesvědčil. Tím spíš si něco podobného už nedovolí, než když mu to snadno projde. Ale to je můj názor, který se mi osvědčil a necítila jsem se pak ponížená, ale dobývaná. Žena by pak měla pocítit, že muži na ni pořád hodně záleží a muže to dobývání stojí také nějaké úsilí, kterým odčiní čeho se dopustil, ne? Jednat přímo a narovinu měl, ale on lhal!
- no ono se ale taky říká - "moudřejší ustoupí" a jakýkoliv vztah je založen na kompromisech, jinak nefunguje! - v běžném společenském životě určitým způsobem musí "lhát" každý, jinak by spolu lidi nemohli žít.
Ale pořád záleží na tom, čeho se ta lež týkala - pokud je partnerka tak neoblomná a dotčená - jistě jde o jinou ženu a to má tazatel smůlu, to se neodpouští ! - anebo by mu odpustila, kdyby jí řekl pravdu? - pochybuju - jsem taky ženská !
0x
Dnes /út 10.1./ ve 20 h. na ČT 24 je o lži, o lhaní. V. Moravec si pozval mimo jiné Kubišku.
doplněno 10.01.17 18:39:
Ještě k otázce. Ona je lež a lež. Kdoví, o co šlo. A kdoví, jaká je ta slečna. A pro pravdu musí být atmosféra. Když by šíleně vyváděla a dělala žárlivé scény, kvůli tomu, že jste se na ulici zakecal se spolužačkou a vymluvil se, že to byl kámoš, tak moc podmínky pro pravdu nejsou. Za otevřenost byste to schytal, tak to raději příště zalžete. A třeba i tak to může být.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.