Nejste přihlášen/a.
Jestli to má cenu za této situace? Asi ne. Zkuste ale zapátrat (pobavit se s mužem) o tom, proč se to změnilo, co se stalo, že to došlo do této situace a jaké by z ní viděl východisko. Soudím, že cosi bylo špatně už dříve a vy jste to neviděla, nebo z nějakého důvodu nechtěla vidět. Pokud nesnáší vaše rodiče, musel je nesnášet už dříve. Co poradit? Buď rozhovor, ale to s ním asi nepůjde, nebo opravdu od něj. Podle vašeho psaní je to sobec a vše se musí točit kolem něj a jeho pohodlí. Proč ho nadále utvrzovat v tom, že svět se musí točit jen podle něj. Mějte vy sama víc sebevědomí a dokažte se prosadit. Tady bude asi váš problém, že jste moc pokorná a smířlivá. Pokud nebude přístupný rozhovoru (ale nějak tuším, že se ho bojíte i vy sama), dejte mu aspoň jednoznačně najevo, že se vám tento stav nelíbí a že se při nejbližší příležitosti zařídíte tak, abyste byla spokojená vy a vaše děti, protože pokud na vás nebere ohledy on, nebudete je už příště brát ani vy na něj. Třeba to ním pohne. Kdykoliv by se ale opět projevila jeho hádavost a chtěl vše vrátit do původních kolejí, upozorněte jej razantně, že se vám to nelíbí. Vím, že to bude pro vás těžké, ale jiné východisko, než že změní přístup k vám, zřejmě není. Držím vám palce.
A už jste si o tom s manželem promluvila? Zkusila jste se obrátit na některou poradnu pro mezilidské vztahy (poradenství bývá zdarma)?
Podle mne mají děti právo na oba rodiče a oba partneři by pro svůj vztah i funkční rodinu měli udělat, co mohou. Pracovat na vztahu je nutné pořád, a musí se na tom podílet oba dva.
Je mi z těch jednoznačných odpovědí smutno. Nikdo nezná příčinu ani vyjádření druhé strany, přesto radí (kromě jedné odpovědi) rozvést se. S takovým postojem a s takovými rádci se nemůžeme divit, že je u nás už tolik rozvodů, kolik je uzavřených manželství.
K čemu jsou u nás manželské poradny? Proč nejdříve nezkusit vztah opravit, a když to nepůjde, tak teprve potom jej ukončit? A jaký vliv to bude mít na krásné děti? (maminka nepíše, že je na děti škaredý)
Na otázku: "Ma cenu udrzovat takovy vztah?" radím - zajděte do manželské poradny, kde si vás oba vyslechnou odborníci a dají kvalifikovou radu.
Nejspíše proto, že vztah se "opravit" nedá? Buď to člověk cítí a podle toho koná a nebo to necítí a pak se chová, jak se chová. Tyhle umělotiny, co by měly vztah oživit mi příjdou k ničemu a jen oddalují nevyhnutelné. Dá se jen přetvařovat a plnit očekávání druhých k jejich spokojenosti. Lidi chtějí být sami sebou a ne dělat věci, které dělat nechtějí jen proto, aby udrželi vztah, ve kterém už zřejmě stejně není vášeň a lásky minimum. Dobré chování a dobré skutky z lásky, ty jsou potřeba, ale kde není láska nebude ani vhodné chování a postoj ke svému partnerovi...
Lidé se rozhodnou spolu žít nebo uzavřít manželství, protože mají něco společného. Milují se, oba dva mají vlastnosti, kterých si na nich partner váží.
To, proč si jeden druhého vybrali, se nikam neztratilo, pořád to existuje. Jenom se někdy někam vytrácí schopnost některé věci vidět, jindy mohou trochu zevšednět, ...
Pokud lidé založili rodinu, nemohou už se ohlížet jenom sami na sebe, ale mají odpovědnost i za své děti. Měli by se jim snažit vytvořit (případně udržet) pěkný domov. Podle mne to za trochu snahy stojí.
Samozřejmě nemyslím "za každou cenu". Pokud by jeden byl např. alkoholik nebo násilník, bude situace jiná, než v případě, že jeden nesnáší rodiče druhého, nebo že je urážlivý či hádavý → na obojím lze "pracovat".
Ano já také nemyslel, (i když to tak asi vyznělo) že se člověk nemá snažit vůbec, ale pokud se láska už vytratila, což se stát může, potom už tomu asi moc nepomůže. Bohužel nemáme tlačítko RESET Pokud nějaká ta láska přebývá, může se opět snahou z obou stran rozvinout.
Odborníci a kvalifikovanou radu, z toho je zase smutno mě. Když se s tím nedokážou poprat oni sami, pak jim poradna jen těžko pomůže a pardon, nikdo není odborník na každý jednotlivý vztah.
Zdravím. Chudáci děti, které musí neustále poslouchat hádky rodičů a žít v tom dusnu. To nejdůležitější jste nenapsala. Milujete svého muže, vážíte si ho, chcete s ním Vy sama dál být? V případě vašeho rozchodu - dokážete vést naprosto samostatný život, uživit se, utáhnout finančně bydlení a postarat se o své děti? Komunikujte o vaší situaci s vaším mužem a dohodněte se zda chcete na svém vztahu zapracovat, nebo zda vám všem bude lépe, když budete žít odděleně. V každém případě děti mají právo na oba rodiče i v případě, že byste se rozhodli společný život ukončit. Napište nám, zda jste s mužem celou věc probrali a jak se k tomu všemu staví on.
Vždy je mi smutno, když někdo napíše, že si žena neměla toho člověka brát a mít děti. Já jsem zažila to, že manžel nás začal terorizovat 3 roky po svatbě. To jsem měla vědět, že se tak změní? Myslím si, že dal průchod své zálibě ubližovat nejbližším. Když jsem se snažila o tom mluvit, vždy jsem se dočkala jen agresivní reakce. Výhrůžek a ničeho jiného. Znám i jiné ženy, které mají takové partnery a je to všude stejné. Na otázku neumím odpovědět. Jen je mi takových rodin moc líto.
Moje odpověď zní, takový vztah má cenu udržet za určitých podmínek, tou největší je láska. Milujete svého může? Miluje on Vás? Pokud není u obou odpověď ANO, tak k čemu ho udržovat? S tím Vám nikdo nepomůže, ani žádná poradna. Otevřeně a upřímě si promluvit, to může jedině pomoci. Přeji hodně štěstí
Proč jste si před lety svého muže vzala? Byla jste zamilovaná, líbil se Vám jeho vzhled i chování, měla jste ho prostě ráda. Co se za ty roky změnilo? Vaše rodiče neměl rád už tehdy, nebo jim pochleboval a hrál divadýlko? Proč je najednou nesnáší? Jak to bylo, když s Vámi chodil, i do jejich domácnosti? Také je nesnášel? Asi těžko. Něco se třeba změnilo. Rodiče vám mohou mluvit do manželství, kritizovat některá vaše rozhodnutí, odmítli mu třeba půjčit peníze? A proto na ně zanevřel? Pro nic za nic to najednou být nemohlo.
Píšete, že máte krásné děti. Pokud budou dál žít v tomto bláznivém lunaparku, kterému říkáte manželství, nebudou dlouho krásné, ale rozklepané, nervózní a vyjančené chudinky z vašich neustálých hádek. I když vy dva si jdete po krku, neměly by to odnášet děti - nikdy! Jinak z nich vyrostou hysteričtí ubožáčci a budou se jednou ve vztahu chovat stejně, protože v tom vyrostly. Jo, povaha rodičů a prostředí má na děti daleko větší vliv, než si mnoho lidí myslí.
Prostě - sednout si, třeba večer, až děti půjdou spát a rozumně si probrat všechno dokola. Co a jak, hledat řešení. Do manželské poradny asi nebudete chtít. Zkuste se aspoň domluvit sami mezi sebou. A pokud to nebude možné, tak jít od sebe. Nemá cenu setrvávat v pekle jen kvůli dětem. To peklo tam u vás mají právě i ty děti a daleko líp jim bude v klidu s jedním z rodičů. Uvidíte. Jaga.
Aspoň ty Vánoce jste jim mohli udělat pěkné. Děti jsou doma ze školy, jít s nimi na procházku, do bazénu, doma si uvařit čaj, povídat si. A vy se místo toho hádáte. Není vám oběma hanba? Zřejmě vám nikdo nepřál hezké, klidné a pohodové svátky. Ale je fakt, že vy jste si to pěkné vánoční přání ani nezasloužili.
Myslíte, že např. sériovýmu vrahovi bude hanba a bude se stydět za to, že zabil několik lidí, když mu to napíšete? Nebude a bude tvrdit, že nikoho nezabil. Myslíte, že ho předěláte? Moje rodiče se taky hádají už přes 40 let. Myslíte, že je jim hanba? Bylo jim jedno, že mi to vadí. Hanba jim asi není. To je Váš názor, že by se měli stydět.
Pro tazatelku nemá cenu udržovat tento vztah. Budou tím trpět děti. Kdyby tazatelka věděla, jak to bude dopadat, tak by do toho vztahu asi nešla, ne? Před tím asi velká láska, ale vztahy se mění.
Jinak máte pravdu Jago. Hezký Nový rok.
Těžko radit, jen Vy znáte důvody Vašich rozbrojů. Neřeknu nic nového, pokud ve vztahu není nezájem a trvalý odpor, tak je šance na zlepšení vztahu, ale chce to od Vás obou nějakou práci na vztahu, hledání cesty, jak vyřešit Vaše problémy. Někdy pomůže i ta poradna, protože často některý z partnerů je odmítavý k jakémukoliv názoru toho druhého, ale od odborníka to vezme, nebo alespoň vyslechne a rázem máte trochu silnější poizici. Je ale také pravda, že pokud ve vztahu není láska (nemyslím teď, v krizi, ale pokud tam už není vůbec), pak je to ale marné. Často se stává, že v krizi jeden z partnerů necítí lásku žádnou, přesto, že tam je, ale je pod tíhou dlouhodobějšího odporu zasunuta do pozadí, že si ji člověk ani neuvědomuje. Proto si myslím, že je třeba každý vztah nejprve zkusit "vyléčit" a dát mu čas i energii, pokud se výsledek podaří, tak vždy to za to stojí, obzvláště máte - li spolu děti. Jsou ale i partneři, kteří dlouhodobě skrývají své špatné vlastnosti, které ale jednou vyplavou na povrch a začnou dělat soužití nesnesitelné. Pak může začít být vztah natolik nesnesitelný, že si mohou lidé vytvořit tak silnou averzi, až odpor k sobě navzájem, nebo stačí jednostranně, že už to nepřekonají a pak je lépe jít od sebe. V každém případě, neřešte problémy před dětmi a buďte opatrní, protože děti na atmosféru doma mají zvláštní radar, vycítí i z mlčení, že tady něco nehraje.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.